V závěji

Králíci si vyjeli zalyžovat na rozhraní Orlických hor a Králického Sněžníku. Cesta probíhala v pořádku až v podstatě do samotného cíle. Tam jsme se vydali na silnici (no spíše silničku), kterou našel vyhledávač, která je v mapě, a která není žádnou dopravní značkou označena, že by se tam v zimě neprováděla údržba.

Ze začátku bylo trochu sněhu, trochu ledu, ale vzhledem k tomu, že sněžilo, tak to nebylo nic podezřelého. Silnice se časem zužovala, sněhu přibývalo, sněžilo a foukal silný boční vítr, který také zafukoval cestu. Každopádně již nebyla možnost zastavit a otočit se, protože jsme byli dávno za vesnicí. To bychom se již nerozjeli. Takže jsme jeli a jeli a jeli až jsme definitivně zapadli. K vyhrabání nepomohly ani Bobkem nasazené sněhové řetězy, ani telefonní komunikace s policejními složkami. Tak nezbylo než vyrazit pěšky do vesnice a sehnat traktor. A to bylo hned. Potkali jsme člověka, který znal traktorů několik, a tak nás za malou chvíli jeden vytáhl zase pěkně na pevný povrch :-)

Laa, Zkrocení zlé ženy

V sobotu jsme byli nejprve v termálech v Laa (teda správně v Lávě nad Dyjí, protože taky neříkáme Wien, ale Vídeň - to jsem si přečetl v jedné diskuzi na idnes.cz) a večer v Brně na Zkrocení zlé ženy.
Osobně by se mi hodilo spíš, kdyby bylo nejdřív Zkrocení zlé ženy a pak až termály v Laa, ale nakonec to docela dobře dopadlo i tak :-) Teplá voda i saunový svět - obojí bylo dobré. Ani nevadilo, že jsme si s sebou nevzali ani euro hotovosti. Jednak měl jeden králík narozeniny a taky jsme to zaplatili kartou - přece si nebudeme někde měnit cestou, že :-)

Opět na sever

Bobek by možná raději jel v zimě, kdy tam noc trvá půl roku, ale to má teda pěknou smůlu.

Na Vánoce jsme dostali dvě mapy Finska :-) a taky jednoho průvodce a už máme aji půjčenýho průvodce Pobaltím, takže tam budeme muset letos v létě jet :-)

Povedený večer

Včerejší večer jsme strávili u kamarádů. Všechno začalo tím, že nám přišla sms, že máme dojet vlakem, protože mají dobrý chlast. To můžu potvrdit. Šlo o campari doplněné kvalitním džusem.
Potom přišla na řadu hra Dixit, u které jsme se docela pobavili. Mě to teda zaujalo hodně, i když jsem obsadil průměrně něco mezi třetím a čtvrtým místem (ze čtyř účastníků).
Jo, věděli jste, že maskotem olympijských her v Moskvě roku 1980 byl medvěd?
Byl to povedený večer.
Bob

Já přece nejsu žirafa

Já přece nejsu žirafa a stejně na mě obvykle nemají žádný kalhoty. A když už náhodou mají tu správnou délku, tak jsou na člověka s trojnásobným pasem.

Chudák žirafa, kde ta si asi kupuje kalhoty? Asi si nechá všechno šít na míru...

Bob

V trezoru

V expozici České národní banky jsou zajímavé věci. Než se tam však dostanete, projdete přes bezpečnostní prohlídku a také přes x tun vážící dveře. Přesné číslo si už nepamatuju, každopádně jsou fakt velmi těžký a objemný. Provrtávat se skrz ně nemá fakt smysl, zvláštně když existuje mnoho jiných a jednodušších způsobů jak přijít k bohatství. K vidění jsou falešné bankovky klasifikované jako zdařilé padělky, pouhým okem těžko rozpoznatelné od pravých.

Za vidění stojí také část českého zlatého pokladu – konkrétně 1 tuna zlata v hodnotě něco málo přes 1 000 000 000 Kč. Potěžkáte si cihlu zlata (12, 6 kg při ceně něco málo přes 13 milionů korun) a zjistíte, že cihla olova nebo železa je oproti tomu pouhé peříčko. O něčem jako dřevo se ani nemá smysl zmiňovat. Milovníci historických platidel se mohou rozplývat nad solí, mušlemi nebo kameny. Milovníci méně historických se podívají na předchůdce dolaru – tolar. Někomu možná ukápne slza při pohledu na zeleného Gottwalda (já teda doufám, že nikomu – ta bankovka je fakt hnusná). Jo a jamajský dolar tam taky mají :-)

Bob

Z jiného soudku

Než se tu objeví zase něco vlastního, tak zatím zveřejňujeme odkaz na blog jedné ředitelky a finanční manažerky v jedné osobě. I když ji asi neznáte, určite si tam najdete situace, které znáte ze svého pracovního života. Bohužel :-(

Bububu realita

Na titulní straně se objeví pouze nejčerstvější příspěvek, ostatní jsou v archivu napravo.