pátek 26. prosince 2008

Silvestrovský kvíz

Před Vánoci jsme byli na zpívání, které jsme si sami zorganizovali - co si králík neudělá, to nemá :-). Ačkoliv to tak původně nevypadalo, nakonec byla účast docela velká. Tímto děkujeme všem zúčastněným a především kytaristům, protože bez nich by to jaksi nešlo (i když největší počet nástrojů donesl Bobek a Pája - téměř několik desítek štěrchátek, rolniček, činelků a trianglů... na všechno Bobek zvládl hrát a to mu ještě zatajili kazu píšťalku!!!).
První část zpívání byla takříkajíc věnována dětem - buď byly hlavním předmětem zájmu anebo jsme museli oprášit dětské písně, abychom děti aspoň chvíli nenudili (nakonec nám šly stejně nejlíp). Pak děti musely do hajan a my velcí dospěláci bez závazků jsme se mohli konečně odvázat :-).
Zlatým hřebem večera se však stala Eva vzpomínající na dětství a její oblíbenou hru - kreslení v průběhu písně na motivy této písně. Činnost vskutku kreativní a Eva v kreslení naprosto bezkonkurenční (teda nikdo jiný se neodvážil).

Proto i vy, kdo jste to neviděli naživo, máte nyní možnost obdivovat a zkoumat její výtvory při našem silvestrovském kvízu. Nabízíme vám 5 obrázků vztahujících se k nějakým písním. Kdo nám pošle všech 5 správných odpovědí, může se těšit na drobnou odměnu a věčnou slávu zde na králičím blogu. Odpovědi pište na naše známé mobilní či mailové kontakty.

A nyní již soutěžní obrázky:
PÍSEŇ Č. 1

PÍSEŇ Č. 2

PÍSEŇ Č. 3

PÍSEŇ Č. 4

PÍSEŇ Č. 5



A kdo se dočetl až sem, tak má to štěstí, že bude vědět o dalších pár fotkách ze zpívání na králičí fotogalerii.

středa 17. prosince 2008

Došlo po síti

Na jižní Moravě nám sice nevládne ČEZ, ale situace bude asi obdobná... Bohužel :-(

úterý 16. prosince 2008

Fikce


Ne. Ne, je mi líto. To by skutečně nešlo, máme tu hodně práce!

Upozornění pro rejpaly a štouraly: Jakákoliv podobnost s realitou je naprosto vyloučena.

pondělí 15. prosince 2008

Neuvěřitelné příhody králíka Boba

A nyní něco z možná neuvěřitelných příhod králíka Boba, které se odehrály v poslední době.

Při úklidu v ledničce se Bob říznul o kvasnice. O kvasnice? Je tohleto možný? Je. Zapomněli jsme vám totiž říct, že kvasnice už nebyly nejčerstvější a jejich většinová část vytekla z obalu a pak zatvrdla na umělohmotné poličce ve dveřích ledničky. Ta zatvrdlá část byla tak tvrdá, že při odškrabávání nehtem z poličky, došlo ke krvavému poranění v oblasti pod nehtem. Možná by to bylo i na neschopenku, ale nakonec Boba třicetikorunový poplatek za vyšetření odradil. A pak, že to nefunguje :-)
Proslýchá se, že Bob chtěl dát zcela jasně najevo, že není dobré, aby doma něco dělal. Někdy časem možná napíšeme, zda se to povedlo.

V sobotu byl Bob na volejbalovém turnaji. Kromě hlavní soutěže, která zcela očekávaně spočívala v tom, aby co nejvíce soupeřů odcházelo ze hřiště se sklopenou hlavou, byly i dvě doplňkové soutěže, které měly umožnit okusit chuť vítězství i těm, co jsou handikepovaní svým malým vzrůstem, nebo svoji těžkou vahou. Malí totiž sotva vyskočí nad síť a těžcí zase musí vydat extrémní množství energie, aby vůbec vyskočili.
Každý tým mohl nominovat 4 muže a 2 ženy. Nejmenší tým měřil něco málo přes 10 metrů, což by nebylo zase až tak překvapující (průměrně zhruba 170 cm). Ale nejtěžší tým vážil rovných 600 kilogramů. Možná neuvěřitelné, ale je to pravda. Průměrná váha byla skutečně rovných 100 kg na osobu.

Nevěříte? Vsaďte se!

Peklo


Nedávno jsme byli v Městském divadle Brno na hře Peklo.

Jedna z hlavních postav, Sebastian říká:

„Říká se, že peklo nás čeká po smrti. Ale to je nesmysl. Peklo je to, co žijeme. Celý život na něco, na někoho čekáme. Je to jako na jezdících schodech... pod nohama s vámi utíká čas a cestou proti vám projíždějí své životy různí lidé a vy hrajete hru s hrstkou těch, které vůbec potkáte - tuhle ne, tuhle ne, ještě je čas, ještě potkáte nějakou lepší, ale čas po nohami běží, už vidíte konec, výběr se ztenčuje, a pak skoro na konci cesty potkáte dokonalou ženu... a pak... pak přijde peklo.“

Nevím, zda je to pravda, ale každopádně je to zajímavé :-)
Bob

Manažer obrovský

Jste manažer/ka? A jste ve stresu? Pak čtěte: Nemocný mocný

sobota 13. prosince 2008

Předvánoční zpívání s králíky

Neodvažujete se do města? Nechtějí se vám shánět dárky, péct cukroví a uklízet? Anebo by se vám i chtělo, ale nemáte čas a jste unavení? Pokud jste, stejně jako králíci, toho názoru, že vánoce tu nejsou proto, abychom se zhroutili, ale jsou to svátky klidu, pohody a příjemných setkání s rodinou a přáteli, neváhejte a přijďte... JIŽ BRZY!!!

Králíci vás zvou na předvánoční zpívání - v neděli 21. prosince od 17. hodiny v klubovně na Pivovarské. K tanci, zpěvu a poslechu hraje Čmelda a Jumi (snad). Něco na zub a na pití je dobré přinést s sebou (cukroví není nutné, králíci ocení i mrkev :-). Možno samozřejmě vzít i hudební nástroj/e.

Těšíme se na vás, možná přijde i Culda (anebo kouzelník), možná bude i králík zpívat!

Vaši králíci

středa 3. prosince 2008

Alces alces alces

Lidé v našich končinách mívají obvykle dvě jména – jméno a příjmení. Ale i spousta zvířat má dvě jména. Někdy je ale těžké rozpoznat, které je které. No, posuďte sami:

„Urvala jsem se z obojku, tak jsem tu,“ pokřikuje Natrix natrix. Není však moc vidět, protože se plazí někde po zemi.

Jen z oblohy jí krásně vidí (no spíš slyší) Bubo bubo a Myotis Myotis. Oba jsou to velcí ýři. Ale na druhou stranu je taky pravda, že dávají přednost spíš noci a svoji velkost moc nedávají na obdiv.

