Ze Střední Asie

Navštívil jsem pracovně Střední Asii - konkrétně Kyrgyzstán. Byl jsem tam jen chvíli, takže rozhodně nejsem žádný expert, ale pár věcí co mě zaujalo:

V Biškeku jezdí auta s volantem na pravé i levé straně. Ty s volantem na pravé straně jsou dovozové kousky z Japonska. Na silnici se jezdí s oběma klasicky vpravo. Ty s volantem vpravo je už prý nově zakázáno dovážet. Vozový park je celkově dost nabušený.

Poprvé jsem přistál na Letišti Václava Havla. A vlastně jsem také poprvé letěl s ČSA.

Přelet nad Prahou byl docela vyhlídkový - Hradčany, Petřínská věž, Vltava :)

Některé místní silnice byly ve velmi dobré kvalitě. Některé stavěli Číňané. No, nemají to zas tak daleko, i když kulturně atd. má Kyrgyzstán rozhodně blíže k Rusku, Kazachstánu, Íránu, Turecku, apod.

Cca 75 % obyvatel země jsou muslimové. Ale mají to asi tak jako u nás s křesťanstvím. Teda tak jsem to aspoň vyhodnotil já (alkohol, oblékání,...).

Let Moskva - Biškek (a zpět) je co se týče obsazení (plného) takový lehce buranský. A někteří spolucestující neumí jinak než rusky.

V Moskvě se vodka skutečně prodává na gramy. Alkohol na palubu letadla nesmí, ale když si ho koupíte v duty free shopu, tak smí.

V Biškeku mají i pěknou silnici z letiště - postavila se při příležitosti Nomádských her.

Voda z jezera Issyk-kul je slaná, ale jen trochu. A jezero nezamrzá.

Pochopil jsem, že nějaké veřejné zdravotní pojištění u nich neexistuje a vše si hradí sami.

Celkově je mnohem menší ochota platit cokoliv státu.

Navštívil jsem zvířecí trh. A také věž Burana.

Karaoke bary v Biškeku existují. V restauraci vám běžně zabalí nedojezené jídlo s sebou a ani se neptají. V restauracích/barech jsem také viděl k dispozici univerzální nabíječky na mobily.

Výslovnost je někdy vtipná - např. (jevro) pro euro :-)

S kriminalitou na mé osobě jsem se nesetkal. Maximální výkon byl pokus o nevýhodný kurz při směně peněz.

Ranní vstávání (minus 4 hodiny) nebylo nic moc. Ale někteří v Česku se aspoň divili, že vstávám tak brzo :-)

Pořádně jsem ani nevěděl, že existuje Eurasijská unie, kde řečníci mluví také o Fidelovi a Lukaščenkovi.

Koho by zajímalo postavení ženy v kyrgyzské společnosti, tak třeba zde.

Párkrát se mě domorodci ptali, zda jsem Američan. Asi trochu zblblí ze seriálů. Ale jinak mi místní říkali, že není na první pohled poznat, že nejsem Rus :-) V Biškeku je jich plno, takže se lze nenápadně pohybovat po ulicích.

Fotky

Ajťáci - nejchytřejší lidi na světě

Mám mezi kamárady spoustu IT specialistů.
Obecně se říká (nebo je to takový trend teď si myslet), že informatici jsou fakt děsní odborníci a strašně tomu všemu rozumí. No u hodně těch kamarádů to teda platí, ale celkově bych řekl, že to bude asi tak jako všude jinde.

Tak třeba v práci. Máme tu takový dream team, co tu provádí nějakou migraci dat z nějakého serveru na jiný. Sice tomu profesně teda fakt nerozumím, ale již jen z jejich chování a organizace je poznat, že jsou neschopní. Pro nás z toho vyplývá, že nám tu sedí x hodin u našeho počítače a pak to stejně pořádně nefunguje. Někomu nechodí maily, jinému nefunguje tiskárna, dalšímu některé maily zmizeli, apod.

Ale pánové se stále tváří děsně na výši, hážou tady anglicko-českými slovíčky a myslí si, že si z nich sedneme na zadek.

Z Bobova mobilu VII.

Moje nové (teda už více než měsíc nové) vietnamky. Skáče a běhá se s nima dobře :-)






Oprava antény v praxi. Opraváře známe a celou operaci přežil.

