Povedený večer

Včerejší večer jsme strávili u kamarádů. Všechno začalo tím, že nám přišla sms, že máme dojet vlakem, protože mají dobrý chlast. To můžu potvrdit. Šlo o campari doplněné kvalitním džusem.
Potom přišla na řadu hra Dixit, u které jsme se docela pobavili. Mě to teda zaujalo hodně, i když jsem obsadil průměrně něco mezi třetím a čtvrtým místem (ze čtyř účastníků).
Jo, věděli jste, že maskotem olympijských her v Moskvě roku 1980 byl medvěd?
Byl to povedený večer.
Bob

Já přece nejsu žirafa

Já přece nejsu žirafa a stejně na mě obvykle nemají žádný kalhoty. A když už náhodou mají tu správnou délku, tak jsou na člověka s trojnásobným pasem.

Chudák žirafa, kde ta si asi kupuje kalhoty? Asi si nechá všechno šít na míru...

Bob

V trezoru

V expozici České národní banky jsou zajímavé věci. Než se tam však dostanete, projdete přes bezpečnostní prohlídku a také přes x tun vážící dveře. Přesné číslo si už nepamatuju, každopádně jsou fakt velmi těžký a objemný. Provrtávat se skrz ně nemá fakt smysl, zvláštně když existuje mnoho jiných a jednodušších způsobů jak přijít k bohatství. K vidění jsou falešné bankovky klasifikované jako zdařilé padělky, pouhým okem těžko rozpoznatelné od pravých.

Za vidění stojí také část českého zlatého pokladu – konkrétně 1 tuna zlata v hodnotě něco málo přes 1 000 000 000 Kč. Potěžkáte si cihlu zlata (12, 6 kg při ceně něco málo přes 13 milionů korun) a zjistíte, že cihla olova nebo železa je oproti tomu pouhé peříčko. O něčem jako dřevo se ani nemá smysl zmiňovat. Milovníci historických platidel se mohou rozplývat nad solí, mušlemi nebo kameny. Milovníci méně historických se podívají na předchůdce dolaru – tolar. Někomu možná ukápne slza při pohledu na zeleného Gottwalda (já teda doufám, že nikomu – ta bankovka je fakt hnusná). Jo a jamajský dolar tam taky mají :-)

Bob

Z jiného soudku

Než se tu objeví zase něco vlastního, tak zatím zveřejňujeme odkaz na blog jedné ředitelky a finanční manažerky v jedné osobě. I když ji asi neznáte, určite si tam najdete situace, které znáte ze svého pracovního života. Bohužel :-(

Bububu realita

Na titulní straně se objeví pouze nejčerstvější příspěvek, ostatní jsou v archivu napravo.

Drobnosti

Byl jsem na oslavě 58. narozenin (40 + 18). Konalo se to na jednom táboře a měli tam takovou vyhlídkovou věž. Tak jsem si na ni vylezl.

Máme lehce VIP značku na autě. Něco jako 7S7 7717. Nejhorší na tom je, že si všichni myslí, že jsme tuhle značku dostali přes nějaký kontakty na úřadě, kterej značky vydává. Říká mi to tak každej druhej, kterej auto vidí. Každej druhej jenom proto, že se nejedná o luxusní káru v nejvyšší palbě. A nejvtipnější na tom je, že k získání této "VIP" značky nebylo vůbec použito žádných speciálních kontaktů. Získáno zcela náhodně jako prostý občan v úředních hodinách. Ale věřte tomu, že :-D

Vyzvedával jsem stan, který Bobek zadal k opravě. Příjemný mladý muž mi při předávání stanu vysvětlil nějaké podrobnosti týkající se opravy a dodal, že se slečna (to jako Bobek) nemá leknout, že tu jednu tyčku museli nastavit :-D

Na kolobce

Dnes jsme se byli projet na koloběžce po Moravském krase. Na strojích Kostka hill a Kostka uni jsme ujeli asi 35 km: Vilémovice - Ostrov u Macochy - Sloup - Pustý žleb - Skalní mlýn - Suchý žleb - Ostrov u Macochy - Holštejn - Lipovec - Kojál - Kotvrdovice - Krasová - Vilémovice.
Stálo to za to :-) Ne, že by koloběžka byla lepší a rychlejší než kolo, ale unavili jsme se slušně a zas to byla nějaká změna.

Využili jsme služeb této půjčovny koloběžek.

Fotky

Srpnová sklizeň

V srpnu se nám trochu urodilo a byla to pěkná sklizeň. Teda mluvím o medailových pozicích z dračích lodí. Nejdřív v Kojetíně - tam to byla stříbrná medaile v závodě na 200 metrů a bronz na 1000 metrů - oboje pro posádku Manner Dragons.

A uplynulou sobotu 1. místo na 200 metrů a 1. místo na 1000 metrů v závodě na Křetínské přehradě u Letovic - oboje pro posádku Draci z pryglu. Je to teda stále ta stejná posádka, ale pod jménem sponzora jedeme jen ty závody, kde nám platí startovné ;-) Soutěžilo celkem 48 posádek, ale v zájmu objektivity nutno dodat, že hodně z nich tvořily narychlo sestavené skupiny přátel, které, při vší úctě, nemají šanci nás porazit...

Jedinou nevýhodou křetínské akce bylo, že jsem zjistil, že vlak 22:30 jezdí z Blanska jenom v pracovní dny :-) Ale naštěstí jede další za 50 minut, takže to nebylo tak hrozný zjištění, zvlášť když je na nádraží v provozu restaurace :-)

Fotky z Kojetína

Předjíždíme potopenou loď na Křetínce - my jsme ti zelení

Bob

Tak jsem zas něco přečet...

