Část Moravy?

Luštil jsem křížovku a ptali se na část Moravy. A "správná" odpověď? Slezsko! No tak nevím...

České Slezsko

Bob

Zpřísnění režimu nutné!

Nechci se mstít, ale události minulých dní jasně naznačují, že zpřísnění Bobkova životního režimu bude naprosto, ale naprosto nutné! :-D

Zatím jsem navrhl několik opatření, jejichž cílem je zvýšení Bobkovy kázně a také respektu ke starším králíkům. Bobkovy benefity (jak je dnes moderní říkat) se upravují následovně:

* maximálně dvě hodiny denně (pracovní čas se nepočítá) na Facebooku – uvidíme, zda Bobek vydrží tuto sníženou časovou dotaci;
* maximálně tři láhve bílého vína na týden – příliš mnoho alkoholu snižuje pracovní výkonnost;
* maximálně jedna masáž (přijatá) měsíčně – více masáží jenom za odměnu;
* povolení k opuštění klobouku přes noc – maximálně na jednu noc týdně.

Bude to krutý, ale na výchovu mladších králíků není nikdy pozdě! :-)

na Žďár!

Bob neustále otravuje... už nejen kvůli vstávání, ale i kvůli psaní na blog. Evidentně jeho metody ale nemají moc velký úspěch - donutí mě napsat tak jednou ročně (a možná ani to ne). Ale tedy k věci, napíšu to stručně, ať to mám za sebou ;-)


Předminulý víkend absolvován minipuťáček do Žďárských vrchů s dvěma muži, tedy o zábavu postaráno už při samotné domluvě. Týden před akcí se počet účastníků pohyboval mezi dvěma a pěti, měnil se zhruba třikrát denně. Nakonec jsme jeli tři. Místo odjezdu v pátek jsme odjeli v sobotu. Sobotní úvodní bojovka "kdo koupí lístky" dopadla dobře (vlak jel v 8:16, SMS v 8:06 "Romčo, kup lístky, přijedu 8:10", SMS v 8:08 "Pavli, kup lístky, přijedu v 8:15" :-))). Druhá bojovka "na Žďár z Brna i Prahy" skončila překvapivě bez komplikací (výpravy z Prahy i Brna se setkaly). Spolucestovatelé představovali navzájem tak trochu opaky - jeden si stěžoval, že chodíme málo, druhý zas, že moc, jeden měl hlad, druhý nám pořád vnucoval jídlo, jeden se koupal v rybníce, druhý o tom významně přemýšlel, jeden chtěl dobývat vrcholy, druhý radši ležet na louce, jeden kouřil, druhý mu nadával... pravda oba vykládali skoro pořád vtipy - znají jich nekonečně mnoho, včetně těch nemravných, které mi odmítali říct.

Přemýšlím, co se událo zásadního... Tak asi takhle:
- nějaké kilometry jsme ušli
- tradičně jsme minuli všechny krásná místa na spaní, abychom to hrozně křivé asi 5 metrů od cesty hledali potmě
- počasí vyšlo skvěle, v jednu chvíli bylo až 26 stupňů ve stínu, což některé zlákalo ke koupeli v Mílovském rybníce
- v noci jsme nezmrzli, ale jen těsně
- nejvyšší vrchol široko daleko jsme dobyli v 10 hodin a 10 minut (ano, bylo to 10. 10.)
- v Tisůvce jsme nebyli, na Tisůvce ano
- bylo to fajn
Fotky z akce v králičí fotogalerii.

Na závěr tohoto příspěvku přidávám zážitky z průběhu týdne. Jednak mi chutná Tatranský čaj a druhak doporučuju zajímavou textařku a písničkářku Ladu Šimíčkovou ;-)

Bobek

Volby z druhé strany

Poprvé jsem se letos zúčastnil voleb z pozice toho, kdo výsledky sčítá a zapisuje.
Musím říct, že to bylo poučné.