 I na ústředí Junáka fandili loni Kometě :-)

 Házenkáři Brno - Boba zajímalo hlavně levé křídlo.







V dračích lodích si nás dali už aji na plakát :-D

Italská snídaně.

 Květina v práci se měla dobře než se začala mít špatně :-)

Tablo ve stylu Bang. Např. Jacob de Lacost sežvejká i třídnici s pozdními příchody.

Trieste II.

Tak zase pár postřehů :-)

Je tu plno malých aut a taky plno skútrů. No, když vidím ty úzký uličky a málo místa k parkování, tak to docela chápu. S naším autem tu docela zapadnu. Jako limuzína sice nevypadá, ale aspoň lidi blbě nečumí, zda se do toho fakt vlezu.

Už jsem použil občas i italštinu :-) Třeba když si chcu koupit něco k jídlu mimo supermarket, nebo lístky na autobus mimo automat :-)

Že mám mobil přihlášen skoro trvale do slovinské sítě, to už jsem si zvyknul - je to přece jenom tady za kopcem, ale že mi dnes došla sms, že mě vítají v Chorvatsku, to už je trochu moc. Přece jenom 20 km je 20 km, to by ti Italové, případně Slovinci mohli trumfnout. Ale je možný, že za to mohl větřík, případně, že Chorvati podnikli nějakou územní ofenzívu.

Chtěl jsem se svézt místní šalinkou, která pamatuje Rakousko-Uhersko, ale bohužel mám smůlu - teď nějakou dobu nejezdí a je nahrazena trapným autobusem.

Na přednost na přechodu pro chodce tady nelze spoléhat ani omylem. To znamená, že tak třeba patnáctkrát méně než v Brně.

Večer jsem viděl v centru Terstu plno běžců - ne 5 nebo 6, fakt plno. A bílých. Žádní dovezení Etiopané.

Prošel jsem se po cyklostezce na místě bývalé železniční trati. A mají tam i průchozí tunel osvětlený světly s čidlem pohybu, takže se to rozsvěcuje a zhasíná postupně. Ale když jede nějakej cyklista hodně rychle, tak to asi nestíhá.

Už jsem byl na 5 pracovních jednáních a zatím mi nikdy nenabídli nic k pití. A už si fakt myslím, že to není mnou nevýznamností. Ale prostě, že tady se nic pracovně nenabízí. My teda lidem v Brně vodu z kohoutku klidně natočíme.

Po dešti to v obytných čtvrtích Terstu vonělo jako na kočičím záchodě. Ale tolik čtyřnohých mazlíčků jsem tam teda neviděl, tak nevím. Ale je pravda, že pršelo po hodně dlouhé době, tak možná proto...

Zažil jsem tu, jak trošku foukal větříček. Ale nic vážného. A sníh se tu prý nedrží (jsem zjišťoval, co bude dál).

Existují cesty, kde se moc s pěšími moc nepočítá (třeba jako navazující chodníky). Ale žádná Amerika. Řekl bych, že jen o trochu hůře než v Brně.

Dober večer z Trstu

V neděli 9. 9. 2012 jsem vyrazil pracovně do největšího námořního přístavu Rakouska-Uherska - do Terstu. Protože jsem si rezervoval ubytování poměrně pozdě, tak do mých cenových a dalších požadavků (např. wifi a možnost zaparkování) nespadl žádný hotel v centru města. Tak jsem si vybral jeden pěkný na okraji (San Giuseppe della Chiusa), ze kterého to zase budu mít blízko do vědeckých parků nad městem.

Myslel jsem, že pojedu do Itálie, ale nakonec jsem skončil v Ricmanje - velká většina vesnice má jako mateřský jazyk slovinštinu. Recepční v hotelu teda slovinsky neumí, ale jinak mi všichni na ulicí odpovídají na moje "buona sera" "dober večer" :-) No, stejně jsem se tu italštinu zase nestihl naučit, tak to aspoň nebude komplikovaný.

Neviem po slovensky

Všude píšou, že už dnešní mladí nerozumí slovensky. Já teda taky rozumím jen trochu. V rodině (hlavně teda Bobkově) jsem dost mimo. Íver, sinka a podobná slova mi většinou nic neříkají.

