Rychlovýlet

Bobek by se s vámi rád podělil o to, jak pěkný byl nedělní rychlovýlet. V půlce týdne přišel e-mail, že by v neděli mohl být výlet. Jako taková dámská jízda neboli babinec. Bobek ale nemohl celý den, tak musel klást podmínky, že by jako výlet mohl začínat v Adamově :-)...
A vzhledem k tomu, že se nepřihlásilo moc účastníků, tak se ti zbývající účastníci přizpůsobili (ještěže tak, nakonec Bobek zvýšil účast o hodně procent). Taky ještě bylo v plánu jít za Tomkou do Řícmanic, což je z Adamova na hod kamenem.

Sešly jsme se tedy v neděli v pozdním dopoledni v Adamově ve složení dvě ženy, jedno dítě, jeden králík a jeden kočárek (vyjma kočárku všichni rodu ženského, takže správná dámská jízda - díky kočárku vlastně i "jízda" se vším všudy). Vydali jsme se do Babic, tedy do kopce - ale od nás je do kopce všude, takže se to dalo čekat. Bylo krásně, prý poslední hezký podzimní víkend. Tak jsme si to užívaly.
V Babicích se Bobek odpojil a jel do Brna na oslavu narozenin. Jaká byla druhá polovina výletu vám tedy nepoví, a tak se musíte zeptat těch, které tam byly - třeba Marty :-).

Francie 2008: Od A do Z

Jak jsme vás již informovali, nejdelší část letošního léta strávili králíci ve Francii. Těch článečků bylo docela dost. Abyste v tom neměli úplnej zmatek, tak tady je shrnutí.

Upoutávka: Nezmokli jsem už jsme tu

1.-3. den: Cesta tam a vodopády

4.-7. den: V kraji sopek


8. den: Zpátky na stromy

9. den: Nahoře i dole

10.-11. den: Z hradeb rovnou k moři

12.-13. den: Živý šneky nejíme!

14. den: Koně, býci a sůl

15. den: Vstávat a cvičit!

16.-17. den: Vysoko nad městem a pak domů

Celkem králičí duo urazilo v autě 4574 km.
Během celé cesty jsme úplně nepochopili, zda se má ve Francii svítit ve dne, nebo nemá. Některá auta (a byla jich výrazná menšina) svítila. No, na netu psali něco, že svícení je doporučené, ale asi to doporučení nebere nikdo moc vážně.

Francie 2008: Vysoko nad městem a pak domů

16. den - sobota 2. 8. 2008
Poslední plnotučný den ve Francii. Z velké části jsme se již však věnovali přesouvání severovýchodním směrem, aby nám toho na neděli nezůstalo tolik. Dopoledne jsme projížděli Francouzským středohořím až do Le-Puy-en-Velay (přes Aubenas).


Tam jsme vystoupali na kopeček nad městem, kde stojí románská katedrála Notre-Dame. A nedaleko také červená kovová socha Madony s dítětem. Jejím vnitřkem je možné vystoupat vzhůru a rozhlédnout se po městě a jeho okolí. Socha byla zhotovena roku 1860 z více než 200 děl ukořistěných během krymské války. Zajímavé je také jistě to, že v tomto městě začíná slavná pouť do Santiago de Compostela.

Přespali jsme v kempu v Chilly le Vignoble - kousek před Lons le Saunier - městem s továrnou na sýr "Veselá kráva".

17. den - neděle 3. 8. 2008
Ráno jsme se zabalili a v 8:50 vyrazili směr domů. Něco po dvanácté jsme opustili Francii a napojili se na německou dálnici. Tam však nás postup značně zpomalil, protože severo-jižní směr byl dost ucpán. Příčinou byla, kromě davů navrátilců z dovolené, také srážka dvou maníků v mercedesech, která značně omezila průjezdnost dálnice A5. Naštěstí jsme ve 14:50 odbočili na dálnici A6 a tam už to zase valilo. Teprve tady (u Heilbronnu) jsme potkali první auto s českou značkou.


