Za půlnočním slunkem II.

Pondělí 25. 6. 2012
Vstáváme ráno kolem 11:00 (což je kolem 10:00 českého času). Musíme přece dospat včerejší brzké vstávání. V průběhu pozdní noci, rána a časného dopoledne několikrát pršelo. Vždy takové přeháňky, ale pak už je vcelku pěkně, takže ani moc nezmokneme.

Jedeme do parku Grutas nedaleko Druskininkai, který zbudoval Litevec Viliumas Malinauskas, co zbohatl na obchodě s houbami. Hlavní atrakcí parku jsou komunistické sochy z éry bývalého Sovětského svazu, které se nacházely na území Litvy a po roce 1991 byly odstraněny. V parku je pěkná řádka pohlavárů všeho druhu, nejvíce ale jednoznačně vede soudruh Lenin. Pro zpestření je také zařazena ukázka železné opony, kterou soudruzi chránili lid před tím, aby jej zlý imperialista nenapadl. K vidění jsou i muzejní domky plné dokumentace – knihovny, oslavné básně, plakáty, medaile, stranické knížky, budovatelské obrazy apod. V návštěvní knize je i český zápis z předchozího dne, který mluví něco v tom smyslu, že je to dobré varování pro budoucí generace. Ideová náplň parku je doplněna o herní část plnou socialistických skluzavek, fitness prvků, kolotočů atd. Vše doprovází budovatelské písně z šedivých ampliónů. A v neposlední řadě je tu malá ZOO. Klokani, lamy, pštrosi, oslíci, medvěd hnědý, morčata, velbloudi a různí ptáci. Je tu taky možnost zakoupení nejrůznějších suvenýrů ze sovětské doby, ale bohužel si to nelze moc prohlédnout, tak kupujeme jenom nějaké pohledy.

Pokračujeme do hlavního města Litvy – Vilniusu. Na příjezdu nás vítá zúžení silnice ze 3 pruhů na 1 a pěkná zácpa. Ale my zas tak nikam nespěcháme, tak se to dá přežít. Do centra nejdeme (Bobek už tam byl při předchozí návštěvě Litvy), a tak se Vilnius jeví jako jedno velké bludiště nevábných přivaděčů, benzínových pump a šedivých domů. Jedeme směrem k Muzeu středu Evropy. Je už však moc pozdě a cena příliš vysoká, tak si to necháme na jindy. Stihneme ještě samotný střed Evropy, který v roce 1989 vypočetli francouzští vědci a zasadili jej zhruba 15 kilometrů severně od Vilniusu. V roce 2004 tu byl také vztyčen obelisk při příležitosti vstupu Litvy do EU.

Pokračujeme v přejezdu poblíž k Hoře křížů. Cesta po takové „skoro“ dálnici ubíhá rychle. Prokládají ji krátké intenzivní přeháňky. Hledání místa k noclehu je malý horor, ale nakonec najdeme pěkné místo v Meškuičiai a uleháme na kraji fotbalového hřiště. Oproti ránu se citelně ochladilo. Společnost nám dělají místní kočky, zejména jedna aktivní. Bobek taky viděl kunu.

Fotky