Bobek taneční hvězdou

A je to tady přátelé!
Bobek se stal taneční hvězdou, kterou můžete znát z televizní obrazovky.

Sledujte od 5. minuty 51. sekundy.

Nástrahy call center

Tak jsem se zase dostal do kontaktu se slovutnou institucí. Tentokrát se jednalo o call centrum firmy jménem České pojišťovna.

Potřeboval jsem babičce něco vyřídit ohledně pojistné smlouvy. Nejednalo se o žádnou změnu pojistné smlouvy, pouze o poskytnutí nějakých docela nepodstatných informací o platbě. Věděl jsem všechny potřebné údaje (o její osobě, i o smlouvě), ohlásil jsem se jménem jako její syn a přesto to nestačilo. Informace po telefonu prý poskytují jen pojistníkům. Opět mi nedokázali vysvětlit, jak pojistníka po telefonu poznají, ale interní předpis je interní předpis.

Ale mám prý velké štěstí, jejich interní předpis umožňuje, abych volal já a babička jen stála někde vedle a řekla do telefonu, že souhlasí s tím, abych to já vyřídil. No nechtělo se mi otravovat ani Bobka, ani sestru, ani nějakou kamarádku, ani kolegyni v práci, ani jezdit k babičce, ani předstírat ženský hlas, tak jsem poslal dotaz z jejich internetových stránek, zadal potřebné údaje a teď už čekám na odpověď.

Jsem zvědav, jak ČP zvládne ověřit babiččinu totožnost :-D

Tak už mi došla odpověď. Musím je pochválit - bylo to do druhého dne a bez odmlouvání. Dostal jsem (bez jakéhokoliv ověření) všechny informace, které z bezpečnostních důvodů nebylo možné po telefonu sdělit...

Takže se opět ukázalo, že obdobné "ochranné" systémy před případným zneužitím naprosto neochrání, pouze jenom prudí čestné a poctivé lidi (jako jsme třeba my, králíci) :-D :-D

Bob

Jak jsem se dostal na černou listinu

Tak jsem se dostal v práci na černou listinu. Naštěstí to není černá listina u mých nadřízených nebo na personálním oddělení.

Je to černá listina našich odborářů. Nejsem v odborech, ale naši odboráři se nás každoročně ptají, co bychom chtěli zlepšit. Sice nikdy nic nezlepší, většinou ani neodpoví, ale v nějakém plánu práce si asi odškrtnou, že se zeptali.

Naši odboráři bohužel ještě nepochopili, že totalita skončila. Proto také ještě nepochopili, že se již dnes smí klást dotazy. A že by se na ně mělo i odpovídat.

Přítomnost na černé listině této sebranky jsem si zasloužil svým nápadem (mít nápady je trestné), aby byla nabídka chat k rekreaci (naši odboráři šolichají s rekreačními chatami) zveřejněna na intranetu. A v případě, že tomu tak nebude, aby byly chaty prodány (když je nelze efektivně využívat)... To se jich velmi dotklo :-D

Tak teď budu mít útrum. Nebudu asi moct se soudružkama odborářkama na společnou závodní rekreaci, nepustí mě na oslavu MDŽ a jestli budu ještě takhle dát rozvracet naši socialistickou odborovou organizaci, tak mě možná za trest nenavštíví ani Děda Mráz.

No, není to vlastně čest být na černé listině? :-)

Bob

Z Bobova mobilu

Pár drobností z Bobova mobilu:

Scénka z divokého východu - spoluobčané odvážející pár kousků železa do výkupny surovin jsou zadrženi hlídkou městskou policie.





Apokalypsa nad Brnem. A to už bylo přitom jaro.







A takhle vypadá skutečné brněnské jaro.











Fronta před pobočkou České pošty dokládající zájem o její služby :-)






Zajímavá "reklama" ze šaliny.