Charakteristickém rysem tvora Lynx lynx je, že vás hned spatří. Má totiž pěkně ostré vidění.

Vulpes vulpes není žádnej vůl. Je pěkně lstivá a vychytralá. Se psem má cosi společného – patří do stejné čeledi – a taky prý mívá často vzteklinu.

„Kdybych byl ohyzdnej tak jako ty, Bufo bufo, tak si tady vůbec neposkakuju,“ rozohňuje se Salamandra salamandra. „Ty mi máš tak co vyčítat. Ty tvý fleky po celým těle. No nic moc.“
„Jen se hádejte hlupáčci. Slupnu vás klidně oba,“ ví moc dobře Lutra lutra. „Jen se pojďte projít kolem mé oblíbené řeky!“

Zato s vodou (a kaprem) nemá nic společnýho Capreolus capreolus, i když by se tak podle názvu mohlo zdát. Jeho kamarádi jsou spíše Dama dama – to ale není žádná dáma, zato se však pohybuje ve vyšších evropských kruzích. Stejně jako Alces alces alces. Ten má hned tři jména, a tak se stává nekorunovaných králem dnešního srazu zvířat.

Vaši
Bobek Bobek + Bob Bob

úterý 2. prosince 2008

Nadační obchůdek

Máte doma něco, co je hezké, ale vy to už nepotřebujete, a přesto je vám to líto vyhodit? Sháníte originální vánoční dárek? Chcete podpořit aktivity v Brně?

Pokud jste aspoň na jednu otázku odpověděli ANO, přečtěte si informace o nadačním obchůdku "U Veronicy", který zřizuje Nadace Veronica (jak překvapivé, že?). Informace jsou zde

pondělí 1. prosince 2008

Úředníci brněnského magistrátu mají právo parkovat zdarma

Úředníci brněnského magistrátu mají právo parkovat v samém centru města zadarmo. Důvodem je prý to, že dojíždí do práce :-)
Preferenčních pruhů pro MHD je v Brně habaděj. Skoro by se dalo říci, že už další není kam umístit. Před zhruba deseti lety jsem byl v maďarském Segedínu (Szegedu) a už tehdy to tam vypadalo s preferenčími pruhy trochu jinak (rozuměj: skutečně tam byly). Takže nemůžu s výše uvedenými názory pana radního Suchého úplně souhlasit.

Jak už asi víte, od 1. prosince nám v Brně zdražuje městská doprava - zatím zejména pro pravidelné cestující. Ale i ostatní se dočkají, nebojte :-)

Králíci se při této příležitosti rozhodli pozeptat trochu našich volených zástupců, zda si nemyslí, že by měla být hromadná doprava oproti individuální spíše ještě více preferována.

Ano, přátele, i my někdy jezdíme autem. Ale myslíme si, že není nezbytné jezdit autem pořád. Navíc, pokud to takhle půjde dál, tak už za chvíli nebude jezdit nikdo, protože prostě všechny silnice budou ve špičce ucpány. Ale možná se pletu, možná již brzo někdo ukáže, jak do láhve o objemu 1,5 litru běžným způsobem nalít 5 litrů vody...

A co zajímavého nám jednotliví radní města napsali:
* Primátor Roman Onderka (ČSSD) - nic.
* 1. náměstek primátora Daniel Rychnovský (KDU-ČSL) odeslal odpověď do 2 dnů. Jako hlavní problém vidí to, že v Brně není zpracován generel dopravy. Dále nás odkázal na šéfa komise dopravy Josefa Veselého (KDU-ČSL) a ten nám nenapsal nic.
* Náměstek primátora Oliver Pospíšil (ČSSD) zvládl odpovědět do 1 dne. Konkrétně se nevyjádřil a odkázal nás na kolegu náměstka Ladislava Macka (ČSSD), který má na MMB na starosti dopravu.
* Náměstek primátora Ladislav Macek (ČSSD) - nenapsal nic.
* Náměstek primátora Martin Ander (SZ) - nenapsal nic.
* Radní Jiří Oliva (ČSSD) odpověděl do 1 dne. Domnívá se, že zdražení bylo nutné. A o našich podnětech bude jednat s kolegy v radě a v klubu.
* Radní Jaroslav Suchý (KDU-ČSL) zaslal odpověd třetího dne. Domnívá se, že pro zaměstnance, kteří potřebují dojíždět do práce autem, jsou vyhrazená místa zdarma nutností (Králíci se ptali, zda je v pořádku, že zaměstnanci MMB mají vyhrazená místa k parkování zdarma). Dále si je jist, že preferenční pruhy pro MHD vznikají všude tam, kde je to možné a efektivní.
* Radní Vladimír Žďárský (ČSSD) - nenapsal nic.
* Radní Jana Drápalová (SZ) - nenapsala nic.
* Radní Jiřina Belcredi (Brno 2006 - tým J. Zlatušky) - nenapsala nic.
* Radní Jiří Zlatuška (Brno 2006 - tým J. Zlatušky) - nenapsal nic.

Takže tak... Pro úplnost dodejme, že jsme se ptali emailem 11. listopadu 2008.

Jiný názor

Čtěte více - sice staré, ale myslím, že pořád aktuální :-)
http://www.bmhd.cz/tlacenice/tl200701.pdf

Věděli jste to?

Nedávno jsme byli na zajímavém povídání o Indii. Teprve při té příležitosti jsem si umědomil, že větší úřady (a někdy i menší) a také lecjaká firma musely vzniknout v Indii.
Protože tam jsou krávy posvátné...

Bob

neděle 23. listopadu 2008

Sportmánie

Už jste někdy hráli bez přestání 12 hodin fotbal, florbal, volejbal a basketbal? A k tomu jako bonus ufobal?

My také ne, ale pokusili jsme se o to. A proč jenom pokusili? Protože:
a) většinu těchto sportů neovládáme,
b) hraje-li se to v jedné tělocvičně, jsou nutné prostoje na upravení hrací plochy, takže to "bez přestání" neplatí tak úplně,
c) hráli jsme se střídáním, i když hráčů na střídačce postupně ubývalo.

Co nejvíce zaujalo Boba:
* že se ve florbale bez brankáře může střílet gól zpoza branky, tím maskoval to, že se zepředu nemohl nikdy trefit

Co nejvíce zaujalo Bobka:
* že modřina od florbalového balonku vypadá jako cucflek

Co nejvíce zaujalo oba:
* kdybyste někdy šli na ZŠ Herčíkova, tak si vezměte desetikoruny - jinak se neosprchujete (nebo si vezměte s sebou Tuče, který se s vámi rád osprchuje - "XX, půjdeš se se mnou osprchovat, já ti to zaplatím?")

Zajímáte se více o cucfleky? Ano? Pak čtěte: Cucflek - co s ním???

