Tak co lyžování?

Ále, docela dobrý...

Letos jsme se vydali na hory do stejného místa jako loni.

Z domu jsme vyrazili v sobotu 28. 3. 2009 ráno a do místa určení dorazili večer. Rychleji to moc nejde. Poměrně dlouhý závěrečný úsek se totiž jede mimo dálnici po nejrůznějších serpentinách. Projíždí se také tunelem do italského Livigna, kde pravidelně bývají zácpy. Obsluha tunelu řeší zácpu docela "vtipnou" metodou. Prostě vás pošle na nějakou boční silničku, tam nechá celou kolonu jet třeba 2 kilometry do neznáma a pak ji zase otočí zpět k místu odbočení z hlavní trasy. No zajímavé... Ale je pravda, že kdyby to řešil nějaký, řekněme typický, český úřad, tak by jistě nedopadlo lépe (spíše možná ještě o trošku hůře).

Dalším faktorem komplikujícím letos dopravu byl déšť, který se ve vyšších výškách měnil na sníh. Měli jsme s sebou sněhové řetězy, které, jak Bob prohlásil nebudou na 99,9 % potřeba, ale nutno přiznat, že mnoho slabších povah řetězy v průsmycích ve výšce nad 2000 metrů nad mořem nasazovalo.

Po ubytování jsme zjistili, že máme sice hojné vybavení (které jsme si po loňských zkušenostech dovezli) - topení, notebook, rychlovarnou konvici, lampičku, ale většina zástrček nepasuje do italských zásuvek - prý zásuvky nějakého předpotopního typu. Prvního dne se nám podařilo získat redukci, která ovšem do zásuvek taky nepasovala.

Neděle 29. 3.
* Míříme do domovského lyžařského střediska San Colombano - Oga. V polohách nad 1500 metrů sněží a sněží (níže prší a prší).
* Bobek kňučí a kňučí (v této souvislosti nutno říci, že jsem si vedl zcela důvěryhodnou statistiku, se kterou vás později seznámím).
* Hrůzný nález tří mrtvol - z toho jedna u nás na balkóně (jednalo se o nějaké menší ptáčky). Bobek se však mrtvoly elegantně zbavil - že by nějaké předchozí zkušenosti???
* Zjišťujeme, že u elektrického plotýnkového vařiče opět není poznat, kdy je vypnut, kdy to hřeje míň a kdy víc (pokud tam nějaké obrázky nebo čísla u ovládacího kolečka byly, tak jsou smazány), takže vypnutí řešíme vytažením ze zásuvky. Přitom Bobek objevuje, že vařič má jinou zásuvku, do které pasuje redukce, takže už nám jede notebook, konvice i topení.


Pondělí 30. 3.
* Lyžujeme v Bormiu. Opět vyjíždíme nad 3000 metrů - tentokrát testujeme velkou kabinovou lanovku.
* Je to tady Čech vedle Čecha.
* Většinu dne je krásně slunečno.
* Na modré sjezdovce lyžují anglicky mluvící slečínky v tričenkách na ramínka (dle stylu jízdy vidí sníh asi poprvé v životě)
* Navštěvujeme termální lázně pro chudé.
* Bobek má originální výmluvu o řízení: "Mě nemůžeš k tomu nutit, když jsou tady tak úzký uličky".
* Bobek má psát svůj diplomový elaborát a žebrá o sudoku. "Kde jsou sudoku?" "To nejsou tvoje (sudoku)!" "Dej mi je!"

Úterý 31. 3.
* Ráno jsme viděli Poláky, kteří měli úplně prořízlou pneumatiku u auta.
* Testujeme nové sjezdovky v areálu San Colombano - Oga, do kterých se loni nedalo příliš rozumně dostat kvůli nefunkčnosti jedné sedačkové lanovky. Také se vydáváme na vrcholek Dosso Le Pone (2547 metrů), kam jsme loni nevyjeli.
* Letěl vrtulník, ale pro nás ne.
* Ráno byl manchester a pak to měklo (jak by řekly slečny, co jsme potkali předešlého dne v Bormiu).
* Často jsme byli jediní na celé sjezdovce.

* V termálech jsme si pomocí praktických ukázek ujasňovali, jak vypadá typická česká rodinka Novákových:
# otcové a starší synové v ruce plechovku s pivem;
# ženy a dívky tanga;
# všem společný cíl "musíme mít víc než oni" - víc jízd na sjezdovce, víc místa v termálech, víc jídla,...;
# rudě spálené ksichty (na opalovací krém už asi nezbyly peníze);
# auto off-road s rakví (místa na pivo není nikdy dost);
# pupek velikosti minimálně střední;
Neříkám, že je z toho něco špatně, ale jak se těch faktorů sejde moc naráz, tak už to svědčí o Novákových.
* Při zpáteční cestě nás před termály zastavují nějací Češi a hledají "tu jeskyni s horkou vodou".
* V obchodě mají plno redukcí, ale my už nepotřebujeme, tak si raděj kupujeme něco dobrého na pití - víno a džus :-).
* Bez komentáře:
Bob: Já se jdu oholit!
Bobek: Nechoď! Budeš vypadat mužně, jednou za deset let.
* Itálové stále nepochopili, že už neexistuje Československo a Jugoslávie. Ta mapka není z žádného starého propagačního materiálu...