Králičí Velikonoce

Tak tohle byly naše Velikonoce:


A byly moc dobrý :-)

Pes intelektuál

Že lze čas velikonoční využít nejen ke slavení, rozjímání, odpočívání, nejen k půstu, ale také k prohlubování znalostí a dovedností, dokazuje nejlépe tento pes intelektuál. Záběr je z první hodiny čtení.

Fotky z Hustilky

Když jsme psali článek o volejbalovém turnaji "O ZLATOU HUSTILKU", tak byly k dispozici pouze ilustrační fotky.

Nyní už jsou k dispozici fotky z letošního turnaje.

Na dechovce s tchyní

Tak měl to být bombastický titulek. Bohužel, tchyně změnila program, takže jsme na dechovce s tchyní nebyli. Ale ten titulek si už necháme :-)

I tak to stálo za to.

Více o kapele.

Tak co lyžování?

Ále, docela dobrý...

Letos jsme se vydali na hory do stejného místa jako loni.

Z domu jsme vyrazili v sobotu 28. 3. 2009 ráno a do místa určení dorazili večer. Rychleji to moc nejde. Poměrně dlouhý závěrečný úsek se totiž jede mimo dálnici po nejrůznějších serpentinách. Projíždí se také tunelem do italského Livigna, kde pravidelně bývají zácpy. Obsluha tunelu řeší zácpu docela "vtipnou" metodou. Prostě vás pošle na nějakou boční silničku, tam nechá celou kolonu jet třeba 2 kilometry do neznáma a pak ji zase otočí zpět k místu odbočení z hlavní trasy. No zajímavé... Ale je pravda, že kdyby to řešil nějaký, řekněme typický, český úřad, tak by jistě nedopadlo lépe (spíše možná ještě o trošku hůře).

Dalším faktorem komplikujícím letos dopravu byl déšť, který se ve vyšších výškách měnil na sníh. Měli jsme s sebou sněhové řetězy, které, jak Bob prohlásil nebudou na 99,9 % potřeba, ale nutno přiznat, že mnoho slabších povah řetězy v průsmycích ve výšce nad 2000 metrů nad mořem nasazovalo.

Po ubytování jsme zjistili, že máme sice hojné vybavení (které jsme si po loňských zkušenostech dovezli) - topení, notebook, rychlovarnou konvici, lampičku, ale většina zástrček nepasuje do italských zásuvek - prý zásuvky nějakého předpotopního typu. Prvního dne se nám podařilo získat redukci, která ovšem do zásuvek taky nepasovala.

Neděle 29. 3.
* Míříme do domovského lyžařského střediska San Colombano - Oga. V polohách nad 1500 metrů sněží a sněží (níže prší a prší).
* Bobek kňučí a kňučí (v této souvislosti nutno říci, že jsem si vedl zcela důvěryhodnou statistiku, se kterou vás později seznámím).
* Hrůzný nález tří mrtvol - z toho jedna u nás na balkóně (jednalo se o nějaké menší ptáčky). Bobek se však mrtvoly elegantně zbavil - že by nějaké předchozí zkušenosti???
* Zjišťujeme, že u elektrického plotýnkového vařiče opět není poznat, kdy je vypnut, kdy to hřeje míň a kdy víc (pokud tam nějaké obrázky nebo čísla u ovládacího kolečka byly, tak jsou smazány), takže vypnutí řešíme vytažením ze zásuvky. Přitom Bobek objevuje, že vařič má jinou zásuvku, do které pasuje redukce, takže už nám jede notebook, konvice i topení.


Pondělí 30. 3.
* Lyžujeme v Bormiu. Opět vyjíždíme nad 3000 metrů - tentokrát testujeme velkou kabinovou lanovku.
* Je to tady Čech vedle Čecha.
* Většinu dne je krásně slunečno.
* Na modré sjezdovce lyžují anglicky mluvící slečínky v tričenkách na ramínka (dle stylu jízdy vidí sníh asi poprvé v životě)
* Navštěvujeme termální lázně pro chudé.
* Bobek má originální výmluvu o řízení: "Mě nemůžeš k tomu nutit, když jsou tady tak úzký uličky".
* Bobek má psát svůj diplomový elaborát a žebrá o sudoku. "Kde jsou sudoku?" "To nejsou tvoje (sudoku)!" "Dej mi je!"