Přečetl jsem si knihu Mládí v hajzlu - mladík v odboji (Deník Nicka Twispa), jejímž autorem je C. D. Payne.

Byla to sranda :-) Mohl bych sem vypsat pár hlášek, které mě zaujaly, ale bylo jich tolik, že bych v podstatě opisoval celou knihu. Takže si to budete muset přečíst sami. Teda jen ti, co to náhodou ještě nečetli, což vzhledem k mé pozici kulturního barbara nebude už asi skoro nikdo.

Bob

Odkaz na e-knihu

Když si báječnou ženskou...

Když si báječnou ženskou vezme idiot

Není v tom nic osobního, prostě se mi to líbí :-)

Bob

Manner, dračí loď a Železný Zekon

Dračí loď, ve které jezdí Bob, má sponzora - firmu Manner. Jednou ročně se koná akce, kde se sejdou zaměstnanci firmy a posádka dračí lodi. Jedním z čísel letošního programu byla i návštěva Železného Zekona. Zekonovy kousky stály za to. Celé doprovázel komentáři ve stylu rozhovoru. A pak se šlo na věc. Plně naložená dračí loď se pokusila odrazit od břehu a Zekon se snažil v tom zabránit za pomoci lana, které měl přivázané k lodi. No, neodjeli jsme :-) Ale kdo by taky čekal, že odjedeme, že... Když Železný Zekon udrží i tank nebo stíhačku...

Fotky

Romane, moje slova :-)

Primátor města Brna Roman Onderka se svěřil (viz str. 2), že jeho největší radost má momentálně šest písmen - jmenuje se CEITEC. V tomto s ním musím bezpodmínečně souhlasit. Snad nám to nadšení vydrží.

Včera jsem se byl taky podívat na zahrádku, kterou pro Brňany připravila skupina Rafani. Netočí se tam sice žádné pivo, ani nepěstuje nejlepší hrášek na světě, ale stejně ta zahrádka na Kolišti stojí za zhlédnutí.

Naopak obrovský balvan v Lužánkách, do kterého se dá vstoupit, je již trochu v nepoužitelném stavu.

Více o akci

Bob

Poprvé v balónu

Úterý 16. srpna 2011 večer. Králíci Bob a Bobek nastupují do horkovzušného balónu OK 4046 firmy Kubíček a poprvé ve svém životě se vznášejí v balónu nad povrchem zemským. Do úctyhodné výšky asi šesti metrů :-)

Děkujeme pilotům Honzovi a Jardovi, již skoro historickému balónu výrobního čísla 36, a až budeme mít peníze na balón a budeme si jej chtít koupit, tak si ho určitě koupíme u jedné z nejvýznamnějších továren na horkovzdušné balony na světě.

A mimochodem, balóny jsou dost bezpečné, nebo snad znáte nějaké letecké neštěstí v Česku, kde by se zabil pasažer balónu?

Fotky

Žít Brno v Adamově

http://www.zitbrno.cz/wp-content/uploads/2011/08/logo-brno_adamov.png

Jedna z mnoha variant uplatnění nového sloganu "Žít Brno". Podrobněji.

Je toto možný?

Nejvyšší počet panelových domů na počet obyvatel?
Rozhledna s nejhorším rozhledem na světě?
Kouř a hluk?

A to ještě není všechno! :-)

Více o Adamově na Necyklopedii.

Mrtví ožívají - a bez regulačního poplatku!

Nedávno jsem si byl u své praktické lékařky vyřídit potvrzení o tom, že můžu pracovat. Že můžu sedět v práci na kancelářské židli a koukat do počítače. Na tom by nebylo zas tak nic divného - povinnostem musí být učiněno za dost.

Přestože byly odpolední ordinační hodiny, které jsou určeny zejména pro pracující (jeden den v týdnu), bylo poměrně narváno. A docházeli stále další a další. Měl jsem štěstí, že většina starších spoluobčanů (nechtěl bych psát důchodců) se dobelhala až po mě. Funěli, vzdychali a zkrátka vypadali, že co nevidět minimálně umřou. Paní doktorka je pečlivá, a tak fronta moc neubývala. Spíše naopak. A tak bylo velmi zajímavé sledovat, jak se stav "umírajících" pacientů velmi zlepšoval. Když uběhla asi půl hodina, tak vyskočili jako prokropení živou vodou a odskákali domů. Zůstali sedět jen ti, co opravdu potřebovali lékaře navštívit a šibalsky se na sebe usmívali.

Na tomto příkladu je vidět, že české zdravotnictví dosahuje velmi dobrých výsledků. I pouhý pobyt v čekárně může uzdravovat. A bez regulačního poplatku.

Bob

P. S. Nemám nic proti starším nemocným spoluobčanům. Každý jednou bude starý a s velkou pravděpodobností bude nemocný. Ale někteří to tak trochu s těmi svými "nemocemi" přehánějí. A nemusí jít jenom o starší věkem, že...

Úřednický slovník

Nastal čas zveřejnit tento malý úřednický výkladový slovníček:

Výpočetník - ten, kterému nosíme víno, když nám v pracovní době opravuje počítač naší dcery; v normálních firmách ajťák, případně informatik.

Tvrdě pracovat - dát si kafíčko, poklábosit, rozhovořit se o tom, kolik mám práce, jít na oběd, dát si kafíčko, poklábosit, rozhovořit se o tom, kolik mám práce.

