Francie 2008: Cesta tam a vodopády

Rozhodli jsme se servírovat naše zážitky z Francie postupně, protože jinak toho nejsme schopni (a ani nejzdatnější z vás by to asi nezvládli najednou přečíst). I tak mám ale pocit, že nakonec asi sklouzneme ke strohému vyjmenování navštívených míst, protože zážitků je tolik, že bychom psaním strávili hrozně času. Tak vám to radši někdy řekneme...

1. den - pátek 18. 7. 2008
Vyrazili jsme v pátek po obědě (oproti původnímu plánu ve čtvrtek večer), Prahu jsme projeli kolem 15. hodiny a relativně bez zácpy. Směrem na Rozvadov byla dálnice místy tak prázdná, že nebylo v dohlednu žádné auto před náma ani za náma. V Německu bylo taky celkem prázdno, takže nám cesta příjemně ubíhala. Akorát přespání u dálnice není nic moc - pokud člověk nespí v autě, tak je hroznej hluk, a v autě je zase málo místa. A mimo stan jsme zase komárům poskytli dostatek potravy.

2. den - sobota 19. 7. 2008
Z důvodu nevyspání jsme se rozhodli přejet do Francie, najít kemp a dospat se. Menším zádrhelem byl fakt, že jsme se rozhodli nejet ve Francii po dálnici (většina dálnic je placených). Co se týče dopravního značení, tak Francouzi na tom rozhodně nejsou líp než u nás :-(... proto jsme si na většině kruhových objezdů dali dvě až tři kola, než jsme tipli, kudy dál (mimochodem vesnice, která nemá alespoň dva kruhové objezdy, by nemohla asi existovat). I přes tyto nesnáze jsme nakonec zakempovali u řeky Ain (Pont du Navoy) a odpoledne a večer strávili odpočinkem. Bobek hltal Kladivo na čarodějnice, tak s ním nebyla žádná řeč :-).

3. den - neděle 20. 7. 2008
Vydali jsme se na první výlet - k vodopádům řeky Hérisson. Obecně vzato, Francouzi vstávají pozdě, a tak je dobrý chodit všude co nejdřív. Bohužel davům turistů jsme se nevyhnuli, protože většina jich chodí v opačném směru, než jsme šli my - takže když jsme po dvou hodinách sešli dolů, bylo tam už plno. Je zase pravda, že se ale o moc dál než k prvnímu vodopádu nevyškrábali, takže to šlo.

Po obědě jsme vyjeli směrem k Francouzskému středohoří. Zastavili jsme se ještě v městečku Louhans, kde je krásně zachovalý renesanční střed města. Bohužel byla neděle a bylo tam totálně mrtvo. Když jsme se vraceli, tak naše auto bylo v obležení místních důchodců (ti, kterým jsme parkovali před domem, vyprovázeli nějaké známé). Prohlíželi naši značku a diskutovali o původu auta. Nakonec se ukázali býti průměrnými - tipovali Československo :-).

Cestou dál na západ jsme překonali rozvodí mezi Středozemním mořem a Atlantikem (v průběhu cesty pak ještě několikrát). Tento den byl jediný, kdy jsme nakonec spali mimo kemp. Kempy byly levnější než jsme očekávali a hlavně z auta se místo na spaní blbě hledá. Navíc v některých oblastech vůbec nebyla moc vhodná krajina anebo zase všude byly krávy nebo ovce. Takže akorát dneska jsme spali na loučce hned u silnice, která byla dřív pastvinou pro krávy (kromě kravinců o tom svědčil i kohoutek s vodou). Stan byl "relativně" schovaný za keře kolem silnice - takže normální osobák ho mohl vidět jen chvilku. Nepočítali jsme však s vysokým zastoupením zemědělců v této končině. Traktory jezdí pomaleji a řidič je tak vysoko, že vidí i za keře :-). Ale žádný traktorista nás naštěstí neprásknul, a tak jsme mohli klidně spát až do brzkých ranních hodin, kdy nás vzbudili dva joggingující Francouzi (a pak že vstávají pozdě!).

Fotky z těchto prvních dnů naleznete tady