O uplynulém víkendu zamířili králíci na Vysočinu.
Původním záměrem bylo zdokonalit svě běžkařské umění. Jarní počasí však tento záměr zhatilo, a tak se králíci spíše věnovali poznávání kulinářských dovedností v nedaleké Restauraci Tisůvka - tu můžeme vřele doporučit :-) Vaří tam dobře, i nějaké netradiční kombinace, za normální ceny a jídlo vypadá pěkně :-)
Přestože, zejména v neděli, svítilo sluníčko a teploty byly vysoko nad nulou, potkali králíci v okolních lesích množství ledových míst a sněžných plání a zažili na nich spoustu patřičné zábavy, protože sériově vyrábění králíci zatím nemají ABS.
A samozřejmě, taky jsme vyrazili na nějaký ten výlet:
* Pramen řeky Svratky - nečekejte nic impozantního, ale myslím, že brněnský králík tam prostě musí. A jako bonus navíc zjistíte, že tam president republiky Ludvík Svoboda vyhlásil CHKO Žďárské vrchy.
* Devět skal - zde přesně 50 % králíků zvlhnou oči dojetím při vzpomínce na časy zde strávené. Lovecká chata uprostřed lesa - bez vody a elektřiny - tam stále stojí.
* Město Svratka, na jehož okraji žijí pštrosi!
Kdyby se někomu ze Silvestrovské osádky zdálo, že ta místa jsou značně obdobná, tak má pravdu, ale králíci tentokrát zvolili jiné trasy - jen některá místa byla stejná.
V neděli následovala procházka kolem vrcholu Tisůvka. Zahlídli jsme pravou nefalšovanou lišku.
A pak se už jelo do Žďáru - tam jsme se trochu podívali na zámek hraběte Kinského a na poutní kostel sv. Jana Nepomuckého na Zelené hoře.
středa 27. února 2008
pondělí 25. února 2008
"Kultura" v práci aneb Jak se dostat na X - Factor
Bobek měl jednou dělat doprovod jedné nevidomé paní z hlavního nádraží na výstaviště, kde prý bude televize natáčet nějaký pořad, kde ta paní měla zpívat. Bobek že ji tam dovede a v průběhu zpívání pohlídá vodícího psa.
Co se z toho nakonec vyklubalo se můžete podívat, když kliknete na odkaz:
http://www.nova.cz/xfactor/?279895e=279958&279988c=%7Ecastingy%7Evideo%7E&279988e=DO28214&ex28214=milka-bazantova
Zážitky z toho měl Bobek opravdu prazvláštní a velké, možná se s vámi o nějaký podrobnější popis z této akce někdy podělí... I když kdo ví, a tak se radši ptejte, kdyby vás něco snad honem zajímalo :-).
Bobek
Co se z toho nakonec vyklubalo se můžete podívat, když kliknete na odkaz:
http://www.nova.cz/xfactor/?279895e=279958&279988c=%7Ecastingy%7Evideo%7E&279988e=DO28214&ex28214=milka-bazantova
Zážitky z toho měl Bobek opravdu prazvláštní a velké, možná se s vámi o nějaký podrobnější popis z této akce někdy podělí... I když kdo ví, a tak se radši ptejte, kdyby vás něco snad honem zajímalo :-).
Bobek
středa 20. února 2008
Záhada místního obchodu
Místo, kde Bob a Bobek bydlí, spousta z vás nazývá maloměstem, venkovem a někteří dokonce mnohem hanebnějšími pojmy. Ale moravská metropole to není, a tak není divu, že poslední (rozumějte jeden ze dvou, o kterých vím) obchod s potravinami u nás zavírá v 18:30. To znamená, že pokud jedete vlakem v 18:02 z Brna, už ho nestihnete. A já dřív v 90 % nejezdím, takže tam chodím fakt minimálně. Nedávno jsem tam přišel kolem 18 h a byl to fakt komfort - pečivo už pouze balené nebo na strouhanku, regál s jogurtama schovaný za jakousi roletou, uzeniny přikryté, klíče v zámku ... prostě jsem už byl nevhodnou návštěvou. Nicméně jsem si ještě celkem bez úhony nakoupil a dokonce mě ani nikdo neseřval, že vytahuju tu roletu u jogurtů :-))).
Dnes jsem opět absolvoval nákup kolem 18 h, schválně jsem se na dveřích přesvědčil, že mají opravdu až do půl, a opět podobný scénář. Až na to, že prodavačka si mě navšimla a zamčela mě vevnitř :D. Naštěstí mě zachránila slečna nebojácně se domáhající nákupu i po 18. hodině, ačkoliv již bylo zamčeno (dobývala se do obchodu dřív než jsem zaregistroval, že jsem zamčen). Následoval rychlý sled událostí - vyběhla jedna prodavačka odemykat, druhá nadávala třetí, proč zamyká a schovává pečivo, když zavírají až v 18:30, třetí se hájila před druhou i první, že jí nikdo neřekl, že nemají jen do 18:00, ..., ..., ... Prostě vtipný. Dokonce jsem mohl zaplatit, i když jedna kasa už byla spočítaná.
Takže tím se to všechno vysvětlilo - někteří zaměstnanci prostě ani neví, do kolika mají a nikdo si toho několik týdnů nevšimne...