A nyní k výsledkům:
Hrál se celkem 2 × fotbal, 2 × florbal, 2 × volejbal, 2 × basketbal a jednou ufobal, všechny sporty vyhrál tým soupeřů (někdy větším, někdy menším rozdílem). Ale proto, že přišli pozdě, tak byli dodatečně diskvalifikováni, takže jsme vlastně vyhráli my.

pátek 14. listopadu 2008

Bavte se s outů

Existuje nespočet možností dobré zábavy.
Vynikající příležitost poskytuje taky ouřad outů. Navenek se sice tváří jako firma, ale tomu může uvěřit jen ten, kdo s tímto ouřadem nikdy nepřišel do styku.

Volala jednou paní ouřednice z outů králíkově babičce, že je potřeba doložit jakýsi papír, aby mohla být dál telefonní služba poskytována za stávajících podmínek.

Výborně, tak nám nesete ten papír, ale budeme potřebovat ještě občanku vaší babičky. A na co ji potřebujete, vždyť se nic jiného nemění? No to my nevíme, ale potřebujeme. A pane, v životě víc věcí nedává smysl, ale to si musíte zvyknout. Cenná rada do života od rádoby pokrokového ouřadu. My to tam pošleme a uvidíte, že vám to bez občanky nevezmou.

Jal jsem se dalšího dne ověřovat, zda to tam došlo a zda mi to vezmou. Nepochodil jsem. Na zákaznické (zřejmě od slovního spojení zákaz volání) lince jsem se nikdy nedostal pod pět minut čekání a k operátorovi se nikdy nedostal.

Vyrazil jsem tedy opět do outů prodejny. Vědom si toho, že ne všechny pobočky ouřadu poskytují stejnou zábavu, zamířil jsem do jiné pobočky. Tam mi bylo řečeno, že v systému nic nemají, že to tedy pošleme znovu (včera jsme to asi poslali do černé díry), ale že je potřeba ještě vyplnit žádost, kterou už jsme vyplňovali loni. Aby měla čerstvé datumy. A taky je potřeba, aby to babička podepsala stejně jako minule. Asi už tuší, že jejich debilní žádosti podepisuje kdekdo. Znalý problematiky jsem se zeptal, zda je to všechno, zda nebude ještě něco potřeba (slovo občanka jsem neřekl, nechtěl jsem ouřednici příliš napovídat). Prý ne.

Zařídil jsem vyplnění žádosti a podpis a vyrazil do další etapy. A máte občanku babičky? No nemám, tady vedle vás stojící ouřednice říkala, že už nic dalšího není potřeba. Aha, tak teda není potřeba. Není nadto, když ouředníci vědí, co chtějí a taky vám to řeknou. A ještě lepší je, když se alespoň dva shodnou. Čekat shodu u třech a více je projevem naprostého bláznovství.

Tak tedy odešleme žádost. A dáte mi potvrzení, že jste tu žádost odeslali a že je to vyřízeno? Nechápavé mlčení - na co někdo asi potřebuje potvrzení, které oni běžně nevydávají. No na co asi že...

A je tam razítko? Ptá se neznámý hlas z centrálního mozku outů. No na originále je, to že si to špatně okopírovali, že není vidět na tom, co posílají faxem, je jejich problém.

No a navíc vám přidáme tuhle rámcovou smlouvu bez které by to nešlo. I když to bez ní doteď docela dobře šlo :-)

No těším se na další etapu :-) Dám jim asi týden a uvidíme, zda se něco změní.

Po týdnu čekání se zdá, že centrální mozek outů už žádost obdržel, dokonce ji i zpracoval a zavedl do systému. Sice se ještě trochu nemohli shodnout, odkdy je vlastně sleva platná, ale to už je jen detail.

Nyní už nás čeká skutečně poslední etapa. Zkontrolovat ve vyúčtování, zda to správně vyúčtovali. A to si ještě chvíli počkáme.

Bob

Chcete se stát bobrem?


"Ke skácení stromu je potřeba takovejch papírů, že by člověk někdy chtěl být bobr, aby si to mohl vyřešit sám."

Nejmenovaný občan na schůzi vlastníků nejmenovaného domu, kde se řešila otázka výsadby stromů ve vnitrobloku.

úterý 11. listopadu 2008

Jak nám dupou králíci?

Jak? No přece raz-dva-tři-ča ča ča –dva-tři- ča ča ča… do rytmu, teda aspoň občas… Rozhodli se totiž chodit do tanečních. Už je to teda delší dobu, ale zatím nebylo moc o čem psát – základy zvládáme s bravurou nám vlastní. Teď se ale zážitky tak nějak nakupily, takže malé shrnutí:

1. Evica je pořád stejná a pořád všem říká miláčci.
2. V taneční škole nejste člověk, ale obálka (chcete-li do pokračovacích kurzů, musíte za asistence paní v kanceláři znovu vyplnit přihlášku, protože ona si to nedává do počítače, ale do obálek… připomíná mi to „ústav“ PedF MU, kde nejste člověk, ale složka a chcete-li studovat další obor, musíte i přes VŠ diplom dodat maturitní vysvědčení).
3. Asi ve třetí lekci jsme byli donuceni tancovat třikrát s jiným partnerem – pod záminkou toho, že se člověk naučí líp tančit (zkusí si vést různé tanečnice, resp. vyzkouší si různé typy vedení); tipuju, že ve skutečnosti to bylo tak, že nějaká známá od Evicy má tak hrozného partnera, že si chtěla zatančit :-)… v pátek večer už nejen králíci nemají náladu tančit a společensky konverzovat s někým cizím (usuzuju z toho, že ze tří pánů na mě promluvil jen jeden, s dalšími jsme se jen tupě a křečovitě usmívali…).
4. Bylo štěstí, že akce z předchozího bodu neproběhla o týden dřív – Bob si dal topinku s česnekem (nebo tatarák?) a partnerce bych to nepřála…
5. V lekci, která následovala po osudném střídání partnerů, byla malá snaha rychle zavádět promenádu a naopak velká koncentrace párů u východu ze sálu (po zavedení promenády totiž může nastat ono „a teď si pánové postoupí o tři místa vpřed…“ a je trapné prchat).
6. Evica se zatím neodvážila akci zopakovat, ale ona je zákeřná a čeká, až naše pozornost opadne… králíci jsou ale rozhodnuti střídání ignorovat.
7. Taneční škole taky přijde normální, že když máme v rámci kurzu zaplacené dvě speciální lekce, že nám termín oznámí necelých 24 hodin předem.
8. Z výše popsaných důvodů jsme se velmi rozhořčeni nemohli zúčastnit lekce cha-chy s taneční partnerkou Aleše Valenty s Ivou Langerovou… takže holt vruty se konat nebudou.
9. Jinak jsou ale lekce skvělé a o zábavu není nouze – rozvádíme se po každé hodině :-)
10. A to nejlepší nakonec JEŠTĚ JSME SE NEROZVEDLI!

