sobota 30. srpna 2008

Varování páté: bacha na osmačky!

Pozor na osmačky - mohou vám pěkně zamotat hlavu. Koušou, i když ne moc. Budete mít plné ruce práce, nebudete stíhat. Ale přes to všechno, nesmíte je pustit, jinak se vám rozprchnou po baráku a už je možná neuvidíte. Tedy alespoň ty, co mají na Rychtě v Krásensku.

Takže si dobře rozmyslete, zda si s něma něco začnete.

Fotky

neděle 24. srpna 2008

Vylepšený marketing církve (sekty)


Tak nám přišel do schránky plátek Strážná věž. A uvnitř rukou psaný dopis. Rodina Konečná by se s námi prý ráda podělila o několik zajímavých informací. Litují, že nás nezastihli osobně (ale tak nějak bych řekl, že to čekali) a můžeme jim zavolat. Nám se ale nechce.

Myslím, že to nebude trvat dlouho a naše schránky budou zaplaveny ještě důmyslnějšími kousky. Především zmizí neosobní oslovení "Vážený pane, paní", ale dočkáme se pěkného osobního oslovení, tak jak to umí např. zásilkové firmy. Také to jistě bude doplněno stavem vašeho majektu s uvedením, že když dáte pouze 1/10 z toho naší církvi (sektě), můžete žít štastnější život.

Už se těšíme :-)

sobota 23. srpna 2008

Zásoby na zimu

V následujícím videu můžete vidět psa, který si vytváří zásoby na zimu. Jeho nejoblíbenější pochoutkou jsou PET láhve. (Neplacená reklama: třiďte PET láhve, ať se má dobře).



Moc mu to nejde, neboť půda na snímku je hutná, ale je teprve srpen a my věříme, že než napadne první sníh, tak se to naučí.
Jinak musíme dodat, že nižší úroveň zahrabávání (zahrabávání do listí a zahrabávání se do deky či peřiny) zvládá na výbornou.

středa 20. srpna 2008

V domově Marca Pola

Králici ještě ani nestihli napsat pořádně o Francii a mezitím už zase odjeli do Itálie, takže to teď vezmeme trochu pozpátku, abychom to všechno nezapomněli. V půlce srpna, u příležitosti 754. výročí narození Marca Pola, se králíci vydali na obhlídku do jeho rodného města - do itaských Benátek.

Do země vína, pizzy a makaronů se odjíždělo ve středu 13. 8. 2008. Tento den jsme strávili na cestě. V Itálii jsme bydleli v městečku San Vito (al Tagliamento). Těch městeček San Vito je v Itálii moc, takže až to budete hledat na mapě, tak to zadejte pěkně celý. Ta šedá šmouha poblíž je kamenité koryto, kde je na jaře asi pěknej hukot.

V San Vitu nás zaujal zejména místní obchod značky Conad, dále klimatizace a taky náměstí, kde prodávali dobrou zmrzlinu - a oproti českým porcičkám v pěkných porcích.

Ve čtvrtek se jelo na výlet do bývalé vojenské pevnosti Palmanova poblíž Udine. Je to pěkné městečko, jehož krása a pravidelnost vynikne zejména při pohledu z nebe. V místním vojenském muzeíčku pod širým nebem vystavují zejména různé kanony - rakousko-uherské, italské, německé, britské.


Odpoledne jsme strávili u moře, v Čechům dobře známém Caorle. Taky jsme jich několik potkali. Třeba staršího pána, co říkal své partnerce, že bude plavat nejmíň hodinu. Vrátil se již po 15 minutách. Nevíme, co se stalo. Možná už pochytil nějaké to jižanské volnější vnímání času... A když byli králíci ve vodě, tak přišli o nejzajímavější událost celého odpoledne - místní empík (městský policista) lovil nějakou (asi - presumpce neviny) zlodějku převlečenou za masérku a podařilo se mu jí dohonit. Bohužel, jak už jsem psal, toto víme jen z doslechu.

Pátek byl náročný. Vstávalo se dřív a jelo se do Benátské laguny. Z místního parkovacího domu na Tronchettu jsme zamířili ihned na loď a pak na sklářský ostrov Murano.


Z něho jsme pokračovali na fotografy milovaný ostrov Burano (to jsou ty barevné domečky), který se zase proslavil výrobou krajek. Ostrov je také plný rozvěšeného prádla, zapomenout nesmím na pěknou šikmou věž a v době naší návštěvy se tu podávaly i řízky! :-) Cestou zpět do vlastních Benátek nás zastihla taková větší bouřka, ale byli jsme na lodi, takže vcelku pohoda.


Benátky jsme navštívili v největší turistické sezoně, takže na lodích to vypadlo jako na indonéských trajektech - v Indonésii jsem nebyl, ale tak nějak si to představuju. A když už jsme se konečně na lodi propracovali na ta nejlepší místa, tak začalo pršet a nejlepší místa se rázem stala místy nejhoršími, protože nebyla kryta střechou. A dav lidí na některých místech byl tak hustý, že by se dal krájet.



V sobotu jsme jeli kolem americké letecké základny v Avianu do hor - do Piancavalla. Cestou se nám naskýtali z klikatící se silnice nádherné výhledy na celou rovinu až k moři. Z lyžařského centra Piancavallo jsme zamířili k přehradě v Barcis se zelenomodrou vodou. Ale je to jiná barva vody, přátelé, než jakou znáte z naší přehrady ;-)


A pak už se uhánělo dále do hor, k další (dnes již bývalé) přehradě u vesniček Erto a Casso, kde se v roce 1963 odehrála velká tragédie. Utrhla se obrovská masa hory (neplést, prosím, s horou masa), spadla do přehrady a převeliká vodní vlna zabila mnoho lidí. Okolí je také rájem skálolezců.

