Legendárně

Ano, je to ostuda, ale teprve minulý měsíc jsem se poprvné dostal do legendární brněnské hospody Bláhovka. A musím říct, že ani moc nelituju. Rozvrzaný nepohodlný nábytek, nepříliš vlídná obsluha, totálně zahuleno - ještě tak tři dny jsem větral oblečení. Hluk od vedlejších stolů v miniaturních místnostech, že neslyšíte vlastního slova. Tak nevím, v čem to má být tak úžasný :-)

No, nejsem dostatečně na výši, abych pochopil tu výjimečnost a pocítil tu skvělou atmosféru...

Naštěstí v tom nejsem sám: http://www.brnoinfo.cz/diskuse/296/

Slovenský ráj

Bob byl zase ve Slovenském ráji.

Zatímco v Česku se neví, kdo vlastně vyhrál volby, na Slovensku je kolem silnic plno billboardů, kde se nám nabízí plno budoucích županů :-)

Nové výhledy

Králíkům se otevírají nové výhledy :-)

Už se nám to blíží :-)

Tak se nám to opět přiblížilo :-)
Aji Bobek půjde, musí!

Rozlučka HH a Praha

Hana Horáková, dlouholetá kapitánka české basketbalové reprezentace, vítězka mistrovstí Evropy, vicemistryně světa, vítězka Euroligy, nejlepší basketbalistka Evropy pro rok 2010 atd. atd. se loučila se svojí veleúspěšnou kariérou, a tak nezbylo než se jít podívat na exhibiční utkání, kde člověk mohl potkat další basketbalová esa
Ale o výsledek tentokrát nešlo.

Fotky

V neděli potom do Prahy na beachový turnaj obsazený nejlepšími českými volejbalisty a volejbalistkami. Při čekání na přívoz jsem si všiml, že letadla přistávají zhruba stejně často jako v Barceloně, Londýně, apod. - tzn. skoro pořád. Na turnaji se bylo na co dívat. Finále ve vysílání České televize. Turnajový komentátor říkal "drez" a "konzert" (součástí byl taky koncert Toxique), ale nemyslím si, že by se to tak mělo správně vyslovovat. Asi to na Moravě říkáme dobře :-) A pak na Letnou na zahajovací představení festivalu nového cirkusu a divadla. Vlak do Prahy přijel zase dříve, do Brna bez zpoždění, tak já nevím, snad už to bude i pravidlem. A navíc mladý průvodčí uměl i anglicky ;-)

Fotky

Bob

Kolem kolem Neziderského jezera

Na víkend jsme vyrazili s kolem k Neziderskému jezeru. Bydleli jsme v Podersdorfu am See a v pátek trochu okoukli okolí, kde se to jen hemží nejrůznějšími ptáky a také zajíci. Mimo ně jsou k vidění třeba také koně a zvláštní druh prasat.

V sobotu jsme se přepravili lodí společnosti Gangl z Illmitz do Mörbisch am See a pak jsme pokračovali kolem jezera na jih do Maďarska. Nejprve se jelo přes pěkné vinařské vesničky (na předměstí Šoproně). V Balfu jsme ochutnali vodu z pramene, kam již Marcus Aurellius posílal léčit své vojáky. Tu sirnou fakt nedoporučujeme. Možná léčí, ale chutově a pocitově je tak nějak na poblití :-) Dále jsme podle nápisů zjistili, že jižní část Neziderského jezera obývá také četná chorvatská menšina. Návrat do Rakouska a pokračování v Rakousku bylo trochu vyčerpávající, protože jsme jely dlouhé rovné úseky krajinou téměř bez stínu. Ale nakonec jsme to přežili.

Cestou k Neziderskému jezeru jsme se ještě stavili u památníku bitvy na Moravském poli nedaleko Suchých krut :-) Tam český král Přemysl Otakar II. prohrál svůj boj s protivníky.

Z Moravského pole jsou také pěkně vidět části Bratislavy.

Fotky

193 a pořád málo

Včera jsem byl na bowlingu v Blansku. V poslední hře jsem hodil 193 (to bude asi můj osobní rekord), ale na vítězství to nestačilo. Kamarád hodil 196 :-) Z celkového počtu 10 hodů nám jen jednou nespadly všechny kuželky (prvním nebo druhým hodem). Přijde mi, že tam mají dobré dráhy a pěkně to tam lítá. Takže doporučuji.

Bob

Kde udělali soudruzi z Českých drah chybu?

Kde udělali soudruzi z Českých drah chybu?

Opět jsem se projevil jako řádně naivní občan, když jsem si u podivné společnosti České dráhy zakoupil elektronický lístek na cestu do Prahy a zaškrtl možnost, že chci být 30 minut před plánovaným odjezdem informován sms o tom, zda jede vlak načas, případně jaké má zpoždění. V 17:09, což bylo přesně 30 minut před řádným odjezdem, došla sms: „Vas vlak EC 274 jede vcas, na jeho trase nejsou ocekavana omezeni provozu. Ceske drahy prejou stastnou cestu.“

Zaradoval jsem se. Byl jsem opravdu naivní. Asi 17:29 jsem dorazil na nádraží, abych si na vývěsní tabuli přečetl, že je vlak zpožděn o 35 minut. Za 20 minut nabrat 35 minut zpoždění – to musí být zřejmě nějaká časová anomálie.