Úterý 31. 3.
* Ráno jsme viděli Poláky, kteří měli úplně prořízlou pneumatiku u auta.
* Testujeme nové sjezdovky v areálu San Colombano - Oga, do kterých se loni nedalo příliš rozumně dostat kvůli nefunkčnosti jedné sedačkové lanovky. Také se vydáváme na vrcholek Dosso Le Pone (2547 metrů), kam jsme loni nevyjeli.
* Letěl vrtulník, ale pro nás ne.
* Ráno byl manchester a pak to měklo (jak by řekly slečny, co jsme potkali předešlého dne v Bormiu).
* Často jsme byli jediní na celé sjezdovce.

* V termálech jsme si pomocí praktických ukázek ujasňovali, jak vypadá typická česká rodinka Novákových:
# otcové a starší synové v ruce plechovku s pivem;
# ženy a dívky tanga;
# všem společný cíl "musíme mít víc než oni" - víc jízd na sjezdovce, víc místa v termálech, víc jídla,...;
# rudě spálené ksichty (na opalovací krém už asi nezbyly peníze);
# auto off-road s rakví (místa na pivo není nikdy dost);
# pupek velikosti minimálně střední;
Neříkám, že je z toho něco špatně, ale jak se těch faktorů sejde moc naráz, tak už to svědčí o Novákových.
* Při zpáteční cestě nás před termály zastavují nějací Češi a hledají "tu jeskyni s horkou vodou".
* V obchodě mají plno redukcí, ale my už nepotřebujeme, tak si raděj kupujeme něco dobrého na pití - víno a džus :-).
* Bez komentáře:
Bob: Já se jdu oholit!
Bobek: Nechoď! Budeš vypadat mužně, jednou za deset let.
* Itálové stále nepochopili, že už neexistuje Československo a Jugoslávie. Ta mapka není z žádného starého propagačního materiálu...

Středa 1. 4.
* Jedeme do Santa Cateriny.
* Zajímavé jsou zejména úzké uličky mezi starými domy.
* Parkoviště pod sjezdovkou je ve stejném bahnitém stavu jako loni a stále se staví - asi máme čest poznat to pravé italské tempo výstavby.
* Při cestě zpět si prohlížíme staré Bormio.
* A pak opět do termálů.


Čtvrtek 2. 4.
* Lyžujeme v Bormiu.
* Hážeme do schránky pohledy. Milý čtenáři, pokud už ti pohled došel, raduj se :-) Pokud ne, nesmutni. Buď dojde, nebo se ztratil, nebo ti ani nebyl žádný poslán. Ale to rozhodně neznamená, že by sis pohled nezasloužil. Ale každý prostě pohled dostat nemůže...
* Odpoledne zase prší a sněží, takže ani nejdeme do termálů.
* Italský "pracant" přetřiďuje špatně roztříděný odpad a nadává.
* Do cesty se nám vrhá malý cyklista a posléze i malý lyžař.
* Na sjezdovce se konal závod veřejnosti (příchozích) v obřím slalomu. Nezúčastnili jsme se, ale poslední bychom nebyli - někteří měné soudní jedinci jeli pluhem...
* Zde je slíbená statistika Bobkových nejčastějších výroků:
# Jezdíš moc rychle (na sjezdovce) ... 156 ×
# Bolí mě nohy ... 133 ×
# Tlačí mě boty ... 131 ×
# Mně se nechce vstávat (z postele) ... 72 ×
# V těžkých pasážích jezdím rychleji než ty ... 56 ×
# Já v Itálii neřídím, jsou tu moc úzký uličky ... 48 ×
# Dej mně to přečíst (Bobův poznámkový aparát) ... 15 ×

Pátek 3. 4.
* Poslední den jsme si nechali na naše domácí lyžařské středisko. Počasí vyšlo perfektně.