Bobek

pondělí 10. listopadu 2008

Králíci na Tmou

Jak jistě víte, minulý víkend se v Brně konal jubilejní desátý ročník legendární hry Tmou. Králíci nemohli chybět.

Přestože je nenajdete ani v seznamu vítězů, ani v seznamu účastníků, byli jsme tam. A to dokonce na posledním stanovišti před cílem - na stanovišti číslo 15. Tam došel jen málokdo :-)

Ale králíci ano :-)
A pěkně jsme si to v Moravanech u kostela užívali. Kdy jindy se nám podaří dostat zase tak daleko? No uvidíme...

Třeba budou příště i nějaká volná místa v cíli.

úterý 28. října 2008

Králíci na Havaji

Tentokrát bychom vám chtěli napsat, jak jsme se měli na Havaji. Zkrátka paráda. Lepší oddechovou dovolenou si nedovete asi představit. Sluníčko svítilo, trochu jsme potrénovali surfování a cáchání se ve vlnách. Drinky tekly proudem a palmy byly zkrátka úžasné. Také nás nadchla komunikace s domorodci, mě osobně tedy hlavně s domorodkyněmi. Cože Bobku? Co zas votravuješ? My jsme letos netrávili konec října sami? Aha, no nic, tak to si mimořádně nebudu vymýšlet... Takže, žádná Havaj nebyla.


Zamířili jsme se na Valašsko. Když se Valachům v Praze příliš nedaří, tak králíci musí zkrátka na Valašsko omrknout, zda se jim daří alespoň ve svém vlastním království.

Bára, Ondra, Bobek a Bob zamířili do Vizovic, tam odstavili čtyřkolového oře a zamířili autobusem na Vsetín. Cestou se řešilo, kde bude nejlepší zakoupit pěknou chaloupku na důchod. Druhým autobusem jsme se přesunuli až za Velké Karlovice. Paní, která vystupovala někde před koncem udělila řidiči cenné rady: "jezdi bez nehod a poslúchaj manželku", takže jsme dorazili v pořádku. Také počasí bylo pěkné. Ráno, když jsme vyjížděli z domu, tak bylo škaredě, cestou pršelo, ale Valašsko nás přivítalo sluncem. A to v podstatě vydrželo celou dobu. Samozřejmě kromě noci, ale to už tak v našich zeměpisných šířkách bývá.

Vyrazili jsme do oblasti Kasáren. Státní hranice zde neprobíhá pro hřebeni Javorníků, jak by si člověk mohl myslet. Proč?

Bylo sice 25. října, ale to nám nezabránilo v tom, abychom se neposilnili borůvkami trhanými přímo z keříčků. Za chvíli nás čekala nejvyšší hora celých Javorníků - Velký Javorník - 1071 metrů nad mořem.

Pokračovali jsme dál po hřebeni jihozápadním směrem. Noc jsme strávili pod vrcholem Malého Javorníku. A přežili jsme ji kupodivu bez úhon. Ale na druhou stranu to nebylo zas tak těžké. Ono totiž ani pořádně nemrzlo. A nějaký jeden, dva stupně nad nulou nemůžou králíky rozházet. Někdy ani donutit vylézt ze spacáku. Nedělní ráno jsme sesynchronizovali všechny hodinové stroje a vyrazili dál.


Polední občerstvovací zastávka proběhla na chatě Javorka. Odpoledne již bylo zřejmé, že dorazit v pondělí do Vizovic je příliš ambiciózní plán. Zvlášť, když nás ještě čekalo několik sedel a výstup na kopec Makyta. Při jeho úpatí bylo nutné použít pohon na všechny čtyři, případně jiné léčky. Bára: "Makyta, Makyta, zapotíš se dosyta." A už jsme na vrcholku.

Druhou noc trávíme na loukách u Šerklavy. Pečlivě zaměřujeme, kam bude ráno svítit sluníčko, aby nás pěkně ráno ohřálo. Všechno výborně klaplo. Až na jednu drobnost. Ráno nesvítilo sluníčko... Ale přes den se zase umoudřilo, a tak v Pulčínských skalách už je zase hezky.


Z Lidečka jedeme stopem do Vizovic a pak autem domů.
Více fotek

neděle 19. října 2008

Ceny eidamu dramaticky vzrostly

To máte tak – u nás v Adamově na Ptačině jsou tři obchody s potravinami. Ještě před nedávnem to byly dvě ENAPO a jedna Brněnka. Teď se situace prohodila a největší samoobsluha přešla pod Brněnku. Nutno zdůraznit, že místní majitel Brněnek je celkem akční podnikatel hájící své obchody na webu Adamova se slovy, že u něj jsou rohlíky k dostání i večer. A je fakt, že se snaží – otvírací doba celkem příznivá, pečivo opravdu mají i odpoledne a tak. ENAPO je dost tragédie.
Co se cen týče, tak méně početným rodinám se už v žádném případě nevyplatí nakupovat v Tescu či podobných superhyper marketech. Jo, něco mají v akci, ale něco taky ne – konkurenci už relativně zničili, tak už to s cenami není nejrůžovější. Na běžné nákupy jsou naše maloobchody srovnatelné. A aspoň se nám nestane, že se rozbrečíme mezi regály, protože už 15 minut hledáme cukr moučka a on prostě NENÍ (to se stalo při večerním nákupu jedné mojí kolegyni – nejen že nebyl cukr moučka, ale nebyl ani personál, který by poradil a celý ten obchod byl najednou tak hrozně velký :-().
Ale co je v Adamově dlouhodobě levnější než v Brně, je tvrdý sýr eidam. Proto, zatímco ostatní analytici sledují vývoj cen ropy potažmo benzínu, my tady sledujeme vývoj cen eidamu. Dříve se držel na ceně 109 Kč za kilo – byl takzvaně trvale v akci. Minulý týden zahájilo ENAPO útok s cenou 99 Kč/kg. Bohužel zdá se, že ani tento tah nevyšel. Dokonce Brněnka dramaticky zvýšila cenu eidamu na celých 119 Kč/kg. Že by už zničila konkurenci? Uvidíme… My rozhodně do ENAPA chodíme jen v případech nejvyšší nouze.
O dalším vývoji cen eidamu na adamovském trhu vás budeme informovat.

čtvrtek 9. října 2008

Máme dost elánu? ANO! Elánu? NE!

Králíci se včera plni elánu vypravili na Elán. S trochou nadsázky by šlo tuto skupinu zařadit do sekce „oldies“, kam se jdete vyblbnout. My na Elány blbneme rádi a hlavně si tím procvičujeme aktivní porozumění cizímu jazyku.