A protože cesta ubíhala pěkně, tak jsme se rozhodli zrušit zamýšlenou pondělní návštěvu Karlštejna - to si necháme na jindy - a rozhodli se ještě dnes dojet domů. Do Prahy jsme dorazili navečer. V hlavním to městě jsme zastavili u benzinky. Bylo tam rušno. Potkani se tam proháněli z keře do keře a nebáli se i na delší přeběhy mezi jednotlivými porosty. Pak už jen jízda po dálnici dálnic do Brna. Domů jsme dorazili ve 22:30.

Fotky

Francie 2008: Vstávat a cvičit!

15. den - pátek 1. 8. 2008
Vstávat a cvičit!
A próč? Protože aréna čeká. A v ní spousta gladiátorů.
Komu by se chtělo zrána vstávat a cvičit? Nám ano, zvlášt když víme, že nemusíme potom do práce :-)


Takže jsme ráno vstali, pak si zacvičili, abychom si ukrátili čekání na bazén. Čekala nás chlouba antického stavitelství - Pont du Gard - aquadukt, který přiváděl vodu do města Nîmes.

Následoval přesun do Nîmes. V aréně nás nepřivítali lvi, ale dělníci stavějící pódium na vystoupení. Zkrátka i takováto aréna si potřebuje na sebe nějak vydělat a pořádání kulturních akcí je jednou z možností. Aréna ale i tak stála za návštěvu. V přízemí bylo také malé muzeíčko o gladiátorech a býčích zápasech, které se tam dodnes konají. Na městě je dále zajímavé, že má ve znaku krokodýla. Také jsme si ujasnili původ látky denim. Znamená to "z Nîmes". Takže každému je pak jasné, že se nejedná o žádný Manchester. Více o Nîmes.


K večeru jsme se dosunuli do kempu za Alès. Tam na nás již opět čekalo krásné travnaté místo na postavení stanu a kočka, co somrovala jídlo. A také francouzské duo "Eva a Vašek" a jejich hudební produkce.

Všechny fotky

Francie 2008: Koně, býci a sůl

14. den - čtvrtek 31. 7. 2008
Dopoledne jsme si zaplavali v bazénu v kempu v Lansargues a vyrazili dále.
Naším dnešním cílem byla sůl, býci, koně a další zvířata, kterými se to v oblasti Camargue jenom hemží.

První zastávka byla v pevnosti Aigues Mortes (mrtvé vody). Dnes je to malé příjemné městečko s opevněnou historickou částí, v jehož okolí se získává sůl z moře.

Hlavním cílem dne bylo městečko Saintes Maries de la Mer. Odtam jsme se vydali na vyjížďku lodí. Nejprve po moři a pak od ústí Malé Rhôny proti jejímu proudu. Cestou jsme mohli vidět býky, koně, racky, volavky. Býci a koně žijou spolu v jednom stádu. Šéfem stáda je prý kůň, protože je chytřejší. Zajímavým zážitkem byl také přejezd ze sladké vody do slané. Kromě toho, že je tam krásně vidět jiná barva vody, tak jsou tam také mnohem větší a zábavnější vlny.


V podvečer jsme se ubytovali u obce Graveson a vyrazili na večerní prohlídku Avignonu. V Avignonu byl stále ještě divadelní festival, a tak město bylo narváno k prasknutí. Proslulý most jsme však spatřili, rovněž tak Papežský palác. Na druhou stranu to mělo výhodu - na náměstích a ulicích byla k vidění spousta divadelních a hudebních představení. Prostě město žilo.


Fotogalerie

Francie 2008: Živý šneky nejíme!

A tudíž si je ani nekupujeme. Ale pěkně popořádku...

12. den - úterý 29. 7. 2008
Ráno jsme opustili kemp v Capestangu a zamířili do Béziers. Město, jehož střed se tyčí nad řekou Orb, je jedním z center okcitánštiny ve Francii.