Neděle byla vyhrazena na cestu domů. Zastavili jsme se ještě v městečku Venzone, které pro změnu utrpělo v roce 1976 zemětřesením, které postihlo velkou část regionu Friuli-Venezia Guilia. V této oblasti také potkáte dvojjazyčné nápisy na směrovkách podél silnic - kromě italštiny, také ve friulštině.

Na počasí jsme měli docela štěstí. Na horách bylo pěkně, den u moře bylo slunečno a pršelo většinou v noci, nebo když jsme byli v Benátkách na lodi. A když se jelo autem, tak zas bylo pod mrakem, takže to prostě celkově pěkně vyšlo.

Fotogalerie

Bob

úterý 12. srpna 2008

Francie 2008: Cesta tam a vodopády

Rozhodli jsme se servírovat naše zážitky z Francie postupně, protože jinak toho nejsme schopni (a ani nejzdatnější z vás by to asi nezvládli najednou přečíst). I tak mám ale pocit, že nakonec asi sklouzneme ke strohému vyjmenování navštívených míst, protože zážitků je tolik, že bychom psaním strávili hrozně času. Tak vám to radši někdy řekneme...

1. den - pátek 18. 7. 2008
Vyrazili jsme v pátek po obědě (oproti původnímu plánu ve čtvrtek večer), Prahu jsme projeli kolem 15. hodiny a relativně bez zácpy. Směrem na Rozvadov byla dálnice místy tak prázdná, že nebylo v dohlednu žádné auto před náma ani za náma. V Německu bylo taky celkem prázdno, takže nám cesta příjemně ubíhala. Akorát přespání u dálnice není nic moc - pokud člověk nespí v autě, tak je hroznej hluk, a v autě je zase málo místa. A mimo stan jsme zase komárům poskytli dostatek potravy.

2. den - sobota 19. 7. 2008
Z důvodu nevyspání jsme se rozhodli přejet do Francie, najít kemp a dospat se. Menším zádrhelem byl fakt, že jsme se rozhodli nejet ve Francii po dálnici (většina dálnic je placených). Co se týče dopravního značení, tak Francouzi na tom rozhodně nejsou líp než u nás :-(... proto jsme si na většině kruhových objezdů dali dvě až tři kola, než jsme tipli, kudy dál (mimochodem vesnice, která nemá alespoň dva kruhové objezdy, by nemohla asi existovat). I přes tyto nesnáze jsme nakonec zakempovali u řeky Ain (Pont du Navoy) a odpoledne a večer strávili odpočinkem. Bobek hltal Kladivo na čarodějnice, tak s ním nebyla žádná řeč :-).

3. den - neděle 20. 7. 2008
Vydali jsme se na první výlet - k vodopádům řeky Hérisson. Obecně vzato, Francouzi vstávají pozdě, a tak je dobrý chodit všude co nejdřív. Bohužel davům turistů jsme se nevyhnuli, protože většina jich chodí v opačném směru, než jsme šli my - takže když jsme po dvou hodinách sešli dolů, bylo tam už plno. Je zase pravda, že se ale o moc dál než k prvnímu vodopádu nevyškrábali, takže to šlo.

Po obědě jsme vyjeli směrem k Francouzskému středohoří. Zastavili jsme se ještě v městečku Louhans, kde je krásně zachovalý renesanční střed města. Bohužel byla neděle a bylo tam totálně mrtvo. Když jsme se vraceli, tak naše auto bylo v obležení místních důchodců (ti, kterým jsme parkovali před domem, vyprovázeli nějaké známé). Prohlíželi naši značku a diskutovali o původu auta. Nakonec se ukázali býti průměrnými - tipovali Československo :-).

Cestou dál na západ jsme překonali rozvodí mezi Středozemním mořem a Atlantikem (v průběhu cesty pak ještě několikrát). Tento den byl jediný, kdy jsme nakonec spali mimo kemp. Kempy byly levnější než jsme očekávali a hlavně z auta se místo na spaní blbě hledá. Navíc v některých oblastech vůbec nebyla moc vhodná krajina anebo zase všude byly krávy nebo ovce. Takže akorát dneska jsme spali na loučce hned u silnice, která byla dřív pastvinou pro krávy (kromě kravinců o tom svědčil i kohoutek s vodou). Stan byl "relativně" schovaný za keře kolem silnice - takže normální osobák ho mohl vidět jen chvilku. Nepočítali jsme však s vysokým zastoupením zemědělců v této končině. Traktory jezdí pomaleji a řidič je tak vysoko, že vidí i za keře :-). Ale žádný traktorista nás naštěstí neprásknul, a tak jsme mohli klidně spát až do brzkých ranních hodin, kdy nás vzbudili dva joggingující Francouzi (a pak že vstávají pozdě!).

Fotky z těchto prvních dnů naleznete tady

pátek 8. srpna 2008

Nezmokli jsme, už jsme tu

... a nestíháme. Takže tady je aspoň malá ochutnávka, časem toho snad bude víc. A popisky k fotkám v pondělí - teď utíkám na autobus...

Jo, a kdo to neví, tak je to z Francie (kde všichni chrochtají :-)

továrna na sýry Veselá kráva (fotka by se dala jistě nazvat i "Tři veselé krávy")


dům, který nás nejvíc zaujal ve starobylém městečku Riom


sopky v pohoří Chaine des Puys (nejzachovalejší sopečné krátery v Evropě)


hřeben pohoří Massif du Sancy


viadukt pana Eiffela u St.Flour


jeskyně Aven Armand


Carcassonne - vytoužené město všech hráčů deskových her


zahrabán v písku na pláži u Narbonne


slavný antický akvadukt Pont du Gard


rozhlednosocha v městečku Le Puy en Velay