Nezmaři po 40 letech

V květnu 1968 byla obnovena činnost 2. dívčího oddílu Nezmaři …


A letos tomu bylo 40 let. Proto se na táboře konal „sjezd pravěkých a středověkých čarodějnic“, tedy sraz starých členek. Podmínkou účasti byl finanční příspěvek a role toaletního papíru :-). Dále nám byla nabídnuta možnost užít si opět hlídku – pokochat se krásnou noční oblohou s miliony hvězd, vychutnat si ticho a klid daleko od práce a povinností … K tomuto se Bobek dal zlákat, ALE …


V pátek večer jeli králíci na koncert do Jindřichova Hradce (Bezefšeho, Jablkoň, Redl, Lenk, Janoušek). Vše začalo smolně – bylo hrozný vedro, nestíhali, nekoupili si zmrzlinu 5 kopečků za 20 Kč a na Boba si ukáknul holub. Ale pak se to vylepšilo, protože koncert byl super. Poslední čtvrthodinku sice lítaly blesky, ale bouřka se zdála být daleko. Nebyla to však tak docela pravda – k autu jsme dobíhali už ve slušném vichorci a celou cestu zpět to vypadalo, že konec světa je tu do dvou minut. Nejhorší to bylo, jak jinak, nad Stálkovem :-). Dojeli jsme proto autem až na konec hráze, rychle se evakuovali do tábora, ještě rychleji postavili stan a hlídka mohla začít. A světe div se – bouřka ukázněně šla okolo, vyjasnilo se a bylo ticho, klid a miliony hvězd. Takže holky Nezmarky drží slovo :-).

Ráno po probuzení už bylo na táboře plno lidí. A další přijížděli. Naše skupinka se vypravila na borůvky, na koupačku k Hradečákům a k Lilinám předat bonbony od Duli. Odpoledne jsme šli ke klukům a přes Stálkov zpátky. Všechny tyto „akce“ byly dost náročné, protože pořád někdo někoho potkával a s někým na něco vzpomínal anebo měl pořád někdo zrovna přijet. Večer přijela Čočka s Martou a to byla rozhodně největší atrakce. Večeře u proslulých houpacích stolů se samozřejmě neobešla bez zábavného houpání a dokonalá kuřata na broskvích se neobešla bez přidávání. Pak začalo pršet. Bylo srandovní pozorovat všechny, jak jsou optimističtí a vidí jasno i tam, kde jednoznačně není. Ale bylo nás hodně, a tak se asi někdo slitoval – ve 21:55 přestalo pršet a oheň ve 22:00 mohl začít. Zpívaly se staré písničky (které se holky na táboře chuděry každý večer učily), každá přítomná vedoucí oddílu řekla pár vět, vykládalo se o tom, jak vznikla píseň „U Stálkova stany oranžové“, hrály se scénky, dostaly jsme slavnostní zákusek, památeční kartičku a pytlíček se stálkovskou mateřídouškou.






Další den jsme byli na borůvkách, v táboře a pak ve Slavkách – dopolední předávkování borůvkami jsme dorazili borůvkovým koktejlem a borůvkovým koláčem. A bylo nám veselo – hned jsme plánovali podzimní akci na Stálkově, tak snad se sejdeme. Nakonec jsme navštívili detašované návštěvníky akce, kteří byli ubytovaní ve Slavonicích – Čočku se Čmeldou a Martou a Pecina s Juráškem.


Následná cesta domů měla co se týče nálady sestupný charakter – nejdřív nadšení a rozjařenost z prožitého víkendu a návratu do dětství, posléze stále více nostalgická nálada, která přetrvává doteď …

Na závěr se sluší poděkovat současnému vedení oddílu za pozvání, za zorganizování, ale hlavně za vedení oddílu – za to, že oddíl pořád funguje, že je tábor a že snad bude za 10 let stále možnost potkat lidi a místa, co nás tak moc ovlivnili. Díky.

Fotky z celé akce najdete na králičí fotogalerii.

NEKUP TO!

Bobkovi teče do bot – do trekových bot. Je to hlavně proto, že jsou už staré, Bobek v nich chodí hodně často a taky proto, že mají v podrážce díry. A tak před hlavní dovolenou této sezóny nezbývalo, než shánět nové. Původní plán byl, počkat, až budou „v akci“. Normálně totiž stály tak kolem 1300 Kč. Králíci tedy čekali. Obchodníci ale nejsou hloupí a tuší, že skoro každý králík nakupuje věci na poslední chvíli (tedy těsně před dovolenou). Žádné akce se proto nekonaly.