Jo, a Bobek tyhle události asi nějak přitahuje, neboť v raném mládí byl obdobně zamčen v kapucínské hrobce. Ačkoliv zážitky mají aspoň vzestupnou tendenci, neboť být zamčen v obchodě s potravinami je mnohem lepší než u kapucínů :-).
Váš Bobek
Dnes jsem opět absolvoval nákup kolem 18 h, schválně jsem se na dveřích přesvědčil, že mají opravdu až do půl, a opět podobný scénář. Až na to, že prodavačka si mě navšimla a zamčela mě vevnitř :D. Naštěstí mě zachránila slečna nebojácně se domáhající nákupu i po 18. hodině, ačkoliv již bylo zamčeno (dobývala se do obchodu dřív než jsem zaregistroval, že jsem zamčen). Následoval rychlý sled událostí - vyběhla jedna prodavačka odemykat, druhá nadávala třetí, proč zamyká a schovává pečivo, když zavírají až v 18:30, třetí se hájila před druhou i první, že jí nikdo neřekl, že nemají jen do 18:00, ..., ..., ... Prostě vtipný. Dokonce jsem mohl zaplatit, i když jedna kasa už byla spočítaná.
Takže tím se to všechno vysvětlilo - někteří zaměstnanci prostě ani neví, do kolika mají a nikdo si toho několik týdnů nevšimne...
Jo, a Bobek tyhle události asi nějak přitahuje, neboť v raném mládí byl obdobně zamčen v kapucínské hrobce. Ačkoliv zážitky mají aspoň vzestupnou tendenci, neboť být zamčen v obchodě s potravinami je mnohem lepší než u kapucínů :-).
Váš Bobek
úterý 19. února 2008
Občan Havel
Nemusíte Havla milovat, ale tenhle film byste měli vidět.
Jen tak se totiž dozvíte:
* Má Václav Havel lupy? A má je Václav Klaus?
* Byl už Jan Švejnar někdy na Hradě?
* Dokáže Miloš Zeman poradit, co by udělal Masaryk? A řekne si ještě o Becherovku?
* Je na Hradě někdo, kdo nekouří?
* Umí Havel mluvit sprostě?
* Co ví tisíce úředníků v mezinárodních organizacích o Albánii?
* Hraje Bill Clinton na saxofon? A bude v jazzovém klubu nakonec i Klaus?
* Proč sedává Jacques Chirac vedle Dagmar Havlové?
* Kterou restauraci doporučit na večeři Rolling Stones?
Když si nebudete vědět rady s odpověďmi, tak se ptejte, my už to víme :-)
Více o filmu na www.obcanhavel.cz.
Jinak pozor, nespoléhejte na to, že si do kina vždy koupíte lístek až na místě. Obzvlášť pokud trpíte syndromem dojmu poloprázdných brněnských kin (kromě Špalíčku atd.). Já tímto syndromem trpím, a tak mi přišlo naprosto scestné kupovat do Scaly lístek předem. Blížíc se ke kinu, začínám litovat… Fronta až ven, na všechny se dnes rozhodně nedostane. Nicméně naštěstí Bob přišel dřív, a tak jsme se mohli vnořit do vyprodaného kina (mimochodem vyprodán byl i balkon) plného Havlových příznivců. Teda většina tak aspoň vypadala, promiňte mi tu generalizaci - babičky o berlích zbožně čekající na svého oblíbeného prezidenta a studenti intelektuálové zbožně čekající na svého oblíbeného filosofa a dramatika. Ačkoliv bylo to první promítání mimo předražený Špalíček a intelektuálský Art, tak se není čemu divit… Jen mi prostě přišlo zajímavé vyskytnout se mezi většinou nějak naladěných lidí, když moje osobní ladění není tak jednoznačně prohavlovské…
Navíc jsme měli možnost zažít potlesk na otevřené scéně kina – no řekněte, už jste někdy zažili, aby diváci při filmu tleskali? Ani snad nemusím dodávat, že potlesk spontánně vznikl po jednom obzvláště vydařeném rýpnutí našeho minulého pana prezidenta do našeho současného pana prezidenta :-). Další potlesk následoval po skončení filmu.
Prostě zajímavé.
Jen tak se totiž dozvíte:
* Má Václav Havel lupy? A má je Václav Klaus?
* Byl už Jan Švejnar někdy na Hradě?
* Dokáže Miloš Zeman poradit, co by udělal Masaryk? A řekne si ještě o Becherovku?
* Je na Hradě někdo, kdo nekouří?
* Umí Havel mluvit sprostě?
* Co ví tisíce úředníků v mezinárodních organizacích o Albánii?
* Hraje Bill Clinton na saxofon? A bude v jazzovém klubu nakonec i Klaus?
* Proč sedává Jacques Chirac vedle Dagmar Havlové?
* Kterou restauraci doporučit na večeři Rolling Stones?
Když si nebudete vědět rady s odpověďmi, tak se ptejte, my už to víme :-)
Více o filmu na www.obcanhavel.cz.