A jaký byl koncert – jedním slovem fakt výborný. Tak jednak nebyla předskupina, druhak byl dobře nazvučený a taky se na Elánech musí povinně zpívat. Je teda fakt, že na dokonalosti zážitku mi trochu ubralo to, že pán sedící vedle zpíval dost falešně, ale o to víc nadšeně (ne nebyl to Bob, Bob totiž moc nezná slova…). Dalším zajímavým úkazem bylo slovenské trio houslistek G:strinx (slečny ve stylu Vanessy Mae - vzpomínala jsem na Pecina a musím říct, že byla lepší…).

Co mi zaručeně zkazí dojem z návštěvy haly Rondo je ale poplatek za WC. Asi napíšu ombudsmanovi nebo Džamile, bo je tam realizována ukázková diskriminace žen. Záchodky pánské i dámské jsou stejně hnusné (jsme se shodli po vzájemné konzultaci), ale nestejně drahé – páni zdarma, dámy 5 Kč. Taky mě uráží papír na příděl. Kdyby v tom králík měl hledat logiku, řekne si, že dámy asi spotřebují více toaletního papíru a více „osedí“ prkýnka (i když vzhledem k jejich vzhledu o tom silně pochybuju) – proto platí víc. Této úvaze ale neodpovídá fakt, že páni to mají zdarma, ačkoliv taky občas sedí a užívají papíru (i když míň). Takže správná úvaha ohledně této diskriminace je následující – dámy platí, protože musí (zeleně je v Brně po čertech málo a navíc v noci je v zeleni buď feťák, bezďák nebo úchylák), páni neplatí proto, aby na WC šli a neznečišťovali Rondo a jeho okolí – prostě je lákají na WC na základě pozitivní diskriminace!

A jinak je podzim, tak si to užívejte! Dokud je to hezký babí léto. My jsme si to užívali minulou neděli procházkou kolem Adamova. Fotky najdete tady a uvidíte, že nám ten Adamov budete i závidět :-). Tak přijeďte na návštěvu, aspoň uklidíme…

úterý 30. září 2008

Rychlovýlet

Bobek by se s vámi rád podělil o to, jak pěkný byl nedělní rychlovýlet. V půlce týdne přišel e-mail, že by v neděli mohl být výlet. Jako taková dámská jízda neboli babinec. Bobek ale nemohl celý den, tak musel klást podmínky, že by jako výlet mohl začínat v Adamově :-)...
A vzhledem k tomu, že se nepřihlásilo moc účastníků, tak se ti zbývající účastníci přizpůsobili (ještěže tak, nakonec Bobek zvýšil účast o hodně procent). Taky ještě bylo v plánu jít za Tomkou do Řícmanic, což je z Adamova na hod kamenem.

Sešly jsme se tedy v neděli v pozdním dopoledni v Adamově ve složení dvě ženy, jedno dítě, jeden králík a jeden kočárek (vyjma kočárku všichni rodu ženského, takže správná dámská jízda - díky kočárku vlastně i "jízda" se vším všudy). Vydali jsme se do Babic, tedy do kopce - ale od nás je do kopce všude, takže se to dalo čekat. Bylo krásně, prý poslední hezký podzimní víkend. Tak jsme si to užívaly.
V Babicích se Bobek odpojil a jel do Brna na oslavu narozenin. Jaká byla druhá polovina výletu vám tedy nepoví, a tak se musíte zeptat těch, které tam byly - třeba Marty :-).

pondělí 22. září 2008

Francie 2008: Od A do Z

Jak jsme vás již informovali, nejdelší část letošního léta strávili králíci ve Francii. Těch článečků bylo docela dost. Abyste v tom neměli úplnej zmatek, tak tady je shrnutí.

Upoutávka: Nezmokli jsem už jsme tu

1.-3. den: Cesta tam a vodopády

4.-7. den: V kraji sopek


8. den: Zpátky na stromy

9. den: Nahoře i dole

10.-11. den: Z hradeb rovnou k moři

12.-13. den: Živý šneky nejíme!

14. den: Koně, býci a sůl

15. den: Vstávat a cvičit!

16.-17. den: Vysoko nad městem a pak domů

Celkem králičí duo urazilo v autě 4574 km.
Během celé cesty jsme úplně nepochopili, zda se má ve Francii svítit ve dne, nebo nemá. Některá auta (a byla jich výrazná menšina) svítila. No, na netu psali něco, že svícení je doporučené, ale asi to doporučení nebere nikdo moc vážně.

Francie 2008: Vysoko nad městem a pak domů

16. den - sobota 2. 8. 2008
Poslední plnotučný den ve Francii. Z velké části jsme se již však věnovali přesouvání severovýchodním směrem, aby nám toho na neděli nezůstalo tolik. Dopoledne jsme projížděli Francouzským středohořím až do Le-Puy-en-Velay (přes Aubenas).


Tam jsme vystoupali na kopeček nad městem, kde stojí románská katedrála Notre-Dame. A nedaleko také červená kovová socha Madony s dítětem. Jejím vnitřkem je možné vystoupat vzhůru a rozhlédnout se po městě a jeho okolí. Socha byla zhotovena roku 1860 z více než 200 děl ukořistěných během krymské války. Zajímavé je také jistě to, že v tomto městě začíná slavná pouť do Santiago de Compostela.

Přespali jsme v kempu v Chilly le Vignoble - kousek před Lons le Saunier - městem s továrnou na sýr "Veselá kráva".

17. den - neděle 3. 8. 2008
Ráno jsme se zabalili a v 8:50 vyrazili směr domů. Něco po dvanácté jsme opustili Francii a napojili se na německou dálnici. Tam však nás postup značně zpomalil, protože severo-jižní směr byl dost ucpán. Příčinou byla, kromě davů navrátilců z dovolené, také srážka dvou maníků v mercedesech, která značně omezila průjezdnost dálnice A5. Naštěstí jsme ve 14:50 odbočili na dálnici A6 a tam už to zase valilo. Teprve tady (u Heilbronnu) jsme potkali první auto s českou značkou.


A protože cesta ubíhala pěkně, tak jsme se rozhodli zrušit zamýšlenou pondělní návštěvu Karlštejna - to si necháme na jindy - a rozhodli se ještě dnes dojet domů. Do Prahy jsme dorazili navečer. V hlavním to městě jsme zastavili u benzinky. Bylo tam rušno. Potkani se tam proháněli z keře do keře a nebáli se i na delší přeběhy mezi jednotlivými porosty. Pak už jen jízda po dálnici dálnic do Brna. Domů jsme dorazili ve 22:30.

Fotky

Francie 2008: Vstávat a cvičit!