Tak nějak bych řekl, že organizace voleb odpovídá celkovému stavu veřejné správy v Česku. To jest málo muziky za hodně peněz. Komise jsou zbytečně předimenzované a spousta lidí se tam nudí - však to znáte. Lidé jsou potřeba jen při sčítání, ale ani tam jich není potřeba tolik, když se to vhodně zorganizuje. Program pro zápis výsledků není zrovna uživatelský příjemný - asi to byla velmi dobrá zakázka - a rovněž např. nesčítá hlasy za všechny strany dohromady - takže se to musí dosčítávat bokem a do zápisu dopisovat. Pak se výsledky uloží a jede se s nimi k předání dat. V době internetu...

Volební pokyny jsou zbytečně obsáhlé (pořád se to v různých formách opakuje), zmatené a často protichůdné. Obsahují perly typu, že komise nesmí opustit (při cestě s přenosnou urnou) území svého okrsku apod. Např. naše komise vůbec nesídlila na žádné ze "svých" ulic. Takže jsme vlastně území opustili hned při zahájení své práce. Dále je znemožněno volit lidem, kteří se při parlamentních volbách zapsali na zastupitelském úřadě v zahraničí a nepožádali o vyškrtnutí. Při parlamentních volbách to má logiku - mohli by volit dvakrát. Ale tentokrát? V cizině volit nemůžou, protože se tam žádné volby nekonají. Tak proč jim neumožnit volit na jejich domácí adrese?

Život si dále komplikují komise sami sobě. V naší škole to byla například paní zapisovatelka z okrsku č. 46. Tato samozvaná ředitelka Zeměkoule, organizátorka vesmírného pořádku a pro mě legendární postavička rozhodla (mně tvrdila, že někdo na úřadě rozhodl, ale v pokynech to nebylo, takže si musím myslet, že si to vymyslela), že se komise v naší škole budou střídat na hlídce u pevné linky kdesi nahoře ve sborovně, kdyby někdo volal něco důležitého. Řekl jsem jí, že mají na nás mobil, takže si myslím, že to není nutné. Nepochopila to. Popravdě jsem ani nečekal, že by to pochopila. Navíc tu službu stejně neměla úplně dořešenou. Co když někdo zavolá, hlídač poběží zprávu sdělit ostatním komisím a zrovna někdo zavolá znova. Ale prý se to tak vždycky dělalo :-D Nepřekonatelný argument - alespoň na úřadě jakéhokoliv typu a velikosti.

O praktikách při zavírání a otvírání volebních místností přes noc, kvalitě některých členů komise a dodržování volebního zákona tak nějak obecně bych se z pochopitelných důvodů nezmiňoval. Závěrem bych konstatoval, že přes všechna uvedená selhání si stále myslím, že procento chybovosti v naší komisi bylo ve srovnání s ostatními poměrně malé. Když jsem tak slyšel, že někteří ani nevěděli jaká jsou pravidla pro sčítání. Další zapomněli přenosnou urnu v hospodě (kam zašli cestou od voličů na oběd), jiné komise zase do zápisů psali stížnosti na svoje vlastní členy.

Volbám zdar a nesmyslné byrokracii zvláště! Další volby jsou zatím očekávány v roce 2012 (krajská zastupitelstva a třetina Senátu), takže je dost času na uzdravení mysli.

Bob

Strojař ze mě asi nebude...

Zúčastnil jsem se Strojařských schodů 2010: 16 poschodí, 320 schodů, 35 zatáček, 60 metrů převýšení. Splnil jsem svoje předsevzetí - přežil jsem a nebyl jsem poslední.

Číslo mého umístění bylo bohužel vyšší než moje startovní číslo. Vítěz fakt asi celou dobu běžel :-D, já jsem odpadl něco za polovinou, ale na svoji obranu musím říci, že mi nějak nešlo štěstíčko naproti. Jednak mi úplně nevyhovuje pravotočivost schodů (já raději levotočivé, ale s tím asi nic neudělám) a také mě přemohla nějaká rýma a kašel, což zrovna na kondici nepřidá. A navíc jsem jaksi zapomněl trénovat :-)

Potěšitelné naopak je, že jsem se nahoru doplazil dříve než všechny ženy kromě jedné. A ta jedna byla rychlejší jenom těsně. Já to prostě říkám pořád, že ani nejlepší ženy na podprůměrný muže v některých věcech nemají :-).

Takže správnej strojař ze mě asi nebude, ale na těch schodech prostor pro zlepšení ještě je. Uvidíme (třeba) za rok.

Psali v novinách

Bob