Jinak pozor, nespoléhejte na to, že si do kina vždy koupíte lístek až na místě. Obzvlášť pokud trpíte syndromem dojmu poloprázdných brněnských kin (kromě Špalíčku atd.). Já tímto syndromem trpím, a tak mi přišlo naprosto scestné kupovat do Scaly lístek předem. Blížíc se ke kinu, začínám litovat… Fronta až ven, na všechny se dnes rozhodně nedostane. Nicméně naštěstí Bob přišel dřív, a tak jsme se mohli vnořit do vyprodaného kina (mimochodem vyprodán byl i balkon) plného Havlových příznivců. Teda většina tak aspoň vypadala, promiňte mi tu generalizaci - babičky o berlích zbožně čekající na svého oblíbeného prezidenta a studenti intelektuálové zbožně čekající na svého oblíbeného filosofa a dramatika. Ačkoliv bylo to první promítání mimo předražený Špalíček a intelektuálský Art, tak se není čemu divit… Jen mi prostě přišlo zajímavé vyskytnout se mezi většinou nějak naladěných lidí, když moje osobní ladění není tak jednoznačně prohavlovské…
Navíc jsme měli možnost zažít potlesk na otevřené scéně kina – no řekněte, už jste někdy zažili, aby diváci při filmu tleskali? Ani snad nemusím dodávat, že potlesk spontánně vznikl po jednom obzvláště vydařeném rýpnutí našeho minulého pana prezidenta do našeho současného pana prezidenta :-). Další potlesk následoval po skončení filmu.
Prostě zajímavé.
pondělí 18. února 2008
Už ne knoflíkáři, ale věšáčkáři?
Ještě k tomu divadlu… Taky pozorujete, jak v kabinkách veřejných WC a z WC v různých kulturních institucích mizí háčky na bundy? Vždycky zbudou jen ty dírky… Teďka v zimě si toho obzvlášť všímám, neboť není kam odkládat oblečení a batoh, obzvláště je-li venku plískanice a podlaha je tudíž k odložení prakticky nepoužitelná…
Soudím, že existuje asi zvláštní sorta lidí, kteří prostě chodí se šroubováčkem a háčky oddělávají (nebo přímo kradou?). Nevím, jestli si je pak doma zase namontují a tedy tímto způsobem šetří anebo je to jen jakýsi druh mánie… Každopádně mě to štve, tak to nedělejte!
Soudím, že existuje asi zvláštní sorta lidí, kteří prostě chodí se šroubováčkem a háčky oddělávají (nebo přímo kradou?). Nevím, jestli si je pak doma zase namontují a tedy tímto způsobem šetří anebo je to jen jakýsi druh mánie… Každopádně mě to štve, tak to nedělejte!
Jazz Side Story
Kdo jste nestihl vidět v MDB tohle jedinečné představení, tak litujte, protože to bylo fakt něco. Byli jsme na tom už podruhé a kdyby včera nebyla derniéra, tak bych uvažovala o další návštěvě. Moje dojmy z tohoto představení se asi nedají slovy vyjádřit, ale rozhodně ho zařadím mezi to nejlepší, co jsem kdy v divadle měla možnost vidět.
Kdo jste představení neviděli, tak vězte, že se jednalo o jazzovou úpravu hudby známého muzikálu West Side Story. Představení bylo koncipováno jako koncertní – tedy na jevišti byl orchestr MDB rozšířený o jazzovou sekci, zpěváci seděli rovněž na jevišti a střídali se v jednotlivých „číslech“. Už jen tohle všechno by bylo úžasné, ale to nebylo vše přátelé… Navíc jsme na vyvýšeném pódiu za orchestrem měli možnost sledovat celý děj v podání tanečníků. Děj se odehrával za jakýmsi částečně průsvitným plátnem, takže ze zadnějších řad jste mohli nabýt dojmu, že je to promítané. No a úplně nejlepší byla samozřejmě hostující jazzová zpěvačka (černoška), která to holt fakt uměla. Jméno teďka bohužel nevím, neboť stránky MDB o této inscenaci podezřele mlčí…
Kdo jste Jazz Side viděli, tak pište dojmy – jestli jste uchváceni stejně jako já…
Jo, a CD se záznamem nebude – to jsme ihned zjišťovali.
Bobek
Kdo jste představení neviděli, tak vězte, že se jednalo o jazzovou úpravu hudby známého muzikálu West Side Story. Představení bylo koncipováno jako koncertní – tedy na jevišti byl orchestr MDB rozšířený o jazzovou sekci, zpěváci seděli rovněž na jevišti a střídali se v jednotlivých „číslech“. Už jen tohle všechno by bylo úžasné, ale to nebylo vše přátelé… Navíc jsme na vyvýšeném pódiu za orchestrem měli možnost sledovat celý děj v podání tanečníků. Děj se odehrával za jakýmsi částečně průsvitným plátnem, takže ze zadnějších řad jste mohli nabýt dojmu, že je to promítané. No a úplně nejlepší byla samozřejmě hostující jazzová zpěvačka (černoška), která to holt fakt uměla. Jméno teďka bohužel nevím, neboť stránky MDB o této inscenaci podezřele mlčí…
Kdo jste Jazz Side viděli, tak pište dojmy – jestli jste uchváceni stejně jako já…
Jo, a CD se záznamem nebude – to jsme ihned zjišťovali.
Bobek
středa 13. února 2008
Noční můra vegetariána
Bobek má kolegyni vegetariánku. Místní restaurace jsou celkem pokrokové a nabízí ve svých menu i něco bezmasého… Je sice pravda, že kolegové pak žertují, že jí tu brokolici určitě smažili na vepřovém sádle, ale to oni jen tak.
