Bavte se s outů

Existuje nespočet možností dobré zábavy.
Vynikající příležitost poskytuje taky ouřad outů. Navenek se sice tváří jako firma, ale tomu může uvěřit jen ten, kdo s tímto ouřadem nikdy nepřišel do styku.

Volala jednou paní ouřednice z outů králíkově babičce, že je potřeba doložit jakýsi papír, aby mohla být dál telefonní služba poskytována za stávajících podmínek.

Výborně, tak nám nesete ten papír, ale budeme potřebovat ještě občanku vaší babičky. A na co ji potřebujete, vždyť se nic jiného nemění? No to my nevíme, ale potřebujeme. A pane, v životě víc věcí nedává smysl, ale to si musíte zvyknout. Cenná rada do života od rádoby pokrokového ouřadu. My to tam pošleme a uvidíte, že vám to bez občanky nevezmou.

Jal jsem se dalšího dne ověřovat, zda to tam došlo a zda mi to vezmou. Nepochodil jsem. Na zákaznické (zřejmě od slovního spojení zákaz volání) lince jsem se nikdy nedostal pod pět minut čekání a k operátorovi se nikdy nedostal.

Vyrazil jsem tedy opět do outů prodejny. Vědom si toho, že ne všechny pobočky ouřadu poskytují stejnou zábavu, zamířil jsem do jiné pobočky. Tam mi bylo řečeno, že v systému nic nemají, že to tedy pošleme znovu (včera jsme to asi poslali do černé díry), ale že je potřeba ještě vyplnit žádost, kterou už jsme vyplňovali loni. Aby měla čerstvé datumy. A taky je potřeba, aby to babička podepsala stejně jako minule. Asi už tuší, že jejich debilní žádosti podepisuje kdekdo. Znalý problematiky jsem se zeptal, zda je to všechno, zda nebude ještě něco potřeba (slovo občanka jsem neřekl, nechtěl jsem ouřednici příliš napovídat). Prý ne.

Zařídil jsem vyplnění žádosti a podpis a vyrazil do další etapy. A máte občanku babičky? No nemám, tady vedle vás stojící ouřednice říkala, že už nic dalšího není potřeba. Aha, tak teda není potřeba. Není nadto, když ouředníci vědí, co chtějí a taky vám to řeknou. A ještě lepší je, když se alespoň dva shodnou. Čekat shodu u třech a více je projevem naprostého bláznovství.

Tak tedy odešleme žádost. A dáte mi potvrzení, že jste tu žádost odeslali a že je to vyřízeno? Nechápavé mlčení - na co někdo asi potřebuje potvrzení, které oni běžně nevydávají. No na co asi že...

A je tam razítko? Ptá se neznámý hlas z centrálního mozku outů. No na originále je, to že si to špatně okopírovali, že není vidět na tom, co posílají faxem, je jejich problém.

No a navíc vám přidáme tuhle rámcovou smlouvu bez které by to nešlo. I když to bez ní doteď docela dobře šlo :-)

No těším se na další etapu :-) Dám jim asi týden a uvidíme, zda se něco změní.

Po týdnu čekání se zdá, že centrální mozek outů už žádost obdržel, dokonce ji i zpracoval a zavedl do systému. Sice se ještě trochu nemohli shodnout, odkdy je vlastně sleva platná, ale to už je jen detail.

Nyní už nás čeká skutečně poslední etapa. Zkontrolovat ve vyúčtování, zda to správně vyúčtovali. A to si ještě chvíli počkáme.

Bob

Chcete se stát bobrem?

"Ke skácení stromu je potřeba takovejch papírů, že by člověk někdy chtěl být bobr, aby si to mohl vyřešit sám."

Nejmenovaný občan na schůzi vlastníků nejmenovaného domu, kde se řešila otázka výsadby stromů ve vnitrobloku.

Jak nám dupou králíci?

Jak? No přece raz-dva-tři-ča ča ča –dva-tři- ča ča ča… do rytmu, teda aspoň občas… Rozhodli se totiž chodit do tanečních. Už je to teda delší dobu, ale zatím nebylo moc o čem psát – základy zvládáme s bravurou nám vlastní. Teď se ale zážitky tak nějak nakupily, takže malé shrnutí:

1. Evica je pořád stejná a pořád všem říká miláčci.
2. V taneční škole nejste člověk, ale obálka (chcete-li do pokračovacích kurzů, musíte za asistence paní v kanceláři znovu vyplnit přihlášku, protože ona si to nedává do počítače, ale do obálek… připomíná mi to „ústav“ PedF MU, kde nejste člověk, ale složka a chcete-li studovat další obor, musíte i přes VŠ diplom dodat maturitní vysvědčení).
3. Asi ve třetí lekci jsme byli donuceni tancovat třikrát s jiným partnerem – pod záminkou toho, že se člověk naučí líp tančit (zkusí si vést různé tanečnice, resp. vyzkouší si různé typy vedení); tipuju, že ve skutečnosti to bylo tak, že nějaká známá od Evicy má tak hrozného partnera, že si chtěla zatančit :-)… v pátek večer už nejen králíci nemají náladu tančit a společensky konverzovat s někým cizím (usuzuju z toho, že ze tří pánů na mě promluvil jen jeden, s dalšími jsme se jen tupě a křečovitě usmívali…).
4. Bylo štěstí, že akce z předchozího bodu neproběhla o týden dřív – Bob si dal topinku s česnekem (nebo tatarák?) a partnerce bych to nepřála…
5. V lekci, která následovala po osudném střídání partnerů, byla malá snaha rychle zavádět promenádu a naopak velká koncentrace párů u východu ze sálu (po zavedení promenády totiž může nastat ono „a teď si pánové postoupí o tři místa vpřed…“ a je trapné prchat).
6. Evica se zatím neodvážila akci zopakovat, ale ona je zákeřná a čeká, až naše pozornost opadne… králíci jsou ale rozhodnuti střídání ignorovat.
7. Taneční škole taky přijde normální, že když máme v rámci kurzu zaplacené dvě speciální lekce, že nám termín oznámí necelých 24 hodin předem.
8. Z výše popsaných důvodů jsme se velmi rozhořčeni nemohli zúčastnit lekce cha-chy s taneční partnerkou Aleše Valenty s Ivou Langerovou… takže holt vruty se konat nebudou.
9. Jinak jsou ale lekce skvělé a o zábavu není nouze – rozvádíme se po každé hodině :-)
10. A to nejlepší nakonec JEŠTĚ JSME SE NEROZVEDLI!

Bobek

Králíci na Tmou

Jak jistě víte, minulý víkend se v Brně konal jubilejní desátý ročník legendární hry Tmou. Králíci nemohli chybět.

Přestože je nenajdete ani v seznamu vítězů, ani v seznamu účastníků, byli jsme tam. A to dokonce na posledním stanovišti před cílem - na stanovišti číslo 15. Tam došel jen málokdo :-)

Ale králíci ano :-)
A pěkně jsme si to v Moravanech u kostela užívali. Kdy jindy se nám podaří dostat zase tak daleko? No uvidíme...

Třeba budou příště i nějaká volná místa v cíli.

Králíci na Havaji

Tentokrát bychom vám chtěli napsat, jak jsme se měli na Havaji. Zkrátka paráda. Lepší oddechovou dovolenou si nedovete asi představit. Sluníčko svítilo, trochu jsme potrénovali surfování a cáchání se ve vlnách. Drinky tekly proudem a palmy byly zkrátka úžasné. Také nás nadchla komunikace s domorodci, mě osobně tedy hlavně s domorodkyněmi. Cože Bobku? Co zas votravuješ? My jsme letos netrávili konec října sami? Aha, no nic, tak to si mimořádně nebudu vymýšlet... Takže, žádná Havaj nebyla.


Zamířili jsme se na Valašsko. Když se Valachům v Praze příliš nedaří, tak králíci musí zkrátka na Valašsko omrknout, zda se jim daří alespoň ve svém vlastním království.

Bára, Ondra, Bobek a Bob zamířili do Vizovic, tam odstavili čtyřkolového oře a zamířili autobusem na Vsetín. Cestou se řešilo, kde bude nejlepší zakoupit pěknou chaloupku na důchod. Druhým autobusem jsme se přesunuli až za Velké Karlovice. Paní, která vystupovala někde před koncem udělila řidiči cenné rady: "jezdi bez nehod a poslúchaj manželku", takže jsme dorazili v pořádku. Také počasí bylo pěkné. Ráno, když jsme vyjížděli z domu, tak bylo škaredě, cestou pršelo, ale Valašsko nás přivítalo sluncem. A to v podstatě vydrželo celou dobu. Samozřejmě kromě noci, ale to už tak v našich zeměpisných šířkách bývá.

Vyrazili jsme do oblasti Kasáren. Státní hranice zde neprobíhá pro hřebeni Javorníků, jak by si člověk mohl myslet. Proč?

Bylo sice 25. října, ale to nám nezabránilo v tom, abychom se neposilnili borůvkami trhanými přímo z keříčků. Za chvíli nás čekala nejvyšší hora celých Javorníků - Velký Javorník - 1071 metrů nad mořem.

Pokračovali jsme dál po hřebeni jihozápadním směrem. Noc jsme strávili pod vrcholem Malého Javorníku. A přežili jsme ji kupodivu bez úhon. Ale na druhou stranu to nebylo zas tak těžké. Ono totiž ani pořádně nemrzlo. A nějaký jeden, dva stupně nad nulou nemůžou králíky rozházet. Někdy ani donutit vylézt ze spacáku. Nedělní ráno jsme sesynchronizovali všechny hodinové stroje a vyrazili dál.


Polední občerstvovací zastávka proběhla na chatě Javorka. Odpoledne již bylo zřejmé, že dorazit v pondělí do Vizovic je příliš ambiciózní plán. Zvlášť, když nás ještě čekalo několik sedel a výstup na kopec Makyta. Při jeho úpatí bylo nutné použít pohon na všechny čtyři, případně jiné léčky. Bára: "Makyta, Makyta, zapotíš se dosyta." A už jsme na vrcholku.

