Bylo potřeba si zvyknout na různé návyky některých mých spolucestujících - chleby s paštikou, chleby s řízky - vše řadně zabaleno v alobalu. Zrající sýry jako svačinka do autobusu. Láhve na pití zamotané v igelitových sáčcích - no dřív se to tak dělalo, když byly jenom špatně těsnící láhve od octa, ale dneska už je to trochu přežitek. Ty petky fakt těsní dobře. Nosím si v nich víno, musím to vědět. Včasné příchody na všechny srazy (a přitom mají málo času, protože se hrnou, aby byly všude první). Sraz je v osm. Přijdu tam za sedm osm a už tam všichni jsou. Tohle odněkud znám. Ale není to z práce :-) Taky se občas ptají, proč stojíme a nejedeme. No ona občas musí být bezpečnostní přestávka.
V úterý 11. 5. 2010 začínáme v Trogiru. Následuje Split a jeho Diokleciánův palác. Nepředstavujte si nějaký barák - jako jeden dům. Jedna se o celou část města...Pokračujeme do Podgory, kde budeme bydlet. V letovisku je před sezónou docela mrtvo. Na nějakou večerní zábavu to moc nevypadá. V hotelu nám společníky při jídle na terase s výhledem na ostrovy Hvar a Brač dělala drzá kočka a oprsklej holub. Někteří čísníci se snažili o češtinu. Bylo to sympatické, ale místy trochu komplikované. Kdyby mluvili chorvatsky, tak bychom si možná rozuměli lépe. No, už si dovedu představit, jak se cítí Poláci, když na ně Češi zkouší mluvit "polsky". Jo a číšníci z Podgory pracují v zimě v Česku - jeden říkal, že třeba v Olomouci.
Ve středu zamíříme na jednodenní výlet do Bosny a Hercegoviny. Ve čtvrtek 13. 5. 2010 jedeme dále na jih. Nejprve delta řeky Neretvy. Dále přes bosensko-hercegovinský koridor k moři (ano malý přístup k moři nemá jenom Slovinsko, ale také Bosna a Hercegovina, zatímco Srbsko je opravdu nyní již jen suchozemský stát). Kolem nás je teplé a mělké moře, kde se chovají ústřice, škeble a podobně. Po rozhovoru s řidiči na benzince zjišťuji, že autobus má nádrž asi 750 litrů a spotřebu kolem 25 litrů na 100 kilometrů. Silnice kolem pobřeží se nekonečně táhne a trochu mi to připomíná Norsko.Dorážíme do Dubrovníka. Zde je již sezóna v plném proudu a město je plné nejrůznějších nadháněčů a turistických atrakcí. Také plné čtyřnohých koček a turistů dychtících vyrazit na hradby. Já se na hradby dostávám boční cestou, takže můžu procházet až k nejbližšímu kontrolnímu stanovišti a pak se musím zase vrátit ven. Z Dubrovníka míříme stále na jih do Černé Hory a Albánie.
Do Chorvatska se vrátíme pozdě odpoledne v sobotu 15. 5. 2010 a opět jedeme do Podgory. V neděli 16. 5. 2010 ráno prší, pak přestává, ale jsou pěkné vlny na moři. My vyrážíme na Plitvická jezera a doufáme, že tam nebude úplná průtrž. Ze začátku bylo hezky, pak začalo pršet. Celkově bylo hodně vody, ale šlo to. Zde dávám odkaz na něco jako Poklad na Stříbrném jezeře (zvuk nesedí, ale obrázky jo).
Zpátky domů jedeme kolem vodních mlýnů v Rastoke. Pak opanují autobus Bobule. "A pak špačci. Jenže střílet se může na hejno, které má víc než tisíc hlav. A kolik má tohle hejno? 1000!"Po Chorvatsku jezdilo plno aut Renault Clio. A na Eurosportu byla reklama na Czech Republic.
Fotky z Chorvatska
Příspěvky
