Za půlnočním slunkem I.

Neděle 24. 6. 2012
Králíci opět míří za půlnočním slunkem. Letošním cílem je projet Polskem, zastavit se trochu v Litvě, Lotyšsku a Estonsku, přetrajektit se do Finska – omrknout Helsinky a pár národních parků, nahlédnout na norský sever s výhledem na Severní ledový oceán a vrátit se zpět do Finska a zpátky na jih domů. Zajeli bychom se kouknout i do carského Ruska, ale když bratři Slované dělají takové cavyky s vízy, tak mají smůlu a budou se muset bez nás zatím obejít. Původně jsme chtěli vyrazit už v sobotu, ale protože jsme se v pátek intenzivně ulejvali a nestíhali se balit, tak jsme odložili odjezd až na neděli ráno. Nakonec jsme se řádně rekreovali i v sobotu, ale sbalit jsme se přece jenom stihli.

Dobrovolně jsme vstali v pět ráno a něco před šestou hodinou vyrazili po dé jedna směrem na Ostravu. Cesta ubíhala v pohodě a kolem osmé jsme překročili řeku Odru a polské hranice. Zpočátku jsme měli trochu problém přemluvit telefonní navigaci, aby nás vedla tam, kam potřebujeme, ale časem to snad i pochopila. V mezičasech jsme se navigovali sami, však máme na to roky praxe. Katowice, Częstochowa a už jsme v hlavním městě našich severních sousedů.

Ve Varšavě se večer žádné utkání fotbalového Eura nehrálo, tak jsme projeli celkem bez problémů. Dokonce kolem fotbalového míče kdesi na křižovatce a kolem stadionu u řeky Wisly. Dále pěknou krajinou lesů, luk a jezer až na samý východ Polska. Přišlo mi to tam jako docela pěknej zapadákov, ale bylo tam fakt pěkně. Večer jsme se rozhodli strávit v kempu v litevském Druskininkai, na který jsme získali tip z internetu. Nejkratší cesta do Druskininkai by vedla přes Bělorusko, ale fotr Lukašenko by nám asi nedal víza, tak si trochu (ale opravdu jenom kousek) zajedeme severně a do Litvy zamíříme z Polska.

V Litvě se posouvá čas o hodinu dopředu, takže na místo dorážíme něco kolem 20.30 (tj. kolem 19.30 SELČ). Domluva v kempu probíhá raději jen v angličtině. Sice jsme v autě trochu studovali litevštinu, ale obávám se, že po úvodní naučené frázi z naší strany a odpovědi v rychlolitevštině bychom stejně museli přeskočit do angličtiny. Tak proč se zdržovat. Ta litevština nějak neleze do hlavy, i když jsou ty slova občas docela zapamatovatelná – např. špinavý je nešvarus. Kemp je jinak moc pěkný, ubytovat se tu lze i v tee-pee.

Cestou jsme nezajeli žádné zvíře, nevběhla nám do cesty žádná kráva – kolem silnic se jich potulují mraky nepřivázaných, ani psa, co chtěl spáchat rituální sebevraždu skokem pod naše auto, jsme nepřejeli, a tak se zatím máme dobře. Počasí výborné, žádná policejní hlídka nás nestavěla, fotky ze stacionárních radarů snad také nedorazí. Ujeto cca 1000 km. Silnice v Polsku nebyly tak hrozné, jak jsme očekávali. Místy šlo jet dokonce přes stovku, ale na druhou stranu dost velký kus cesty před Varšavou probíhaly stavební práce a jelo se tam pomalu.