čtvrtek 30. června 2011

Podruhé na kanále

Letos jsem podruhé vyjel na Baťův kanál na dračí lodi. Celkově šlo již o třetí obdobnou expedici, ale z časových důvodů jsem se loni nezúčastnil. Přináším útržkovité vzpomínky levého pádlaře (podle strany na lodi i podle schopností).

Začalo se tak jako vždycky – v Kroměříži. U toho jsem ale nebyl, protože jsem do lodě nastoupil až v pátek odpoledne v Uherském Hradišti, takže vzpomínky na bujarý čtvrteční večer nemám :-) Ostatní mají, nebylo to nic dramatického.

Novinkou letošního ročníku bylo zařazení doprovodného plavidla. Nejednalo se sice o několikapalubní luxusní jachtu, jak by si věhlas naší posádky zasluhoval, ale i tak šlo o příjemný doplněk k našemu dračímu plavidlu. Ne, že by sponzor jachtu nechtěl zaplatit, ale na Baťův kanál se prostě takovéto plavidlo nevleze.

Ale i tak jsme se mohli zbavit závislosti na automobilech, kterými jsme dříve museli kyvadlově jezdit a převážet zavazadla. Naopak si někteří mohli tím pádem dovolit rozvinout svoji závislost na alkoholických nápojích. Samozřejmě v souladu s heslem „Alkohol je nebezpečný pro vaše zdraví, konzumujte ho s mírou.“ Míra s námi nejel, a tak jeho úlohu musela převzít Mirka. Nutno říci, že se jí zhostila obstojně - šestá lavička se neustále otřásala smíchy a my s ní.

K večeru jsme dorazili do Kostelan (nad Moravou). Pozor, až někdy pojedete do Kostelan, tak si dobře rozmyslete, do kterých Kostelan vlastně chcete. V blízkosti jsou dvoje Kostelany – ty druhé jsou nedaleko v Chřibech a jak nám potvrdili domorodci, tak si to turisté často pletou. A hledají u nich kopce, koňské farmy, apod. Musím potvrdit. Když jsem doma Bobkovi říkal, že budeme spát v Kostelanech, tak mi hlásil, že oni možná půjdou do Chřibů z Kostelan, takže se potkáme.

Po řízkové večeři se jelo na projížďku po i proti proudu na našem doprovodném vozidle naloženém nejrůznějšími vzorky vína. Víno ubývalo, pohoda přibývala, nedošlo k žádnému emobéčku (man overboard) a nakonec se podařilo i úspěšně přistát, takže prostě fajn večer.

Spaní na tribuně fotbalového stadionu je příjemné, méně příjemný je zvuk křovinořezu v sobotu v sedm hodin ráno. Ale před tím vás neuchrání ani stan, kde spala drtivá většina – no vlastně bych mohl napsat, že všichni kromě mě. Ale není to tak úplně pravda, protože 2-3 lidi vždy spali přímo na lodi. Ale úplně divnej nejsem, jednak jsem byl jen na dvě noci na rozdíl od ostatních, díky pozdějšímu příjezdu jsem také věděl, že už pršet nebude a navíc by se samozřejmě někdo našel, kdo by mě rád v případě nepřízně počasí rád ubytoval :-D (Poznámka redakce: hned následujícího večera taková nabídka přišla, ale bylo to z dámského stanu, tak ji Bob jako ženatý muž musel samozřejmě odmítnout.)

V sobotu jsme pokračovali do Uherského Ostrohu, Veselí nad Moravou. Našim cílem byly Vnorovy. Při příjezdu do Vnorov nás uvítala spousta malých dračích lodí zhotovených v místních loďařských závodech. Bubny z barelů, hlavy a ocasy z lepenky. Mají tam také galerii plnou triček, šatů a všemožných drobných dárečků. Jedna část posádky šla večer omrknout místní zábavu, aby se vrátila až nad ránem a v plné formě mohla vyrazit do další etapy, další část hrála karty a nechala se naučit několik karetních švindlů. Ale tak jo, dělali jsme, že to nevidíme :-)

Po Baťově kanále se může na lodi jezdit celodenně i celonočně (oboje testováno na lidech). To jen rybáři si myslí, že po šesté hodině mají plavidla zůstávat v klidu. Prý si to odhlasovali na nějaké své rybářské schůzi. A nelíbili se jim naše noční vyjížďky.

V neděli jsme křižovali Moravu a jeli do Strážnice. Tam mají každoročně početné publikum, výborné klobásy a příjemnou atmosféru. Cestou také následují třešně kolem kanálu – museli jsme zastavit.

Ládin se musí každý den koupat, jinak není ve své kůži. Nicméně tažení na laně za dračí lodí mu nedělá dobře. Prý se u toho nedá dýchat. Ten si navymýšlí…

Naši sestavu doplňovali vypůjčení Zuzka a delegát (tak si sám říkal) Luděk. Celkem nás bylo 25 a stálo to za to. Houpali jsme se ještě 2 dny po vysednutí z lodi, ale pak už si naše těla zase zvykla na pobyt na souši.

Zajíždíme i do zahraničí. Ze slovenského prístavu Skalica bohužel musíme loď přenášet. Tady propojení s Moravou chybí. Ono se to nezdá, ale loď se pěkně pronese. Nakonec to zvládáme. Robert s jedinou sesterskou dvojicí (Iva, Xenda) v posádce prosekal mačetami cestu k Radějovce a jelo se dál.

