Bob a Bobek v Barceloně

Tak už o nás píší aji v novinách :-)

Bobek bez sebe

Bobek byl v pondělí okraden o peněženku a mobil. Takže nic moc začátek týdne. Ani neměl moc čas psát, protože teď pořád bojuje s větrnými mlýny (tj. vyřizuje nové doklady, blokuje staré doklady atd.).
Taková událost jaksepatří zkazí náladu i králíkovi, ale světe div se, místo aby králíka na policii dorazili, dalo by se říct, že ho z toho celkem dostali - holt hezké prostředí a vlídné slovo je ten zázrak, který na většině úřadů ještě nenašli. Krom vlídného slova obdržel Bobek ještě samozřejmě náhradní doklad za OP. A to je kámen úrazu. Má to být náhrada OP, ale nikde to nechtějí. Zdravotní pojišťovna chce doklad s fotkou, Vodafone chce pas nebo doklad s fotkou, banka chce pas nebo OP... Prostě policií vydaný doklad jim sice nakonec stačí, ale je to boj (od úterý už ale beru všude pas).
Další zábavnou historkou je to, že Bobkovi v bance zablokovali neexistující kartu (naštěstí asi i s tou existující, protože účet je celý) - nějakou na Bobkovo jméno za svobodna, která je prý ale novější než ta s Bobkovým jménem za současna.
Dále se Bobek vypravil na MMB vyřídit novou občanku. Normálka přišel (jako na každý úřad) ráno v 7.30, aby byl pak brzo v práci. Myslíc si, že je pokažená fotobuňka u vstupních dveří, poskakuje a doufá, že se otevře. Ostraha za dveřmi si užívá "domácí kino". Bobek nakonec zjišťuje, že úřední hodiny na tomto skvělém a pro občany přívětivém úřadě jsou JIŽ od 8.30. Tak se Bobek vzdává a jde do práce.

Tolik k boji s větrnými mlýny. Ještě přidám osobní postřeh. Přišlo mi zajímavé, jak je v dnešní době každý králík (a tedy i člověk) přímo spojen se svými osobními doklady a mobilem. Každý po vás pořád něco z toho chce, každý vám chce zavolat, vy chcete zavolat spoustě lidí. A najednou to nemáte. Jako by člověk ani najednou nebyl člověk (anebo králík :-). Najednou to prostě nejste vy, protože bez těchto věcí se ve světě cítíte zcela bezradně. Prostě jaksi bez sebe.
Jo, a taky teď nemám na nikoho telefonní čísla - takže kdo to čtete, můžete mi dát vědět vaše číslo. Moje je stejné.

Bobek

Exkluzivní zjištění!!!

Nemůžu se s vámi nepodělit o moje úžasné dnešní zjištění…
Ale nejprve vás uvedu do děje.
Jak jistě mnozí víte, Bobek učil na Jezírku výukové programy pro školy. A jeden program, z důvodu jezírkovského mraveniště jistě nejoblíbenější, byl právě o mravencích. Dneska bude Bobek opět učit o mravencích, a tak se stalo, že se začetl do Ferdy mravence a tahle skvělá knížka ho zcela pohltila…
A co víc – na wikipedii zjistil, jak to vlastně s tím Ferdou bylo:
Ferda Mravenec je oblíbená fiktivní postava mravence knih pro děti. Jeho autorem je kreslíř Ondřej Sekora. Je to rovněž postava komiksová.
Poprvé se objevila 1. ledna 1933 na stránkách Lidových novin, kdy začaly vycházet kreslené Příhody Ferdy Mravence. Původní Ferda Mravenec měl větší hlavu než v pozdější známnější podobě a kouřil fajfku. Ondřej Sekora později přepracoval námět do známé Knížky Ferdy Mravence. V roce 1935 vycházel v Lidových novinách další seriál o Ferdovi s názvem Ferda Mravenec a syn. V něm se Ferda ožení a narodí se mu syn Bobek…
Jestli jste se dočetli až sem, tak už víte, čí jsem syn :D. A jestli vás zajímá, co dělal můj pohádkový taťka po válce, tak si přečtěte závěr tady…

Vyhlášení výsledků soutěže "Desátá FAQ"

Bob mě donutil napsat. Asi mu pořád leží v žaludku můj dluh 5 ledňáčků (to jsme se v pravěku vsadili, že určitě nevyhrajeme Vozembouch) a na 10 čokolád (tento dluh taktéž z dob pravěku se mnou ale sdílí Čočka, jelikož jsme se naivně vsadily, že Bob nemá bratra :D). Takže když už neplním pohledávky vůči Bobovi, musím prý aspoň vůči vám čtenářům.
Tak tedy – vítězem soutěže v rámci FAQ se stává Čmelda. Všichni ostatní soutěž po jeho trefné otázce zbaběle vzdali. Odměna - nebo co jsem to nasliboval - ho teda nemine (snad).
Takže Čmeldo, až přijedeš na velikonoce, tak se těš :-).

Bobek

Varování první: Strážná věž nestráží!

