úterý 8. září 2009

Polární výprava: Za polárním kruhem

1. 7. 2009, středa, králíka za polárním kruhem je třeba. A tak tomu také bude. Ale ještě předtím se vydáme k městu Luleå (čti luleo), kde se ocitneme nejvíce na východě během této polární výpravy (asi 22 stupňů východní délky, což je zhruba stejně jako má pohoří Vihorlat na Slovensku :-)). Následuje přesun do kostelního městečka Gammelstad. Tam jsme strávili příjemné dopoledne, i když bylo na švédské poměry nesnesitelné horko. Ale paní v obchůdku s tradičními laponskými věcmi říkala, že se má ochladit. Také říkala, že tu měla minulý týden 3 Češky, takže už jsme tento měsíc druzí. Zajímavou tradiční laponskou věcí je tričko s vyobrazením laponské armády, která zvládne udolat každého - laponské komáří letectvo. Nás však letos neudolala, protože asi byla někde na cvičení mimo domovskou zem.

A pak už vzhůru za severní polární kruh. Ale pozor! Polární kruh se pohybuje, takže by se někdy mohlo stát, že si myslíte, že jste ho překročili, ale ve skutečnosti ne. Ale králíkům se tohle rozhodně nestalo, protože jsme jeli ještě mnoho a mnoho kilometrů za něj. Akorát teda asi zrovna nebyl tam, kde byl naznačen. Pak následuje Jokkmokk. To je jakési laponské hlavní město, místo trhů a také stůl a židle u nás doma v kuchyni. Co symbolizuje laponská vlajka?

Když potká Čech soba, mají radost oba. Když ho potká na silnici na rovném úseku, tak je to fakt radost (náš 1. sobí případ), když ho potká za zatáčkou, tak je ta radost už menší, ale vzhledem k tomu, že je to originální přírodní sob, tak to pořád stojí za to. Ve Švédsku prý žije asi 120 000 sobů.

Kiruna je industriální město. Ale v létě to docela jde. V zimě tam asi opravdu musí být teskno. Nám se tam ale líbilo. V Kiruně mají hezké dětské hřiště a na něm žádné děti. Takže jsme na testování herních prvků zůstali sami. Co se dá dělat, když ono se to otestovat musí. V Kiruně se těží železná ruda. Ale to, předpokládám, všichni víte z hodin zeměpisu. Tedy alespoň my jsme se to učili. Nepředstavujte si ale nějakou šachtičku v zemi, kde by se tak nějak kutalo. Jedná se o megatěžbu zajišťovanou státní společností LKAB. Do dolu jsme se podívat nešli. Někdo na internetu psal, že to není zas tak úžasný, tak jsme to oželeli. Kiruna je také nejsevernější obcí ve Švédsku a největší svojí rozlohou. Obce ve Švédsku jsou vůbec veliké. Taková obec Kiruna je velká asi jako polovina Švýcarska.

Rozloučíme se s Kirunou a vyjíždíme do Abiska. Abisko je malá turistická stanice a zároveň národní park. Moudré knihy a další zdroje praví, že Abisko má z celého Švédska nejnižší srážkový úhrn (cca 300 mm za rok), hodně slunce a mírné letní klima. A proto lehce prší a je zima! Ale na druhou stranu - je to poprvé, co nám ve Švédsku prší. Musíme uznat, že paní z Gammelstadu měla pravdu - ochladilo se.

Ve čtvrtek 2. 7. 2009 ráno je krásně. Obloha je částečně modrá a svítí sluníčko. Vyrážíme kolem peřejnaté řeky k jezeru. Také konečně vidíme legendární Laponskou bránu. Cesta příjemně ubíhá, občas nás akorát napadne pár komárů. Potkáváme také výpravu Japonců (ne Laponců) - asi se jedná o nějakou univerzitní konferenci, nebo tak něco. Večer je totiž potkáváme, jak společně se Švédy debatují v takovém velkém kroužku. A mají půjčené krásné oranžové stany. Po návratu z půldenního výletu jdu odpočívat do sauny, která je součástí kempu. Spolu se mnou jsou tam nějací tři domorodci. Celou dobu v sauně jsem si myslel, že ti tři mluví finsky. Uvažoval jsem i o sámštině (laponštině). Kdo by se chtěl začít sámsky (laponsky) - může začít. Finů je tu hodně a nějak jim vůbec nerozumím. Švédštině bych přece musel aspoň trochu rozumět. Ale asi ne. Asi to byli fakt Švédi a mluvili rychle. Prostě psané švédštině se dá tak nějak rozumět, ale s mluvenou je to trochu horší.