Dneska kolegyně vyrazila do nejmenované restaurace na klaso (vegetariánské maso) se zeleninou a nevěřila vlastním očím, když na okraji talíře spatřila kousek masa. Zprvu sice pochybovala, neboť prý opravdové maso už dlouho neměla, ale pak usoudila, že přece ještě ví, jak maso vypadá… A taky že jo!... A tak jídlo vrátila.
Ke cti této restaurace je nutno uvést, že se to stalo poprvé, že se kolegyni asi desetkrát omluvili a že dostala náhradní oběd :-).
Ačkoliv by se mohla utěšovat, že to mohlo být i horší – kdyby se zakousla nebo kdyby to nedejbože snědla. Ale i tak to bude asi ještě dlouho její noční můra…
Dneska kolegyně vyrazila do nejmenované restaurace na klaso (vegetariánské maso) se zeleninou a nevěřila vlastním očím, když na okraji talíře spatřila kousek masa. Zprvu sice pochybovala, neboť prý opravdové maso už dlouho neměla, ale pak usoudila, že přece ještě ví, jak maso vypadá… A taky že jo!... A tak jídlo vrátila.
Ke cti této restaurace je nutno uvést, že se to stalo poprvé, že se kolegyni asi desetkrát omluvili a že dostala náhradní oběd :-).
Ačkoliv by se mohla utěšovat, že to mohlo být i horší – kdyby se zakousla nebo kdyby to nedejbože snědla. Ale i tak to bude asi ještě dlouho její noční můra…
Odkud zápach vane?
Tak je to přesně tak, jak Bobek říkal na začátku – buďto se neděje nic zajímavého k psaní anebo se to zase děje moc rychle…
Tedy k věci. Již několik dní praštil Bobka vždy po příchodu do práce do nosu nehorázný zápach. Nicméně pracuje ve starém domě, tak to ignoroval a říkal si, že prostě někde něco smrdí. Pak si začal stěžovat kolega, že to hrozně smrdí v jeho kanclíku (je to „vedoucí údržby“ a jeho kanclík podle toho vypadá). Podle typu zápachu to odhadl na chcíplou myš a tak se jal hledat. V tom jeho „nepřehlednu“ to bylo dost náročné, ale ani po usilovné práci myš nenašel. Tak jsme naše problémy se zápachem dali k ledu. A pak včera přišla taková slečna odečítat plynoměr, vnořila hlavu do krabice k plynoměru a ejhle – našla chcíplého potkana :D… Tak už aspoň víme, odkud zápach vál :D … A dnes se na něj byl Bobek podívat v popelnici, byl fakt velkej…
Tedy k věci. Již několik dní praštil Bobka vždy po příchodu do práce do nosu nehorázný zápach. Nicméně pracuje ve starém domě, tak to ignoroval a říkal si, že prostě někde něco smrdí. Pak si začal stěžovat kolega, že to hrozně smrdí v jeho kanclíku (je to „vedoucí údržby“ a jeho kanclík podle toho vypadá). Podle typu zápachu to odhadl na chcíplou myš a tak se jal hledat. V tom jeho „nepřehlednu“ to bylo dost náročné, ale ani po usilovné práci myš nenašel. Tak jsme naše problémy se zápachem dali k ledu. A pak včera přišla taková slečna odečítat plynoměr, vnořila hlavu do krabice k plynoměru a ejhle – našla chcíplého potkana :D… Tak už aspoň víme, odkud zápach vál :D … A dnes se na něj byl Bobek podívat v popelnici, byl fakt velkej…
V Praze bylo blaze!
Králíci se vydali navštívit kamarádku do Prahy. Kamarádka je bioložka a ačkoliv mezi oblasti jejího zájmu nepatří králíci, ale spíše rostliny, i tak ji mají králíci rádi (potrava je taky důležitá, tak ať se o ni někdo stará). Do Prahy s námi cestovala další kamarádka – paní učitelka. Vzhledem k datu cesty nás trošku štvala tím, že je přespaná, protože má pololetní prázdniny (ale my víme, že si je učitelé zaslouží).
Tak tedy stručně (případné další historky doplním až si na ně vzpomenu):
Cestu tam jsme strávili v kupé s informatikem a veterinárně farmaceutickým studentem, kteří z nás, ostatně jak jinak, měli srandu – bavili jsme se totiž o informaticích a skautech a do toho se oslovovali přezdívkami. Ke konci už to informatik fakt nezvládal a normálně se smál, ačkoliv simuloval, že spí anebo že si čte.
V metru jsme se výjimečně nechovali jako venkovani, protože už jsme přece dospělí. Za to jsme chtěli vykrást stánek s oříšky, mandlemi a rozinkami v jogurtu a čokoládě. Na poslední chvíli se bohužel ukázalo, že zdánlivě nestřežený stánek je bohužel střežen tak malou paní Vietnamkou, že ji za pultem nebylo vidět! Ať žijí multikulturní rozdíly :-). Pak jsme ještě chvíli hledali Eliščin byt, ale našli jsme, a tak jsme mohli strávit pohodový večer. Jé, málem bych zapomněl na vtipnou domluvu ohledně ranního odjezdu na výlet (přijde mi, že je to v našich kruzích už skoro tradice – holt asi stárneme). Takže bylo to asi takhle – Eliška řekla, že nejpozdější vlak, který našla, jede v 8:30. Nás ostatní to pobavilo. Takže jsme následně diskutovali o tom, kdo je ochotný vstávat, kdo chce spát a komu je to jedno, kudy půjdeme, kdy tam co jede… a trvalo to asi hodinu. Pak to Čočka rozsekla, že budeme hlasovat. Jak chytré. Dopadlo to 2:2. Hlasování tedy selhalo. Tak jsme se rozhodli házet kostkou a k mému potěšení padlo, že pojedeme pozdějším vlakem – protože se mi nikdy nechce z vyhřátého klobouku ven, neboť JÁ MÁM JEŠTĚ NOC!!!!!