V práci máme jednoho z ajťáků Slováka. Nedávno přišel a ptal se mladší kolegyně (cca 28 let staré) kolik že tam máme tlačiarní, aby mohl nastavit přístupy přes síť. A ona na něj - jako zcela vážně, že čeho? :-D Prostě vůbec netušila, co jsou to ty tlačiarne. Tak to já ještě naštěstí tuším :-)

Bob

Z jiného soudku

Než se tu objeví zase něco vlastního, tak zatím zveřejňujeme odkaz na blog jedné ředitelky a finanční manažerky v jedné osobě. I když ji asi neznáte, určite si tam najdete situace, které znáte ze svého pracovního života. Bohužel :-(

Bububu realita

Na titulní straně se objeví pouze nejčerstvější příspěvek, ostatní jsou v archivu napravo.

Romane, moje slova :-)

Primátor města Brna Roman Onderka se svěřil (viz str. 2), že jeho největší radost má momentálně šest písmen - jmenuje se CEITEC. V tomto s ním musím bezpodmínečně souhlasit. Snad nám to nadšení vydrží.

Včera jsem se byl taky podívat na zahrádku, kterou pro Brňany připravila skupina Rafani. Netočí se tam sice žádné pivo, ani nepěstuje nejlepší hrášek na světě, ale stejně ta zahrádka na Kolišti stojí za zhlédnutí.

Naopak obrovský balvan v Lužánkách, do kterého se dá vstoupit, je již trochu v nepoužitelném stavu.

Více o akci

Bob

Mrtví ožívají - a bez regulačního poplatku!

Nedávno jsem si byl u své praktické lékařky vyřídit potvrzení o tom, že můžu pracovat. Že můžu sedět v práci na kancelářské židli a koukat do počítače. Na tom by nebylo zas tak nic divného - povinnostem musí být učiněno za dost.

Přestože byly odpolední ordinační hodiny, které jsou určeny zejména pro pracující (jeden den v týdnu), bylo poměrně narváno. A docházeli stále další a další. Měl jsem štěstí, že většina starších spoluobčanů (nechtěl bych psát důchodců) se dobelhala až po mě. Funěli, vzdychali a zkrátka vypadali, že co nevidět minimálně umřou. Paní doktorka je pečlivá, a tak fronta moc neubývala. Spíše naopak. A tak bylo velmi zajímavé sledovat, jak se stav "umírajících" pacientů velmi zlepšoval. Když uběhla asi půl hodina, tak vyskočili jako prokropení živou vodou a odskákali domů. Zůstali sedět jen ti, co opravdu potřebovali lékaře navštívit a šibalsky se na sebe usmívali.

Na tomto příkladu je vidět, že české zdravotnictví dosahuje velmi dobrých výsledků. I pouhý pobyt v čekárně může uzdravovat. A bez regulačního poplatku.

Bob

P. S. Nemám nic proti starším nemocným spoluobčanům. Každý jednou bude starý a s velkou pravděpodobností bude nemocný. Ale někteří to tak trochu s těmi svými "nemocemi" přehánějí. A nemusí jít jenom o starší věkem, že...

Úřednický slovník

Nastal čas zveřejnit tento malý úřednický výkladový slovníček:

Výpočetník - ten, kterému nosíme víno, když nám v pracovní době opravuje počítač naší dcery; v normálních firmách ajťák, případně informatik.

Tvrdě pracovat - dát si kafíčko, poklábosit, rozhovořit se o tom, kolik mám práce, jít na oběd, dát si kafíčko, poklábosit, rozhovořit se o tom, kolik mám práce.

Pracovat efektivně - když se větší skupina tvrdě pracujících shodne, že pracuje efektivně, v takové situaci nemá žádný jiný názor místo ani opodstatnění.

Získávat a poskytovat informace moderně - hlavně ne mailem, nebo panebože s využitím intranetu, ale pěkně telefonicky.

Etiketa chování na poradě a při telefonování - sedím na poradě a telefonuju s rukou před pusou.

Pomsta - je tehdy, když otevíráte soubory v tabulkovém procesoru, máte vybranou volbu, že pouze soubory .xls a hrozně se divíte, že nemůžete najít (a otevřít) komentáře v souboru .doc. Jediným možným vysvětlením, proč se vám to nedaří, je to, že kolegyně, která už tu nepracuje, soubory schválně smazala.