Druhou noc trávíme na loukách u Šerklavy. Pečlivě zaměřujeme, kam bude ráno svítit sluníčko, aby nás pěkně ráno ohřálo. Všechno výborně klaplo. Až na jednu drobnost. Ráno nesvítilo sluníčko... Ale přes den se zase umoudřilo, a tak v Pulčínských skalách už je zase hezky.


Z Lidečka jedeme stopem do Vizovic a pak autem domů.
Více fotek

Ceny eidamu dramaticky vzrostly

To máte tak – u nás v Adamově na Ptačině jsou tři obchody s potravinami. Ještě před nedávnem to byly dvě ENAPO a jedna Brněnka. Teď se situace prohodila a největší samoobsluha přešla pod Brněnku. Nutno zdůraznit, že místní majitel Brněnek je celkem akční podnikatel hájící své obchody na webu Adamova se slovy, že u něj jsou rohlíky k dostání i večer. A je fakt, že se snaží – otvírací doba celkem příznivá, pečivo opravdu mají i odpoledne a tak. ENAPO je dost tragédie.
Co se cen týče, tak méně početným rodinám se už v žádném případě nevyplatí nakupovat v Tescu či podobných superhyper marketech. Jo, něco mají v akci, ale něco taky ne – konkurenci už relativně zničili, tak už to s cenami není nejrůžovější. Na běžné nákupy jsou naše maloobchody srovnatelné. A aspoň se nám nestane, že se rozbrečíme mezi regály, protože už 15 minut hledáme cukr moučka a on prostě NENÍ (to se stalo při večerním nákupu jedné mojí kolegyni – nejen že nebyl cukr moučka, ale nebyl ani personál, který by poradil a celý ten obchod byl najednou tak hrozně velký :-().
Ale co je v Adamově dlouhodobě levnější než v Brně, je tvrdý sýr eidam. Proto, zatímco ostatní analytici sledují vývoj cen ropy potažmo benzínu, my tady sledujeme vývoj cen eidamu. Dříve se držel na ceně 109 Kč za kilo – byl takzvaně trvale v akci. Minulý týden zahájilo ENAPO útok s cenou 99 Kč/kg. Bohužel zdá se, že ani tento tah nevyšel. Dokonce Brněnka dramaticky zvýšila cenu eidamu na celých 119 Kč/kg. Že by už zničila konkurenci? Uvidíme… My rozhodně do ENAPA chodíme jen v případech nejvyšší nouze.
O dalším vývoji cen eidamu na adamovském trhu vás budeme informovat.

Máme dost elánu? ANO! Elánu? NE!

Králíci se včera plni elánu vypravili na Elán. S trochou nadsázky by šlo tuto skupinu zařadit do sekce „oldies“, kam se jdete vyblbnout. My na Elány blbneme rádi a hlavně si tím procvičujeme aktivní porozumění cizímu jazyku.

A jaký byl koncert – jedním slovem fakt výborný. Tak jednak nebyla předskupina, druhak byl dobře nazvučený a taky se na Elánech musí povinně zpívat. Je teda fakt, že na dokonalosti zážitku mi trochu ubralo to, že pán sedící vedle zpíval dost falešně, ale o to víc nadšeně (ne nebyl to Bob, Bob totiž moc nezná slova…). Dalším zajímavým úkazem bylo slovenské trio houslistek G:strinx (slečny ve stylu Vanessy Mae - vzpomínala jsem na Pecina a musím říct, že byla lepší…).

Co mi zaručeně zkazí dojem z návštěvy haly Rondo je ale poplatek za WC. Asi napíšu ombudsmanovi nebo Džamile, bo je tam realizována ukázková diskriminace žen. Záchodky pánské i dámské jsou stejně hnusné (jsme se shodli po vzájemné konzultaci), ale nestejně drahé – páni zdarma, dámy 5 Kč. Taky mě uráží papír na příděl. Kdyby v tom králík měl hledat logiku, řekne si, že dámy asi spotřebují více toaletního papíru a více „osedí“ prkýnka (i když vzhledem k jejich vzhledu o tom silně pochybuju) – proto platí víc. Této úvaze ale neodpovídá fakt, že páni to mají zdarma, ačkoliv taky občas sedí a užívají papíru (i když míň). Takže správná úvaha ohledně této diskriminace je následující – dámy platí, protože musí (zeleně je v Brně po čertech málo a navíc v noci je v zeleni buď feťák, bezďák nebo úchylák), páni neplatí proto, aby na WC šli a neznečišťovali Rondo a jeho okolí – prostě je lákají na WC na základě pozitivní diskriminace!

A jinak je podzim, tak si to užívejte! Dokud je to hezký babí léto. My jsme si to užívali minulou neděli procházkou kolem Adamova. Fotky najdete tady a uvidíte, že nám ten Adamov budete i závidět :-). Tak přijeďte na návštěvu, aspoň uklidíme…