V Hodoníně jsme si ověřili, že na gurmánskou porci gordonu bleu stačí talířek o průměru 15 cm a také se testoval veslařský trenažer. Zkouška proběhla na jedničku.

No co dodat? Pak se taky trochu pádlovalo, někdy i několik kilometrů bez zastavení. A nakonec se jelo z Hodonína autobusem domů. Společnost nám dělalo pivo s konopím, které jsme někde po cestě dostali jako dárek.

úterý 28. června 2011

Zákaz vstupu do sprchy

Asi budu potřebovat zákaz chození po volejbale do sprchy. Za poslední rok jsem nechal na různých místech ve sprchách už dvoje kraťasy. První zmizely beze stopy – nikdo je nikde neviděl, přestože jsem pátrání zahájil poměrně brzy - asi se odpařily, druhé se neztratily, tak aspoň něco. Kdo nemá v hlavě, musí jezdit neplánovaně tramvají na okraj Brna i v době tzv. stávky. Ale stejně ta "stávka" nebyla špatná. Jel jsem domů skoro soukromým autobusem, mohl jsem si říct, kde chci zastavit a nemusel jsem nikomu ukazovat jízdenku :-)

Jen tak na okraj - jeden průvodčí nám s Bobkem ve vlaku říká: "vaše jízdenky, prosím, slečno a mladý pane". Tak s tím mladým pánem můžu jen souhlasit, ale ta slečna… No, nevím nevím...

Bob

neděle 26. června 2011

Jak mě pobavili

Nedávno jsem si v jednom nejmenovaném obchodním domě s obuví na brněnském náměstí Svobody koupil boty (není to Baťa, protože ten není na náměstí Svobody). Chodil jsem v nich sporadicky a střídavě
14 dní a začaly vykazovat výrazné závady.

Tak jsem je dovalil na reklamaci. Paní byla rozumná, naznala, že jsem je opravdu za 3 týdny od zakoupení nemohl zlikvidovat takto výrazně - díra v podrážce, odlepený vnitřek boty, apod. Vypíšeme protokol a za tři dny se mám stavit.

Tak se stavuju. Jiná paní. Prý se reklamace neuznává, že se jedná o mechanické poškození. Ano, skutečně se jedná o mechanické poškození, které je ale způsobené tím, že materiál boty je silně nekvalitní. A odlepená stélka prý půjde přilepit. No tak říkám, že to je asi vtip a že to budeme muset tedy řešit jinak. A už kolem běží vedoucí a prý se na to ještě mrkne. Tak se na to kouká ještě pět minut za zavřenými dveřmi, nebo dělá, že se na to kouká a pak dorazí, že mi teda mohou nabídnout 50 % slevu, protože boty jsou funkční - no nevím teda, zda boty s dírou v podrážce jsou funkční, ale asi jo, nebo, že si mohu boty vyměnit za jiné, nebo si nechat poukázky na nákup u nich ve stejné hodnotě, nebo, ale to prý není nejlepší možnost - pro ně, že ;-) vzít zpátky peníze. Tak a je rozhodnuto :-D

No asi mají pokyn, že se reklamace neuznávají a uznávají se jen těm, kdo se ozvou.

Bob

úterý 14. června 2011

Loajální zaměstnanec

Tak já musím říct, že také nejsem loajální zaměstnanec. Tedy spíš nejsem rád loajální zaměstnanec tehdy, pokud se mě snaží řídit neschopní nadřízení, případně neschopní spolupracovníci, případně mám být tupým kolečkem zkostnatělého systému. Obvykle nastává vše zaráz. Nevím, čím to je, ale zdá se mi, že těch neschopných lidí a zkostnatělých systémů je nějak moc. Asi mám moc vysoké nároky :-)

Zajímavé je také zjištění, co všechno jsou ochotni zaměstnavatelé naslibovat, pokud vás chtějí někde udržet. Takový pocit zas tak často v životě nezažijete. Bohužel realita a sliby nejsou totéž, a tak své rozhodnutí změnit neměním :-) Jo, měli si to uvědomit dřív :-D

Méně zajímavé, ale rovněž přínosné a v konečném důsledku také dobré pro váš život, je sledovat, co všechno je ochoten zaměstnavatel udělat, pokud se vás chce zbavit, máte-li názory a výhrady k řízení organizace, které se mu zrovna nehodí do krámu. Obrovské názorové veletoče nejsou žádnou výjimkou. A platí pravidlo, že nad blbým zaměstnavatelem (případně jeho prodlouženou rukou – vedoucím zaměstnancem) nemůžete nikdy zvítězit. Můžete jen remizovat a to stojí spoustu sil a energie. Nakonec je proto vždy lepší místo změnit. Pokud jste schopní, tak to není nikdy pro vás škoda, spíš pro zaměstnavatele, který si vás dostatečně nevážil. On si to třeba někdy uvědomí, ale spíš ne, na pracovním trhu je totiž stále vysoký počet cvičených opiček, učenlivých papoušků a stále spokojených lenochodů, kteří jsou ochotni zastat jakoukoliv práci.

Bob

pondělí 13. června 2011

Borůvka = jagoda?

Tak co, řekne se polsky borůvka jagoda? Podle slovníku to vypadá, že snad aji jo... Ale stejně je to divný :-)

pondělí 6. června 2011

Sběrači kovů

Kamarádka včera říkala, jak nějací sběrači kovů navštívili jejich zahradu a odmontovávali okapovou rýnu. To vše za bílého dne.

A hned dneska v novinách článek o vile Tugendhat...