Propadlík

Již pár let jsem se chystal do Rudického propadání. Až mi to konečně někdo zorganizoval :-) Pro ty, kteří máte rádi sestupy a výstupy po žebřících, lanové traverzy nad dravým podzemním tokem, brodění se (skoro do pasu) v ledové vodě a také průlez delší užší chodbou (ale ne zas moc úzkou, kde by se člověk zasekl), je to ideální příležitost k vyřádění se.
Byl to fakt dobrý zážitek.
Vstoupili jsme horní chodbou, brodili se Jedovnickým potokem, prolezli Chodbou vzdechů a nakonec došli po zhruba dvou hodinách do Rudického dómu. A pak zase zpátky.

Naše fotky (fotky od spolučlenky naší výpravy)
Video z netu

Rozlučka HH a Praha

Hana Horáková, dlouholetá kapitánka české basketbalové reprezentace, vítězka mistrovstí Evropy, vicemistryně světa, vítězka Euroligy, nejlepší basketbalistka Evropy pro rok 2010 atd. atd. se loučila se svojí veleúspěšnou kariérou, a tak nezbylo než se jít podívat na exhibiční utkání, kde člověk mohl potkat další basketbalová esa
Ale o výsledek tentokrát nešlo.

Fotky

V neděli potom do Prahy na beachový turnaj obsazený nejlepšími českými volejbalisty a volejbalistkami. Při čekání na přívoz jsem si všiml, že letadla přistávají zhruba stejně často jako v Barceloně, Londýně, apod. - tzn. skoro pořád. Na turnaji se bylo na co dívat. Finále ve vysílání České televize. Turnajový komentátor říkal "drez" a "konzert" (součástí byl taky koncert Toxique), ale nemyslím si, že by se to tak mělo správně vyslovovat. Asi to na Moravě říkáme dobře :-) A pak na Letnou na zahajovací představení festivalu nového cirkusu a divadla. Vlak do Prahy přijel zase dříve, do Brna bez zpoždění, tak já nevím, snad už to bude i pravidlem. A navíc mladý průvodčí uměl i anglicky ;-)

Fotky

Bob

Kolem kolem Neziderského jezera

Na víkend jsme vyrazili s kolem k Neziderskému jezeru. Bydleli jsme v Podersdorfu am See a v pátek trochu okoukli okolí, kde se to jen hemží nejrůznějšími ptáky a také zajíci. Mimo ně jsou k vidění třeba také koně a zvláštní druh prasat.

V sobotu jsme se přepravili lodí společnosti Gangl z Illmitz do Mörbisch am See a pak jsme pokračovali kolem jezera na jih do Maďarska. Nejprve se jelo přes pěkné vinařské vesničky (na předměstí Šoproně). V Balfu jsme ochutnali vodu z pramene, kam již Marcus Aurellius posílal léčit své vojáky. Tu sirnou fakt nedoporučujeme. Možná léčí, ale chutově a pocitově je tak nějak na poblití :-) Dále jsme podle nápisů zjistili, že jižní část Neziderského jezera obývá také četná chorvatská menšina. Návrat do Rakouska a pokračování v Rakousku bylo trochu vyčerpávající, protože jsme jely dlouhé rovné úseky krajinou téměř bez stínu. Ale nakonec jsme to přežili.

Cestou k Neziderskému jezeru jsme se ještě stavili u památníku bitvy na Moravském poli nedaleko Suchých krut :-) Tam český král Přemysl Otakar II. prohrál svůj boj s protivníky.

Z Moravského pole jsou také pěkně vidět části Bratislavy.

Fotky

193 a pořád málo

Včera jsem byl na bowlingu v Blansku. V poslední hře jsem hodil 193 (to bude asi můj osobní rekord), ale na vítězství to nestačilo. Kamarád hodil 196 :-) Z celkového počtu 10 hodů nám jen jednou nespadly všechny kuželky (prvním nebo druhým hodem). Přijde mi, že tam mají dobré dráhy a pěkně to tam lítá. Takže doporučuji.

Bob

Na Praděd

Králíci vyrazili na Velikonoce na běžkách na Praděd. Chtěli i sjezdovat na Červenohorském sedle, ale tomu nebyla příroda nakloněna. V pátek od rána sněžilo, na hřebeni byla hustá mlha a silný vítr. Nicméně nejhorší úsek celé cesty mezi Adamovem a Červenohorským sedlem byla cesta z Adamova do Útěchova, pak už to šlo :-) Cesta byla většinou jen mokrá, ten první úsek byl zasněžený a pokrytý rozježděnou břečkou.