* Bobek byl dokonce tak "smutný", že pronášel věty typu: "To je škoda, že už nepůjdeme zítra lyžovat". Občas se ovšem přeřeknul. Například ve větě "Ach jo, je teprve půl jedné" chtěl jistě místo "teprve" použít "už".
*Stala se nám také malá nehoda. Bob se utrhl z vleku. Při jízdě do kopce nevydrželo gumové zakončení tyče a provaz se vyvlíkl, a tak jsem sice pevně držel tyč, ale tak už jaksi nebyla tažena směrem vzhůru... Že by moje nadlimitní váha? Nebo snad rafinovaný Bobkův atentát?
* Poslední termály a večer zase balíme všechny věci zpátky. Spoustu věcí jsme ani nevyužili (oblečení, hry, pingpong a dokonce i nějaké jídlo). Prostě jsme jen lyžovali a spali :-)

Lyžování skončilo, v sobotu 4. 4. vzhůru domů. V průsmyku u Trepalle (některé zdroje uvádějí, že je to nejvýše položená trvale obydlená obec v Evropě) byl jeden stupeň pod nulou, ale nesněžilo :-) Cesta před tunelem i v tunelu probíhala bezvadně. Potkali jsme koně, který se vezl v přívěsu pro koně. Zajímavé na tom bylo to, že kůň nebyl vidět, akorát mu z vleku vylízal celý ocas. Dál to ještě docela šlo, i když provoz brzdili švýcarští a rakouští celníci, kteří se bavili zabavováním a proclíváním cinzan a podobných pochutin (na Livigno a Švýcarsko se nevztahují běžná daňová a celní pravidla - Livigno je bezcelní zónou, stejně jako třeba hora Athos v Řecku a Švýcarsko zase není v EU).

Komplikace nastaly po přejezdu do Rakouska. Stala se tam dopravní nehoda, a provoz byl sveden střídavě do jednoho pruhu. Takže za první 4 hodiny jízdy jsme urazili "rekordních" 140 kilometrů.
U Landecku jsme se dostali na dálnici a situace se dala do normálu. Cestou po dálnici jsme luštili některé tajemné zkratky. Co znamená LKW a PKW asi hodně z vás ví, ale víte také, co znamená IG-L? My jsme to nevěděli, ale dálniční značky toho byly plné.

Mezi Vídní a Mikulovem zorganizoval Bobek sčítání zajíců a bažantů. Ne mrtvých, ale živých. Zajíci to nakonec vyhráli 37 ku 22.

Fotogalerie

A to je konec, přátelé.
Bob

Tatínku, nepij alkohol

Včera jsem byl na promítání z cesty po Peru.

Dozvěděl jsem se, mimo jiné, že se to v Peru hemží moralizujícími nápisy na veřejných místech, typu:

* Lima je krásné město. Udržuj ho i ty čisté.
* Tatínku, nepij alkohol, dáváš mi špatný příklad.

Výběr z nejlepších fotek

Bob

Jahodové müsli

Tak takovéhle müsli jsme doma měli - je to koupené a nefalšované. Prostě se to jenom vysypalo ze sáčku a hotovo.

Pán s křivou pusou

Potkal jsem dneska na Kobližné známého pána s křivou pusou - však vy víte, tuším, že je to europosranec - jo občas se mi plete "l" a "r", mám třeba zmatek ve slově mrholení, nikdy nevím, zda je to mlholení nebo mrholení. A Bobek mě musí opravovat.

Tak jsem teda potkal pána s křivou pusou, smál se od ucha k uchu (tedy obrazně) a nabízel mi nějaký letáček (že by to mělo nějakou souvislost s eurovolbami?...). Letáček jsem si nevzal.

Tak mi teď vrtá hlavou, zda mi ten hodný pán třeba nechtěl dát výherní poukázku na milion nebo tak něco...

Bob