I tak bylo ráno krušné. Vydali jsme se do Roudnice nad Labem a odtud k památné hoře Říp. Bylo, jak jinak, docela hnusně – tedy polohnusně, ať jsem spravedlivý (mohlo být i mnohem hůř). V hnusném vlaku chtěl jít Bobek na záchod, ale bylo obsazeno… pak bylo taky obsazeno … a stále bylo obsazeno – ačkoliv záchod „nehlásil“ červenou barvou na zámku, že by byl zamčený. Proto se Bobek usilovně dobýval dovnitř (myslíc si, že je neschopný a neumí to otevřít), nakonec si přizval na pomoc i Boba, ale ani to nepomohlo. Navíc se kolečko u zámku otočilo do polohy obsazeno – obyvatele záchodu asi naše počínání naštvalo natolik, že otočil i zámkem :-). Takto obsazeno bylo až do našeho výstupu. Poté, co jsme vystoupili, vykoukl ze záchodu mladík, jestli už jsme jako prošli, a pak vystoupil i s mladou slečnou. Tedy oni si mysleli, že my nevíme, že na záchodě byli oni, ale my to víme. My proti jejich ušlechtilému krácení času nic nemáme, ale Bobka to skoro stálo život – skoro se počural :-(. Tehdy nám to přišla fakt krutá historka, ale asi to neumím moc poeticky vylíčit, takže máte smůlu. Co se týče výstupu na Říp, tak hora Říp se opravdu na české poměry majestátně vypíná nad okolní krajinu. Samotný výstup zabere několik minut (všichni přijedou na parkoviště přímo pod Řípem a pak jdou nahoru a dolů), my jsme si to teda protáhli až z té Roudnice a navíc jsme šli, jak jinak, zacházkou, abychom se nenudili… Na hoře Říp jsme si dali svačinu a zjistili, že „To, co je mohamedánovi Mekka, je Čechovi Říp“. Udělali jsme hromadné foto a jali se čísti pověst o praotci Čechovi, abychom si pobyt na památném místě náležitě vychutnali. Za sebe musím říct, že jsem nechápala, proč tady ten praotec zůstával a proč byl z okolní krajiny tak odvázanej. Mě to teda neuchvátilo – kolem samá rovina a elektrárna. Ale byla jsem poučena, že když se praotec rozhlížel, byla okolní krajina zalesněná, plná zvěře atd. atd. Jo, a kdybyste náhodou někdo věděli, co je to strdí („… krajina mlékem a strdím oplývající“), tak dejte vědět. Nechce se mi to hledat, tak to nechám na vás :-).
Další den jsme se spali dlouho. Pak jsme se vypravili na metro a při nákupu jízdenek se zbavili všech drobných (rozuměj nasypali jsme do automatu na lístky 208 Kč v drobných – trvalo to sice pár minut, ale neva). Okružní tramvajovou jízdou po Praze jsme se dostali až na Petřín – kromě rozhledny jsme shlédli i výstavu věnovanou nedoceněnému českému géniovi Járovi Cimrmanovi. Z rozhledny jsme někteří viděli dokonce Říp, ti, co ho neviděli, tak nakonec říkali, že ho nakonec viděli taky anebo někteří říkali, že by měl být víc vpravo (nevím, jestli tím chtěli naznačit, že vidím blbě??? Vždyť jím mrkev!). Pak jsme se rozdělili – učitelé a biologové šli na výstavu Albrecht z Valdštejna, králíci šli do zrcadlového bludiště a na procházku po Malé Straně. Pak se králíci opět setkali s bioložkou (učitelská část naší výpravy šla ještě na mši) – ta byla velice rozrušena kvůli šatnářce na výše zmiňované výstavě, tak jsme to museli ihned kompenzovat snědením více než malého množství čokolády (bioložka byla velmi nachlazena a neustále musela vytahovat kapesník z kapsy, bohužel si do téže kapsy dala lísteček od šatny a ten při vytahování kapesníku vytrousila, šla to nahlásit šatnářce – aby jako nevydala její věci někomu jinému – a tak jí hrozně nadala, no jistě si to dovedete představit).
No a pak už se asi nic zajímavého nedělo, Eliška šla na tah (havranů) a my jsme jeli domů. Akorát nás v Brně trochu zarazilo, že ten vlak, co nás dovezl, hrozně rychle zase někam jel – takže úvaha, že když rychlík v Brně končí, tak není potřeba spěchat s výstupem, je mylná.
Toť vše, omlouvám se za časovou prodlevu, ale vyplodit článek o tak významné akci je pro mě nadkráličí úsilí :-).