15. den - pátek 1. 8. 2008
Vstávat a cvičit!
A próč? Protože aréna čeká. A v ní spousta gladiátorů.
Komu by se chtělo zrána vstávat a cvičit? Nám ano, zvlášt když víme, že nemusíme potom do práce :-)


Takže jsme ráno vstali, pak si zacvičili, abychom si ukrátili čekání na bazén. Čekala nás chlouba antického stavitelství - Pont du Gard - aquadukt, který přiváděl vodu do města Nîmes.

Následoval přesun do Nîmes. V aréně nás nepřivítali lvi, ale dělníci stavějící pódium na vystoupení. Zkrátka i takováto aréna si potřebuje na sebe nějak vydělat a pořádání kulturních akcí je jednou z možností. Aréna ale i tak stála za návštěvu. V přízemí bylo také malé muzeíčko o gladiátorech a býčích zápasech, které se tam dodnes konají. Na městě je dále zajímavé, že má ve znaku krokodýla. Také jsme si ujasnili původ látky denim. Znamená to "z Nîmes". Takže každému je pak jasné, že se nejedná o žádný Manchester. Více o Nîmes.


K večeru jsme se dosunuli do kempu za Alès. Tam na nás již opět čekalo krásné travnaté místo na postavení stanu a kočka, co somrovala jídlo. A také francouzské duo "Eva a Vašek" a jejich hudební produkce.

Všechny fotky

Francie 2008: Koně, býci a sůl

14. den - čtvrtek 31. 7. 2008
Dopoledne jsme si zaplavali v bazénu v kempu v Lansargues a vyrazili dále.
Naším dnešním cílem byla sůl, býci, koně a další zvířata, kterými se to v oblasti Camargue jenom hemží.

První zastávka byla v pevnosti Aigues Mortes (mrtvé vody). Dnes je to malé příjemné městečko s opevněnou historickou částí, v jehož okolí se získává sůl z moře.

Hlavním cílem dne bylo městečko Saintes Maries de la Mer. Odtam jsme se vydali na vyjížďku lodí. Nejprve po moři a pak od ústí Malé Rhôny proti jejímu proudu. Cestou jsme mohli vidět býky, koně, racky, volavky. Býci a koně žijou spolu v jednom stádu. Šéfem stáda je prý kůň, protože je chytřejší. Zajímavým zážitkem byl také přejezd ze sladké vody do slané. Kromě toho, že je tam krásně vidět jiná barva vody, tak jsou tam také mnohem větší a zábavnější vlny.


V podvečer jsme se ubytovali u obce Graveson a vyrazili na večerní prohlídku Avignonu. V Avignonu byl stále ještě divadelní festival, a tak město bylo narváno k prasknutí. Proslulý most jsme však spatřili, rovněž tak Papežský palác. Na druhou stranu to mělo výhodu - na náměstích a ulicích byla k vidění spousta divadelních a hudebních představení. Prostě město žilo.


Fotogalerie

pátek 19. září 2008

Francie 2008: Živý šneky nejíme!

A tudíž si je ani nekupujeme. Ale pěkně popořádku...

12. den - úterý 29. 7. 2008
Ráno jsme opustili kemp v Capestangu a zamířili do Béziers. Město, jehož střed se tyčí nad řekou Orb, je jedním z center okcitánštiny ve Francii.


Vzhled města je dost jižanský. Aspoň tak nějak si to představujeme, protože víc na jihu jsme nikdy moc nebyli :-)

V místní tržnici nás zaujali živí šneci, ústřice a další podobné laskominy. My to ale nejíme, tak nebylo zas tak těžké odolat. Místo toho jsme si raděj koupili nějaké dobré ovoce. Živí šneci se prodávali normálně v síťce jako česnek. Však se klidně mrkněte ve fotogalerii.

Přes město prochází již dříve zmiňovaný Canal du Midi. Před staviteli tu ovšem vyvstala zapeklitá situace. Kanál musí překřížit řeku Orb. Takže došlo na stavbu vodního mostu. A ne ledajakého.

Po zajímavé cestě způsobené "kvalitním" dopravním značením jsme se dostali do velmi zachovalého renesančního města Pézenas. Molière to tam miloval. Také je tam pěkně dochovalá židovská čtvrť. A pak už jsme upalovali co nám běhy stačily k moři. Jeli jsme na mys Cap d´Agde. Ke skoku ze skály do moře jsme se neodvážili, a tak nezbývalo než popojet do klidnějších vod kolem Sète do Frontignanu.



13. den - středa 30. 7. 2008
Noc jsme strávili v kempu ve Frontignanu. Získali jsme jedno z dvou posledních míst a nutno říci, že tomu odpovídala i jeho lokalizace. Ale bylo to na jednu noc, tak co. Navíc to bylo ještě doprovázeno hudební produkcí z nedalekého baru - takže vlastně takový koncertík zadarmo :-) No, i zadarmo dost drahý...


Vyrazili jsme do Montpellier, hlavního města regionu Languedoc-Rousillon. Na procházení se městem bylo ale moc horko, tak jsme to zkrátili a směřovali k vodě v Palavas-les-Flots. Koupali jsme se, skákali do vody jako fotbaloví brankáři a dvakrát pronikli do těžce hlídaného kempu, kam se smělo jen s páskem na ruce. Na potřetí nás už ochranka zastavila, ale zdatně jsme jí unikli :-)
Přespali jsme v kempu v Lansargues. Naši sousedé - borečci tak kolem dvaceti - začali hned po příjezdu debatovat a v mobilu vyhledávat, co to asi bude za zemi to "CZ". Kostarika? (Costa Rica), Korea? (Corée). Poradili jsme jim. Česko se totiž ve francouzštině píše s "T" na začátku (Tchéquie).



Více fotek z 12. a 13. dne

Francie 2008: Z hradeb rovnou k moři

10. den - neděle 27. 7. 2008
Ráno jsme vyrazili směrem k městu Carcassonne. Chtěli jsme tam být mezi prvními, abychom obsadili co nejvíce cest, měst a luk a při troše štěstí i nějaký ten klášter. Poznámka číslo 1 pro nehráče deskových her: Předchozí větu neřešte, to nemůžete pochopit. A skutečně, povedlo se.

Opevněné město nás přivítalo ještě ne příliš zahlceno turisty. I když bylo jasně znát, že se jedná o památku, kam se skutečně "musí". To potvrdilo i potkání prvních Čechů během celé naší cesty. Po projití téměř všemi malebnými křivolakými uličkami a shlédnutí velkého množství opevněných věží, nastal čas k přesunu do "nového" města Carcassonne.


Na závěr naší návštěvy jsme ještě obdrželi kartičku, která nám přináší v každé hře hry Carcassonne bonus 50 bodů. Kartičku lze používat opakovaně. Poznámka číslo 2 pro hráče deskových her: Pokud tomu věříte, tak jsme rádi a moc rádi si s váma zahrajeme :-) Mimochodem, kdybyste chtěli koupit hru Carcassonne přímo v Carcassonne, tak myslím, že teda moc nepochodíte. My jsme potkali akorát nějakou dřevěnou stavebnici, ale tu "klasickou" hru fakt ne.

