Pokrok nezastavíš!

Když jsme si před léty chtěly na nejmenovaném matričním úřadě zablokovat termín svatby s předstihem, abychom mohli v klidu zorganizovat vše potřebné, bylo nám sděleno, že to nelze více jak 3 měsíce dopředu. Paní matrikářce se to tak prý osvědčilo. Není na to žádný předpis, že by nemohla blokovat více měsíců dopředu, ale ona prostě nebude. Vše nasvědčovalo tomu, že je velmi vytížená a že je ještě nemá nalinkované patřičné kolonky v sešitě (psalo se trprve 21. století, tak co bychom chtěli, že...)

Tak jsme museli jinam. Občane ty něco chceš, tak se zařiď.

A ejhle. Paní matrikářka už zvládá linkovat sešit o další dva měsíce dopředu. Pokrok prostě nezastavíš! Nyní je možná rezervace "na až 5 měsíců dopředu".

V další desetiletce třeba zapracují ještě na vlídnější komunikaci s ovčany. Úřední ptydepe "Z důvodu neustálého nárůstu požadavků občanů o umožnění včasnější rezervace termínu..." mi totiž pořád nezní nějak moc přívětivě.

Na Praděd

Králíci vyrazili na Velikonoce na běžkách na Praděd. Chtěli i sjezdovat na Červenohorském sedle, ale tomu nebyla příroda nakloněna. V pátek od rána sněžilo, na hřebeni byla hustá mlha a silný vítr. Nicméně nejhorší úsek celé cesty mezi Adamovem a Červenohorským sedlem byla cesta z Adamova do Útěchova, pak už to šlo :-) Cesta byla většinou jen mokrá, ten první úsek byl zasněžený a pokrytý rozježděnou břečkou.

Vzhledem k počasí jsme se museli spokojit s testováním hotelových matrací. Nedopadlo to moc dobře. Levené hotelové pohovky, jejichž pérování má životnost již dávno za sebou, v testu neuspěly. Každopádně uvažuji nyní o nové práci. Rovněž jsme museli oželet internetovou zábavu. V dnešní době je již dost nepředstavitelné, že v hotelu nefunguje kvalitní internetové připojení. Ale vynahradili jsme si to aspoň ping-pongem a kulečníkem.

V sobotu se vyčasilo, a tak jsme mohli vyrazit na běžkách. Většinu času panovalo krásné jarní počasí. Všude bylo plno lidí, tak jsme potkali také plno kamarádů. Jednomu ukradli na sedle běžky (a dalším jiným lidem zase jiné lyže) před nějakým bufetem - tak bacha na to na místech, kam čórkaři dojedou autem.

Pod Pradědem jsme také testovali oběd v jedné restauraci, kde mají socialistické návyky: nemají pivo, co je v nabídce v jídelním lístku. Za Kofolu účtují o 5 Kč více než mají uvedeno v jídelním lístku. Když si člověk objedná čaj do půllitru, tak mu donesou klasický malý čaj. Pivo účtují o 2 Kč více než mají uvedeno v jídelním lístku. No, prostě služby na nejvyšší úrovni :-) Mohl by to být ráj pro kontrolní orgány

V neděli bylo zase počasí nevhodné ke sjezdování, tak jsme odjeli domů a stihli jsme vcelku dobře prokličkovat i sněhovou nadílkou (zejména kolem Olomouce).

Fotky

Ajťáci - nejchytřejší lidi na světě

Mám mezi kamárady spoustu IT specialistů.
Obecně se říká (nebo je to takový trend teď si myslet), že informatici jsou fakt děsní odborníci a strašně tomu všemu rozumí. No u hodně těch kamarádů to teda platí, ale celkově bych řekl, že to bude asi tak jako všude jinde.

Tak třeba v práci. Máme tu takový dream team, co tu provádí nějakou migraci dat z nějakého serveru na jiný. Sice tomu profesně teda fakt nerozumím, ale již jen z jejich chování a organizace je poznat, že jsou neschopní. Pro nás z toho vyplývá, že nám tu sedí x hodin u našeho počítače a pak to stejně pořádně nefunguje. Někomu nechodí maily, jinému nefunguje tiskárna, dalšímu některé maily zmizeli, apod.