Včera jsem procházel podchodem pod hlavním nádražím. Bylo tam rozeseto plno Strážných věží. A přesto jsem při běhu po schodech zakopnul a málem se skutálel na zem.
Tak bych chtěl všechny čtenáře varovat, kdyby to náhodou ještě nevěděli.
Strážná věž nestráží - nevěřte vždy titulkům. Nebo minimálně nestráží ty, co neumějí koordionovat svoje pohyby :-)

Varování králíkova ministerstva: Přílišné spoléhání na Strážnou věž může způsobit vážné komplikace!

Tak, a teď už můžu zase v klidu zalízt do klobouku.

Bob

Bowling

Mám jisté pochybnosti, jestli je bowling sport. Někdy, zvláště na některých zakřivených drahách, je to spíše matematika, kde hráčův mozek musí umět dobře spočítat trajektorii, kterou koule opíše.
Toto píšu hned zkraje, aby to později nevypadalo, že svaluju své špatné výsledky na křivou dráhu :-)

Králíci byli včera na bowlingu v Radosti.
A světe div se, vyhrál ten menší nad tím větším. Kdybyste náhodou nevěděli kdo je kdo, tak Bobek nad Bobem.
Byli jsme tam na hodinku a stihli jsme, kromě téměř už povinného zamotání kuželek, 4 hry.
Bobek naházel celkem 477 bodů (průměrně 119,25 bodu na hru) a skončil předposlední.
Bobovo skóre bylo 470 bodů (průměr 117,5 bodu) a vyneslo jej na krásné druhé místo.
Nutno ještě podotknout, že Bobkovi se podařilo v jedné hře hodit 3 desítky prvním hodem a k tomu ještě 4 desítky druhým bodem. Tedy jen v pouhých 3 kolech neshodil všechny kuželky.

Už se těšíme na příště :-)
Bob

Poplatky nejsou zadarmo

To, že se platí poplatky u doktora a v lékárně, to ví teď asi každý. Ačkoliv je to stále ještě relativní novinka, zdá se, že zdravotnická zařízení nám vážně poplatky nehodlají dát zadarmo :-).
Když jdu do nemocnice, očekávám u všech vstupů do areálu viditelnou a téměř nepřehlédnutelnou informaci o tom, kde je možné poplatek zaplatit. Ale to jsem asi fakt naivní :-))))).

Poučen od známého, který se kvůli poplatku vracel v Bohunicích přes půl areálu, rozhodl jsem se býti ostražitým králíkem a mít oči i uši nastražené. Navíc jsem doufal, že u svaté Anny na tom budou s informačními cedulemi líp. Vybaven teoreticky a připraven psychicky, vydal jsem se doprovodit klienta do nemocnice (součástí mojí práce jsou i doprovody klientů na různá místa).

Po příchodu do areálu nemocnice jsem žádnou ceduli nezaznamenal (šli jsme z Mendláku). Kupodivu se nám podařilo najít rychle správnou budovu, která sice nesouhlasila s mou teoretickou přípravou, ale nevadí (vždycky si hledám na netu, kde to které oddělení má být, neboť jsem již poučen, že spoléhat na informační cedule není radno). Poté, co jsme se zeptali v přízemí budovy, kde že máme zaplatit, bylo nám řečeno, že přece na vrátnici! Ouha, tak nejsou lepší jak v Bohunicích! No ale nakonec jsme zjistili, že i přímo v budově se nachází automat na poplatky, ale nevrací. Nevadí, měli jsme přesně – takže hurá do obsluhy automatu. Byl k tomu návod na 2 A4, do kterého jsem se jal zírat a zjistit, jak to funguje. Bylo to totiž na mě, protože automat byl na bázi dotykové obrazovky, tudíž pro nevidomého zcela nepoužitelný. První úkol „zadejte číslo pojištěnce“, tedy vaše rodné číslo – ať žije ochrana osobních údajů. Vysvětluju teda, že mi klient bude muset sdělit svoje RČ, když tu jde kolem doktor a říká „ále, to nemusíte, to stačí jen potvrdit bez zadávání“. No vida, jde to i bez studia dlouhého návodu k obsluze, akorát to musíte vědět. Takže vhazujeme mince, bereme potvrzení a chvátáme do patra na oddělení. Ale ouha, na evidenci po nás kromě potvrzení chtějí ještě kopii potvrzení. Takže chvátám opět dolů doufaje, že mi potvrzení někdo zatím nevzal. Dole proberu plno stvrzenek u bankomatu sousedícího s automatem na poplatky, hledané potvrzení však nakonec nacházím přímo v kastlíku automatu. Se mnou hledají další 2 lidé , takže se aspoň ujišťuju v tom, že nejsem úplně blbej králík a že vina je na straně nemocnice. Nicméně abych dokončil můj dramatický zážitek – vybíhám opět nahoru a vítězoslavně odevzdávám kopii. Další peripetie v nemocnici a kupodivu i v lékárně už byly v obvyklém rozsahu.

Takže s poplatkama to není úplně jednoduchý. A hlavně je to fakt úplně skvělej pocit vláčet nevidomého člověka po nemocnici a tvrdit, že ty informační cedule jsou úplně nanic a že to fakt nikde nepsali. A že na internetu to psali jinak. A že když už něco někde náhodou píšou, tak se to zase nedá pochopit. Nevím nevím, jestli mi to věří… Takže děkuji nemocnicím, že mi takhle kazí reputaci…