Večer nastává čas pro výstup za půlnočním sluncem, které budeme pozorovat z hory Nuolja (1 169 metrů nad mořem). My začínáme asi na čtyřech stovkách, takže to nějaký ten výstup bude. Cestou se kocháme krásnými výhledy na Laponskou bránu, sněhovými poli (přes jedno nebo dvě musíme i přejít) a výhledem na jezero. Cesta je místy rozbahněná, protože sníh taje. Ve vyšších místech nás pronásleduje podivný pískot. Nejdříve si myslíme, že jsou to nějaká pěkná vysokohorská zvířátka - svišti? (kdo ví, zda svišti takhle na severu vůbec žijou, my teda rozhodně ne) - ale nakonec zjistíme, že jsou to ptáci, kteří poskakují v dálce na kamenech a přelétávají.

Na vrchol dorazíme příliš brzo - měli jsme časovou rezervu, tak musíme čekat. Jsou tam již tři Švédové, kteří se s námi dávají do konverzace. Loni byli na nejvyšší švédské hoře - Kebnekaise - a slunko ani neviděli, jak bylo škaredě. To dnes nehrozí. Přesto je velká zima. Fouká a moc nad nulou asi nebude. Konečně půlnoc. Vracíme se asi 1:40 a jdeme spát.


Pátek 3. 7. 2009
Spíme do oběda. Najíme se, koupíme nějaký dáreček v místním obchodě (měli i Starobrno v plechovce za 15 SEK) a vzhůru do Norska!

Více fotek

pondělí 7. září 2009

Husova bez pásu

Mohli jsme mít rekonstruovanou Husovu ulici s tramvajovým pásem, ale my jsme řekli ne!
Přece nebudeme u stavby za pár stovek milionů chtít, aby jedno parkující auto nemohlo zablokovat několik tramvají, ve kterých stejně jede jen pár socek...

No co dodat. Asi nic...

Na druhou stranu - pruhy pro cyklisty tam taky nejsou, takže je to vlastně fifty fifty.

Ještěže ty chodníky alespoň zůstaly...

Něco k tématu na Idnes1 a Idnes2 (včetně diskuzí)

Polární výprava: Z jihu na sever

V neděli 28. 6. 2009 zahajujeme naše švédské putování. Už víme, kde se schovávají havrani přes léto. Taky vidíme první dopravní značku "Pozor, divočák" a "Pozor, sob". Chvíli se projdeme jihošvédským městečkem Ystad, nakoukneme do zámku v Kalmaru a míříme na ostrov Öland, který je s pevninou spojen silničním mostem. Je to obydlená zemědělská krajina, plná větrných mlýnů. Protože je vedro (kolem 30 stupňů), volíme koupání v Baltském moři. Pak se osprchujeme na pláži ve sprše pro hosty a jedeme na krátkou obhlídku mlýnů. Je jich tu fakt mnoho. A nejrůznější. Malé, velké, dřevěné, kamenné, holandského typu, jiného typu :-) Spíme už kousek před Stockholmem.

Následujícího dne, v pondělí 29. 6. 2009, nás čeká Stockholm. Projedeme kolem Kungens Kurva (ne, nebojte, nejedná se o králův sexuální objekt) a jsme tam.

Ve Stockholmu je krásně. Skoro by se chtělo říct, že až moc teplo. Nejprve hrajeme velmi zábavnou hru na zaparkování. Na příjezdových trasách je docela rozkopáno a rušno (je pondělí ráno), takže Stockholm skutečně připomíná Benátky severu, zejména tím, že na silnici je ta pravá Itálie. Nakonec někde zaparkujeme, ale tím zábava nekončí. Žádnou naši platební kartu parkovací automat nechce, tak nezbývá než se uchýlit k platbě v hotovosti. Je to taková pěkná hra. Nejdříve rozměnit 100 švédských korun na drobné mince u slečen v nábřežním stánku s občerstvením (ten hnusnej trafikant v hnusným stánku na hnusné křižovatce nám to nechtěl rozměnit) a poté většinu z nich zase naházet do otevřené tlamy plechového přístroje.

Hlavním bodem programu je návštěva muzea, ve kterém je ukryta královská válečná loď Vasa. Tam se nám líbilo.

Shlédneme také výměnu královských stráží, která spočívá zejména ve výměně vysílaček. V centru je německý a finský kostel a taky estonská škola (škola se švédsky řekne skola). A jinak je centrum plné krásných domečků, domů, paláců, úzkých uliček. Sem tam se mihne nějaký Viking ve slušivém oblečku.

Odpoledne míříme dále na sever k městu Uppsala. Ne však přímo do Uppsaly - tu jen vidíme z dálky - ale do Staré Uppsaly (Gamla Uppsala).

Pak ještě ke starodávnému mostu přes rozvodněnou řeku a hledat místo na spaní. V úterý 30. 6. 2009 se jede dál. V národním parku Skuleskogen je příjemno. Suťová pole, borovice, soutěsky, výhledy na moře. "Kdo ale překoná hlavní hřeben, spatří jiný svět: tišiny lesů, skalní labyrinty, v údolích nehybná jezera jako oči hor. Na východě Botnický záliv, ostrovy se smrkovými lesy. Země skandinávských duchů, elfů a trpaslíků" (Zdeněk Šmíd: Za písní severu)

Zde také potkáváme první Čechy na naší cestě, tedy spíše první Češky. Zdravíme se "hej", protože Češky neví, že my jsme Češi. My to ale víme, protože se baví hodně nahlas a taky mají kostkované kalhoty. A ty letos zřejmě frčí jenom v Česku. Koupeme se v jezeře. Ve volně přístupném srubu se neubytováváme, chceme ještě zase popojet dál na sever. Kdyby byla možnost sprchy, tak jsou pláže u moře úplně super. Během jízdy hrajeme další ze švédských her - na vzorné ježdění - jsou tu takové lahůdky jako 35kilometrový úsek hlídaný radary. V noci je už světlo celou noc, v místě, kde spíme (u Jävre) je i pár komárů. Ale takový běžný český standard. V noci také přebírá Švédsko od Česka předsednictví EU. Ale žádný ohňostroj jsme neviděli. A možná nejen proto, že tu není v noci tma...

Fotogalerie

Pračlověčí vzdělávání

Ctihodní akademici ze slovutných institucí terciální edukace se nemusejí bát. Dnes nemáme na programu kritizovat "kvalitu" těchto pólů vzdělanosti. Pouze se mrkneme na jeden zajímavý inzerát:

čtvrtek 3. září 2009

Pivo ve vlaku

Je na fotce Tom "Pivo" z Prahy na cestě do Adamova?
Nebo je to jen obyčejný alkoholik, který se takto rafinovaně vyhýbá placení jízdného?

úterý 25. srpna 2009

Šumný, šumná, šumné

Šumní králíci koukají na Šumná města. Mrkněte taky (pokud jste to ještě náhodou neviděli):

Šumný Moravský kras

Šumná Česká Kanada

Šumné Brno

neděle 23. srpna 2009

Kdopak nám to dneska hrál?

Králici byli na koncertě. V Býkovicích. Hrál Vlasta Redl. Jeho hostem byl horal z Horních Uher, fujarista Swetja.

Přestože sobotní počasí nebylo nic moc, tak na koncert se docela umoudřilo a skoro nepršelo. I tak si ale Bob vyzkoušel skluz na mokrých dřevěných schodech, což samozřejmě vyvolalo bouřlivé ovace ostatních diváků.

Zdaleka se však nejednalo o zlatý hřeb večera. Následoval mnohem dokonalejší pád celé jedné lavičky i s osazenstvem. I sám mistr hudebník musel uznat, že takové bouřlivé emoce z jeho písní nejsou na denním (nočním) pořádku.

A nakonec hymna.