neděle 29. května 2011

Ciao Venezia!

Už jste někdy jeli do Benátek na kole? My ano. Teda je pravda, že jsme si ho z Brna trochu posunuli autem, ale závěrečných cca 40 km jsme jeli na kole. Bydleli jsme totiž v Duna Verde. Cesta na místo probíhala v pohodě až na to, že na rakouské dálnici byly furt nějaký omezení rychlosti. Buď 100 km/hod. na vybraných místech nebo 80 km/hod na místech, kde se pracovalo. A ty pracovní úseky byly občas dost dlouhý. Takže člověk může zapomenout na to, že by se dostal přes průměrnou rychlost 90 km/hod. Místo bydlení jsme nakonec našli. Hned napoprvé jsme dojeli podle plánku a popisku na správné místo, ale řekli jsme si, že tam ještě nejsme (neviděli jsme dobře ukrytá auta dalšího osazenstva), tak jsme se jeli podívat zase jinam.

Systém italských cyklostras je zajímavý. V oblasti jsou krásné možnosti jízdy na kole. Člověk ovšem může zapomenout na to, že by tam byly nějaké značky, směrovky, apod. Takže se jede většinou dle odhadu. První objevitelské cesty proto obvykle trvají déle a přinášejí zajímavá zjištění. Objevena mrtvá laguna s polonudistickou pláží, objeven most přes řeku Piavu, apod. :-)

V Benátkách jsme strávili na lodích skoro polovinu života. No, polovinu života ne, ale dost. Ty lodě totiž jezdí hrozně pomalu. 5-20 km/hod. Mohly by jet rychleji, ale nejedou, aby nepoškozovaly lagunu velkými vlnami.
Mrkli jsme na ostrůvky Mazzorbo, Torcello, hřbitovní ostrůvek San Michele, uličku Calle Varisco – 58 cm široká – tvrdí průvodce, Ponto del Diavolo – most bez postranního zábradlí.

Koupali jsme se v moři. Mysleli jsme si, že to bude mít tak minus patnáct stupňů, ale nemělo. Jak je to mělký, tak se to docela rychle prohřeje a bylo to v pohodě.

Ještě jsme plánovali, že se vypravíme do Dolomit nebo Julských Alp na jednodenní výlet, ale to už jsme nestihli.

Celý týden bylo slunečno, případně polojasno a teploty mezi 20 a 30 stupni. Pršet začalo až na zpáteční cestě, asi 100 km před Vídní. Ale stálo to za to :-)

Fotky

úterý 24. května 2011

Babewatching na Athosu - to by teda nešlo... a tak různě...

Na třídních srazech se základní a střední školou je, mimo jiné, výborné to, že se pořád nikdo neptá, kolik máš let. Všichni, kromě mimořádných propadlíků, mají zhruba stejně a odpadají tak otázky typu, co studuju, jestli už fakt pracuju, jestli už mám ke třiceti a zda prstýnek na ruce znamená, že jsem zasnoubenej :-D Zůstává už jen otázka na počet dětí, ale na tu už mám odpověď dobře nacvičenou ;-)

V nějakém rozhovoru mě zaujala činnost, kterou provozuje dotázaný na pláži - žádný surfing nebo kitting, ale pěkně babewatching :-) Výhodou babewatchingu je taky to, že se dá provozovat skoro všude :-D Výjimky se samozřejmě najdou, např. řecký Athos...

Protože chodím hrát s kamarádem občas pingpong a moje stařičká pálka už má nějaké defekty, tak jsem si chtěl koupit novou. Původně jsem si chtěl koupit už hotovou, ale panem odborníkem mi bylo vysvětleno, že si můžu jen za o trochu větší peníze koupit vlastnoručně (odborníky) vyrobenou. Prý si to tak všichni dobří hráči vyrábí :-) Tak jsem si teda nechal nalepit na kus dřeva dva potahy. Dneska jsem byl hrát a musím říct, že hraje dobře. A hlavně jsem byl osobně u zrodu své pálky.

V neděli jsem se podruhé v životě na triatlonu: 1 km plavání, 50 km na kole a 10 km běhu. Plavat neumím, na kole jsem strašně línej a nechce se mi makat, běhat mě vcelku baví, ale ne když mám za sebou 1 km plavání a 50 km na kole v kopcovitém terénu a většinu soupeřů před sebou :-D Takže to bylo utrpení, už tak od druhé délky v plavání jsem přemýšlel, zda nemá bazén nějaký podvodní východ, kterým bych se mohl nepozorovaně vytratit. Na kole to bylo nebylo moc lepší, spíš horší - nějak se tomu nechtělo jet. Ve výsledku to bylo (oproti první účasti) + 1 minuta v bazénu, + 5 minut na kole a + 7 minut v běhu (tam už jsem se ale v posledním kole šetřil, protože jsem viděl, že na ty přede mnou nemám, a ti za mnou mě taky nedoběhnou).

Bob

neděle 22. května 2011

Máme bronz!

Stejně jako čeští hokejisté, i králící si dovezli domů bronzové medaile. Z šifrovací a orientační hry Dnem. Podařilo se to i díky složení týmu Dvě třetiny králíků, do kterého se podařilo angažovat zkušeného řešitele všech logických i nelogických úkolů - pana J. E., zvaného Čmelda. Ale stejně jako čeští hokejisté, i Dvě třetiny králíků těsně pod vrcholem klopýtli a museli se spokojit s bronzem.

Ale pěkně popořádku. Na sraz se v různém stupni rozkladu (nemoc, bolavý kotník, nevyspalost, zbytkový alkohol v krvi) dostavil tým, který se chtěl dostat co nejdál v kategorii starší (na experty jsem si zatím netroufli). Již úvodní těstovinová směňovací hra naznačila vysoké ambice. Při ní jsme také uplatnili své znalosti italštiny, kterou jsem nedávno pilovali přímo v zemi těstovin. Při průchodu týmu přes jednotlivá stanoviště cvakali spouště lačných fotografů a Dvě třetiny králíků se držely stále v čele, přičemž stihly podebatovat i s týmem 85 (ulipispirus). Po třetím stanovišti a šifře odkazující na samotného Boba se tým dostal do čela. A suverénně v něm vydržel bez větších problémů a v poklidu (nákup v Bille, pokusy o nákupy kofoly, žádný běh) až do stanoviště číslo osm.

Tam se na nás nalepila smůla, na Bobka doslovně, na všechny ostatní (včetně Bobka) i mozkově, takže jsme luštili přes hodinu šifru, kterou pak Čmelda, až ho to napadlo, vyluštil za 3 minuty.

Nakonec to však nedopadlo úplně špatně a do cílového jedenáctého stanoviště jsme dorazili na třetím místě. No a to jsme mohli být i druzí, kdybychom sledovali žlutou značku a odbočili správně, kde se mělo. No, to je tak, když se někdo nevěnuje hře a pořád kecá ;-)

Na klíšťata: Bob vs Bobek 1:2.