Vzhledem k počasí jsme se museli spokojit s testováním hotelových matrací. Nedopadlo to moc dobře. Levené hotelové pohovky, jejichž pérování má životnost již dávno za sebou, v testu neuspěly. Každopádně uvažuji nyní o nové práci. Rovněž jsme museli oželet internetovou zábavu. V dnešní době je již dost nepředstavitelné, že v hotelu nefunguje kvalitní internetové připojení. Ale vynahradili jsme si to aspoň ping-pongem a kulečníkem.

V sobotu se vyčasilo, a tak jsme mohli vyrazit na běžkách. Většinu času panovalo krásné jarní počasí. Všude bylo plno lidí, tak jsme potkali také plno kamarádů. Jednomu ukradli na sedle běžky (a dalším jiným lidem zase jiné lyže) před nějakým bufetem - tak bacha na to na místech, kam čórkaři dojedou autem.

Pod Pradědem jsme také testovali oběd v jedné restauraci, kde mají socialistické návyky: nemají pivo, co je v nabídce v jídelním lístku. Za Kofolu účtují o 5 Kč více než mají uvedeno v jídelním lístku. Když si člověk objedná čaj do půllitru, tak mu donesou klasický malý čaj. Pivo účtují o 2 Kč více než mají uvedeno v jídelním lístku. No, prostě služby na nejvyšší úrovni :-) Mohl by to být ráj pro kontrolní orgány

V neděli bylo zase počasí nevhodné ke sjezdování, tak jsme odjeli domů a stihli jsme vcelku dobře prokličkovat i sněhovou nadílkou (zejména kolem Olomouce).

Fotky

Jaro, sníh a borůvky

Tak jsme se v neděli 17. 3. 2013 bavili, že se Brnu vyhly ty hromady sněhu, které napadaly východně i západně. Ale nevyhly :-D

Malíček na levé ruce mám jako kdybych sbíral borůvky. Nesbíral. Pouze jsem byl hrát bowling v jednom balkánsko-brněnském centru. A inženýři tam při konstrukci zařízení na vracení koulí asi udělali někde chybu. Zatímco jinde (a zřejmě i správně) se koule před vyplivnutím do stojanu výrazně zpomalí, tak tady ne. Tady ji to vystřelí velkou rychlostí a plnou silou přímo proti vaší ruce. A když to nečekáte... Tak máte prst velký tak, že se vám nevleze do kůže...

Pár víkendových premiér

Je to možná nezvyklé, ale i ve vyšším věku, neboli když je člověk děsně starej - jak by řekl Bobek ještě před pár týdny :-D vás můžou potkat nějaké ty premiéry.

Tento víkend se jich událo hned několik:

• Nacpali jsme do našeho mini auta 5 osob včetně vybavení na zimní horskou túru (cepíny, helmy, mačky, lopaty, hůlky, spacáky, zimní oblečení) a úspěšně dojeli do rodiště Juraje Jánošíka a zpět (cca 500 km);
• Bob poprvé ve svém životě nazul mačky a vyrazil spolu s ostatními do Dier, kde i párkrát zasekl cepín. Bez cepínu by to šlo, ale bez maček bychom to teda nevyšli.
• Bob poprvé v životě nazul sněžnice a urazil na nich nějaký ten kilometr v hlubokém prachovém sněhu cestou necestou.
• Bob poprvé v životě oblékl lavinový vyhledávač, ale do žádné laviny nikdo nezapadl, takže premiéra jeho použítí byla (doufám, že navždy) odložena.
• Bob poprvé v životě viděl na nájezdu na dálnici auto, co zastavilo, poté se natočilo napříč oběma pruhy a následně odjelo v protisměru. Bylo to pár desítek metrů před námi. Když jedna řidička v bílé čepičce najela na tento nájezd, nejspíš zjistila, že tam jet nechce. Nenapadlo jí ovšem nic lepšího (například opustit dálnici na příštím sjezdu), než se začít otáčet a jet zpátky. Ještě teď kroutím hlavou...

Kromě toho jsme si taky zahráli Dixit 2, svezli se lanovkou, pojedli něco málo tradičních slovenských jídel (kapustnica, halušky, strapačky), popili Bobovi neznámého slovenského piva Steiger a přespali na Chatě pod Chlebom. Jen tu venkovní káď jsme netestovali - tak třeba příště :-)

Bob

Z Bobova mobilu VII.