Vzhled města je dost jižanský. Aspoň tak nějak si to představujeme, protože víc na jihu jsme nikdy moc nebyli :-)

V místní tržnici nás zaujali živí šneci, ústřice a další podobné laskominy. My to ale nejíme, tak nebylo zas tak těžké odolat. Místo toho jsme si raděj koupili nějaké dobré ovoce. Živí šneci se prodávali normálně v síťce jako česnek. Však se klidně mrkněte ve fotogalerii.

Přes město prochází již dříve zmiňovaný Canal du Midi. Před staviteli tu ovšem vyvstala zapeklitá situace. Kanál musí překřížit řeku Orb. Takže došlo na stavbu vodního mostu. A ne ledajakého.

Po zajímavé cestě způsobené "kvalitním" dopravním značením jsme se dostali do velmi zachovalého renesančního města Pézenas. Molière to tam miloval. Také je tam pěkně dochovalá židovská čtvrť. A pak už jsme upalovali co nám běhy stačily k moři. Jeli jsme na mys Cap d´Agde. Ke skoku ze skály do moře jsme se neodvážili, a tak nezbývalo než popojet do klidnějších vod kolem Sète do Frontignanu.



13. den - středa 30. 7. 2008
Noc jsme strávili v kempu ve Frontignanu. Získali jsme jedno z dvou posledních míst a nutno říci, že tomu odpovídala i jeho lokalizace. Ale bylo to na jednu noc, tak co. Navíc to bylo ještě doprovázeno hudební produkcí z nedalekého baru - takže vlastně takový koncertík zadarmo :-) No, i zadarmo dost drahý...


Vyrazili jsme do Montpellier, hlavního města regionu Languedoc-Rousillon. Na procházení se městem bylo ale moc horko, tak jsme to zkrátili a směřovali k vodě v Palavas-les-Flots. Koupali jsme se, skákali do vody jako fotbaloví brankáři a dvakrát pronikli do těžce hlídaného kempu, kam se smělo jen s páskem na ruce. Na potřetí nás už ochranka zastavila, ale zdatně jsme jí unikli :-)
Přespali jsme v kempu v Lansargues. Naši sousedé - borečci tak kolem dvaceti - začali hned po příjezdu debatovat a v mobilu vyhledávat, co to asi bude za zemi to "CZ". Kostarika? (Costa Rica), Korea? (Corée). Poradili jsme jim. Česko se totiž ve francouzštině píše s "T" na začátku (Tchéquie).



Více fotek z 12. a 13. dne

Francie 2008: Z hradeb rovnou k moři

10. den - neděle 27. 7. 2008
Ráno jsme vyrazili směrem k městu Carcassonne. Chtěli jsme tam být mezi prvními, abychom obsadili co nejvíce cest, měst a luk a při troše štěstí i nějaký ten klášter. Poznámka číslo 1 pro nehráče deskových her: Předchozí větu neřešte, to nemůžete pochopit. A skutečně, povedlo se.

Opevněné město nás přivítalo ještě ne příliš zahlceno turisty. I když bylo jasně znát, že se jedná o památku, kam se skutečně "musí". To potvrdilo i potkání prvních Čechů během celé naší cesty. Po projití téměř všemi malebnými křivolakými uličkami a shlédnutí velkého množství opevněných věží, nastal čas k přesunu do "nového" města Carcassonne.


Na závěr naší návštěvy jsme ještě obdrželi kartičku, která nám přináší v každé hře hry Carcassonne bonus 50 bodů. Kartičku lze používat opakovaně. Poznámka číslo 2 pro hráče deskových her: Pokud tomu věříte, tak jsme rádi a moc rádi si s váma zahrajeme :-) Mimochodem, kdybyste chtěli koupit hru Carcassonne přímo v Carcassonne, tak myslím, že teda moc nepochodíte. My jsme potkali akorát nějakou dřevěnou stavebnici, ale tu "klasickou" hru fakt ne.

A pak už jsme uháněli k moři. Cestou jsme potkali opět Canal du Midi a vláček téžéváček (TGV). Chtěli jsme si také nakoupit, ale byla neděle a ukázalo se, že cedule 7/7 (otevřeno 7 dní ze sedmi, tzn. každý den) o prázdninách tak asi úplně neplatí.

