neděle 29. července 2012

Do neznámých hor

Původně jsme chtěli jet do Rumunska, ale bylo málo zájemců, kteří chtěli shlédnout v námi vybraném termínu ovce, ostré pastevecké psy, případně se zaposlouchat do vytí vlků a bude-li skutečně štěstí, tak spatřit medvěda.

Nastal tedy čas pro čistě králičí výlet do méně známých Rychlebských hor a následný výstup na Králický Sněžník, na jehož úbočí pramení řeka Morava.

Jako výchozí bod jsme si stanovili Javorník. Přestože jsme tam z domu dojeli pouze dvěma vlaky (s jedním přestupem), tak nás průvodčí (různí) kontrolovali asi pětkrát, protože se neustále měnili :-) V Javorníku byla také poměrně zajímavá obsluha při obědě. Taková ta blondýna, co zezadu vypadá tak na 20 a když se otočí, tak člověk zjistí, že je jí o pár desítek let víc. To by až tak nevadilo. Spíš vadilo, že nebyla moc schopná a inteligentní a nezvládala nápor turistů - celkem asi 7 lidí v poledne. Takže se čekalo dlouho na objednání, pak prohazovala objednávky mezi stoly, nosila nejdřív druhý jídlo a pak až polévku apod. A to to bylo ještě menu, kde by člověk čekal, že to mají předpřipravený. Ale co. Hlavně, že jsme se najedli. Bylo to dobrý :-)

A pak už se šlo do terénu. Až na místě jsme zjistili, že se nacházíme v sedmém nejvyšším pohoří Česka. To by člověk ani neřekl. Málokdo vůbec tuší, kde Rychlebské hory jsou, a ejhle ony jsou hned sedmé nejvyšší v Česku. Schválně se zkuste zamyslet, kterých šest pohoří je vyšších. A nezapomeňte taky na Králický Sněžník, který je podle chytrých zdrojů třetím nejvyšším pohořím Česka. První den soustavně svítilo sluníčko, a tak jsme se při výstupu na Vysoký kámen řádně zapotili. Výhledy byly nádherné a hlavně to bylo docela bez lidí. Následoval přesun na Borůvkovou horu s poměrně novou rozhlednou. Tady už lidi byli, protože se jedná o turistický trhák celého kraje. Bohužel tu ale nebyly žádné borůvky. Pokračujeme dále, seběhneme do Travné, před tím se ještě zastavíme u kapličky s radioaktivním pramenem a roztomilými koťaty. Následuje výstup nad Travnou přes louku posetou kravami a hledání místa na spaní.

Dalšího dne pokračujeme stále po česko-polské hranici. Procházíme místy, kde se nelegálně překračovala za minulého režimu hranice, kde se předávaly samizdaty apod. Kousek cesty jdeme také Polskem. Potkáváme polský pár z nedaleka, který nám radí dobré možnosti ubytování na české straně. Nakonec nevyužijeme ani jedné - prostě jsme na těch místech byli moc brzo na to, abychom už šli spát. Každopádně domluva probíhá docela v pohodě v česko-polštině. Na hranicích také potkáváme závodníky nějakého MTB maratonu. Procházíme také oblastí s vysokou hojností borůvek, tak si neodpustíme puding na večeři i na snídani. Večer se přiblíží něco jako bouřka, tak rychle hledáme místo na spaní. Nakonec je bouřka někde jinde a u nás jen tak středně prší, ale protože jsme si to rozložili přímo pod buky (na polské straně hranice), tak na nás skoro ani neprší. Spánek nám zpestřuje dunění srnčích kopyt, ale jejich stezka tentokrát evidentně nevede přímo přes náš stan - jako kdysi u Červeného Kostelce, takže je to pohoda.

Přeplazíme se přes Smrk (tedy přesně ne přes samotný vrchol, protože ten je dál od cesty) a míříme na Paprsek - do turistického centra celé oblasti. A po obědě (borůvkové knedlíky, smažený řízek, kofola, pivo) se už zase těšíme do bezturistické zóny - k Medvědí boudě a do Kladského sedla. Cestou potkáváme jiné Poláky, kteří se nás ptají, jak je daleko k ubytování. Bohužel ještě nepochopili, že by bylo nejlepší, kdyby mluvili polsky a my česky, a tak neustále přeskakují mezi polštinou - ruštinou a němčinou, tak je to docela vtipný. My sice všechny tyto jazyky na potřebné úrovni ovládáme, ale i tak nestačíme tak pohotově reagovat ;-) Večer si to rozložíme již na úbočí Králického Sněžníku, když se opakuje opět stejný scénář s bouřkou a následným deštěm. Akorát tentokrát nespíme pod buky, ale pod smrky.

Ráno nás budí ovce (docela překvapení, čekali bychom je v Rumunsku, ale tady...), ale stejně jsme chtěli vyrazit brzo, abychom stihli poslední vlak a dojeli ještě dnes domů. Nakonec nahoru vyběhneme poměrně rychle a taky rychle dolů, cestou nasbíráme nějaké borůvky - míň než jsme chtěli, ale dole už žádné nejsou. Nahoře za pár let taky žádné nebudou, pokud neskončí nájezdy ohřebenovaných polsky mluvících tlup.

Při sestupu dolů jsme odolali nákupu chaty Orlí hnízdo, taky dalším borůvkovým knedlíkům, o pár minut nestihli autobus, o kterém jsme stejně ani netušili, že jede, a stejně by nám s následným vlakem byl k ničemu.

Skončili jsme po zhruba 80 pěších kilometrech ve Starém Městě pod Sněžníkem, dokoupili nezbytné ledňáčky, pití, něco na čtení a vydali se vlakem na cestu domů.

Fotky

sobota 28. července 2012

Neviem po slovensky

Všude píšou, že už dnešní mladí nerozumí slovensky. Já teda taky rozumím jen trochu. V rodině (hlavně teda Bobkově) jsem dost mimo. Íver, sinka a podobná slova mi většinou nic neříkají.

V práci máme jednoho z ajťáků Slováka. Nedávno přišel a ptal se mladší kolegyně (cca 28 let staré) kolik že tam máme tlačiarní, aby mohl nastavit přístupy přes síť. A ona na něj - jako zcela vážně, že čeho? :-D Prostě vůbec netušila, co jsou to ty tlačiarne. Tak to já ještě naštěstí tuším :-)

Bob