Taxativní a demonstrativní výčet - vysvětlit úřednici, co je to taxativní a demonstrativní výčet vyžaduje nadlidskou sílu, polehčující okolností je, že ani v úřednických kruzích ministerstva práce a sociálních věcí o tom ještě asi neslyšeli.
:-)

Udělat hezkou tabulku - tabulka (klidně třeba o ničem) musí být hlavně veliká, tvářit se strašně složitě - cílem úřednické tabulky není zjednodušit, ale naopak zkomplikovat - a hlavně, musí být barevná - nejlépe v křiklavých barvách!

Bob

Demokracie

Poznámečka k hlasování na zastupitelstvu městské části: je to sice pro veřejnost, ale to neznamená, že kdo přijde, ten hlasuje. Tak si teda aspoň představovala fungování obecní samosprávy jedna občanka. Byla by to sice samosprávná demokracie v nejdostupnější formě, ale asi by to byl trochu velkej zmatek.

Takže: na zastupitelstvo ano, ale hlasovat můžou jet zvolení zástupci lidu :-D

Loajální zaměstnanec

Tak já musím říct, že také nejsem loajální zaměstnanec. Tedy spíš nejsem rád loajální zaměstnanec tehdy, pokud se mě snaží řídit neschopní nadřízení, případně neschopní spolupracovníci, případně mám být tupým kolečkem zkostnatělého systému. Obvykle nastává vše zaráz. Nevím, čím to je, ale zdá se mi, že těch neschopných lidí a zkostnatělých systémů je nějak moc. Asi mám moc vysoké nároky :-)

Zajímavé je také zjištění, co všechno jsou ochotni zaměstnavatelé naslibovat, pokud vás chtějí někde udržet. Takový pocit zas tak často v životě nezažijete. Bohužel realita a sliby nejsou totéž, a tak své rozhodnutí změnit neměním :-) Jo, měli si to uvědomit dřív :-D

Méně zajímavé, ale rovněž přínosné a v konečném důsledku také dobré pro váš život, je sledovat, co všechno je ochoten zaměstnavatel udělat, pokud se vás chce zbavit, máte-li názory a výhrady k řízení organizace, které se mu zrovna nehodí do krámu. Obrovské názorové veletoče nejsou žádnou výjimkou. A platí pravidlo, že nad blbým zaměstnavatelem (případně jeho prodlouženou rukou – vedoucím zaměstnancem) nemůžete nikdy zvítězit. Můžete jen remizovat a to stojí spoustu sil a energie. Nakonec je proto vždy lepší místo změnit. Pokud jste schopní, tak to není nikdy pro vás škoda, spíš pro zaměstnavatele, který si vás dostatečně nevážil. On si to třeba někdy uvědomí, ale spíš ne, na pracovním trhu je totiž stále vysoký počet cvičených opiček, učenlivých papoušků a stále spokojených lenochodů, kteří jsou ochotni zastat jakoukoliv práci.

Bob

Stáří není nevýhoda

Ne všichni staří/starší musí být neschopní (jak je dnes v módě si myslet). Dnes (poznámka redakce: dnes neznamená nutně dnes) jsem byl na školení, kde přednášející měla asi 70 let a zvládala mluvit lépe než někteří o hodně let mladší lektoři a navíc to měla v hlavně utříděný. Představil jsem si ji ve srovnání s mými kolegyněmi ve věku kolem 55 let a byl to docela rozdíl.

Jo a ještě něco, nejlepší je jít na školení a psát sms a přitom si neumět vypnout zvuky klávesnice :-D

Psychopaté ve vedení

1 % populace tvoří psychopati, 10 % manažerských funkcí zastávají psychopati. Týká se to asi snad každého z nás... (zdroj: Lidové noviny, 29. 1. 2011)

Miluju úředníky!