Váš Bobek
Tak tedy stručně (případné další historky doplním až si na ně vzpomenu):
Cestu tam jsme strávili v kupé s informatikem a veterinárně farmaceutickým studentem, kteří z nás, ostatně jak jinak, měli srandu – bavili jsme se totiž o informaticích a skautech a do toho se oslovovali přezdívkami. Ke konci už to informatik fakt nezvládal a normálně se smál, ačkoliv simuloval, že spí anebo že si čte.
V metru jsme se výjimečně nechovali jako venkovani, protože už jsme přece dospělí. Za to jsme chtěli vykrást stánek s oříšky, mandlemi a rozinkami v jogurtu a čokoládě. Na poslední chvíli se bohužel ukázalo, že zdánlivě nestřežený stánek je bohužel střežen tak malou paní Vietnamkou, že ji za pultem nebylo vidět! Ať žijí multikulturní rozdíly :-). Pak jsme ještě chvíli hledali Eliščin byt, ale našli jsme, a tak jsme mohli strávit pohodový večer. Jé, málem bych zapomněl na vtipnou domluvu ohledně ranního odjezdu na výlet (přijde mi, že je to v našich kruzích už skoro tradice – holt asi stárneme). Takže bylo to asi takhle – Eliška řekla, že nejpozdější vlak, který našla, jede v 8:30. Nás ostatní to pobavilo. Takže jsme následně diskutovali o tom, kdo je ochotný vstávat, kdo chce spát a komu je to jedno, kudy půjdeme, kdy tam co jede… a trvalo to asi hodinu. Pak to Čočka rozsekla, že budeme hlasovat. Jak chytré. Dopadlo to 2:2. Hlasování tedy selhalo. Tak jsme se rozhodli házet kostkou a k mému potěšení padlo, že pojedeme pozdějším vlakem – protože se mi nikdy nechce z vyhřátého klobouku ven, neboť JÁ MÁM JEŠTĚ NOC!!!!!
I tak bylo ráno krušné. Vydali jsme se do Roudnice nad Labem a odtud k památné hoře Říp. Bylo, jak jinak, docela hnusně – tedy polohnusně, ať jsem spravedlivý (mohlo být i mnohem hůř). V hnusném vlaku chtěl jít Bobek na záchod, ale bylo obsazeno… pak bylo taky obsazeno … a stále bylo obsazeno – ačkoliv záchod „nehlásil“ červenou barvou na zámku, že by byl zamčený. Proto se Bobek usilovně dobýval dovnitř (myslíc si, že je neschopný a neumí to otevřít), nakonec si přizval na pomoc i Boba, ale ani to nepomohlo. Navíc se kolečko u zámku otočilo do polohy obsazeno – obyvatele záchodu asi naše počínání naštvalo natolik, že otočil i zámkem :-). Takto obsazeno bylo až do našeho výstupu. Poté, co jsme vystoupili, vykoukl ze záchodu mladík, jestli už jsme jako prošli, a pak vystoupil i s mladou slečnou. Tedy oni si mysleli, že my nevíme, že na záchodě byli oni, ale my to víme. My proti jejich ušlechtilému krácení času nic nemáme, ale Bobka to skoro stálo život – skoro se počural :-(. Tehdy nám to přišla fakt krutá historka, ale asi to neumím moc poeticky vylíčit, takže máte smůlu. Co se týče výstupu na Říp, tak hora Říp se opravdu na české poměry majestátně vypíná nad okolní krajinu. Samotný výstup zabere několik minut (všichni přijedou na parkoviště přímo pod Řípem a pak jdou nahoru a dolů), my jsme si to teda protáhli až z té Roudnice a navíc jsme šli, jak jinak, zacházkou, abychom se nenudili… Na hoře Říp jsme si dali svačinu a zjistili, že „To, co je mohamedánovi Mekka, je Čechovi Říp“. Udělali jsme hromadné foto a jali se čísti pověst o praotci Čechovi, abychom si pobyt na památném místě náležitě vychutnali. Za sebe musím říct, že jsem nechápala, proč tady ten praotec zůstával a proč byl z okolní krajiny tak odvázanej. Mě to teda neuchvátilo – kolem samá rovina a elektrárna. Ale byla jsem poučena, že když se praotec rozhlížel, byla okolní krajina zalesněná, plná zvěře atd. atd. Jo, a kdybyste náhodou někdo věděli, co je to strdí („… krajina mlékem a strdím oplývající“), tak dejte vědět. Nechce se mi to hledat, tak to nechám na vás :-).
Další den jsme se spali dlouho. Pak jsme se vypravili na metro a při nákupu jízdenek se zbavili všech drobných (rozuměj nasypali jsme do automatu na lístky 208 Kč v drobných – trvalo to sice pár minut, ale neva). Okružní tramvajovou jízdou po Praze jsme se dostali až na Petřín – kromě rozhledny jsme shlédli i výstavu věnovanou nedoceněnému českému géniovi Járovi Cimrmanovi. Z rozhledny jsme někteří viděli dokonce Říp, ti, co ho neviděli, tak nakonec říkali, že ho nakonec viděli taky anebo někteří říkali, že by měl být víc vpravo (nevím, jestli tím chtěli naznačit, že vidím blbě??? Vždyť jím mrkev!). Pak jsme se rozdělili – učitelé a biologové šli na výstavu Albrecht z Valdštejna, králíci šli do zrcadlového bludiště a na procházku po Malé Straně. Pak se králíci opět setkali s bioložkou (učitelská část naší výpravy šla ještě na mši) – ta byla velice rozrušena kvůli šatnářce na výše zmiňované výstavě, tak jsme to museli ihned kompenzovat snědením více než malého množství čokolády (bioložka byla velmi nachlazena a neustále musela vytahovat kapesník z kapsy, bohužel si do téže kapsy dala lísteček od šatny a ten při vytahování kapesníku vytrousila, šla to nahlásit šatnářce – aby jako nevydala její věci někomu jinému – a tak jí hrozně nadala, no jistě si to dovedete představit).