Pracovat efektivně - když se větší skupina tvrdě pracujících shodne, že pracuje efektivně, v takové situaci nemá žádný jiný názor místo ani opodstatnění.

Získávat a poskytovat informace moderně - hlavně ne mailem, nebo panebože s využitím intranetu, ale pěkně telefonicky.

Etiketa chování na poradě a při telefonování - sedím na poradě a telefonuju s rukou před pusou.

Pomsta - je tehdy, když otevíráte soubory v tabulkovém procesoru, máte vybranou volbu, že pouze soubory .xls a hrozně se divíte, že nemůžete najít (a otevřít) komentáře v souboru .doc. Jediným možným vysvětlením, proč se vám to nedaří, je to, že kolegyně, která už tu nepracuje, soubory schválně smazala.

Taxativní a demonstrativní výčet - vysvětlit úřednici, co je to taxativní a demonstrativní výčet vyžaduje nadlidskou sílu, polehčující okolností je, že ani v úřednických kruzích ministerstva práce a sociálních věcí o tom ještě asi neslyšeli.
:-)

Udělat hezkou tabulku - tabulka (klidně třeba o ničem) musí být hlavně veliká, tvářit se strašně složitě - cílem úřednické tabulky není zjednodušit, ale naopak zkomplikovat - a hlavně, musí být barevná - nejlépe v křiklavých barvách!

Bob

Demokracie

Poznámečka k hlasování na zastupitelstvu městské části: je to sice pro veřejnost, ale to neznamená, že kdo přijde, ten hlasuje. Tak si teda aspoň představovala fungování obecní samosprávy jedna občanka. Byla by to sice samosprávná demokracie v nejdostupnější formě, ale asi by to byl trochu velkej zmatek.

Takže: na zastupitelstvo ano, ale hlasovat můžou jet zvolení zástupci lidu :-D

Podruhé na kanále

Letos jsem podruhé vyjel na Baťův kanál na dračí lodi. Celkově šlo již o třetí obdobnou expedici, ale z časových důvodů jsem se loni nezúčastnil. Přináším útržkovité vzpomínky levého pádlaře (podle strany na lodi i podle schopností).

Začalo se tak jako vždycky – v Kroměříži. U toho jsem ale nebyl, protože jsem do lodě nastoupil až v pátek odpoledne v Uherském Hradišti, takže vzpomínky na bujarý čtvrteční večer nemám :-) Ostatní mají, nebylo to nic dramatického.

Novinkou letošního ročníku bylo zařazení doprovodného plavidla. Nejednalo se sice o několikapalubní luxusní jachtu, jak by si věhlas naší posádky zasluhoval, ale i tak šlo o příjemný doplněk k našemu dračímu plavidlu. Ne, že by sponzor jachtu nechtěl zaplatit, ale na Baťův kanál se prostě takovéto plavidlo nevleze.

Ale i tak jsme se mohli zbavit závislosti na automobilech, kterými jsme dříve museli kyvadlově jezdit a převážet zavazadla. Naopak si někteří mohli tím pádem dovolit rozvinout svoji závislost na alkoholických nápojích. Samozřejmě v souladu s heslem „Alkohol je nebezpečný pro vaše zdraví, konzumujte ho s mírou.“ Míra s námi nejel, a tak jeho úlohu musela převzít Mirka. Nutno říci, že se jí zhostila obstojně - šestá lavička se neustále otřásala smíchy a my s ní.

K večeru jsme dorazili do Kostelan (nad Moravou). Pozor, až někdy pojedete do Kostelan, tak si dobře rozmyslete, do kterých Kostelan vlastně chcete. V blízkosti jsou dvoje Kostelany – ty druhé jsou nedaleko v Chřibech a jak nám potvrdili domorodci, tak si to turisté často pletou. A hledají u nich kopce, koňské farmy, apod. Musím potvrdit. Když jsem doma Bobkovi říkal, že budeme spát v Kostelanech, tak mi hlásil, že oni možná půjdou do Chřibů z Kostelan, takže se potkáme.

Po řízkové večeři se jelo na projížďku po i proti proudu na našem doprovodném vozidle naloženém nejrůznějšími vzorky vína. Víno ubývalo, pohoda přibývala, nedošlo k žádnému emobéčku (man overboard) a nakonec se podařilo i úspěšně přistát, takže prostě fajn večer.

Spaní na tribuně fotbalového stadionu je příjemné, méně příjemný je zvuk křovinořezu v sobotu v sedm hodin ráno. Ale před tím vás neuchrání ani stan, kde spala drtivá většina – no vlastně bych mohl napsat, že všichni kromě mě. Ale není to tak úplně pravda, protože 2-3 lidi vždy spali přímo na lodi. Ale úplně divnej nejsem, jednak jsem byl jen na dvě noci na rozdíl od ostatních, díky pozdějšímu příjezdu jsem také věděl, že už pršet nebude a navíc by se samozřejmě někdo našel, kdo by mě rád v případě nepřízně počasí rád ubytoval :-D (Poznámka redakce: hned následujícího večera taková nabídka přišla, ale bylo to z dámského stanu, tak ji Bob jako ženatý muž musel samozřejmě odmítnout.)