Pro koupání jsme zvolili letovisko St. Pierre-sur-Mer. Moře bylo krásně teplé a písek až příliš. Ale na zahrabávání se osvědčil. Večer jsme se vrátili zase do Capestangu.

11. den - pondělí 28. 7. 2008
Dopoledne jsme se jeli podívat do továrny na zpracování oliv. Nejdříve to vypadalo, že tam budeme sami, ale pak naštěstí dorazili i další zájemci o prohlídku. Hlavní olivová sezóna je na podzim, takže výklad byl spíše stručný a teoretický. Ale jinak olivy, co tam měly, byly fakt pěkný a dobrý.

Pak jsme se přesunuli do Narbonne. Chtěli jsme tam zaparkovat a podívat se trochu po centru. Tento nápad se nám však nepodařilo zrealizovat. Myslím, že radní v Narbonne budou muset některé památky trochu vybourat a postavit více silnic a parkovišť. Jinak není další rozvoj města možný. Poznámka číslo 3: To bylo samozřejmě myšleno ironicky.


Do pohody jsme se dostali na prohlídce čokoládovny v celkem hnusné industriální čtvrti. A pak už jsme uháněli zase k moři. Dnes do Narbonne-Plage. Konečně byly pořádné vlny na dovádění. Tedy pořádně velké na naše středoevropské poměry. Ale pobřežní hlídce se to moc nelíbilo, tak vyvěsili červenou vlajku a bylo po zábavě.

Fotogalerie

Slavíme stovku!

Tak přátelé, tohle je jubilejní 100. příspěvek na vašem oblíbeném králičím blogu. Celkem hlodavci od 1. ledna 2008 vydali rovných 100 článků. No, kdo by to byl kdy řekl...

Plných 33 % příspěvků se věnovalo tématu "o všem", ale zajímavá jsou i další čísla - "na cestách" 23 %, "a sport" 10 %, zatímco "v práci" pouhých 7 %. Ano, i tato čísla dokazují, že do práce netřeba spěchat, práce počká a navíc se tam neděje nic zajímavého. A pokud náhodou ano, tak je to zase zajímavé až moc a nesnese to zveřejnění.

Pěkné umístění tématu "na cestách" není samozřejmě proto, že bychom pořád cestovali, ale spíše tím, že o těch cestách se tak nějak lépe píše. A také to vypadá tak nějak dobře, když ti králíci pořád někde lítaj a neflákaj se doma, že :-)

Gratulacím, finančním a hmotným darům se nebráníme :-)

Stáří

"Umíte si už představit svoje stáří?

Stáří? Já se na to v podstatě těším. Protože jak mám teď ten tísnivej pocit, tak jednou, v jednom bodě se to určitě zlomí. Člověk si pak řekne: Tak na to jsem už starej. A tohle už taky nestihnu... Vlastně se hrozně těším, až si sednu a budu normálně v klidu. A budu si říkat: Jéžiš, co já toho zamlada stih'! Nejvíc by se mi ale stejně líbilo, kdyby člověk byl nejdřív starej a až pak mladej. Že by si toho pak o hodně víc vážil."

Jiří Mádl v rozhovoru pro Pátek Lidových novin (5. 9. 2008)

Francie 2008: Nahoře i dole

9. den - sobota 26. 7. 2008
Jednou jsi dole, jednou nahoře... Tohoto dne jsme byli nahoře mockrát a dole skoro pořád.

Vyrazili jsme totiž proti proudu řeky Tarn. Nedá se říct, že by to bylo údolí. Je to totiž pěkná soutěska. Řeka se tady zařezává do vápencových plošin klidně 300 i více metrů. Pokračovali jsme další soutěskou proti proudu řeky Jonte. A pak se začalo stoupat na náhorní plošinu. V ní je překrásná jeskyně Aven Armand. Nejedná se o žádné spletité bludiště chodeb, ale o ohromný prostor plný krápníkové výzdoby. Prostor je tak velký, že by se tam vešla celá katedrála Notre-Dame v Paříži.


