Poplatky nejsou zadarmo

To, že se platí poplatky u doktora a v lékárně, to ví teď asi každý. Ačkoliv je to stále ještě relativní novinka, zdá se, že zdravotnická zařízení nám vážně poplatky nehodlají dát zadarmo :-).
Když jdu do nemocnice, očekávám u všech vstupů do areálu viditelnou a téměř nepřehlédnutelnou informaci o tom, kde je možné poplatek zaplatit. Ale to jsem asi fakt naivní :-))))).

Poučen od známého, který se kvůli poplatku vracel v Bohunicích přes půl areálu, rozhodl jsem se býti ostražitým králíkem a mít oči i uši nastražené. Navíc jsem doufal, že u svaté Anny na tom budou s informačními cedulemi líp. Vybaven teoreticky a připraven psychicky, vydal jsem se doprovodit klienta do nemocnice (součástí mojí práce jsou i doprovody klientů na různá místa).

Po příchodu do areálu nemocnice jsem žádnou ceduli nezaznamenal (šli jsme z Mendláku). Kupodivu se nám podařilo najít rychle správnou budovu, která sice nesouhlasila s mou teoretickou přípravou, ale nevadí (vždycky si hledám na netu, kde to které oddělení má být, neboť jsem již poučen, že spoléhat na informační cedule není radno). Poté, co jsme se zeptali v přízemí budovy, kde že máme zaplatit, bylo nám řečeno, že přece na vrátnici! Ouha, tak nejsou lepší jak v Bohunicích! No ale nakonec jsme zjistili, že i přímo v budově se nachází automat na poplatky, ale nevrací. Nevadí, měli jsme přesně – takže hurá do obsluhy automatu. Byl k tomu návod na 2 A4, do kterého jsem se jal zírat a zjistit, jak to funguje. Bylo to totiž na mě, protože automat byl na bázi dotykové obrazovky, tudíž pro nevidomého zcela nepoužitelný. První úkol „zadejte číslo pojištěnce“, tedy vaše rodné číslo – ať žije ochrana osobních údajů. Vysvětluju teda, že mi klient bude muset sdělit svoje RČ, když tu jde kolem doktor a říká „ále, to nemusíte, to stačí jen potvrdit bez zadávání“. No vida, jde to i bez studia dlouhého návodu k obsluze, akorát to musíte vědět. Takže vhazujeme mince, bereme potvrzení a chvátáme do patra na oddělení. Ale ouha, na evidenci po nás kromě potvrzení chtějí ještě kopii potvrzení. Takže chvátám opět dolů doufaje, že mi potvrzení někdo zatím nevzal. Dole proberu plno stvrzenek u bankomatu sousedícího s automatem na poplatky, hledané potvrzení však nakonec nacházím přímo v kastlíku automatu. Se mnou hledají další 2 lidé , takže se aspoň ujišťuju v tom, že nejsem úplně blbej králík a že vina je na straně nemocnice. Nicméně abych dokončil můj dramatický zážitek – vybíhám opět nahoru a vítězoslavně odevzdávám kopii. Další peripetie v nemocnici a kupodivu i v lékárně už byly v obvyklém rozsahu.

Takže s poplatkama to není úplně jednoduchý. A hlavně je to fakt úplně skvělej pocit vláčet nevidomého člověka po nemocnici a tvrdit, že ty informační cedule jsou úplně nanic a že to fakt nikde nepsali. A že na internetu to psali jinak. A že když už něco někde náhodou píšou, tak se to zase nedá pochopit. Nevím nevím, jestli mi to věří… Takže děkuji nemocnicím, že mi takhle kazí reputaci…