aneb několik zážitků z posledních dní

Miluju paní z banky

Říkali mi rodinní příslušníci, že už v Maďarsku neplatí dvousetforintové bankovky. Našel jsem doma jednu takovou a rozhodl jsem se o tuto velkou sumu (17 Kč) nepřijít a zašel jsem do jedné nejmenované banky, abych ověřil situaci a případně ji tam rovnou udal, kdyby ji náhodou brali.
Jedna chytrá paní pokladní mi nejdříve naznačila, že jsem se asi stal obětí studentského vtipu (další důkaz toho, že vypadám velmi mladě), poté si bankovku prohlédla a zjistila, že je vydána v roce 2005, takže musí být určitě platná, protože je vydána teprve nedávno. Poté se zeptala sousedního pokladníka, aby se ujistila ve své pravdě. Ten ji trochu znejistěl tím, že i bankovka z roku 2005 nemusí být platná, ale že neví, protože s forinty neobchodují.
Nezbylo než ověřit situaci na internetu (asi jsem tím měl začít a neztrácet čas s úředníky) - bankovka již skutečně není platná. Opět jsem si potvrdil, že „schopnosti“ některých „úředníků“ jsou na vysoké úrovni :-D

Miluju úředníky z energetické společnosti

Přišel k nám dvakrát odečítač stavu plynoměru. Bohužel chodí v nevhodné časy, tak nás ani jednou nezastihl doma. Po první návštěvě nechal lístek, že můžeme stav nahlásit na telefonní číslo odečítací firmy. Nahlásil jsem. (Ale k odečítači se nejspíš tato informace nedostala.) Po druhé návštěvě nechal lístek, že můžeme stav nahlásit na telefonní číslo dodavatele plynu, případně zaslat mailem dodavateli plynu. Zaslal jsem mailem. Vrátilo se mi, že mnou nahlášený stav je nevěrohodný a mám se jít podívat znovu na plynoměr. Šel jsem se podíval, ujistil se, že číst ještě umím a napsal jim, že je to fakt tak, že vaříme málo :-) (Lidi, choďte k nám v pracovní dny vařit, ať nemáme tak malou spotřebu.) Asi kvůli těm dementům budemem topit doma plynovými hořáky (trouba je elektrická), aby se jim náš stav plynoměru zdál věrohodný.

Miluju úřednici z Úřadu bez práce z divadelní hry Agáta hledá práci.

Bob

Zábava v Adamově

Novoroční zábava
Lednový novoroční pokus stát se bohatým: Lupič se v Adamově pokusil ukrást bankomat, z podlahy jej ale nevytrhl Já to vážně nebyl :-) Za poslední dva roky je to "teprve" druhý pokus na stejném místě, první pokus dopadl úspěšněji...

Silvestrovská zábava
Na Silvestra jsem v práci nikdy asi ještě nebyl. No, všechno je jednou poprvé. Poprvé, kdy jsem doběhl na vlak a on nejel. Občas se asi vyplatí číst poznámky v jízdním řádu. Tak jsem zase valil na kopec, abych se do Brna dopravil autem. Dalším vlakem bych totiž o pár minut nestihl limitní čas. (Autem jsem to stihl, nikdo normální do práce nejel, takže ulice byly prázdné a šlo i zaparkovat poblíž práce.) Téměř v každé práci je totiž důležitější správná docházka. Málokdy někoho zajímá, zda něco užitečnýho děláte. Bohužel...

Ale v práci bylo veselo. Takže se účast vyplatila. Někdo se pokoušel odeslat platby, které mohly být odeslány již dávno, několik minut po bankovní uzávěrce. A světe div se, platby nebyly provedeny (a nepomohlo ani telefonování bankovnímu poradci, termín je termín, milá paní). Někdo, nebo snad ta samá?, se pokoušela hodit na mě úkoly, na které jsem upozorňoval již několik týdnů. A někdo měl také pěkně protažený ksicht, když jsem oznámil, že odcházím v jednu domů. Údernicím s mizivou produktivitou zdar, ale všeho s mírou.

Volby z druhé strany

Poprvé jsem se letos zúčastnil voleb z pozice toho, kdo výsledky sčítá a zapisuje.
Musím říct, že to bylo poučné.

Tak nějak bych řekl, že organizace voleb odpovídá celkovému stavu veřejné správy v Česku. To jest málo muziky za hodně peněz. Komise jsou zbytečně předimenzované a spousta lidí se tam nudí - však to znáte. Lidé jsou potřeba jen při sčítání, ale ani tam jich není potřeba tolik, když se to vhodně zorganizuje. Program pro zápis výsledků není zrovna uživatelský příjemný - asi to byla velmi dobrá zakázka - a rovněž např. nesčítá hlasy za všechny strany dohromady - takže se to musí dosčítávat bokem a do zápisu dopisovat. Pak se výsledky uloží a jede se s nimi k předání dat. V době internetu...