V sobotu jsme pokračovali do Uherského Ostrohu, Veselí nad Moravou. Našim cílem byly Vnorovy. Při příjezdu do Vnorov nás uvítala spousta malých dračích lodí zhotovených v místních loďařských závodech. Bubny z barelů, hlavy a ocasy z lepenky. Mají tam také galerii plnou triček, šatů a všemožných drobných dárečků. Jedna část posádky šla večer omrknout místní zábavu, aby se vrátila až nad ránem a v plné formě mohla vyrazit do další etapy, další část hrála karty a nechala se naučit několik karetních švindlů. Ale tak jo, dělali jsme, že to nevidíme :-)

Po Baťově kanále se může na lodi jezdit celodenně i celonočně (oboje testováno na lidech). To jen rybáři si myslí, že po šesté hodině mají plavidla zůstávat v klidu. Prý si to odhlasovali na nějaké své rybářské schůzi. A nelíbili se jim naše noční vyjížďky.

V neděli jsme křižovali Moravu a jeli do Strážnice. Tam mají každoročně početné publikum, výborné klobásy a příjemnou atmosféru. Cestou také následují třešně kolem kanálu – museli jsme zastavit.

Ládin se musí každý den koupat, jinak není ve své kůži. Nicméně tažení na laně za dračí lodí mu nedělá dobře. Prý se u toho nedá dýchat. Ten si navymýšlí…

Naši sestavu doplňovali vypůjčení Zuzka a delegát (tak si sám říkal) Luděk. Celkem nás bylo 25 a stálo to za to. Houpali jsme se ještě 2 dny po vysednutí z lodi, ale pak už si naše těla zase zvykla na pobyt na souši.

Zajíždíme i do zahraničí. Ze slovenského prístavu Skalica bohužel musíme loď přenášet. Tady propojení s Moravou chybí. Ono se to nezdá, ale loď se pěkně pronese. Nakonec to zvládáme. Robert s jedinou sesterskou dvojicí (Iva, Xenda) v posádce prosekal mačetami cestu k Radějovce a jelo se dál.

V Hodoníně jsme si ověřili, že na gurmánskou porci gordonu bleu stačí talířek o průměru 15 cm a také se testoval veslařský trenažer. Zkouška proběhla na jedničku.

No co dodat? Pak se taky trochu pádlovalo, někdy i několik kilometrů bez zastavení. A nakonec se jelo z Hodonína autobusem domů. Společnost nám dělalo pivo s konopím, které jsme někde po cestě dostali jako dárek.

Zákaz vstupu do sprchy

Asi budu potřebovat zákaz chození po volejbale do sprchy. Za poslední rok jsem nechal na různých místech ve sprchách už dvoje kraťasy. První zmizely beze stopy – nikdo je nikde neviděl, přestože jsem pátrání zahájil poměrně brzy - asi se odpařily, druhé se neztratily, tak aspoň něco. Kdo nemá v hlavě, musí jezdit neplánovaně tramvají na okraj Brna i v době tzv. stávky. Ale stejně ta "stávka" nebyla špatná. Jel jsem domů skoro soukromým autobusem, mohl jsem si říct, kde chci zastavit a nemusel jsem nikomu ukazovat jízdenku :-)

Jen tak na okraj - jeden průvodčí nám s Bobkem ve vlaku říká: "vaše jízdenky, prosím, slečno a mladý pane". Tak s tím mladým pánem můžu jen souhlasit, ale ta slečna… No, nevím nevím...

Bob

Jak mě pobavili

Nedávno jsem si v jednom nejmenovaném obchodním domě s obuví na brněnském náměstí Svobody koupil boty (není to Baťa, protože ten není na náměstí Svobody). Chodil jsem v nich sporadicky a střídavě
14 dní a začaly vykazovat výrazné závady.

Tak jsem je dovalil na reklamaci. Paní byla rozumná, naznala, že jsem je opravdu za 3 týdny od zakoupení nemohl zlikvidovat takto výrazně - díra v podrážce, odlepený vnitřek boty, apod. Vypíšeme protokol a za tři dny se mám stavit.

Tak se stavuju. Jiná paní. Prý se reklamace neuznává, že se jedná o mechanické poškození. Ano, skutečně se jedná o mechanické poškození, které je ale způsobené tím, že materiál boty je silně nekvalitní. A odlepená stélka prý půjde přilepit. No tak říkám, že to je asi vtip a že to budeme muset tedy řešit jinak. A už kolem běží vedoucí a prý se na to ještě mrkne. Tak se na to kouká ještě pět minut za zavřenými dveřmi, nebo dělá, že se na to kouká a pak dorazí, že mi teda mohou nabídnout 50 % slevu, protože boty jsou funkční - no nevím teda, zda boty s dírou v podrážce jsou funkční, ale asi jo, nebo, že si mohu boty vyměnit za jiné, nebo si nechat poukázky na nákup u nich ve stejné hodnotě, nebo, ale to prý není nejlepší možnost - pro ně, že ;-) vzít zpátky peníze. Tak a je rozhodnuto :-D

No asi mají pokyn, že se reklamace neuznávají a uznávají se jen těm, kdo se ozvou.

