Rádi v Bílých Karpatech

Na Velikonoce jsme vyrazili do Bílých Karpat. Konkrétně do jejich jihozápadního koutu - do Radějova.

Jak Bobek napsal na Facebooku: příjezd - slivovice - výlet - slivovice - víno - výlet - víno. (On Bobek teďka vůbec miluje spíš Facebook, takže až se tady od něj něco zase objeví, tak volejte sláva a tři dny se radujte). Na naši obranu je třeba říci, že jsme mnoha místním lákadlům odolali - vynechali jsme nedělní košt slivovice, také nedělní košt vína a v neposlední řadě velikonoční zabijačku. Také jsme zcela tradičně vynechali všechny "nezbytné" velikonoční pondělní zvyklosti. Mysleli jsme si, že nám to na Slovácku neprojde, ale prošlo, a to kupodivu velmi hladce. Zkrátka už to není, co to bývalo :-)

Cestou do Radějova i zpět jsme jeli přes Ždánický les, o kterém si Bob stále myslí, že se jmenuje Žďánický les. Ale Bobek moc dobře ví, že jsou Ždánice a ne Žďánice.

U Radějova je obora, ve které se může chodit jen po turistické značce. S oborou je problém. Přemnožení daňci. Bob jednoho viděl při přebíhání přes cestu. Bobek ho neviděl, protože je malej a daněk byl za jeho horizontem. Jinak celou sobotu bylo krásně a svítilo sluníčko.

Při cestě přes vrchol Bukovina (583 metry nad mořem) se také zjistilo, že Bobek neví nic o česko-slovenském rozvodu. Kdo neví, může lehce zjistit. Fotky ze soboty.

Hlavními cíli druhého dne byly pravé horňácké obce Hrubá Vrbka, Malá Vrbka a taky větrný mlýn v Kuželově. U mlýna nepřekvapivě fučelo, ale nutno říci, že v neděli foukalo skoro všude. Také nepřekvapivě je polední přestávka od 12 do 13 hodin (specialita Technického muzea v Brně). Zjistili jsme, proč má větrný mlýn dvoje vstupní dveře. Paní průvodkyně také mluvila o sekernících, kteří na mlýně pracovali. Na to se návštěva z Čech zeptala, jak se řekne správně česky sekerník. No správně česky je to pořád sekerník. K mlýnu jsme se dostali pěšky přes národní přírodní rezervaci Čertoryje. Bylo tam skutečně krásně. A to ani ještě většina rostlin nekvetla. Nedělní fotky.

V pondělí pršelo. Původně zamýšlený výlet na vršek Žerotín, proslulý svými vinicemi a také oskerušemi, byl zaměněn za prohlídku zámku v Miloticích. O naše enologické zážitky se obávat nemusíte, víno z dané oblasti jsme si dovezli i tak. Zámek v Miloticích opět potvrdil, že nejsme zámecké typy. Pro nás je zámek prostě moc velká nuda, ale čas od času zajít musíme, abychom se trochu zkulturnili. Tentokrát jsme si rozšířili obzory např. o pojem Imarský porcelán.

Jinak se prohlídka nesla v klasickém duchu: "Vítejte na státním zámku ABC, který spravuje Národní památkový ústav v DEF. Zámek postavil roku #### rod GHCh. V roce #### přešel zámek do rukou pánů z IJK a prošel rozsáhlou přestavbou. Vlevo můžete vidět obrazy od mistra LMN, napravo jsou portréty posledních majitelů - hraběnky OPQ a knížete RST. A postoupíme si do další místnosti...". Pondělní fotky.