Stáří není nevýhoda

Ne všichni staří/starší musí být neschopní (jak je dnes v módě si myslet). Dnes (poznámka redakce: dnes neznamená nutně dnes) jsem byl na školení, kde přednášející měla asi 70 let a zvládala mluvit lépe než někteří o hodně let mladší lektoři a navíc to měla v hlavně utříděný. Představil jsem si ji ve srovnání s mými kolegyněmi ve věku kolem 55 let a byl to docela rozdíl.

Jo a ještě něco, nejlepší je jít na školení a psát sms a přitom si neumět vypnout zvuky klávesnice :-D

Moderní sčítání

Některé plátky se nám snaží namluvit, že letošní sčítání lidu, domů a bytů je moderní. Ale vzhledem k tomu, že první moderní sčítání lidu na našem území se uskutečnilo v roce 1869 (píše plátek), tak tomu budu i věřit. Akorát doba trochu pokročila.

První předběžné (!) výsledky budou zveřejněny na přelomu roku 2011 a 2012 - no není to skvělé? To to snad budou sčítat ručně, nebo já nevím... Nebo možná teprve budou vymýšlet metodiku, jak ta data vlastně zpracovat.

Poměrně vtipnou kapitolou je už samotné roznášení sčítacích formulářů. Někteří členové naší (širší, ne naší králičí) rodiny formuláře nedostali, protože je prý jejich rodinný příslušník nemůže (podle vyjádření sčítacího komisaře nesmí) převzít. Jiní členové dostali formulářů hned několik (na různých adresách) a to i době své
nepřítomnosti. Není nad jasné pokyny a dobře řízený systém. Už se těším až se za rok dozvíme, že je nás v Česku 11 milionů, z toho 6 milionů žen a 6 milionů mužů :-)

Psychopaté ve vedení

1 % populace tvoří psychopati, 10 % manažerských funkcí zastávají psychopati. Týká se to asi snad každého z nás... (zdroj: Lidové noviny, 29. 1. 2011)

Z Bobova mobilu V.

Palubovka mistrovství světa v basketbalu.







Pohár pro vicemistryně světa. No, tak prezentace trochu pokulhává...









Západ Slunce nad Brněnskou přehradou.







Tenhle cyklista nesesedl ani na červenou a spořádaně čekal, i v prudkém kopci :-)









Auto se zajímavou značkou, jelo před námi a navíc to byl Renault.






Tenhle obrázek nebyl vůbec pro mě. Byl poslán pro Dominika Mikeše. Autor si bohužel spetl číslo :-)

Miluju úředníky!

aneb několik zážitků z posledních dní

Miluju paní z banky

Říkali mi rodinní příslušníci, že už v Maďarsku neplatí dvousetforintové bankovky. Našel jsem doma jednu takovou a rozhodl jsem se o tuto velkou sumu (17 Kč) nepřijít a zašel jsem do jedné nejmenované banky, abych ověřil situaci a případně ji tam rovnou udal, kdyby ji náhodou brali.
Jedna chytrá paní pokladní mi nejdříve naznačila, že jsem se asi stal obětí studentského vtipu (další důkaz toho, že vypadám velmi mladě), poté si bankovku prohlédla a zjistila, že je vydána v roce 2005, takže musí být určitě platná, protože je vydána teprve nedávno. Poté se zeptala sousedního pokladníka, aby se ujistila ve své pravdě. Ten ji trochu znejistěl tím, že i bankovka z roku 2005 nemusí být platná, ale že neví, protože s forinty neobchodují.
Nezbylo než ověřit situaci na internetu (asi jsem tím měl začít a neztrácet čas s úředníky) - bankovka již skutečně není platná. Opět jsem si potvrdil, že „schopnosti“ některých „úředníků“ jsou na vysoké úrovni :-D

Miluju úředníky z energetické společnosti

Přišel k nám dvakrát odečítač stavu plynoměru. Bohužel chodí v nevhodné časy, tak nás ani jednou nezastihl doma. Po první návštěvě nechal lístek, že můžeme stav nahlásit na telefonní číslo odečítací firmy. Nahlásil jsem. (Ale k odečítači se nejspíš tato informace nedostala.) Po druhé návštěvě nechal lístek, že můžeme stav nahlásit na telefonní číslo dodavatele plynu, případně zaslat mailem dodavateli plynu. Zaslal jsem mailem. Vrátilo se mi, že mnou nahlášený stav je nevěrohodný a mám se jít podívat znovu na plynoměr. Šel jsem se podíval, ujistil se, že číst ještě umím a napsal jim, že je to fakt tak, že vaříme málo :-) (Lidi, choďte k nám v pracovní dny vařit, ať nemáme tak malou spotřebu.) Asi kvůli těm dementům budemem topit doma plynovými hořáky (trouba je elektrická), aby se jim náš stav plynoměru zdál věrohodný.

