Polární výprava: Z Česka do Švédska

Nadešel dlouho očekávaný den (pátek 26. 6. 2009) a králíci mohli vyrazit na cestu. Tak daleko na sever ještě nikdy necestovali.

Nejdříve než vyrazíme na pomyslnou cestu, si však položme otázku. Proč vlastně do Skandinávie?

Je to jednoduché! Ve Skandinávii je draho. Často tam prší, je zima. Z Česka je to autem poměrně daleko. Mezi jednotlivými místy jsou velké vzdálenosti. Jsou tam mračna komárů, pokuty za rychlou jízdu jsou vysoké. V létě je v noci pořád světlo a v přírodě lze potkat dravé šelmy. Tak právě proto!

Z Brna vyrážíme v 16 hodin. Průjezd Brnem zabere slušnou dávku času, ale pak už to docela ubíhá. Zcela nezvykle i po dálnici D1. Tam potkáváme už skoro tradiční dešťové přeháňky (menší či větší) a míříme do Prahy. Od Prahy začíná veselá hra, kdy hledáme cestu na zřejmě nevýznamnou dálnici D8. Odbočka v Praze je značena jako Hloubětín - pěkné... Pak se již směrovky téměř pravidelně střídají - Dresden, Ústí nad Labem, Teplice se míchají v různých kombinacích ještě s místními cíli. Turista neznalý zeměpisu v tom musí mít docela slušný zmatek.

Dál se nám už jet nechce, tak se ubytováváme v Krupce v Hotelu U Žida a odcházíme na krátkou procházku tímto bývalým hornickým městem. Na hradě se právě koná svatební hostina a svatebčané jsou již v dobrém rozpoložení. Dostáváme exkluzivní nabídku, kdy jeden, již více v lihu naložený svatebčan, požaduje jako mýtné 5 panáků, nebo 200 Kč. Nabídku nakonec ignorujeme a jde se spát.

Posnídáme (kávu jsme si U Žida nedali) a míříme dál. Projíždíme kolem Drážďan a Berlína. Pak experimentujeme. Zkoušíme kolik kilometrů můžeme ujet v koloně na Rujáně na rezervu. Přesně jsme to nezjistili, protože nám do cesty nakonec padla jedna benzinka, takže snad příště.

Následuje čekání na trajekt směr Trelleborg (Švédsko). Čteme si a odpočíváme. Také poprvé v životě vidíme auto z Faerských ostrovů. Cesta Baltským mořem trvá asi 4 hodiny. Sousedka si čte stejné vydání Respektu jako my.

Fotky

Polární výprava aneb Cesta králíků za severní polární kruh

Jak jste již jistě postřehli, králíci jsou zpět.

Jejich domovem se na tři týdny stala skandinávská krajina. Nějak nestíháme psát, co se všechno událo, tak zatím můžete mrknout alespoň na první část fotek. Museli jsme je umístit do nové fotogalerie, protože ta stará prostě nebyla nafukovací.

Co ve stručnosti napsat... Měli jsme se krásně. Počasí vyšlo. Na skandinávské poměry skoro nepršelo, komáři se nám vyhýbali velkým obloukem, norští celníci nenašli naši nadlimitní zásobu čokolády a nakonec jsme vylezli i na nejvyšší horu severní Evropy (norský Galhoppigen - 2469 metrů nad mořem).

Takže tak. Podrobnější informace budou následovat (časem). Jak dlouhý ten čas bude, to ukáže až čas.

V lese se ztratil nejen pitbull

Dneska bylo hrozný vedro, a tak se Bobkovi nechtělo ani za nic jet domů vlakem. Vydal se proto po delší době pěšky z Útěchova.

Zpočátku vše vypadalo idylicky - po výjezdu do Útěchova už pěkně pofukoval větřík, vzduch byl vlahý díky okolním lesům, v lese byl příjemný chládek a plno hub (no byly to hlavně bedly, ale nevím, jestli bedla jedlá či vysoká - nejsem sice žádný Smotlacha, ale podle obrázků na internetu to tipuju spíš na tu bedlu vysokou :-).

ALE... postupně přibývalo v lese nejen chládku a hub, ale taky kaluží, bahna a komárů. Zhruba v půlce (pro místní znalce po přejití silnice) Bobek asi nějak špatně odbočil, protože je tam nějaký jiný les než minule (od minule tam káceli a cesty i les vypadají nějak jinak). Špatná odbočka nejen že byla špatná, ale taky byla samé bahno a byla celá rozrytá od prasat (to Bobka nerozhodilo, neboť už od Útěchova usilovně zpíval, aby zvěř zaplašil). Prasata se asi zalekla, srnky se přišly podívat, kdože to tak krásně zpívá. Špatnou cestou šel Bobek asi 1 km. Pak cesta skončila.
Naštěstí Bobek i přes svůj usilovný zpěv uslyšel projíždějící auta a po náročném několikaminutovém sestupu volným terénem (v sandálech, mezi listím a houbami) se ocitl na silnici.
Vytřepal zbytky lesa z bot, osvěžil se v Ptačí svatyni a běžel domů, protože hřmělo a zvedal se vítr (to bylo v 18:48, neprší doteď).

Takže příště z Útěchova do Adamova už asi jen se zaplaceným horským vůdcem!

Jo, a skoro bych zapomněl, proč ten nadpis: na závoře (aneb kousek před kritickým místem trasy, kde jsem se ztratil) visel lístek, že se v lese ztratila pitbullka. To mi teda moc nepřidalo - nevím, jestli už nebudu mít radši ty divočáky :-). Každopádně zpěv ji nepřilákal a ani mi to nevadí.

Bobek