No a pak už se asi nic zajímavého nedělo, Eliška šla na tah (havranů) a my jsme jeli domů. Akorát nás v Brně trochu zarazilo, že ten vlak, co nás dovezl, hrozně rychle zase někam jel – takže úvaha, že když rychlík v Brně končí, tak není potřeba spěchat s výstupem, je mylná.
Toť vše, omlouvám se za časovou prodlevu, ale vyplodit článek o tak významné akci je pro mě nadkráličí úsilí :-).
Váš Bobek
úterý 12. února 2008
Chtěli jste to, tak to máte!
V poslední době se na nás neustále valily žádosti, abychom přidali na blog taky nějaký fotky.
Takže jsou tu. A rovnou dvě cesty, jak se k nim dostat. Králíci mají vždy něco navíc :-) (třeba kolečko, a to už pak není moc výhoda, že...)
Takže se teď budete muset dívat na naše ksichty, ale chtěli jste to, tak to máte!
Ale nebojte, občas se tam objevíte i vy, takže se nemusíte zase tolik děsit.
Takže jsou tu. A rovnou dvě cesty, jak se k nim dostat. Králíci mají vždy něco navíc :-) (třeba kolečko, a to už pak není moc výhoda, že...)
Takže se teď budete muset dívat na naše ksichty, ale chtěli jste to, tak to máte!
Ale nebojte, občas se tam objevíte i vy, takže se nemusíte zase tolik děsit.
pátek 8. února 2008
Létající puding
Kdybyste někdy potkali v Adamově na chodníku nebo někde poblíž smutný a opuštěný a možná i trochu pochroumaný puding, tak ho nelitujte. Přál si to, byla to jeho svobodná volba. Je to hrdý puding, co nechtěl být snězen. Nebo možná chtěl, ale nepřipoutal se během cesty v Bobově batohu a nedobrovolně vyskočil během cesty, když se otevřel zip, jehož konstrukci asi inženýři úplně nevychytali. A znáte to, když se spěchá na vlak, tak není čas sbírat odpadlíky, aji kdyby moc prosili...
středa 6. února 2008
E.ON proti E.ONu
Ne, přátelé, skutečně se nejedná o bitvu energetických firem. Jistě dobře víte, že velké firmy spolu nesoutěží, ale pěkně se domlouvají, aby zákazníky co nejvíce natáhly...
My jsme byli na basketu. A na dresech hráček obou týmů se pyšnilo stejné logo. Hrály spolu týmy BK GAMBRINUS SIKA BRNO (zkráceně Žabiny) a MIZO PÉCS 2010 (česky Pětikostelí). Žabiny nakonec vyhrály 71:67, ale bylo to drama. Více o utkání na www.bkzabiny.cz.
A co jsme zjistili?:
* V Pécsi asi nemají hokej a fotbal ani jinou podobnou show (pravidla mi říkají, že se nemůže psát "šou"), takže se "fanoušci" chodí vyřádit na basket a největší výkvět dorazil do Brna.
* Že asi tisícovka řehtaček ve spolupráci s maďarskou částí publika dokáže udělat pěkný hluk, Bobovi z toho dokonce zalehl jeden slech...
* Za Žabiny hraje jedna hráčka z Mali. Tak pořád přemýšlím, jak se to řekne... Malianka? Víte to někdo?
* Ústřední melodie z vašeho oblíbeného podvečerního sitkomu, v němž hrajeme hlavní roli, se probila až na utkání Evropské ligy. Kdo nevěří, ať tam příště běží...
* Trenér Jan Bobrovský utkání přežil ve zdraví.
* Někteří brněnští fanoušci utkání skoro nepřežili. Zejména zasloužilí otcové od rodin se usilovně snažili přehlušit Maďary i české řehtačky a řvali na rozhodčí slova, která se přiučili od svých dětí a za něž své syny a dcery denně večer kárají. Rozhodčím to zjevně nevadilo... a není divu, když to byl Francouz, Němka a Turek. Ale otcové z toho měli málem smrt :-)
Znalci maďarštiny si mohou přečíst o utkání zde:
http://www.mizopecsbasketball.hu/.
A nám pak mohou sdělit, jak to viděla druhá strana :-)
My jsme byli na basketu. A na dresech hráček obou týmů se pyšnilo stejné logo. Hrály spolu týmy BK GAMBRINUS SIKA BRNO (zkráceně Žabiny) a MIZO PÉCS 2010 (česky Pětikostelí). Žabiny nakonec vyhrály 71:67, ale bylo to drama. Více o utkání na www.bkzabiny.cz.
A co jsme zjistili?:
* V Pécsi asi nemají hokej a fotbal ani jinou podobnou show (pravidla mi říkají, že se nemůže psát "šou"), takže se "fanoušci" chodí vyřádit na basket a největší výkvět dorazil do Brna.