Pak jsme pokračovali náhorní plošinou na vyhlídku Roc des Hourtons, ze které je báječný rozhled na kaňon řeky Tarn. K řece jsme sjeli silničkou v mapě značenou "dangerous or difficult". Bobek protestoval (jak jinak), ale zajíždět si iks kilometrů se nám (mně) opravdu nechtělo, tak jsme to sjeli. No nebylo to o nic moc náročnější než cesta do Adamova, takže asi tak...

V Millau jsme přepadli místní supermarket a zakoupili 3 krásné velké ledňáky - celkem to bylo za "úctyhodných" 0,95 €.

A stoupalo se opět nahoru. Tentokrát na zázrak techniky. Viadukt poblíž Millau překonávající již široké, ale stále velmi hluboké, údolí řeky Tarn je chloubou francouzského stavitelství. Jedná se totiž o nejvyšší most světa. Jeho výška je přes 300 metrů a délka téměř 2,5 kilometru. I když to není zdaleka jen francouzská záležitost - architektem stavby je Brit Norman Foster. Most byl s velkou parádou otevřen v roce 2004. U mostu je malé muzeum, kde lze shlédnout neúspěšné návrhy na vzhled mostu a také reklamní film o vlastní stavbě - nutno říct, že je to poměrně zajímavé.


Přejeli jsme most a směřovali na jih. Projeli kolem města Béziers, několikrát přejeli Canal du Midi spojující Atlantik se Středozemním mořem a večer jsme se ubytovali v kempu v městečku Capestang kousek (dejme tomu 50 kilometrů) od moře, ale moře jsme přesto ještě neviděli. Ale přítomnost moře už byla velmi znát. Podnebí už typicky středomořské, v kempu také začaly turecké záchody. I hráčů pétanque přibylo. A také lidí posedávajících kdekoliv se sklenkou čehokoliv. Prostě jih.

Fotogalerie začíná drzými kachnami, které se ráno promenovaly po kempu a sbíraly jídlo.

Francie 2008: Zpátky na stromy

8. den - pátek 25. 7. 2008
Osmého dne se z králíků staly opice a poloopice. A ty se vrátily zpátky na stromy. Stalo se tak v lanovém centru v Mont Dore.
Nejprve jsem byli ale řádně francouzsko-anglicky proškoleni a spolu s námi i rodinka řádně rezavých Britů. Poté, co bylo shledáno, že máme šanci přežít, jsme byli vypuštěni do nástrah vysokého lesa. V lanovém centru jsou trasy různých obtížností. Nám pro začátek stačily ty lehké a středně těžké. Velmi těžké jsme si nechali na jindy. Zajímavé určitě je, že je tam i speciální pouze lanovková (skluzavková) trasa. Jenom jedete a jedete :-)


Dopoledne uběhlo jako nic, a tak jsme se odpoledne rozjeli na jih po dálnici A 75. Předtím jsme se ještě koukli na jezero Lac Pavin, které je až 92 metrů hluboké. Nachází se v kráteru sopky. Sopka vybuchla před pouhými 6 tisíci lety a jednalo se o poslední výbuch vulkánu v metropolitní Francii. Autostráda A 75 probíhá v docela slušné výšce - prochází například průsmykem Col des Issartets ve výšce 1121 metrů nad mořem. V dlouhých stoupáních naše rychlost trochu klesala (tedy spíše hodně klesala), ale dřív než zapadlo slunko, byli jsme v Millau. Cestou jsme ještě koukli na viadukt pana Eiffela u St. Flour.

