Polární výprava: Za polárním kruhem

1. 7. 2009, středa, králíka za polárním kruhem je třeba. A tak tomu také bude. Ale ještě předtím se vydáme k městu Luleå (čti luleo), kde se ocitneme nejvíce na východě během této polární výpravy (asi 22 stupňů východní délky, což je zhruba stejně jako má pohoří Vihorlat na Slovensku :-)). Následuje přesun do kostelního městečka Gammelstad. Tam jsme strávili příjemné dopoledne, i když bylo na švédské poměry nesnesitelné horko. Ale paní v obchůdku s tradičními laponskými věcmi říkala, že se má ochladit. Také říkala, že tu měla minulý týden 3 Češky, takže už jsme tento měsíc druzí. Zajímavou tradiční laponskou věcí je tričko s vyobrazením laponské armády, která zvládne udolat každého - laponské komáří letectvo. Nás však letos neudolala, protože asi byla někde na cvičení mimo domovskou zem.

A pak už vzhůru za severní polární kruh. Ale pozor! Polární kruh se pohybuje, takže by se někdy mohlo stát, že si myslíte, že jste ho překročili, ale ve skutečnosti ne. Ale králíkům se tohle rozhodně nestalo, protože jsme jeli ještě mnoho a mnoho kilometrů za něj. Akorát teda asi zrovna nebyl tam, kde byl naznačen. Pak následuje Jokkmokk. To je jakési laponské hlavní město, místo trhů a také stůl a židle u nás doma v kuchyni. Co symbolizuje laponská vlajka?

Když potká Čech soba, mají radost oba. Když ho potká na silnici na rovném úseku, tak je to fakt radost (náš 1. sobí případ), když ho potká za zatáčkou, tak je ta radost už menší, ale vzhledem k tomu, že je to originální přírodní sob, tak to pořád stojí za to. Ve Švédsku prý žije asi 120 000 sobů.

Kiruna je industriální město. Ale v létě to docela jde. V zimě tam asi opravdu musí být teskno. Nám se tam ale líbilo. V Kiruně mají hezké dětské hřiště a na něm žádné děti. Takže jsme na testování herních prvků zůstali sami. Co se dá dělat, když ono se to otestovat musí. V Kiruně se těží železná ruda. Ale to, předpokládám, všichni víte z hodin zeměpisu. Tedy alespoň my jsme se to učili. Nepředstavujte si ale nějakou šachtičku v zemi, kde by se tak nějak kutalo. Jedná se o megatěžbu zajišťovanou státní společností LKAB. Do dolu jsme se podívat nešli. Někdo na internetu psal, že to není zas tak úžasný, tak jsme to oželeli. Kiruna je také nejsevernější obcí ve Švédsku a největší svojí rozlohou. Obce ve Švédsku jsou vůbec veliké. Taková obec Kiruna je velká asi jako polovina Švýcarska.

Rozloučíme se s Kirunou a vyjíždíme do Abiska. Abisko je malá turistická stanice a zároveň národní park. Moudré knihy a další zdroje praví, že Abisko má z celého Švédska nejnižší srážkový úhrn (cca 300 mm za rok), hodně slunce a mírné letní klima. A proto lehce prší a je zima! Ale na druhou stranu - je to poprvé, co nám ve Švédsku prší. Musíme uznat, že paní z Gammelstadu měla pravdu - ochladilo se.

Ve čtvrtek 2. 7. 2009 ráno je krásně. Obloha je částečně modrá a svítí sluníčko. Vyrážíme kolem peřejnaté řeky k jezeru. Také konečně vidíme legendární Laponskou bránu. Cesta příjemně ubíhá, občas nás akorát napadne pár komárů. Potkáváme také výpravu Japonců (ne Laponců) - asi se jedná o nějakou univerzitní konferenci, nebo tak něco. Večer je totiž potkáváme, jak společně se Švédy debatují v takovém velkém kroužku. A mají půjčené krásné oranžové stany. Po návratu z půldenního výletu jdu odpočívat do sauny, která je součástí kempu. Spolu se mnou jsou tam nějací tři domorodci. Celou dobu v sauně jsem si myslel, že ti tři mluví finsky. Uvažoval jsem i o sámštině (laponštině). Kdo by se chtěl začít sámsky (laponsky) - může začít. Finů je tu hodně a nějak jim vůbec nerozumím. Švédštině bych přece musel aspoň trochu rozumět. Ale asi ne. Asi to byli fakt Švédi a mluvili rychle. Prostě psané švédštině se dá tak nějak rozumět, ale s mluvenou je to trochu horší.

Večer nastává čas pro výstup za půlnočním sluncem, které budeme pozorovat z hory Nuolja (1 169 metrů nad mořem). My začínáme asi na čtyřech stovkách, takže to nějaký ten výstup bude. Cestou se kocháme krásnými výhledy na Laponskou bránu, sněhovými poli (přes jedno nebo dvě musíme i přejít) a výhledem na jezero. Cesta je místy rozbahněná, protože sníh taje. Ve vyšších místech nás pronásleduje podivný pískot. Nejdříve si myslíme, že jsou to nějaká pěkná vysokohorská zvířátka - svišti? (kdo ví, zda svišti takhle na severu vůbec žijou, my teda rozhodně ne) - ale nakonec zjistíme, že jsou to ptáci, kteří poskakují v dálce na kamenech a přelétávají.

Na vrchol dorazíme příliš brzo - měli jsme časovou rezervu, tak musíme čekat. Jsou tam již tři Švédové, kteří se s námi dávají do konverzace. Loni byli na nejvyšší švédské hoře - Kebnekaise - a slunko ani neviděli, jak bylo škaredě. To dnes nehrozí. Přesto je velká zima. Fouká a moc nad nulou asi nebude. Konečně půlnoc. Vracíme se asi 1:40 a jdeme spát.


Pátek 3. 7. 2009
Spíme do oběda. Najíme se, koupíme nějaký dáreček v místním obchodě (měli i Starobrno v plechovce za 15 SEK) a vzhůru do Norska!

Více fotek