Moje nové (teda už více než měsíc nové) vietnamky. Skáče a běhá se s nima dobře :-)






Oprava antény v praxi. Opraváře známe a celou operaci přežil.

 I na ústředí Junáka fandili loni Kometě :-)

 Házenkáři Brno - Boba zajímalo hlavně levé křídlo.







V dračích lodích si nás dali už aji na plakát :-D

Italská snídaně.

 Květina v práci se měla dobře než se začala mít špatně :-)

Tablo ve stylu Bang. Např. Jacob de Lacost sežvejká i třídnici s pozdními příchody.

Muzeum Evy Vítečkové

Až bude někdy někdo zřizovat muzeum Evy Vítečkové, tak touhle tužkou - viz obrázek - se podepisovala :-)
Rád do muzea věnuji :-D

Dnes již legendární trojka Evy Vítečkové v čase 1:24

Na okruhu

Zatímco malé děti vyrazily s maminkami na hřiště, případně na jiné aktivity, velcí kluci nelenili a vyrazili také na hřiště - přesněji řečeno na motokáry. Tentokrát padla volba na venkovní okruh na automotodromu Brno. Ne, nejezdí se přímo na okruhu, ale uvnitř okruhu je ještě menší okruh o délce 423 metrů a na tom se utkalo našich pět motokár. Nejdřív jsme si dali dva klasické závody na nejrychlejší kolo a pak došlo i na závod s hromadným startem a napínavým předjížděním. Už se těším na příští závod :-)

1. fotbalová a 5. ve všem ostatním

Tak jsem byl o víkendu omrknout 1. fotbalovou ligu. Po roce se vrátila do Brna a byl jsem zvědavej, jak to bude vypadat. Samotný zápas nebyl úplně nudný. Brno se snažilo hrát aktivně, Teplice už od začátku používaly všechny zdržovací taktiky - po drobném faulu téměř umírající hráč, který náhle obživne jako pokropený živou vodou, pomalé rozehrávání odkopů od branky, atd.

Ale k tomu ostatnímu. Kdo čeká, že už se brněnský fotbal dostal na úroveň 21. století (co se týče servisu pro diváky a zázemí), tak se šíleně plete. Vedení klubu si možná myslí, že bude stačit přejmenovat prodej lístků na systém ticketingu, ale mně se to zdá docela málo.

Na stadionu bylo asi 5 a půl tisíce diváků. Klub jim nebyl schopen včas prodat vstupenky, takže většina diváků začátek utkání ani nestihla a obvykle se dostali dovnitř tak kolem 15. minuty. Jaké bylo potom jejich překvapení, když zjistili, že na stadionu je polovina míst volných. Podle prodeje vstupenek to vypadalo minimálně na 115 % kapacity stadionu (něco jako na Kometě při loňském play-off) a soupeře minimálně na úrovni Realu Madrid.

Samostatnou kapitolou je prodej občerstvení. Viděl jsem lidi, co odcházeli v průběhu prvního poločasu a vítězoslavně se vraceli s jedním hnusným pivem již v prvních minutách druhého poločasu. Nutno podotknout, že přestávka trvá zhruba 15 minut.

Bez komentáře raději nechám průměrnou inteligenci fanouška a vytříbený slovník a chování jako v ZOO.

No a představte si, že za 5 vstřelených gólů domácího týmu můžete na příštím domácím zápase dostat poukázku na 1 pivo Gambrinus (samozřejmě patřičně hnusné), které si můžete koupit v okolních hospodách za pouhých 5 Kč. Když uvážím, že 5 gólů vstřelí domácí tým tak maximálně jednou za sezónu, tak je to skutečně skvělá nabídka :-D

Koho všechny tyto trháky zaujaly, ať ihned vyrazí (nejlépe s celou rodinou) na další domácí utkání!

Bob

Něco ještě z podzimu

V rámci plnění restů, zveřejňuji článek, který byl ve své hrubé podobě nachystán již na podzim. Zbývalo jej již "jen" dokončit.

Po dlouhé době jsem zase ujel na kole přes 100 km (přesně 108 km) a nebylo to úplně po rovině a nezemřel jsem :-)
Začlo chladnější období roku a my chodíme opět do sauny. A je brzo tma. Srnky už skáčou do silnice v časech (19:45, 20:30), kdy o ně v létě člověk ani nezavadí.
Změnili jsme práce, a tak teď Bobek vstává dřív do práce než já. Předtím to bylo naopak.