Ubytovali jsme se v kempu u řeky Tarn. Paní na recepci říkala, že ještě nikdy neměla v kempu Čechy. Věřil bych jí. Jako jedna z mála věděla, že již pár let Československo formálně neexistuje. Kemp se zdál na první pohled moc pěkný. Situace se ovšem radikálně změnila s příchodem tmy. Skatepark na druhé strany řeky ožil a hudební systémy jely na plné otáčky. A také se dal do práce místní zloděj. Ježek! Setřásl Bobkovo tričko, které se sušilo, z keře a hodlal jej odnést. Naneštěští pro něj si vybral velmi špatnou chvíli a byl přistižen a vyfocen. Tričko mu bylo, v souladu s francouzskými i českými zákony, samozřejmě odebráno a byl odeslán k soudu. Skatepark se asi v 3:30 odebral k spánku a my také.

Více fotek

Francie 2008: V kraji sopek

4. den - pondělí 21. 7. 2008
Naše další cesta vedla do samého nitra Francouzského středohoří. Ještě předtím jsme se však zastavili v dějepiscům tak dobře známém městě Vichy. Ano, je to bývalé sídlo profašistické kolaborantské vlády v letech 1940-1944. Samozřejmě je to i značka kosmetiky a také proslulé lázně.

Netrvalo to dlouho a poprvé jsme spatřili tyčící se sopečné kužele pohoří Chaines des Puys. Zastavili jsme v městečku Riom, které je postaveno z černého sopečného kamene. Městečko je to moc pěkné a nejlepší výhled je z místní věže. A už frčíme směr Clermont-Ferrand. Toto město vzniklé sloučením Clermontu a Montferrandu je správním centrem celého regionu a největším městem široko daleko. Také je to hlavní základna pneumatikářské firmy Michelin. I když už ne tak docela. I toto průmyslové odvětví prošlo horšími časy a mnoho lidí se muselo překvalifikovat. I naše auto má gumy Michelin. Čekali jsme nějaký bonus - třeba zimní pneumatiky zdarma, ale asi si toho nikdo nevšimnul...


Na město dohlíží Puy de Dome - obrovský stratovulkán, který je jasným turistickým cílem. Cesta na něj však musela ještě počkat.
Vyzkoušeli jsme také místní šalinu. Ta má jenom jednu kolej, ale pak má nějaká přidavná kolečka. No něco jak když malý děti jezdí na kole :-). Ubytovali jsme se v kempu ve vesničce Orcines, kde jsme opět zjistili, že jsme z Československa, a šli spát.

5. den - úterý 22. 7. 2008
Sopečný výlet. Všudepřítomná láva. Nejvíce navštívených sopek v jednom dnu za celý náš život :-) Nejvíce spatřených kráterů (na Měsíci jsme skutečně ještě nebyli). Vyrazili jsme poměrně ráno autem do sedla Col de Ceyssat a odtud vyrazili na strmý výstup na vrchol Puy de Dome. Výstup je to poměrně strmý, ale ne příliš dlouhý (necelá hodinka), takže je to taková příjemná procházka :-) Nutno dodat, že většina místních se na vrchol vyveze autobusem nebo autem...

Za extrémně příhodného počasí je z vrcholu vidět Mont Blanc. My jsme ho teda neviděli, ale tušíme skoro přesně, kde byl :-) Vrchol neustále oblétávají paraglidisti - je na ně pěkný pohled. Pak jsme se potulovali po dalších sopkách - Puy Pariou, Puy des Goules - až do večera. Cestou jsme se také stavili u jeskyně Grotte Sarcoui.

6. den - středa 23. 7. 2008
Z Orcines jsme vyrazili do Clermont-Ferrandu a poté pokračovali po neplacené dálnici A 75 do Issoire. Tam nám došly baterky ve foťáku a další nebyly nabité (oproti předpokladu). Zachránila nás sýrárna v St. Nectaire - Farge, kde vyrábí proslulý sýr. Tam jsme mrkli na místní sklepy, kde zrají sýry. Prohlídku jsme zvolili v angličtině, což nebylo nejšťastnější řešení. Opravdu jsme příliš nerozuměli z důvodu podivné "anglické" výslovnosti. Takže příště již žádné experimenty. V okolí je také několik dolmenů (dolmen = kamenný stůl) a menhirů (menhir = dlouhý kámen). K přespání jsme se přesunuli do kempu Plage Verte v Mont Dore s nádherným výhledem na okolní hory.