* Že asi tisícovka řehtaček ve spolupráci s maďarskou částí publika dokáže udělat pěkný hluk, Bobovi z toho dokonce zalehl jeden slech...
* Za Žabiny hraje jedna hráčka z Mali. Tak pořád přemýšlím, jak se to řekne... Malianka? Víte to někdo?
* Ústřední melodie z vašeho oblíbeného podvečerního sitkomu, v němž hrajeme hlavní roli, se probila až na utkání Evropské ligy. Kdo nevěří, ať tam příště běží...
* Trenér Jan Bobrovský utkání přežil ve zdraví.
* Někteří brněnští fanoušci utkání skoro nepřežili. Zejména zasloužilí otcové od rodin se usilovně snažili přehlušit Maďary i české řehtačky a řvali na rozhodčí slova, která se přiučili od svých dětí a za něž své syny a dcery denně večer kárají. Rozhodčím to zjevně nevadilo... a není divu, když to byl Francouz, Němka a Turek. Ale otcové z toho měli málem smrt :-)
Znalci maďarštiny si mohou přečíst o utkání zde:
http://www.mizopecsbasketball.hu/.
A nám pak mohou sdělit, jak to viděla druhá strana :-)
úterý 5. února 2008
Hradní poezie
Králíci jsou skuteční poetové. Národ sice ještě nedocenil jejich umělecké schopnosti, ale čas jim, teda vlastně nám :-), dá za pravdu.
Tentokrát se inspirovali víkendovým pobytem v blízkosti Pražského hradu s vlající prezidentskou standartou.
Hradní
Před Hradem, za Hradem,
nikdo nesmí stát, jinak nebudu hrát.
Už jdu!
Václav Klaus
(v předvečer prezidentské volby)
IT (skoro)šrot
Kdyby měl někdo zájem, tak může mít:
* inkoustovou tiskárnu Canon BJC 1000
* inkoustovou tiskárnu Epson Stylus C43SX
* skener Visioneer 5800
Věci jsou v zásadě funkční, ale mají různé technické nedostatky a jsou morálně zastaralé.
Vyvolávací cena všech těchto věcí je 0 Kč. Konec dražby je v pátek 15. 2. 2008 12:00.
pátek 1. února 2008
18
Už mi bylo 18.
Ano, vím, nezdá se to, ale je to tak. Kdo tomu nevěří, klidně mu ukážu občanku.
Tento týden mi říkala jedna slečna/paní z O2, když jsem procházel v podchodě pod nádražím, že už mi určitě bylo 18 a že by mi nabídla nějaký jejich supervýhodný telefonní tarif. Hrál jsem zrovna hluchoněmýho, takže jsem jí nemohl odpovědět. Ale stejně, o ten skvělej tarif zájem nemám.
Mám sociální cítění a vím, že kdyby všichni měli tak výhodný paušály, chudáci z O2 vůbec nevydělávali a zkrachovali. A slečna/paní by zůstala bez práce.
Takže tak.
Bob
Ano, vím, nezdá se to, ale je to tak. Kdo tomu nevěří, klidně mu ukážu občanku.
Tento týden mi říkala jedna slečna/paní z O2, když jsem procházel v podchodě pod nádražím, že už mi určitě bylo 18 a že by mi nabídla nějaký jejich supervýhodný telefonní tarif. Hrál jsem zrovna hluchoněmýho, takže jsem jí nemohl odpovědět. Ale stejně, o ten skvělej tarif zájem nemám.
Mám sociální cítění a vím, že kdyby všichni měli tak výhodný paušály, chudáci z O2 vůbec nevydělávali a zkrachovali. A slečna/paní by zůstala bez práce.
Takže tak.
Bob
Macerát
Tak jsem včera zkoušel v sauně trochu machrovat, že vím, co je to macerát. No ale neuměl jsem to moc vysvětlit a nevěděl jsem to úplně přesně. Ale už jsem si to zjistil:
macerát
a něco o praktické maceraci (technologie výroby červeného vína)
Jo, a bylo prokázáno, že hermelín macerovaný vyvolává úplně řetězové reakce k jídlu :-)
Po včerejšku si připadám trochu jako automat na mince. Dostal jsem vráceno 50 korun celkem ve 22 mincích... 2 pětikoruny a 20 dvoukorun. Mohl jsem platbu odmítnout - viz vyhláška ČNB 37/1994, ale když ona fakt jiný prachy neměla. Takže lidi neplaťte v sauně pořád těma pětitisícovkama, kdo vám má na to pořád vracet. A mimochodem - kde ty prachy pořád berete? :-)
Bob
macerát
a něco o praktické maceraci (technologie výroby červeného vína)
Jo, a bylo prokázáno, že hermelín macerovaný vyvolává úplně řetězové reakce k jídlu :-)
Po včerejšku si připadám trochu jako automat na mince. Dostal jsem vráceno 50 korun celkem ve 22 mincích... 2 pětikoruny a 20 dvoukorun. Mohl jsem platbu odmítnout - viz vyhláška ČNB 37/1994, ale když ona fakt jiný prachy neměla. Takže lidi neplaťte v sauně pořád těma pětitisícovkama, kdo vám má na to pořád vracet. A mimochodem - kde ty prachy pořád berete? :-)
Bob
Přihlásit se k odběru:
Příspěvky (Atom)
Příspěvky