Až jednou přišel Bobkovi mail, že na veškerou turistickou obuv je sleva 500 Kč – pouze v jediný den, v pátek 11. 7. 2008. Vypravili jsme se proto do daného obchodu a vybírali. Turistická obuv byla vesměs zlevněná + ještě ta akce s pětistovkou. Tož jsme se zeptali prodavačky, kolik bot si můžeme koupit a ona řekla, že klidně desatery. Když boty vycházely po slevě na 200 či 300 Kč, tak jsme si řekli NO NEKUP TO! … a koupili to. Čtvery boty nás stály 1296 Kč. Škoda, že některé neměly za 450 Kč – třeba by nám i vrátili peníze :-).

Doporučená četba

Bobek má už nějakou dobu po zkouškách a v práci je taky relativní klid. Taky je čas dovolených. V prostředcích MHD nemusí čučet do školních „keců“ (ačkoliv by měl načítat na diplomku, ale pšššt).
Už přečetl Nohy z jílu (které dostal Bob kdysi k vánocům či narozeninám), teď čte Paměť mojí babičce. Ale prázdniny jsou dlouhé a Bobek si to chce užít.
Proto prosím pište a doporučujte vaše oblíbené knihy nebo knihy, které máte v živé paměti – nejlépe aby byly k půjčení od vás anebo v MZK :-)…

To máme mládež!

Jak již bylo avizováno, jeli králíci v neděli večer šalinou. Seděli vzadu a za ně si stoupla trojice mládežníků – dva kluci a jedna holka. Jeden tak trochu křenil a neříkal nic moc, no co se dá dělat. Zbývající dva ale neustále mleli (asi ve snaze se navzájem okouzlit). Mládežník se taktéž houpal na tyčích nedbaje pokynů sličné děvy „nekopej pořád pána do nohy“ – chuděra asi nepozná králíka od pána. Anebo je úroveň přírodopisu na školách nevalná.
Co se týče konverzace, tak nejzajímavější byla pasáž o „testu důvěry“. Test důvěry je milí zlatí totiž tohle – někde na fesťáku je potřeba potkat babu, tu ukecat, že má podstoupit test důvěry a přinutit ji, aby si lehla na záda a zavřela oči; pak ji, vole, necháš chvíli vyšťavit… 90 % si vole myslí, že je budeš líbat anebo vošahávat a 10 %, že jim vrazíš;… a ty jim pak dáš normálka jen pusu na tvář… když sem to testoval s tou poslední vole, tak ta mi na to řekla: „ A to je jako všechno, jo?“…

Při této historce si Bobek vzpomněl, jak když byl malý dělali ve skautu nástěnky (když byl velký, tak je dělali taky, ale mnohem míň často – ty dnešní děti ani neví, co mají…). Jako normálka každá družina svoji. A jednou jsme měli za úkol odposlechnout nějakou konverzaci v MHD a pak se nejzajímavější historky objevily na naší nástěnce.
Sice se cizí hovory poslouchat nemají, ale kdyby se přece jenom doneslo k vašim uším něco obzvláště zajímavého, dejte vědět. Budeme se těšit.

Bobek

Z Paříže do Londýna za pár minut

Byli jsme v Americe!
Ne sice přímo v Novém Yorku, ale kousíček od něj. Také kousek od Londýna, Benátek a Bosny. A Paříž jsme dokonce navštívili osobně. A to všechno během jednoho týdne v jižních Čechách a severním Rakousku. Zmíněné osady se nacházejí nedaleko říčky Dračice.

Jak už Bobek psal, bydleli jsme v maringotce (stylově vybavené struhadlem ve tvaru mrkve) umístěné u zatopeného lomu na kámen. Tato vodní plocha byla přistávací drahou pro párek kačen, které pravidelně přilétaly na večerní hygienu. Vočáchly se a zase mizely do lukrativnějších vod.



V sobotu (28. 6.) jsme se jenom rozkoukávali. V neděli jsme vyrazili rybniční soustavou okolo Třeboně, mrkli jsme na rybník Rožmberk, Třeboň. Nedaleko Třeboně je také v parku Schwarzenberská hrobka s uhrabanými pískovými chodníčky. Cestou zpět Bobek zase musel vyzkoušet, zda rýsováček (pro Pražáky napínáček) propíchne duši. No propíchne Bobku, já ti to říkal...

V pondělí jsme se chtěli podívat na tábořiště u Lásenice, ale zapomněli jsme si mapu s jeho umístěním, tak jsme to odložili na později. A navíc nás cestou potkala menší bouřka, tak jsme se schovali v přístřešku. Kromě nás tam už byly ubytovány jenom vosy. A vyrazili jsme na nejsevernější bod Rakouska na soutoku Koštěnického a Červeného potoka. Poté Rakouskem k poledníkovému kameni - 15° východní délky a 49° severní šířky. Pravý břeh Staňkovského rybníka už leží zase v Česku a jsou tam borůvkové plantáže - tedy ty jsou i v Rakousku - borůvky hranice vůbec nedodržují, i když, naštěstí, i pro lidi už tyto česko-rakouské hranice v podstatě neexistují.