Šel jsem se tedy informovat na informace a zeptal se na skutečné zpoždění. V systému měli 41 minut. Za 1 minutu narostlo zpoždění o úctyhodných 6 minut. Nebo, že by nám snad na vývěsní tabuli lhali? Tomu by člověk ani nechtěl věřit :-D Zaměstnankyně mi nevysvětlila, kde vznikl ten rozdíl mezi různými ne/zpožděními, ale ujistila mě, že sms o včasném příjezdu neposílala. To bych si osobně tak aji tipl, že v 21. století na to bude nějaký automatizovaný systém :-D

Oznamované zpoždění časem naskočilo na 40 minut, ale reálné zpoždění při odjezdu bylo 44 minut. Jako důvod byl uváděn opožděný příjezd ze sousedního státu.

Kde udělali soudruzi z Českých drah chybu? Nebo, že by České dráhy nezaznamenaly přechod na letní čas?

A co na to soudružka z reklamačního oddělení? Výhledově budu snad informovat.

Neměl být dle řazení velkoprostorový vůz? No měl, ale na takové detaily se zřejmě u našeho špičkového dopravce nehraje…

Bob

Pokrok nezastavíš!

Když jsme si před léty chtěly na nejmenovaném matričním úřadě zablokovat termín svatby s předstihem, abychom mohli v klidu zorganizovat vše potřebné, bylo nám sděleno, že to nelze více jak 3 měsíce dopředu. Paní matrikářce se to tak prý osvědčilo. Není na to žádný předpis, že by nemohla blokovat více měsíců dopředu, ale ona prostě nebude. Vše nasvědčovalo tomu, že je velmi vytížená a že je ještě nemá nalinkované patřičné kolonky v sešitě (psalo se trprve 21. století, tak co bychom chtěli, že...)

Tak jsme museli jinam. Občane ty něco chceš, tak se zařiď.

A ejhle. Paní matrikářka už zvládá linkovat sešit o další dva měsíce dopředu. Pokrok prostě nezastavíš! Nyní je možná rezervace "na až 5 měsíců dopředu".

V další desetiletce třeba zapracují ještě na vlídnější komunikaci s ovčany. Úřední ptydepe "Z důvodu neustálého nárůstu požadavků občanů o umožnění včasnější rezervace termínu..." mi totiž pořád nezní nějak moc přívětivě.

Na Praděd

Králíci vyrazili na Velikonoce na běžkách na Praděd. Chtěli i sjezdovat na Červenohorském sedle, ale tomu nebyla příroda nakloněna. V pátek od rána sněžilo, na hřebeni byla hustá mlha a silný vítr. Nicméně nejhorší úsek celé cesty mezi Adamovem a Červenohorským sedlem byla cesta z Adamova do Útěchova, pak už to šlo :-) Cesta byla většinou jen mokrá, ten první úsek byl zasněžený a pokrytý rozježděnou břečkou.

Vzhledem k počasí jsme se museli spokojit s testováním hotelových matrací. Nedopadlo to moc dobře. Levené hotelové pohovky, jejichž pérování má životnost již dávno za sebou, v testu neuspěly. Každopádně uvažuji nyní o nové práci. Rovněž jsme museli oželet internetovou zábavu. V dnešní době je již dost nepředstavitelné, že v hotelu nefunguje kvalitní internetové připojení. Ale vynahradili jsme si to aspoň ping-pongem a kulečníkem.

V sobotu se vyčasilo, a tak jsme mohli vyrazit na běžkách. Většinu času panovalo krásné jarní počasí. Všude bylo plno lidí, tak jsme potkali také plno kamarádů. Jednomu ukradli na sedle běžky (a dalším jiným lidem zase jiné lyže) před nějakým bufetem - tak bacha na to na místech, kam čórkaři dojedou autem.

Pod Pradědem jsme také testovali oběd v jedné restauraci, kde mají socialistické návyky: nemají pivo, co je v nabídce v jídelním lístku. Za Kofolu účtují o 5 Kč více než mají uvedeno v jídelním lístku. Když si člověk objedná čaj do půllitru, tak mu donesou klasický malý čaj. Pivo účtují o 2 Kč více než mají uvedeno v jídelním lístku. No, prostě služby na nejvyšší úrovni :-) Mohl by to být ráj pro kontrolní orgány

V neděli bylo zase počasí nevhodné ke sjezdování, tak jsme odjeli domů a stihli jsme vcelku dobře prokličkovat i sněhovou nadílkou (zejména kolem Olomouce).

