Ve čtvrtek jsem se mrknul do italské obří jeskyně: Grotta Gigante. A stálo to za to. Ve skupině nás bylo asi 15, z toho většina italsky mluvících, pro ostatní to bylo v angličtině. Jeskyně je fakt obrovská a na závěr se vystoupí po schůdcích a tunelem až ke stropu :-) K vidění různé krápníky a také vědecké zařízení k měření otřesů zemské hmoty.
V sobotu přišla na řadu slovinská část. Rozhodoval jsem se mezi známějšími Postojnskými jeskyněmi a údajně úžasnými Škocjanskými jeskyněmi. Nakonec jsem zvolil ty méně známější.
Na srazu u vchodu do jeskyně jsem napočítal asi 100 lidí, uf. Nakonec se ukázalo, že průvodkyně budou dvě. Jedna pro slovinsky a německy mluvící, druhá pro italsky a anglicky mluvící. A také se ukázalo, že těch prvních je asi 70. Zbylo nás tedy v italsko-anglické skupině 30 a to už šlo. V té první skupině to teda musel být opruz, ale to je tak, když někdo jezdí na jeskynní zájezdy autobusem, že...
Nejdřív jsme postupovali suchou částí - Tiha jama s krápníky a pak se dostali k toku řeky Reky (v překladu zcela nečekaně Řeky). Ta se tady v jedné z obrovských propastí zanoří pod zem a objeví se až pěkně daleko u Jaderského moře. Je to něco na způsob podzemního toku mezi Rudickým propadáním a Býčí skálou, ale ve větším měřítku. Třeba most ve výšce 45 metrů nad řekou. Plazit jsme se rozhodně nikde nemuseli. Nakonec se vyjde ve Velké dolině s vodopádem. Pak jsem ještě pokračoval dále, kde se jde již bez průvodce a většina lidí tam ani nejde, takže super. Další pokračování podzemní vody.
Ve slovinské jeskyni se oproti italské nesmělo fotit, ale stejně občas blýskl nějaký ten blesk. A to tam byli skoro samí "civilizovaní" turisti.
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat