V domově Marca Pola

Králici ještě ani nestihli napsat pořádně o Francii a mezitím už zase odjeli do Itálie, takže to teď vezmeme trochu pozpátku, abychom to všechno nezapomněli. V půlce srpna, u příležitosti 754. výročí narození Marca Pola, se králíci vydali na obhlídku do jeho rodného města - do itaských Benátek.

Do země vína, pizzy a makaronů se odjíždělo ve středu 13. 8. 2008. Tento den jsme strávili na cestě. V Itálii jsme bydleli v městečku San Vito (al Tagliamento). Těch městeček San Vito je v Itálii moc, takže až to budete hledat na mapě, tak to zadejte pěkně celý. Ta šedá šmouha poblíž je kamenité koryto, kde je na jaře asi pěknej hukot.

V San Vitu nás zaujal zejména místní obchod značky Conad, dále klimatizace a taky náměstí, kde prodávali dobrou zmrzlinu - a oproti českým porcičkám v pěkných porcích.

Ve čtvrtek se jelo na výlet do bývalé vojenské pevnosti Palmanova poblíž Udine. Je to pěkné městečko, jehož krása a pravidelnost vynikne zejména při pohledu z nebe. V místním vojenském muzeíčku pod širým nebem vystavují zejména různé kanony - rakousko-uherské, italské, německé, britské.


Odpoledne jsme strávili u moře, v Čechům dobře známém Caorle. Taky jsme jich několik potkali. Třeba staršího pána, co říkal své partnerce, že bude plavat nejmíň hodinu. Vrátil se již po 15 minutách. Nevíme, co se stalo. Možná už pochytil nějaké to jižanské volnější vnímání času... A když byli králíci ve vodě, tak přišli o nejzajímavější událost celého odpoledne - místní empík (městský policista) lovil nějakou (asi - presumpce neviny) zlodějku převlečenou za masérku a podařilo se mu jí dohonit. Bohužel, jak už jsem psal, toto víme jen z doslechu.

Pátek byl náročný. Vstávalo se dřív a jelo se do Benátské laguny. Z místního parkovacího domu na Tronchettu jsme zamířili ihned na loď a pak na sklářský ostrov Murano.


Z něho jsme pokračovali na fotografy milovaný ostrov Burano (to jsou ty barevné domečky), který se zase proslavil výrobou krajek. Ostrov je také plný rozvěšeného prádla, zapomenout nesmím na pěknou šikmou věž a v době naší návštěvy se tu podávaly i řízky! :-) Cestou zpět do vlastních Benátek nás zastihla taková větší bouřka, ale byli jsme na lodi, takže vcelku pohoda.


Benátky jsme navštívili v největší turistické sezoně, takže na lodích to vypadlo jako na indonéských trajektech - v Indonésii jsem nebyl, ale tak nějak si to představuju. A když už jsme se konečně na lodi propracovali na ta nejlepší místa, tak začalo pršet a nejlepší místa se rázem stala místy nejhoršími, protože nebyla kryta střechou. A dav lidí na některých místech byl tak hustý, že by se dal krájet.



V sobotu jsme jeli kolem americké letecké základny v Avianu do hor - do Piancavalla. Cestou se nám naskýtali z klikatící se silnice nádherné výhledy na celou rovinu až k moři. Z lyžařského centra Piancavallo jsme zamířili k přehradě v Barcis se zelenomodrou vodou. Ale je to jiná barva vody, přátelé, než jakou znáte z naší přehrady ;-)


A pak už se uhánělo dále do hor, k další (dnes již bývalé) přehradě u vesniček Erto a Casso, kde se v roce 1963 odehrála velká tragédie. Utrhla se obrovská masa hory (neplést, prosím, s horou masa), spadla do přehrady a převeliká vodní vlna zabila mnoho lidí. Okolí je také rájem skálolezců.

Neděle byla vyhrazena na cestu domů. Zastavili jsme se ještě v městečku Venzone, které pro změnu utrpělo v roce 1976 zemětřesením, které postihlo velkou část regionu Friuli-Venezia Guilia. V této oblasti také potkáte dvojjazyčné nápisy na směrovkách podél silnic - kromě italštiny, také ve friulštině.

Na počasí jsme měli docela štěstí. Na horách bylo pěkně, den u moře bylo slunečno a pršelo většinou v noci, nebo když jsme byli v Benátkách na lodi. A když se jelo autem, tak zas bylo pod mrakem, takže to prostě celkově pěkně vyšlo.

Fotogalerie

Bob