Úterý nás zavedlo na rašeliniště Červené blato. Bylo fakt vedro a ve vyprahlém rašeliništi se to ještě násobilo. Odbočkou na Tři Facky jsme se nenechali zviklat a z bezpečnostních důvodů tam nejeli. Zato jsme cestou zpět projížděli přes Hrdlořezy, ale přežili jsme, čehož důkazem je tento článek. V Hrdlořezích mají také "krásné" rezavé autobusové zastávky označené příhodně "Chráněná památka". Následovalo koupání v pískovně u Suchdola - doporučujeme :-)

Středeční jízda na kánoi mezi Suchdolem a Majdalenou byla zábavná. Přestože je úsek určen pro úplné začátečníky... tak se potvrdilo, že jsme začátečníci... tedy aspoň zadák :-) Pozitivní ale bylo, že jsme zvládli včas přistát před jezem smrti - Pilařem. Cesta proti proudu proběhla v dodávce Mercedes z roku 1981. Pan majitel lodí si novější zatím kupovat nebude - lezou mu do toho lidi v mokrejch plavkách plni písku a takhle ta voda a písek samovolně zmizí dírama v podlaze a nemusí to uklízet. Opět jsme se jeli vykoupat do pískovny, kde Bobek zkoušel sušit plavky a větrat ponožky. Ne úplně se to povedlo, protože si pověsil plavky nad ponožky... Večer nás poctil svou krátkou návštěvou pan domácí a snažil se zjistit co ryby. Ale Bob ho ujistil, že "velké ryby nechytáme", takže mohl zase spokojeně odjet.

Ve čtvrtek jsem ujeli nejvíc - 71,9 km. Do Halámek, pak Heidenreichstein s vodním hradem - Litschau - Schlag (znamená paseka a název odpovídal skutečnosti, vesnice a kolem samé hluboké lesy) a do Chlumu. Cestou se nás pokusila dohnat bouřka, ale neměla šanci. Na cyklisty našeho formátu zkrátka neměla. Zvláště, když jsme byli posíleni gigantickým nákupem čokolády a oplatek z rakouského Sparu v hodnotě 1,08 €. Bouřka si to však vynahradila večer. Tušila, že se nám nebude chtít v noci na kole ujíždět. Sílu bychom na to sice samozřejmě měli, ale v noci se zkrátka spí a dost. Takže v noci byla nadprůměrně silná, docela i nadprůměrně dlouhá bouřka.



V pátek byl odpočinkový den a v sobotu jsme vyrazili domů. Ještě jsme se stavili u Lásenice na tábořišti a ve Slavonicích. Je tam nově otevřená Dačická brána.



Celkově jsme neujeli sice moc, ale pořád lepší než nic:
* 294,6 km na kole,
* 12 km lodí na Lužnici,
* 14 km pěšky (započítány pouze procházky nad 1 km).

94 fotky z celého týdne

Co se dělo o víkendu

1. Vrátili jsme se z dovolené (nevím, jestli tomu říkat dovolená, když člověk potí krev na kole anebo na vodě… po aktivní dovolené by bylo třeba ještě týden té pasivní – aby byla na světě rovnováha, že jo…). Bydleli jsme v maringotce nedaleko Chlumu u Třeboně a podrobnosti včetně fotek se tu snad objeví.
2. V neděli odpoledne jsme nestihli den otevřených dveří v brněnské mešitě. Do mešity se ale dá podívat i normálně v době modlitebních časů – více na stránkách mešity.
3. V neděli odpoledne jsme stihli prohlídku brněnského podzemí – konkrétně kostnice u kostela svatého Jakuba. Prohlídku vedl sám pan Svoboda, který se brněnským podzemím zabývá a napsal o něm už dvě knihy (třetí se připravuje). Trapně mu asistovala blondýna z BKC, která nedělala nic a když už něco dělat měla, tak nevěděla jak :-). Bylo to jinak fakt zajímavý a pro velký zájem se má v srpnu opakovat i Zelný trh i kostnice. Takže sledujte BKC. A naše postřehy budou asi samostatně. Na fotky se můžete mrknout na králičí fotogalerii.


4. V neděli večer jsme v tramvaji vyslechli zajímavé rozhovory dnešní mládeže. Asi to vydá na samostatný článek.
5. V neděli večer jsme v Adamově na mostě potkali žábu velkou jako kráva :-). Snad neměla tak těžký život, aby skákala z mostu – proto věříme, že se jí nic nestalo a našla v pořádku cestu zpět do lesa. My jsme ji nezachraňovali, protože to jednak byla ropucha velká jak kráva a ta se nám nelíbí, a druhak Bob naznal, že pokud je ta žába normální a nevyšinutá, tak to v rámci přírodních zákonů zvládne i sama…