7. den - čtvrtek 24. 7. 2008
Celý tento den králíci poskakovali po horách. Udělali jsme si krásný okružní výlet v okolí Mont Dore s výstupem na nejvyšší horu Francouzského středohoří: Le Salon du Capucin - Puy de Cliergue - Puy Redon - Puy de Sancy (1886 m) - Puy Ferrand - Puy de Cacadogne - Roc de Cuzeau. Z Puy de Sancy je za dobré viditelnosti vidět až jedna sedmina Francie. S výjimkou tohoto vrcholku a dalších několika míst také nepotkáte v pohoří moc turistů, takže je to docela příjemný výlet.

Naopak jsme zahlédli dva kamzíky naživo a jednoho v dalekoholedu vášnivého fotografa. Dopoledne nám také dělaly společnost 3 stíhačky, provádějící nad pohořím zřejmě nějaké cvičení. Odpoledne jsme sestoupili kolem velkého vodopádu (vodá padá z výšky 32 metrů) do městečka Mont Dore. Ani někteří vydavatelé pohledů ještě nepostřehli, že už Československo pár let není. No, možná doprodávají staré zásoby... Před návratem do kempu jsme si trochu zašli a mrkli se do lanového centra, které dalšího dne navštívíme.

Odkaz na fotografie

Kriminalita vzkvétá… i v Dead City!

Naše město má městskou policii, tedy kdybychom to měli vyčíslit, tak celkem čtyři strážníky a jedno auto. Strážníci se docela činí, pro občany nejsou tak anonymní jako třeba v Brně a ani občané pro strážníky nejsou neznámí. Policie velmi dobře zná kriminální živly adamovského podsvětí, stejně jako neposlušné děti, zlatou mládež či toulavé psy. I přes to všechno ale kriminalita v Adamově vzkvétá – posuďte sami dle vybraných srpnových událostí:

V odpoledních hodinách při pochůzkové činnosti byl strážníky MP přistižen mladý muž, který si v čekárně MHD na ulici Opletalova opakovaně odplivnul na zem. Strážníci mladého muže na toto chování upozornili a následně uložili blokovou pokutu. Mladý muž se dopustil přestupku dle § 47, písm. d) zákona č. 200/1990 Sb. o přestupcích.

V odpoledních hodinách vyrazil mladý muž z Adamova nakupovat bez peněz do potravin na Smetanově nám. Mladý muž si v potravinách vybral dle chutě bagetu, kterou si schoval pod bundu. Toto jednání zaregistrovala pracovnice potravin, která ihned vyrozuměla strážníky MP. Mladý muž po spatření strážníků MP u východu z potravin bagetu z bundy vyndal. Bageta byla předána pracovnici potravin a mladý muž od strážníků ,,vyfasoval“ za tento nákup blokovou pokutu.
(úryvky jsou z Adamovského zpravodaje na září 2008)

Takhle králíky měsíc co měsíc pobaví zprávy ze svodky Městské policie Adamov. Naši strážníci se asi drží hesla: „O smutných věcech jen vesele!“ (parafráze na „o mrtvých jen v dobrém“?) a my jim za to děkujeme.

Svědkování 2008

Před dvěma lety se králíci rozhodli, že budou jako oficiálně svoji. A někteří jim to dokonce byli ochotní dosvědčit, což je záslužné. No a protože králíci si svých svědků opravdu váží, rozhodli se každý rok uspořádat s nimi nějakou akci. Prostě se vždycky rok počká, uvidí se, jestli to jako furt klape a když jo, tak to oslavíme.