Bob

Loajální zaměstnanec

Tak já musím říct, že také nejsem loajální zaměstnanec. Tedy spíš nejsem rád loajální zaměstnanec tehdy, pokud se mě snaží řídit neschopní nadřízení, případně neschopní spolupracovníci, případně mám být tupým kolečkem zkostnatělého systému. Obvykle nastává vše zaráz. Nevím, čím to je, ale zdá se mi, že těch neschopných lidí a zkostnatělých systémů je nějak moc. Asi mám moc vysoké nároky :-)

Zajímavé je také zjištění, co všechno jsou ochotni zaměstnavatelé naslibovat, pokud vás chtějí někde udržet. Takový pocit zas tak často v životě nezažijete. Bohužel realita a sliby nejsou totéž, a tak své rozhodnutí změnit neměním :-) Jo, měli si to uvědomit dřív :-D

Méně zajímavé, ale rovněž přínosné a v konečném důsledku také dobré pro váš život, je sledovat, co všechno je ochoten zaměstnavatel udělat, pokud se vás chce zbavit, máte-li názory a výhrady k řízení organizace, které se mu zrovna nehodí do krámu. Obrovské názorové veletoče nejsou žádnou výjimkou. A platí pravidlo, že nad blbým zaměstnavatelem (případně jeho prodlouženou rukou – vedoucím zaměstnancem) nemůžete nikdy zvítězit. Můžete jen remizovat a to stojí spoustu sil a energie. Nakonec je proto vždy lepší místo změnit. Pokud jste schopní, tak to není nikdy pro vás škoda, spíš pro zaměstnavatele, který si vás dostatečně nevážil. On si to třeba někdy uvědomí, ale spíš ne, na pracovním trhu je totiž stále vysoký počet cvičených opiček, učenlivých papoušků a stále spokojených lenochodů, kteří jsou ochotni zastat jakoukoliv práci.

Bob

Borůvka = jagoda?

Tak co, řekne se polsky borůvka jagoda? Podle slovníku to vypadá, že snad aji jo... Ale stejně je to divný :-)

Sběrači kovů

Kamarádka včera říkala, jak nějací sběrači kovů navštívili jejich zahradu a odmontovávali okapovou rýnu. To vše za bílého dne.

A hned dneska v novinách článek o vile Tugendhat...

Ciao Venezia!

Už jste někdy jeli do Benátek na kole? My ano. Teda je pravda, že jsme si ho z Brna trochu posunuli autem, ale závěrečných cca 40 km jsme jeli na kole. Bydleli jsme totiž v Duna Verde. Cesta na místo probíhala v pohodě až na to, že na rakouské dálnici byly furt nějaký omezení rychlosti. Buď 100 km/hod. na vybraných místech nebo 80 km/hod na místech, kde se pracovalo. A ty pracovní úseky byly občas dost dlouhý. Takže člověk může zapomenout na to, že by se dostal přes průměrnou rychlost 90 km/hod. Místo bydlení jsme nakonec našli. Hned napoprvé jsme dojeli podle plánku a popisku na správné místo, ale řekli jsme si, že tam ještě nejsme (neviděli jsme dobře ukrytá auta dalšího osazenstva), tak jsme se jeli podívat zase jinam.

Systém italských cyklostras je zajímavý. V oblasti jsou krásné možnosti jízdy na kole. Člověk ovšem může zapomenout na to, že by tam byly nějaké značky, směrovky, apod. Takže se jede většinou dle odhadu. První objevitelské cesty proto obvykle trvají déle a přinášejí zajímavá zjištění. Objevena mrtvá laguna s polonudistickou pláží, objeven most přes řeku Piavu, apod. :-)

V Benátkách jsme strávili na lodích skoro polovinu života. No, polovinu života ne, ale dost. Ty lodě totiž jezdí hrozně pomalu. 5-20 km/hod. Mohly by jet rychleji, ale nejedou, aby nepoškozovaly lagunu velkými vlnami.
Mrkli jsme na ostrůvky Mazzorbo, Torcello, hřbitovní ostrůvek San Michele, uličku Calle Varisco – 58 cm široká – tvrdí průvodce, Ponto del Diavolo – most bez postranního zábradlí.

Koupali jsme se v moři. Mysleli jsme si, že to bude mít tak minus patnáct stupňů, ale nemělo. Jak je to mělký, tak se to docela rychle prohřeje a bylo to v pohodě.

Ještě jsme plánovali, že se vypravíme do Dolomit nebo Julských Alp na jednodenní výlet, ale to už jsme nestihli.

Celý týden bylo slunečno, případně polojasno a teploty mezi 20 a 30 stupni. Pršet začalo až na zpáteční cestě, asi 100 km před Vídní. Ale stálo to za to :-)

Fotky

Babewatching na Athosu - to by teda nešlo... a tak různě...

Na třídních srazech se základní a střední školou je, mimo jiné, výborné to, že se pořád nikdo neptá, kolik máš let. Všichni, kromě mimořádných propadlíků, mají zhruba stejně a odpadají tak otázky typu, co studuju, jestli už fakt pracuju, jestli už mám ke třiceti a zda prstýnek na ruce znamená, že jsem zasnoubenej :-D Zůstává už jen otázka na počet dětí, ale na tu už mám odpověď dobře nacvičenou ;-)

V nějakém rozhovoru mě zaujala činnost, kterou provozuje dotázaný na pláži - žádný surfing nebo kitting, ale pěkně babewatching :-) Výhodou babewatchingu je taky to, že se dá provozovat skoro všude :-D Výjimky se samozřejmě najdou, např. řecký Athos...

Protože chodím hrát s kamarádem občas pingpong a moje stařičká pálka už má nějaké defekty, tak jsem si chtěl koupit novou. Původně jsem si chtěl koupit už hotovou, ale panem odborníkem mi bylo vysvětleno, že si můžu jen za o trochu větší peníze koupit vlastnoručně (odborníky) vyrobenou. Prý si to tak všichni dobří hráči vyrábí :-) Tak jsem si teda nechal nalepit na kus dřeva dva potahy. Dneska jsem byl hrát a musím říct, že hraje dobře. A hlavně jsem byl osobně u zrodu své pálky.