Miluju úřednici z Úřadu bez práce z divadelní hry Agáta hledá práci.

Bob

Mistr Bob navštívil Bongo

Dobrý den pane Bobe, slyšel jsem, že jste měl zase nabitý víkend (pozn. redakce: již předminulý víkend, i redaktor má stále nabitý program)…
No, tak to nemohu popřít. Hlavní atrakcí byla páteční návštěva Bongo parku v Brně.

Na veřejnost už prosákly nějaké informace, že jste utrpěl několik nepěkných zranění…
No, tak určitě. Dal jsem do těch sjezdů hodně srdíčka, takže mám nějaké ty odřeniny a spáleniny. Pak se mi taky natrhly kalhoty na zadku a až včera (pozn. redakce: již minulý týden) bylo zjištěno, že mám taky modráky na zadku. Ještě bych asi měl zmínit, že při smečování do koše jsem si hodil balón na brýle, tak jsem je měl trochu zdeformované (pozn. redakce: ke dni vydání rozhovoru je již finanční sbírka na opravu brýlí ukončena).

Z dobře informovaných zdrojů se k nám doneslo, že jste se v Bongu nechtěl jít ani napít, abyste plně využil čas na atrakce. Je to tak?
Noooo, ano, každá minuta v Bongu mě totiž stála skoro 50 haléřů, a tak jsem nemohl ztrácet ani vteřinu pouhým pitím. Ale vynahradil jsem si to hned v hospodě nedaleko Mendláku, kde jsem si objednal dvě kofoly naráz.

A co jídlo, určitě vám vyhládlo…
No, tak nepochybně. Po takových výkonech. K jídlu už nám nechtěli nic dát – prý už nevaří. Tak jsem se zeptal ještě podruhé (něco malého – třeba hermelín, nebo tak?) a taky nic. A ani potřetí (Marlenka, nebo tak něco?) – a taky nic. Prostě nevaří. Pak jsme ujížděli domů trochu rychleji než 50 km v hodině a na Úvoze se zase zašívali empíci s radarem a měli tam označený úsek měření (úvodní cedule zřejmě dobře schovaná), ale nezastavili nás, takže všechno dobře dopadlo.

Nezdá se vám, že jste šetřílek?
Nezdá. Já totiž šetřílek jsem!

Co nám můžete říct k tomu, že jste ztratil v Bongu klíček od skříňky v bazénku plném kuliček?
Takové nešťastné náhody se občas stávají. Naštěstí šel se mnou velmi schopný kolega, který ho dokázal v mžiku objevit. Naopak mě trochu zklamalo, že jsem v Bongu potkal jen jednoho známého – obvykle to bývá lepší.

Vzpomenete si ještě na nějakou zajímavou událost z pátku?
Noo, tak dalo by se tak říct. Velmi vtipná byla například obsluha v jisté restauraci přiléhající ke kulečníkové herně. Nejenže neuměla správně sečíst tři položky na lístku, ale ještě nám vysvětlovala, jak ze tří položek na účtence dostane výslednou částku. „No tak ty tři položky jsem sečetla“. Kolega: „No, to bych čekal, ale jak jste došla k částce 191, když mně vychází 181?“ :-D


A co jinak?
Jinak nic. Ale tak trochu jsem piloval skládání Rubikovy kostky. Nedávno jsem se to naučil a teď si to musím opakovat, abych to zas nezapomněl. Jo, Bobek to ještě neumí :-) No, neměl bych zapomenout na perníkové srdce, které jsem dostal :-)

Otázky kladl Bob

Vzbudit se a spát

Psala Radůza v Pátku:

...Ale jsou jitra, kdy se okamžitě po probuzení začnu těšit, až děti zase usnou...

Tak musím prohlásit, že jsou jitra, kdy se okamžitě po probuzení začnu těšit, až zase usnu, zejména v pracovní dny (Bob).