Včera jsme se mohli sejít na základě toho, že svědci jsou svědky našeho zatím spokojeného manželství. Uspořádali jsme v Adamově takové malé tenisové ČR OPEN. Po prvotním rozehrávání a oťukávání soupeřů jsme se tak rozjeli, že se nám pak ani nechtělo domů. Marta skoro celou dobu horlivě povzbuzovala, ale rodičům to stejně nepomohlo, protože nejlepším hráčem byl vyhlášen Bob - ještěže tenhle blog píšou králíci, jinak by se to svět ani nedozvěděl :-)

Svědci ještě nakonec obdrželi drobný dárek – dobrý na nervy – tak snad to s námi do dalšího výročí úspěšně přečkají :-)

Pár tenisových pravidel pro fajnšmekry:
- při čtyřhře může stát partner přijímajícího a partner podávajícího kdekoliv na své straně kurtu (takže nemusí stát na druhé straně než jeho spoluhráč, jak jsme včera hráli)
- začíná se vždy podávat nejdřív z pravé strany (takže není možnost volby)
- v případě, že míč zasáhne nad kurtem letícího ptáka, tak se hraje nový míč (to fakt v pravidlech je, to si nevymýšlíme)

Opět v Graselově kraji

První zářijový víkend jsme strávili ve Stálkově, v oblíbeném to místě Johana Georga Grasela.
Je tomu již mnoho let, co je grázl po smrti, a tak to byl takový oddechový víkend.


Trochu jsme se prošli po okolí, zkontrolovali známá místa i kouty, kde jsme již dlouho nebyli - třeba Maříž. Prošli jsme také přes zaniklou vesničku Leštnice a málem předešli funící cyklisty při výjezdu k česko-moravsko-(dolno)rakouskému trojmezí. Ve Slavonicích bylo až nezvykle mrtvo (ve srovnání s prázdninami), ale nám to nevadilo.


Hráli jsme taky pétanque, Carcassonne a dobývali řopík nedaleko Kláštera. Fotky nejen z této unikátní bojové operace můžete shlédnout na známém místě - v králiči fotogalerii.


Jak jsme v neděli večer doma zalehli do postýlky, pardon do klobouku, tak začalo krásně a hustě pršet. Byl to pohodový víkend.

Bob v lomu

Ne, že bych byl už tak starý a pod tíhou let se lámal. To zatím ne!
V sobotu jsem se byl podívat v lomu na vápenec v Mokré.


Průvodce nám dělal Josef Pavelka (RNDr.), který nás seznámil s provozem lomu a s nějakými geologickými záležitostmi. V návštěvnické skupině totiž bylo několik vášnivých geologů. Jejich poznávacím znamením bylo kladívko a zásobník (nejčastěji kabela) na kameny. Kdo tam půjdete příště, tak už asi tohoto průvodce nepotkáte. Je už v důchodovém věku (nebo na jeho hraně) a jak říkal, takoví lidé jsou pro firmu nezvladatelní :-) Celkově v lomu pracuje asi 25 lidí, kteří se střídají ve dvou směnách.


Lom přitahuje experty všecho druhu. Od specialistů přes geologii, paleontologii, přes botaniky až po speleologii. Nejrůznější kapacity se tam střídají jako na běžícím pásu (např. prof. Rudolf Musil). Brněnští vědci prý provoz lomu schvalují, ale myslí si, že je potřeba řádně bádat; ti, co to mají dále, jsou spíše opačného názoru :-)


Byl víkendový den, ale v lomu se trochu pracovalo. I přesto jsme ale za bílého dne spatřili srnky (dvě) a zajíce (jednoho). V lomu je zkrátka živo. Ročně se tam vytěží téměř 2 miliony tun a ten "malý" náklaďáček uveze asi 50 tun. Sami si spočítejte kolikrát musí jet a kolik ho stojí palivo, jestliže 1 litr stojí...

Více fotek

Bob

Team na Zelňáku

Včera byli králíci na Zelňáku. Hrála tam slovenská skupina Team.
Kapelu jsme nefotili, místo toho jsme ale zachytili pěknou řádku hajzlů.


Omluvte sníženou kvalitu fotky. Jak jste si jistě všimli, byl tam zákaz zastavení, a tak nebylo úplně jednoduché ty hajzly vyfotit.