Ale pánové se stále tváří děsně na výši, hážou tady anglicko-českými slovíčky a myslí si, že si z nich sedneme na zadek.

Evropské fondy

I tohle se dá zaplatit z evropských fondů...

Jaro, sníh a borůvky

Tak jsme se v neděli 17. 3. 2013 bavili, že se Brnu vyhly ty hromady sněhu, které napadaly východně i západně. Ale nevyhly :-D

Malíček na levé ruce mám jako kdybych sbíral borůvky. Nesbíral. Pouze jsem byl hrát bowling v jednom balkánsko-brněnském centru. A inženýři tam při konstrukci zařízení na vracení koulí asi udělali někde chybu. Zatímco jinde (a zřejmě i správně) se koule před vyplivnutím do stojanu výrazně zpomalí, tak tady ne. Tady ji to vystřelí velkou rychlostí a plnou silou přímo proti vaší ruce. A když to nečekáte... Tak máte prst velký tak, že se vám nevleze do kůže...

Pár víkendových premiér

Je to možná nezvyklé, ale i ve vyšším věku, neboli když je člověk děsně starej - jak by řekl Bobek ještě před pár týdny :-D vás můžou potkat nějaké ty premiéry.

Tento víkend se jich událo hned několik:

• Nacpali jsme do našeho mini auta 5 osob včetně vybavení na zimní horskou túru (cepíny, helmy, mačky, lopaty, hůlky, spacáky, zimní oblečení) a úspěšně dojeli do rodiště Juraje Jánošíka a zpět (cca 500 km);
• Bob poprvé ve svém životě nazul mačky a vyrazil spolu s ostatními do Dier, kde i párkrát zasekl cepín. Bez cepínu by to šlo, ale bez maček bychom to teda nevyšli.
• Bob poprvé v životě nazul sněžnice a urazil na nich nějaký ten kilometr v hlubokém prachovém sněhu cestou necestou.
• Bob poprvé v životě oblékl lavinový vyhledávač, ale do žádné laviny nikdo nezapadl, takže premiéra jeho použítí byla (doufám, že navždy) odložena.
• Bob poprvé v životě viděl na nájezdu na dálnici auto, co zastavilo, poté se natočilo napříč oběma pruhy a následně odjelo v protisměru. Bylo to pár desítek metrů před námi. Když jedna řidička v bílé čepičce najela na tento nájezd, nejspíš zjistila, že tam jet nechce. Nenapadlo jí ovšem nic lepšího (například opustit dálnici na příštím sjezdu), než se začít otáčet a jet zpátky. Ještě teď kroutím hlavou...

Kromě toho jsme si taky zahráli Dixit 2, svezli se lanovkou, pojedli něco málo tradičních slovenských jídel (kapustnica, halušky, strapačky), popili Bobovi neznámého slovenského piva Steiger a přespali na Chatě pod Chlebom. Jen tu venkovní káď jsme netestovali - tak třeba příště :-)

Bob

Z pohádky do reality

Přelom let 2012 a 2013 strávili králíci v báječné roubence v Horní Marikové na slovenské straně Javorníků. Spolu s nimi dalších 11 kompatibilních osob :-) Bylo to tam super. A to přitom ani nešlo běžkovat, protože všechen sníh byl pokryt silnou a špatně prošlápnutelnou vrstvou ledu. Ale mělo to i svá pozitiva: stihli jsme si zahrát mnohem více her :-) a párkrát se projít pod sluneční oblohou.

Jak psal kamarád, v místě je nějaká časoprostorová anomálie. "Pouze z vyprávění znám, že je tam nějaká časoprostorová anomálie (když tam rodiče přijeli před lety po 20 letech co tam byli ještě s oddílem, tak tam stále byla stejná hromada dřeva, stejný stůl, kamna, hadice i stejný smetáček a lopatka)."

Byli jsme více než 4 dny bez internetu a vůbec nám zase nechyběl :-) Takže časoprostorovou anomálii můžeme potvrdit. Klid, žádný dopravní hluk, výhled na hvězdy, topení v kamnech, prostě paráda.

Už se tam těšíme někdy příště, třeba běžkovat, nebo někdy v létě. Ale nyní nejprve zpět do "moderní" reality.

Více fotek