V neděli jsem se podruhé v životě na triatlonu: 1 km plavání, 50 km na kole a 10 km běhu. Plavat neumím, na kole jsem strašně línej a nechce se mi makat, běhat mě vcelku baví, ale ne když mám za sebou 1 km plavání a 50 km na kole v kopcovitém terénu a většinu soupeřů před sebou :-D Takže to bylo utrpení, už tak od druhé délky v plavání jsem přemýšlel, zda nemá bazén nějaký podvodní východ, kterým bych se mohl nepozorovaně vytratit. Na kole to bylo nebylo moc lepší, spíš horší - nějak se tomu nechtělo jet. Ve výsledku to bylo (oproti první účasti) + 1 minuta v bazénu, + 5 minut na kole a + 7 minut v běhu (tam už jsem se ale v posledním kole šetřil, protože jsem viděl, že na ty přede mnou nemám, a ti za mnou mě taky nedoběhnou).

Bob

Máme bronz!

Stejně jako čeští hokejisté, i králící si dovezli domů bronzové medaile. Z šifrovací a orientační hry Dnem. Podařilo se to i díky složení týmu Dvě třetiny králíků, do kterého se podařilo angažovat zkušeného řešitele všech logických i nelogických úkolů - pana J. E., zvaného Čmelda. Ale stejně jako čeští hokejisté, i Dvě třetiny králíků těsně pod vrcholem klopýtli a museli se spokojit s bronzem.

Ale pěkně popořádku. Na sraz se v různém stupni rozkladu (nemoc, bolavý kotník, nevyspalost, zbytkový alkohol v krvi) dostavil tým, který se chtěl dostat co nejdál v kategorii starší (na experty jsem si zatím netroufli). Již úvodní těstovinová směňovací hra naznačila vysoké ambice. Při ní jsme také uplatnili své znalosti italštiny, kterou jsem nedávno pilovali přímo v zemi těstovin. Při průchodu týmu přes jednotlivá stanoviště cvakali spouště lačných fotografů a Dvě třetiny králíků se držely stále v čele, přičemž stihly podebatovat i s týmem 85 (ulipispirus). Po třetím stanovišti a šifře odkazující na samotného Boba se tým dostal do čela. A suverénně v něm vydržel bez větších problémů a v poklidu (nákup v Bille, pokusy o nákupy kofoly, žádný běh) až do stanoviště číslo osm.

Tam se na nás nalepila smůla, na Bobka doslovně, na všechny ostatní (včetně Bobka) i mozkově, takže jsme luštili přes hodinu šifru, kterou pak Čmelda, až ho to napadlo, vyluštil za 3 minuty.

Nakonec to však nedopadlo úplně špatně a do cílového jedenáctého stanoviště jsme dorazili na třetím místě. No a to jsme mohli být i druzí, kdybychom sledovali žlutou značku a odbočili správně, kde se mělo. No, to je tak, když se někdo nevěnuje hře a pořád kecá ;-)

Na klíšťata: Bob vs Bobek 1:2.

Nejen hadi a štíři

Na sv. Jiří nevylézají jenom hadi a štíři, ale také malá pruhovaná divoká prasátka z křovin a hustníků podél silnic. Dneska jsem potkal pěkné stádečko (tak 4 velká a 12 malých), ale musím je pochválit. Spořádaně se procházela u krajnice, takže nebylo potřeba ani zastavovat.

Z Bobova mobilu VI.

Vodní pólo poprvé naživo.








Sen každého muzea, dlouhá fronta před vchodem.










Magistrátním úředníkům nestačí k parkování ani ta místa, která si sami sobě vyhradili...









Tento pán má na účtu pěknou řádku čárek a ještě zvládne mobilovat...

Saša Krejčí a pánská karta

Stačí se jmenovat Saša Krejčí, případně René(e) Janků, a hned máte život jednodušší, ale také trošku (pro vaši peněženku) nebezpečnější. Pošlete na nákup do obchodu svého partnera (opačného pohlaví). Zatímco vy si budete užívat tepla domácího krbu, případně vyhřátého auta, partner(ka) s naučeným PINem a/nebo podpisem v klidu zaplatí vaší kartou. Se jménem na kartě, ze kterého půjde na první pohled poznat, zda se jedná o muže či ženu, nemáte šanci. Teda aspoň ne v jednom bohunickém Albertu. Jedna žena chtěla včera platit kartou nějakého muže, ale pozorná pokladní jí sdělila, že nemůže platit pánskou kartou. „Proč?“, zeptala se. „Protože!“, zněla stručná odpověď :-D V zájmu objektivity nutno dodat, že jí to pokladní pak vysvětlila trošku obsáhleji. A také nutno dodat, že muž čekal na ženu před obchodem.

Nové, ale tak nějak postaru

O víkendu jsem navštívil Národní technické muzeum v Praze. Tak exponáty tam špatné nemají, ale ten přístup. No takový klasický muzeový v Česku. Na většinu věcí se lze jenom dívat a to se mi zdá trochu málo.
Chtělo by to více nějakých věcí, které vás (a hlavně děti a králíky) vtáhnou do děje.
Dokonce jsem slyšel paní hlídačku, jak napomínala nějaké klučíky: "Pánové, nedotýkejte se zdí, ano!". (Kluci ošáhavali nějakou mapu hvězdné oblohy na stěně).

Bob

Stáří není nevýhoda

Ne všichni staří/starší musí být neschopní (jak je dnes v módě si myslet). Dnes (poznámka redakce: dnes neznamená nutně dnes) jsem byl na školení, kde přednášející měla asi 70 let a zvládala mluvit lépe než někteří o hodně let mladší lektoři a navíc to měla v hlavně utříděný. Představil jsem si ji ve srovnání s mými kolegyněmi ve věku kolem 55 let a byl to docela rozdíl.

