Ciao Venezia!

Už jste někdy jeli do Benátek na kole? My ano. Teda je pravda, že jsme si ho z Brna trochu posunuli autem, ale závěrečných cca 40 km jsme jeli na kole. Bydleli jsme totiž v Duna Verde. Cesta na místo probíhala v pohodě až na to, že na rakouské dálnici byly furt nějaký omezení rychlosti. Buď 100 km/hod. na vybraných místech nebo 80 km/hod na místech, kde se pracovalo. A ty pracovní úseky byly občas dost dlouhý. Takže člověk může zapomenout na to, že by se dostal přes průměrnou rychlost 90 km/hod. Místo bydlení jsme nakonec našli. Hned napoprvé jsme dojeli podle plánku a popisku na správné místo, ale řekli jsme si, že tam ještě nejsme (neviděli jsme dobře ukrytá auta dalšího osazenstva), tak jsme se jeli podívat zase jinam.

Systém italských cyklostras je zajímavý. V oblasti jsou krásné možnosti jízdy na kole. Člověk ovšem může zapomenout na to, že by tam byly nějaké značky, směrovky, apod. Takže se jede většinou dle odhadu. První objevitelské cesty proto obvykle trvají déle a přinášejí zajímavá zjištění. Objevena mrtvá laguna s polonudistickou pláží, objeven most přes řeku Piavu, apod. :-)

V Benátkách jsme strávili na lodích skoro polovinu života. No, polovinu života ne, ale dost. Ty lodě totiž jezdí hrozně pomalu. 5-20 km/hod. Mohly by jet rychleji, ale nejedou, aby nepoškozovaly lagunu velkými vlnami.
Mrkli jsme na ostrůvky Mazzorbo, Torcello, hřbitovní ostrůvek San Michele, uličku Calle Varisco – 58 cm široká – tvrdí průvodce, Ponto del Diavolo – most bez postranního zábradlí.

Koupali jsme se v moři. Mysleli jsme si, že to bude mít tak minus patnáct stupňů, ale nemělo. Jak je to mělký, tak se to docela rychle prohřeje a bylo to v pohodě.

Ještě jsme plánovali, že se vypravíme do Dolomit nebo Julských Alp na jednodenní výlet, ale to už jsme nestihli.

Celý týden bylo slunečno, případně polojasno a teploty mezi 20 a 30 stupni. Pršet začalo až na zpáteční cestě, asi 100 km před Vídní. Ale stálo to za to :-)

Fotky