Na jednom sportovním odpoledni s kolegy z předminulé práce jsem hrál pingpong levou rukou a šlo to docela dobře :-) Tak to asi budu zkoušet častěji. A taky jsem se dozvěděl, že jsem při odchodu vymazal celej společnej disk plnej nejcennějších souborů. Sice pěkná blbost, ale stejně: "bacha na mě!" No a koneckonců pokud by byl některej zaměstnavatel tak blbej, že by si nezálohoval data, tak to je fakt bez komentáře...

V Praze jsem byl letos už víckrát než za uplynulých 5 let. V Pendolinu nám hráli Vltavu. Už hrát nebudou, protože v rámci rovného konkurenčního boje byla všechna Pendolina odvolána na trať Praha-Ostrava a zdraženo jízdné na ostatních tratích. Na druhou stranu musím říct, že jsem na zpáteční cestě do Brna přijel vlakem o 7 minut dřív - to se mi ještě asi nestalo. V Praze jsem se večer nudil, tak jsem vyrazil na koncert Martiny Trchové a Adama Kubáta. Stálo to za to.

Bob

Pár starších věcí

Pár starších věcí:
Dočetl jsem deníky Nicka Twispa (Mládí v hajzlu, autor C. D. Payne) a zjistil jsem, že:
V Americe mají taky Moskvu - někde ve státě Idaho. Tak se tam třeba někdy podíváme :-) Překladatelka je asi Moravanka - píše "rožnout" světlo.

I v roce 2011 jsem se zúčastnil Strojařských schodů. A opět jsem zjistil, že do schodů běhat neumím. Myslel jsem si, že v roce 2010 jsem byl pomalej, protože jsem byl nemocnej, ale ukázalo se, že i v posledním ročníku jsem byl pomalej a to jsem ani nebyl nemocnej :-)

Byl jsem na hokejovém finále. Kometa sice prohrála, ale atmosféra byla výborná. A kdo ví, kdy bude zase v Brně k vidění předávání poháru pro vítěze hokejové ligy.

V Praze jsme mrkli na výstavu Trochu lepší svět: století skautingu. Bylo to dobrý. Aji kvůli tomu, že tam bylo plno věcí týkajících se střediska Dvojka Brno.

Akce Bongo pro dospělé je fakt dobrá. Kdo tam ještě nebyl, jako by ani nebyl :-)

Po jednom z volejbalů proběhla fenomenální rozlučka, což nelze doložit fotkami, ale lze doložit alespoň účtenkou :-) Někteří (spíše některé, že) si ještě dodnes nepamatují, jak se vlastně dostali domů...

Jaro...

Na brněnské přehradě ještě ani neroztál led a Bob už vyrazil na první jarní cyklovýlet. Ne, že by byl sám od sebe tak aktivní, ale někdy není špatné mít kamarády, kteří vám výlet zorganizují. Sám bych to zabalil obvykle tak v půlce, protože by to byl moc velkej kopec, nebo bych už neměl síly, případně by taky mohlo být dost vedro nebo foukat silný vítr. Takhle, když jedu s ostatníma, tak to prostě ujedu :-)

Nejhorší částí celého výletu, bylo jako téměř obvykle, úvodní dofouknutí kola. Nevím, jaké jsou všechny výhody galuskových ventilků, ale já vím rozhodně o jedné velké nevýhodě. Téměř nikdy mi to nejde pořádně dofouknout. A semtam se mi rovnou podaří ventilek při nafukování zničit. Zrovna tak dneska - takže jsem si ještě zopakoval výměnu duše. Někdo by mohl rýpavě namítnout, že je to rukama. Přemýšlel jsem o tom. Ale můžu zcela nezávisle zodpovědně prohlásit, že je to fakt materiálem :-)

A pak už se jenom jelo. Mrkli jsme do Křin, Bukoviny, Bukovinky, pak směrem na Račice-Pístovice a pak podél Říčky na Hádek a do Ochozu. Luxusní sjezd přes Kanice a Řícmanice do Bílovic. A pak už jen podél řeky domů. Najeto necelých 55 km, maximální rychlost asi 52 km v hodině.

Důkaz

Zde je důkaz, že Bobek nesedí pořád u počítače, ale byl letos i na běžkách. Přestože tedy máme důkaz, že nesedí pořád na počítači, tak dotlačit ho k tomu, aby něco napsal na blog, je úkol téměř nadlidský (i nadkráličí).