Jo a ještě něco, nejlepší je jít na školení a psát sms a přitom si neumět vypnout zvuky klávesnice :-D

Moderní sčítání

Některé plátky se nám snaží namluvit, že letošní sčítání lidu, domů a bytů je moderní. Ale vzhledem k tomu, že první moderní sčítání lidu na našem území se uskutečnilo v roce 1869 (píše plátek), tak tomu budu i věřit. Akorát doba trochu pokročila.

První předběžné (!) výsledky budou zveřejněny na přelomu roku 2011 a 2012 - no není to skvělé? To to snad budou sčítat ručně, nebo já nevím... Nebo možná teprve budou vymýšlet metodiku, jak ta data vlastně zpracovat.

Poměrně vtipnou kapitolou je už samotné roznášení sčítacích formulářů. Někteří členové naší (širší, ne naší králičí) rodiny formuláře nedostali, protože je prý jejich rodinný příslušník nemůže (podle vyjádření sčítacího komisaře nesmí) převzít. Jiní členové dostali formulářů hned několik (na různých adresách) a to i době své
nepřítomnosti. Není nad jasné pokyny a dobře řízený systém. Už se těším až se za rok dozvíme, že je nás v Česku 11 milionů, z toho 6 milionů žen a 6 milionů mužů :-)

Psychopaté ve vedení

1 % populace tvoří psychopati, 10 % manažerských funkcí zastávají psychopati. Týká se to asi snad každého z nás... (zdroj: Lidové noviny, 29. 1. 2011)

Z Bobova mobilu V.

Palubovka mistrovství světa v basketbalu.







Pohár pro vicemistryně světa. No, tak prezentace trochu pokulhává...









Západ Slunce nad Brněnskou přehradou.







Tenhle cyklista nesesedl ani na červenou a spořádaně čekal, i v prudkém kopci :-)









Auto se zajímavou značkou, jelo před námi a navíc to byl Renault.






Tenhle obrázek nebyl vůbec pro mě. Byl poslán pro Dominika Mikeše. Autor si bohužel spetl číslo :-)

Miluju úředníky!

aneb několik zážitků z posledních dní

Miluju paní z banky

Říkali mi rodinní příslušníci, že už v Maďarsku neplatí dvousetforintové bankovky. Našel jsem doma jednu takovou a rozhodl jsem se o tuto velkou sumu (17 Kč) nepřijít a zašel jsem do jedné nejmenované banky, abych ověřil situaci a případně ji tam rovnou udal, kdyby ji náhodou brali.
Jedna chytrá paní pokladní mi nejdříve naznačila, že jsem se asi stal obětí studentského vtipu (další důkaz toho, že vypadám velmi mladě), poté si bankovku prohlédla a zjistila, že je vydána v roce 2005, takže musí být určitě platná, protože je vydána teprve nedávno. Poté se zeptala sousedního pokladníka, aby se ujistila ve své pravdě. Ten ji trochu znejistěl tím, že i bankovka z roku 2005 nemusí být platná, ale že neví, protože s forinty neobchodují.
Nezbylo než ověřit situaci na internetu (asi jsem tím měl začít a neztrácet čas s úředníky) - bankovka již skutečně není platná. Opět jsem si potvrdil, že „schopnosti“ některých „úředníků“ jsou na vysoké úrovni :-D

Miluju úředníky z energetické společnosti

Přišel k nám dvakrát odečítač stavu plynoměru. Bohužel chodí v nevhodné časy, tak nás ani jednou nezastihl doma. Po první návštěvě nechal lístek, že můžeme stav nahlásit na telefonní číslo odečítací firmy. Nahlásil jsem. (Ale k odečítači se nejspíš tato informace nedostala.) Po druhé návštěvě nechal lístek, že můžeme stav nahlásit na telefonní číslo dodavatele plynu, případně zaslat mailem dodavateli plynu. Zaslal jsem mailem. Vrátilo se mi, že mnou nahlášený stav je nevěrohodný a mám se jít podívat znovu na plynoměr. Šel jsem se podíval, ujistil se, že číst ještě umím a napsal jim, že je to fakt tak, že vaříme málo :-) (Lidi, choďte k nám v pracovní dny vařit, ať nemáme tak malou spotřebu.) Asi kvůli těm dementům budemem topit doma plynovými hořáky (trouba je elektrická), aby se jim náš stav plynoměru zdál věrohodný.

Miluju úřednici z Úřadu bez práce z divadelní hry Agáta hledá práci.

Bob

Mistr Bob navštívil Bongo

Dobrý den pane Bobe, slyšel jsem, že jste měl zase nabitý víkend (pozn. redakce: již předminulý víkend, i redaktor má stále nabitý program)…
No, tak to nemohu popřít. Hlavní atrakcí byla páteční návštěva Bongo parku v Brně.

Na veřejnost už prosákly nějaké informace, že jste utrpěl několik nepěkných zranění…
No, tak určitě. Dal jsem do těch sjezdů hodně srdíčka, takže mám nějaké ty odřeniny a spáleniny. Pak se mi taky natrhly kalhoty na zadku a až včera (pozn. redakce: již minulý týden) bylo zjištěno, že mám taky modráky na zadku. Ještě bych asi měl zmínit, že při smečování do koše jsem si hodil balón na brýle, tak jsem je měl trochu zdeformované (pozn. redakce: ke dni vydání rozhovoru je již finanční sbírka na opravu brýlí ukončena).