Fotky

Ajťáci - nejchytřejší lidi na světě

Mám mezi kamárady spoustu IT specialistů.
Obecně se říká (nebo je to takový trend teď si myslet), že informatici jsou fakt děsní odborníci a strašně tomu všemu rozumí. No u hodně těch kamarádů to teda platí, ale celkově bych řekl, že to bude asi tak jako všude jinde.

Tak třeba v práci. Máme tu takový dream team, co tu provádí nějakou migraci dat z nějakého serveru na jiný. Sice tomu profesně teda fakt nerozumím, ale již jen z jejich chování a organizace je poznat, že jsou neschopní. Pro nás z toho vyplývá, že nám tu sedí x hodin u našeho počítače a pak to stejně pořádně nefunguje. Někomu nechodí maily, jinému nefunguje tiskárna, dalšímu některé maily zmizeli, apod.

Ale pánové se stále tváří děsně na výši, hážou tady anglicko-českými slovíčky a myslí si, že si z nich sedneme na zadek.

Evropské fondy

I tohle se dá zaplatit z evropských fondů...

Jaro, sníh a borůvky

Tak jsme se v neděli 17. 3. 2013 bavili, že se Brnu vyhly ty hromady sněhu, které napadaly východně i západně. Ale nevyhly :-D

Malíček na levé ruce mám jako kdybych sbíral borůvky. Nesbíral. Pouze jsem byl hrát bowling v jednom balkánsko-brněnském centru. A inženýři tam při konstrukci zařízení na vracení koulí asi udělali někde chybu. Zatímco jinde (a zřejmě i správně) se koule před vyplivnutím do stojanu výrazně zpomalí, tak tady ne. Tady ji to vystřelí velkou rychlostí a plnou silou přímo proti vaší ruce. A když to nečekáte... Tak máte prst velký tak, že se vám nevleze do kůže...

Pár víkendových premiér

Je to možná nezvyklé, ale i ve vyšším věku, neboli když je člověk děsně starej - jak by řekl Bobek ještě před pár týdny :-D vás můžou potkat nějaké ty premiéry.

Tento víkend se jich událo hned několik:

• Nacpali jsme do našeho mini auta 5 osob včetně vybavení na zimní horskou túru (cepíny, helmy, mačky, lopaty, hůlky, spacáky, zimní oblečení) a úspěšně dojeli do rodiště Juraje Jánošíka a zpět (cca 500 km);
• Bob poprvé ve svém životě nazul mačky a vyrazil spolu s ostatními do Dier, kde i párkrát zasekl cepín. Bez cepínu by to šlo, ale bez maček bychom to teda nevyšli.
• Bob poprvé v životě nazul sněžnice a urazil na nich nějaký ten kilometr v hlubokém prachovém sněhu cestou necestou.
• Bob poprvé v životě oblékl lavinový vyhledávač, ale do žádné laviny nikdo nezapadl, takže premiéra jeho použítí byla (doufám, že navždy) odložena.
• Bob poprvé v životě viděl na nájezdu na dálnici auto, co zastavilo, poté se natočilo napříč oběma pruhy a následně odjelo v protisměru. Bylo to pár desítek metrů před námi. Když jedna řidička v bílé čepičce najela na tento nájezd, nejspíš zjistila, že tam jet nechce. Nenapadlo jí ovšem nic lepšího (například opustit dálnici na příštím sjezdu), než se začít otáčet a jet zpátky. Ještě teď kroutím hlavou...

Kromě toho jsme si taky zahráli Dixit 2, svezli se lanovkou, pojedli něco málo tradičních slovenských jídel (kapustnica, halušky, strapačky), popili Bobovi neznámého slovenského piva Steiger a přespali na Chatě pod Chlebom. Jen tu venkovní káď jsme netestovali - tak třeba příště :-)

Bob

Z pohádky do reality

Přelom let 2012 a 2013 strávili králíci v báječné roubence v Horní Marikové na slovenské straně Javorníků. Spolu s nimi dalších 11 kompatibilních osob :-) Bylo to tam super. A to přitom ani nešlo běžkovat, protože všechen sníh byl pokryt silnou a špatně prošlápnutelnou vrstvou ledu. Ale mělo to i svá pozitiva: stihli jsme si zahrát mnohem více her :-) a párkrát se projít pod sluneční oblohou.

Jak psal kamarád, v místě je nějaká časoprostorová anomálie. "Pouze z vyprávění znám, že je tam nějaká časoprostorová anomálie (když tam rodiče přijeli před lety po 20 letech co tam byli ještě s oddílem, tak tam stále byla stejná hromada dřeva, stejný stůl, kamna, hadice i stejný smetáček a lopatka)."

Byli jsme více než 4 dny bez internetu a vůbec nám zase nechyběl :-) Takže časoprostorovou anomálii můžeme potvrdit. Klid, žádný dopravní hluk, výhled na hvězdy, topení v kamnech, prostě paráda.

Už se tam těšíme někdy příště, třeba běžkovat, nebo někdy v létě. Ale nyní nejprve zpět do "moderní" reality.

Více fotek