Bob

Mezi slepými králem

V neděli jsem si vyzkoušel na vlastní kůži jaké to je, když je jednooký mezi slepými králem. Zkouška proběhla na bowlingovém turnaji, kterého se zúčastnilo 19 týmů. Ano, vyhráli jsme, ale ty výkony... Skoro žádný striky (všechny kuželky shozeny prvním hodem), sem tam nějaký spare (všechny kuželky shozeny dvěma hody). Koule se pořád kutálely moc doleva. Na vítězství to sice stačilo, ale normálně hážu/hážeme mnohem víc. Do příště to bude chtít teda ještě trochu potrénovat :-)

Bob

Beati monoculi in regione caecorum

Běžkování

V neděli nebylo sice úplně nejtepleji, ale u Nového Města na Moravě bylo plno sněhu a projeté stopy, tak jsme také do nich vyrazili. Mrkli jsme se k Vlachovicím, Sklenému, Třem Studním a na Fryšavu a vrátili se pod Harusův kopec. A ani jsme úplně nezmrzli!

Z parkoviště jsme odjížděli jako poslední. No, možná to bylo spíš tím, že jsme dojeli taky docela pozdě a vůbec nejeli nějak extrémně rychle :-)

V závěji

Králíci si vyjeli zalyžovat na rozhraní Orlických hor a Králického Sněžníku. Cesta probíhala v pořádku až v podstatě do samotného cíle. Tam jsme se vydali na silnici (no spíše silničku), kterou našel vyhledávač, která je v mapě, a která není žádnou dopravní značkou označena, že by se tam v zimě neprováděla údržba.

Ze začátku bylo trochu sněhu, trochu ledu, ale vzhledem k tomu, že sněžilo, tak to nebylo nic podezřelého. Silnice se časem zužovala, sněhu přibývalo, sněžilo a foukal silný boční vítr, který také zafukoval cestu. Každopádně již nebyla možnost zastavit a otočit se, protože jsme byli dávno za vesnicí. To bychom se již nerozjeli. Takže jsme jeli a jeli a jeli až jsme definitivně zapadli. K vyhrabání nepomohly ani Bobkem nasazené sněhové řetězy, ani telefonní komunikace s policejními složkami. Tak nezbylo než vyrazit pěšky do vesnice a sehnat traktor. A to bylo hned. Potkali jsme člověka, který znal traktorů několik, a tak nás za malou chvíli jeden vytáhl zase pěkně na pevný povrch :-)

Na kolobce

Dnes jsme se byli projet na koloběžce po Moravském krase. Na strojích Kostka hill a Kostka uni jsme ujeli asi 35 km: Vilémovice - Ostrov u Macochy - Sloup - Pustý žleb - Skalní mlýn - Suchý žleb - Ostrov u Macochy - Holštejn - Lipovec - Kojál - Kotvrdovice - Krasová - Vilémovice.
Stálo to za to :-) Ne, že by koloběžka byla lepší a rychlejší než kolo, ale unavili jsme se slušně a zas to byla nějaká změna.

Využili jsme služeb této půjčovny koloběžek.

Fotky

Srpnová sklizeň

V srpnu se nám trochu urodilo a byla to pěkná sklizeň. Teda mluvím o medailových pozicích z dračích lodí. Nejdřív v Kojetíně - tam to byla stříbrná medaile v závodě na 200 metrů a bronz na 1000 metrů - oboje pro posádku Manner Dragons.

A uplynulou sobotu 1. místo na 200 metrů a 1. místo na 1000 metrů v závodě na Křetínské přehradě u Letovic - oboje pro posádku Draci z pryglu. Je to teda stále ta stejná posádka, ale pod jménem sponzora jedeme jen ty závody, kde nám platí startovné ;-) Soutěžilo celkem 48 posádek, ale v zájmu objektivity nutno dodat, že hodně z nich tvořily narychlo sestavené skupiny přátel, které, při vší úctě, nemají šanci nás porazit...

Jedinou nevýhodou křetínské akce bylo, že jsem zjistil, že vlak 22:30 jezdí z Blanska jenom v pracovní dny :-) Ale naštěstí jede další za 50 minut, takže to nebylo tak hrozný zjištění, zvlášť když je na nádraží v provozu restaurace :-)

Fotky z Kojetína

Předjíždíme potopenou loď na Křetínce - my jsme ti zelení

Bob