Z dobře informovaných zdrojů se k nám doneslo, že jste se v Bongu nechtěl jít ani napít, abyste plně využil čas na atrakce. Je to tak?
Noooo, ano, každá minuta v Bongu mě totiž stála skoro 50 haléřů, a tak jsem nemohl ztrácet ani vteřinu pouhým pitím. Ale vynahradil jsem si to hned v hospodě nedaleko Mendláku, kde jsem si objednal dvě kofoly naráz.

A co jídlo, určitě vám vyhládlo…
No, tak nepochybně. Po takových výkonech. K jídlu už nám nechtěli nic dát – prý už nevaří. Tak jsem se zeptal ještě podruhé (něco malého – třeba hermelín, nebo tak?) a taky nic. A ani potřetí (Marlenka, nebo tak něco?) – a taky nic. Prostě nevaří. Pak jsme ujížděli domů trochu rychleji než 50 km v hodině a na Úvoze se zase zašívali empíci s radarem a měli tam označený úsek měření (úvodní cedule zřejmě dobře schovaná), ale nezastavili nás, takže všechno dobře dopadlo.

Nezdá se vám, že jste šetřílek?
Nezdá. Já totiž šetřílek jsem!

Co nám můžete říct k tomu, že jste ztratil v Bongu klíček od skříňky v bazénku plném kuliček?
Takové nešťastné náhody se občas stávají. Naštěstí šel se mnou velmi schopný kolega, který ho dokázal v mžiku objevit. Naopak mě trochu zklamalo, že jsem v Bongu potkal jen jednoho známého – obvykle to bývá lepší.

Vzpomenete si ještě na nějakou zajímavou událost z pátku?
Noo, tak dalo by se tak říct. Velmi vtipná byla například obsluha v jisté restauraci přiléhající ke kulečníkové herně. Nejenže neuměla správně sečíst tři položky na lístku, ale ještě nám vysvětlovala, jak ze tří položek na účtence dostane výslednou částku. „No tak ty tři položky jsem sečetla“. Kolega: „No, to bych čekal, ale jak jste došla k částce 191, když mně vychází 181?“ :-D


A co jinak?
Jinak nic. Ale tak trochu jsem piloval skládání Rubikovy kostky. Nedávno jsem se to naučil a teď si to musím opakovat, abych to zas nezapomněl. Jo, Bobek to ještě neumí :-) No, neměl bych zapomenout na perníkové srdce, které jsem dostal :-)

Otázky kladl Bob

Vzbudit se a spát

Psala Radůza v Pátku:

...Ale jsou jitra, kdy se okamžitě po probuzení začnu těšit, až děti zase usnou...

Tak musím prohlásit, že jsou jitra, kdy se okamžitě po probuzení začnu těšit, až zase usnu, zejména v pracovní dny (Bob).

Ve sklépku

Tož o víkendu jsme byli ve sklépku. V Prušánkách - Nechorách. Byl s náma jeden starouš, co říkal, že mladí dneska nic nevydrží.

Plnili jsme bobříka vinaře, který ale, bohužel, nebyl nakonec z provozních příčin vyhodnocen. Dozvěděli jsme se, proč se Dolním Bojanovicím říká Vatikán.

Zrovna když jsme tam byli, tak hořel dům, ale jsme v tom nevinně (dokonce jsme o tom ani nevěděli).

Nic mimořádného se asi jinak nedělo. Co by se taky ve sklípku mohlo dít, že :-)

Pár fotek

P. S.: Víte, proč má orel nad Lanžhotem poloviční rozpětí křídel? Protože si jedním křídlem zakrývá oko, aby se na ty blbce nemusel dívat...

Máš koule?

Máš koule - samovyšetření

Zaujalo mě hlavně: "Celková doba samovyšetření by neměla přesáhnout 5 minut. Pokud Vám to trvá déle – pozor! Užíváte si to až příliš a nelze již mluvit pouze o samovyšetření!"

Zábava v Adamově

Novoroční zábava
Lednový novoroční pokus stát se bohatým: Lupič se v Adamově pokusil ukrást bankomat, z podlahy jej ale nevytrhl Já to vážně nebyl :-) Za poslední dva roky je to "teprve" druhý pokus na stejném místě, první pokus dopadl úspěšněji...

Silvestrovská zábava
Na Silvestra jsem v práci nikdy asi ještě nebyl. No, všechno je jednou poprvé. Poprvé, kdy jsem doběhl na vlak a on nejel. Občas se asi vyplatí číst poznámky v jízdním řádu. Tak jsem zase valil na kopec, abych se do Brna dopravil autem. Dalším vlakem bych totiž o pár minut nestihl limitní čas. (Autem jsem to stihl, nikdo normální do práce nejel, takže ulice byly prázdné a šlo i zaparkovat poblíž práce.) Téměř v každé práci je totiž důležitější správná docházka. Málokdy někoho zajímá, zda něco užitečnýho děláte. Bohužel...

Ale v práci bylo veselo. Takže se účast vyplatila. Někdo se pokoušel odeslat platby, které mohly být odeslány již dávno, několik minut po bankovní uzávěrce. A světe div se, platby nebyly provedeny (a nepomohlo ani telefonování bankovnímu poradci, termín je termín, milá paní). Někdo, nebo snad ta samá?, se pokoušela hodit na mě úkoly, na které jsem upozorňoval již několik týdnů. A někdo měl také pěkně protažený ksicht, když jsem oznámil, že odcházím v jednu domů. Údernicím s mizivou produktivitou zdar, ale všeho s mírou.