Středa 1. 4.
* Jedeme do Santa Cateriny.
* Zajímavé jsou zejména úzké uličky mezi starými domy.
* Parkoviště pod sjezdovkou je ve stejném bahnitém stavu jako loni a stále se staví - asi máme čest poznat to pravé italské tempo výstavby.
* Při cestě zpět si prohlížíme staré Bormio.
* A pak opět do termálů.


Čtvrtek 2. 4.
* Lyžujeme v Bormiu.
* Hážeme do schránky pohledy. Milý čtenáři, pokud už ti pohled došel, raduj se :-) Pokud ne, nesmutni. Buď dojde, nebo se ztratil, nebo ti ani nebyl žádný poslán. Ale to rozhodně neznamená, že by sis pohled nezasloužil. Ale každý prostě pohled dostat nemůže...
* Odpoledne zase prší a sněží, takže ani nejdeme do termálů.
* Italský "pracant" přetřiďuje špatně roztříděný odpad a nadává.
* Do cesty se nám vrhá malý cyklista a posléze i malý lyžař.
* Na sjezdovce se konal závod veřejnosti (příchozích) v obřím slalomu. Nezúčastnili jsme se, ale poslední bychom nebyli - někteří měné soudní jedinci jeli pluhem...
* Zde je slíbená statistika Bobkových nejčastějších výroků:
# Jezdíš moc rychle (na sjezdovce) ... 156 ×
# Bolí mě nohy ... 133 ×
# Tlačí mě boty ... 131 ×
# Mně se nechce vstávat (z postele) ... 72 ×
# V těžkých pasážích jezdím rychleji než ty ... 56 ×
# Já v Itálii neřídím, jsou tu moc úzký uličky ... 48 ×
# Dej mně to přečíst (Bobův poznámkový aparát) ... 15 ×

Pátek 3. 4.
* Poslední den jsme si nechali na naše domácí lyžařské středisko. Počasí vyšlo perfektně.

* Bobek byl dokonce tak "smutný", že pronášel věty typu: "To je škoda, že už nepůjdeme zítra lyžovat". Občas se ovšem přeřeknul. Například ve větě "Ach jo, je teprve půl jedné" chtěl jistě místo "teprve" použít "už".
*Stala se nám také malá nehoda. Bob se utrhl z vleku. Při jízdě do kopce nevydrželo gumové zakončení tyče a provaz se vyvlíkl, a tak jsem sice pevně držel tyč, ale tak už jaksi nebyla tažena směrem vzhůru... Že by moje nadlimitní váha? Nebo snad rafinovaný Bobkův atentát?
* Poslední termály a večer zase balíme všechny věci zpátky. Spoustu věcí jsme ani nevyužili (oblečení, hry, pingpong a dokonce i nějaké jídlo). Prostě jsme jen lyžovali a spali :-)

Lyžování skončilo, v sobotu 4. 4. vzhůru domů. V průsmyku u Trepalle (některé zdroje uvádějí, že je to nejvýše položená trvale obydlená obec v Evropě) byl jeden stupeň pod nulou, ale nesněžilo :-) Cesta před tunelem i v tunelu probíhala bezvadně. Potkali jsme koně, který se vezl v přívěsu pro koně. Zajímavé na tom bylo to, že kůň nebyl vidět, akorát mu z vleku vylízal celý ocas. Dál to ještě docela šlo, i když provoz brzdili švýcarští a rakouští celníci, kteří se bavili zabavováním a proclíváním cinzan a podobných pochutin (na Livigno a Švýcarsko se nevztahují běžná daňová a celní pravidla - Livigno je bezcelní zónou, stejně jako třeba hora Athos v Řecku a Švýcarsko zase není v EU).

Komplikace nastaly po přejezdu do Rakouska. Stala se tam dopravní nehoda, a provoz byl sveden střídavě do jednoho pruhu. Takže za první 4 hodiny jízdy jsme urazili "rekordních" 140 kilometrů.
U Landecku jsme se dostali na dálnici a situace se dala do normálu. Cestou po dálnici jsme luštili některé tajemné zkratky. Co znamená LKW a PKW asi hodně z vás ví, ale víte také, co znamená IG-L? My jsme to nevěděli, ale dálniční značky toho byly plné.

Mezi Vídní a Mikulovem zorganizoval Bobek sčítání zajíců a bažantů. Ne mrtvých, ale živých. Zajíci to nakonec vyhráli 37 ku 22.

Fotogalerie

A to je konec, přátelé.
Bob