A pak už jsme uháněli k moři. Cestou jsme potkali opět Canal du Midi a vláček téžéváček (TGV). Chtěli jsme si také nakoupit, ale byla neděle a ukázalo se, že cedule 7/7 (otevřeno 7 dní ze sedmi, tzn. každý den) o prázdninách tak asi úplně neplatí.

Pro koupání jsme zvolili letovisko St. Pierre-sur-Mer. Moře bylo krásně teplé a písek až příliš. Ale na zahrabávání se osvědčil. Večer jsme se vrátili zase do Capestangu.

11. den - pondělí 28. 7. 2008
Dopoledne jsme se jeli podívat do továrny na zpracování oliv. Nejdříve to vypadalo, že tam budeme sami, ale pak naštěstí dorazili i další zájemci o prohlídku. Hlavní olivová sezóna je na podzim, takže výklad byl spíše stručný a teoretický. Ale jinak olivy, co tam měly, byly fakt pěkný a dobrý.

Pak jsme se přesunuli do Narbonne. Chtěli jsme tam zaparkovat a podívat se trochu po centru. Tento nápad se nám však nepodařilo zrealizovat. Myslím, že radní v Narbonne budou muset některé památky trochu vybourat a postavit více silnic a parkovišť. Jinak není další rozvoj města možný. Poznámka číslo 3: To bylo samozřejmě myšleno ironicky.


Do pohody jsme se dostali na prohlídce čokoládovny v celkem hnusné industriální čtvrti. A pak už jsme uháněli zase k moři. Dnes do Narbonne-Plage. Konečně byly pořádné vlny na dovádění. Tedy pořádně velké na naše středoevropské poměry. Ale pobřežní hlídce se to moc nelíbilo, tak vyvěsili červenou vlajku a bylo po zábavě.

Fotogalerie

Slavíme stovku!

Tak přátelé, tohle je jubilejní 100. příspěvek na vašem oblíbeném králičím blogu. Celkem hlodavci od 1. ledna 2008 vydali rovných 100 článků. No, kdo by to byl kdy řekl...

Plných 33 % příspěvků se věnovalo tématu "o všem", ale zajímavá jsou i další čísla - "na cestách" 23 %, "a sport" 10 %, zatímco "v práci" pouhých 7 %. Ano, i tato čísla dokazují, že do práce netřeba spěchat, práce počká a navíc se tam neděje nic zajímavého. A pokud náhodou ano, tak je to zase zajímavé až moc a nesnese to zveřejnění.

Pěkné umístění tématu "na cestách" není samozřejmě proto, že bychom pořád cestovali, ale spíše tím, že o těch cestách se tak nějak lépe píše. A také to vypadá tak nějak dobře, když ti králíci pořád někde lítaj a neflákaj se doma, že :-)

Gratulacím, finančním a hmotným darům se nebráníme :-)

čtvrtek 18. září 2008

Stáří

"Umíte si už představit svoje stáří?

Stáří? Já se na to v podstatě těším. Protože jak mám teď ten tísnivej pocit, tak jednou, v jednom bodě se to určitě zlomí. Člověk si pak řekne: Tak na to jsem už starej. A tohle už taky nestihnu... Vlastně se hrozně těším, až si sednu a budu normálně v klidu. A budu si říkat: Jéžiš, co já toho zamlada stih'! Nejvíc by se mi ale stejně líbilo, kdyby člověk byl nejdřív starej a až pak mladej. Že by si toho pak o hodně víc vážil."

Jiří Mádl v rozhovoru pro Pátek Lidových novin (5. 9. 2008)

Francie 2008: Nahoře i dole

9. den - sobota 26. 7. 2008
Jednou jsi dole, jednou nahoře... Tohoto dne jsme byli nahoře mockrát a dole skoro pořád.

Vyrazili jsme totiž proti proudu řeky Tarn. Nedá se říct, že by to bylo údolí. Je to totiž pěkná soutěska. Řeka se tady zařezává do vápencových plošin klidně 300 i více metrů. Pokračovali jsme další soutěskou proti proudu řeky Jonte. A pak se začalo stoupat na náhorní plošinu. V ní je překrásná jeskyně Aven Armand. Nejedná se o žádné spletité bludiště chodeb, ale o ohromný prostor plný krápníkové výzdoby. Prostor je tak velký, že by se tam vešla celá katedrála Notre-Dame v Paříži.


Pak jsme pokračovali náhorní plošinou na vyhlídku Roc des Hourtons, ze které je báječný rozhled na kaňon řeky Tarn. K řece jsme sjeli silničkou v mapě značenou "dangerous or difficult". Bobek protestoval (jak jinak), ale zajíždět si iks kilometrů se nám (mně) opravdu nechtělo, tak jsme to sjeli. No nebylo to o nic moc náročnější než cesta do Adamova, takže asi tak...

V Millau jsme přepadli místní supermarket a zakoupili 3 krásné velké ledňáky - celkem to bylo za "úctyhodných" 0,95 €.

A stoupalo se opět nahoru. Tentokrát na zázrak techniky. Viadukt poblíž Millau překonávající již široké, ale stále velmi hluboké, údolí řeky Tarn je chloubou francouzského stavitelství. Jedná se totiž o nejvyšší most světa. Jeho výška je přes 300 metrů a délka téměř 2,5 kilometru. I když to není zdaleka jen francouzská záležitost - architektem stavby je Brit Norman Foster. Most byl s velkou parádou otevřen v roce 2004. U mostu je malé muzeum, kde lze shlédnout neúspěšné návrhy na vzhled mostu a také reklamní film o vlastní stavbě - nutno říct, že je to poměrně zajímavé.


Přejeli jsme most a směřovali na jih. Projeli kolem města Béziers, několikrát přejeli Canal du Midi spojující Atlantik se Středozemním mořem a večer jsme se ubytovali v kempu v městečku Capestang kousek (dejme tomu 50 kilometrů) od moře, ale moře jsme přesto ještě neviděli. Ale přítomnost moře už byla velmi znát. Podnebí už typicky středomořské, v kempu také začaly turecké záchody. I hráčů pétanque přibylo. A také lidí posedávajících kdekoliv se sklenkou čehokoliv. Prostě jih.

