Ráno jsme vstali brzo v domnění, že všude kolem je ještě klid. Nicméně dva místní zemědělci již nedaleko našeho stanu čile vyváželi na kompost. Tvářili se, že tam nejsme, a když viděli, že lezeme ze stanu, zalezli a už se neukázali. Zato se ukázala kočka, která otravovala už včera – co dělala v noci kolem stanu, si můžeme jen domýšlet podle zvuků, které jsme slyšeli. Teď ráno jsme však něco z toho měli čest i vidět – když jsme se chystali odjet, čekali jsme, až kočka vypadne z jízdní dráhy, ale ona místo toho vyskočila na kapotu před přední sklo. Chtěli jsme ji vyfotit, ale zdrhla na střechu. Nakonec se nechala vyfotit, jak okusuje anténu ;-).
V našem průvodci teda psali Kopec křížů, ale výstižnější by asi bylo „brdek křížů“…vlastně dva brdky, abychom jim nekřivdili. Ale hora, to fakt ne. Perfektní na tomto poutním místě ale bylo zejména to, že jsme tu byli sami dva. Sami dva a mnoho tisíců křížů. Průvodce, který je zhruba deset let starý, udával, že 200 tisíc. Dnes je jich určitě více. Teda v jednu chvíli jsme si mysleli, že nejsme sami, protože jsme slyšeli mužské hlasy. Na hoře jsou různé cestičky a odbočky a není tam vidět, tak jsme předpokládali, že tam někdo je. Ale pak jsme zjistili, že je to nahrávka, která mluví z takových „hlavnějších“ křížů – bohužel jsme tomu nerozuměli, takže nevíme, co se tam říkalo. Tipujeme to ale na modlitby. Nemůže chybět kříž od papeže Jana Pavla II., který jej zanechal při své návštěvě Litvy v roce 1993. Díky brzkému vstávání jsme tu byli nejen sami, ale i bez placení parkovného a i bez otravných prodejců křížů a jiných suvenýrů. Vše otvíralo až od devíti. Jedinou nevýhodou bylo, že i záchod – tím trpí především Bobek, který chce na záchod téměř pořád a raději i preventivně. No nic, do Lotyšska pojedeme všichni s plnou nádrží – auto i my ;-)
Silnice vede po pobřeží moře, tak na chvíli zastavujeme a kocháme se. Vypadá to idylicky – krásná písečná pláž, krásné jemné vlnky, krásně liduprázdno… ano, liduprázdno nejspíš kvůli teplotě vody. Jantar nebudeme hledat, protože i kdybychom ho našli, tak ho nepoznáme :-). Ochutnáváme vodu a zase se potvrzuje, že Balt je strašně málo slaný. Chytré zdroje tvrdí, že 4 g soli na litr. Průměr ve světě je prý 36. Středozemní moře má třeba 38.
Blížíme se k Tallinnu, a tak začínáme hledat místo na spaní. Po včerejší kapitole „Prohlídka litevského venkova“ pokračujeme kapitolou „Prohlídka estonského venkova“. Krajina vypadá příznivěji, leč všechny cesty evidentně nevedou do Říma, ale k estonskému domu. Takže co ušetříme na kempu, projezdíme při hledání místa na spaní. Ale stejně tu žádný kemp není, takže musíme vytrvat. A vyplácí se – nacházíme luxusní místo u rybníka, kde se nepíše nic o zákazu stanování (anebo se to píše estonsky a jistě chápete, že v tomto případě to opravdu netušíme). Zatím tu jen jedna rodinka rybaří, tak si užíváme sluníčka, které zrovna vylezlo, vaříme rizoto a jdeme se projít kolem rybníka, abychom zjistili, že malých šneků a komárů je tu opravdu hodně. Takže místo chození na záchod, chodíme dělat křupy křup (nezašlápnout šneky opravdu nelze…:-( )
Fotky
Příspěvky