Volební pokyny jsou zbytečně obsáhlé (pořád se to v různých formách opakuje), zmatené a často protichůdné. Obsahují perly typu, že komise nesmí opustit (při cestě s přenosnou urnou) území svého okrsku apod. Např. naše komise vůbec nesídlila na žádné ze "svých" ulic. Takže jsme vlastně území opustili hned při zahájení své práce. Dále je znemožněno volit lidem, kteří se při parlamentních volbách zapsali na zastupitelském úřadě v zahraničí a nepožádali o vyškrtnutí. Při parlamentních volbách to má logiku - mohli by volit dvakrát. Ale tentokrát? V cizině volit nemůžou, protože se tam žádné volby nekonají. Tak proč jim neumožnit volit na jejich domácí adrese?

Život si dále komplikují komise sami sobě. V naší škole to byla například paní zapisovatelka z okrsku č. 46. Tato samozvaná ředitelka Zeměkoule, organizátorka vesmírného pořádku a pro mě legendární postavička rozhodla (mně tvrdila, že někdo na úřadě rozhodl, ale v pokynech to nebylo, takže si musím myslet, že si to vymyslela), že se komise v naší škole budou střídat na hlídce u pevné linky kdesi nahoře ve sborovně, kdyby někdo volal něco důležitého. Řekl jsem jí, že mají na nás mobil, takže si myslím, že to není nutné. Nepochopila to. Popravdě jsem ani nečekal, že by to pochopila. Navíc tu službu stejně neměla úplně dořešenou. Co když někdo zavolá, hlídač poběží zprávu sdělit ostatním komisím a zrovna někdo zavolá znova. Ale prý se to tak vždycky dělalo :-D Nepřekonatelný argument - alespoň na úřadě jakéhokoliv typu a velikosti.

O praktikách při zavírání a otvírání volebních místností přes noc, kvalitě některých členů komise a dodržování volebního zákona tak nějak obecně bych se z pochopitelných důvodů nezmiňoval. Závěrem bych konstatoval, že přes všechna uvedená selhání si stále myslím, že procento chybovosti v naší komisi bylo ve srovnání s ostatními poměrně malé. Když jsem tak slyšel, že někteří ani nevěděli jaká jsou pravidla pro sčítání. Další zapomněli přenosnou urnu v hospodě (kam zašli cestou od voličů na oběd), jiné komise zase do zápisů psali stížnosti na svoje vlastní členy.

Volbám zdar a nesmyslné byrokracii zvláště! Další volby jsou zatím očekávány v roce 2012 (krajská zastupitelstva a třetina Senátu), takže je dost času na uzdravení mysli.

Bob

Můj spolužák

Už jsem vám říkal, že Petr Kolman je můj bývalý spolužák? :-)

video čísla jedna

video číslo dva

Každému podle jeho zásluh...

Že by konečně zaměstnanci ve veřejném sektoru začali dostávat peníze podle toho, co dělají (pokud někteří vůbec něco užitečného dělají) a ne podle toho jak dlouho na svém místě hnípají?

Uvidíme...

Volnost byrokratů

K tématu: Vstanou noví úředníci

Drobnosti

Z trochu jiného soudku
Kupoval jsem ve vinotéce pár kapek vína. Po zaplacení požadované částky hlásí prodavačka, že mě natáhla o 60 korun. A hrozně se omlouvá a vrací peníze. Vůbec jsem si toho nevšimnul, pátek odpoledne je pátek odpoledne.
Tak i takoví čestní lidé ještě žijí mezi námi :-)

Uklízím si trochu v kanceláři
Nikdy bych si nemyslel, kolik nejrůznějších „důležitých“ dokumentů mohou někteří lidé skladovat. Např. Sbírky zákonů z roku 1993 (tak třeba částka 14 obsahuje Vyhlášku ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy České republiky o školním stravování), Finanční zpravodaje z roku 1996 a podobné historické dokumenty. V době internetu a elektronických právních předpisů...