Fotogalerie začíná drzými kachnami, které se ráno promenovaly po kempu a sbíraly jídlo.

středa 17. září 2008

Francie 2008: Zpátky na stromy

8. den - pátek 25. 7. 2008
Osmého dne se z králíků staly opice a poloopice. A ty se vrátily zpátky na stromy. Stalo se tak v lanovém centru v Mont Dore.
Nejprve jsem byli ale řádně francouzsko-anglicky proškoleni a spolu s námi i rodinka řádně rezavých Britů. Poté, co bylo shledáno, že máme šanci přežít, jsme byli vypuštěni do nástrah vysokého lesa. V lanovém centru jsou trasy různých obtížností. Nám pro začátek stačily ty lehké a středně těžké. Velmi těžké jsme si nechali na jindy. Zajímavé určitě je, že je tam i speciální pouze lanovková (skluzavková) trasa. Jenom jedete a jedete :-)


Dopoledne uběhlo jako nic, a tak jsme se odpoledne rozjeli na jih po dálnici A 75. Předtím jsme se ještě koukli na jezero Lac Pavin, které je až 92 metrů hluboké. Nachází se v kráteru sopky. Sopka vybuchla před pouhými 6 tisíci lety a jednalo se o poslední výbuch vulkánu v metropolitní Francii. Autostráda A 75 probíhá v docela slušné výšce - prochází například průsmykem Col des Issartets ve výšce 1121 metrů nad mořem. V dlouhých stoupáních naše rychlost trochu klesala (tedy spíše hodně klesala), ale dřív než zapadlo slunko, byli jsme v Millau. Cestou jsme ještě koukli na viadukt pana Eiffela u St. Flour.

Ubytovali jsme se v kempu u řeky Tarn. Paní na recepci říkala, že ještě nikdy neměla v kempu Čechy. Věřil bych jí. Jako jedna z mála věděla, že již pár let Československo formálně neexistuje. Kemp se zdál na první pohled moc pěkný. Situace se ovšem radikálně změnila s příchodem tmy. Skatepark na druhé strany řeky ožil a hudební systémy jely na plné otáčky. A také se dal do práce místní zloděj. Ježek! Setřásl Bobkovo tričko, které se sušilo, z keře a hodlal jej odnést. Naneštěští pro něj si vybral velmi špatnou chvíli a byl přistižen a vyfocen. Tričko mu bylo, v souladu s francouzskými i českými zákony, samozřejmě odebráno a byl odeslán k soudu. Skatepark se asi v 3:30 odebral k spánku a my také.

Více fotek

Francie 2008: V kraji sopek

4. den - pondělí 21. 7. 2008
Naše další cesta vedla do samého nitra Francouzského středohoří. Ještě předtím jsme se však zastavili v dějepiscům tak dobře známém městě Vichy. Ano, je to bývalé sídlo profašistické kolaborantské vlády v letech 1940-1944. Samozřejmě je to i značka kosmetiky a také proslulé lázně.

Netrvalo to dlouho a poprvé jsme spatřili tyčící se sopečné kužele pohoří Chaines des Puys. Zastavili jsme v městečku Riom, které je postaveno z černého sopečného kamene. Městečko je to moc pěkné a nejlepší výhled je z místní věže. A už frčíme směr Clermont-Ferrand. Toto město vzniklé sloučením Clermontu a Montferrandu je správním centrem celého regionu a největším městem široko daleko. Také je to hlavní základna pneumatikářské firmy Michelin. I když už ne tak docela. I toto průmyslové odvětví prošlo horšími časy a mnoho lidí se muselo překvalifikovat. I naše auto má gumy Michelin. Čekali jsme nějaký bonus - třeba zimní pneumatiky zdarma, ale asi si toho nikdo nevšimnul...


Na město dohlíží Puy de Dome - obrovský stratovulkán, který je jasným turistickým cílem. Cesta na něj však musela ještě počkat.
Vyzkoušeli jsme také místní šalinu. Ta má jenom jednu kolej, ale pak má nějaká přidavná kolečka. No něco jak když malý děti jezdí na kole :-). Ubytovali jsme se v kempu ve vesničce Orcines, kde jsme opět zjistili, že jsme z Československa, a šli spát.

5. den - úterý 22. 7. 2008
Sopečný výlet. Všudepřítomná láva. Nejvíce navštívených sopek v jednom dnu za celý náš život :-) Nejvíce spatřených kráterů (na Měsíci jsme skutečně ještě nebyli). Vyrazili jsme poměrně ráno autem do sedla Col de Ceyssat a odtud vyrazili na strmý výstup na vrchol Puy de Dome. Výstup je to poměrně strmý, ale ne příliš dlouhý (necelá hodinka), takže je to taková příjemná procházka :-) Nutno dodat, že většina místních se na vrchol vyveze autobusem nebo autem...

Za extrémně příhodného počasí je z vrcholu vidět Mont Blanc. My jsme ho teda neviděli, ale tušíme skoro přesně, kde byl :-) Vrchol neustále oblétávají paraglidisti - je na ně pěkný pohled. Pak jsme se potulovali po dalších sopkách - Puy Pariou, Puy des Goules - až do večera. Cestou jsme se také stavili u jeskyně Grotte Sarcoui.

6. den - středa 23. 7. 2008
Z Orcines jsme vyrazili do Clermont-Ferrandu a poté pokračovali po neplacené dálnici A 75 do Issoire. Tam nám došly baterky ve foťáku a další nebyly nabité (oproti předpokladu). Zachránila nás sýrárna v St. Nectaire - Farge, kde vyrábí proslulý sýr. Tam jsme mrkli na místní sklepy, kde zrají sýry. Prohlídku jsme zvolili v angličtině, což nebylo nejšťastnější řešení. Opravdu jsme příliš nerozuměli z důvodu podivné "anglické" výslovnosti. Takže příště již žádné experimenty. V okolí je také několik dolmenů (dolmen = kamenný stůl) a menhirů (menhir = dlouhý kámen). K přespání jsme se přesunuli do kempu Plage Verte v Mont Dore s nádherným výhledem na okolní hory.


7. den - čtvrtek 24. 7. 2008
Celý tento den králíci poskakovali po horách. Udělali jsme si krásný okružní výlet v okolí Mont Dore s výstupem na nejvyšší horu Francouzského středohoří: Le Salon du Capucin - Puy de Cliergue - Puy Redon - Puy de Sancy (1886 m) - Puy Ferrand - Puy de Cacadogne - Roc de Cuzeau. Z Puy de Sancy je za dobré viditelnosti vidět až jedna sedmina Francie. S výjimkou tohoto vrcholku a dalších několika míst také nepotkáte v pohoří moc turistů, takže je to docela příjemný výlet.

Naopak jsme zahlédli dva kamzíky naživo a jednoho v dalekoholedu vášnivého fotografa. Dopoledne nám také dělaly společnost 3 stíhačky, provádějící nad pohořím zřejmě nějaké cvičení. Odpoledne jsme sestoupili kolem velkého vodopádu (vodá padá z výšky 32 metrů) do městečka Mont Dore. Ani někteří vydavatelé pohledů ještě nepostřehli, že už Československo pár let není. No, možná doprodávají staré zásoby... Před návratem do kempu jsme si trochu zašli a mrkli se do lanového centra, které dalšího dne navštívíme.

Odkaz na fotografie