úterý 3. června 2008

Pohádka o rozmazlovně


Bylo nebylo, stalo se nestalo se, kdysi dávno v úplně neznámé zemi žil za sedmero kopci (Špilberk, Lipový vrch, Hády, Palackého vrch, Holedná, Stránská skála, Červený kopec) a sedmero vodními toky (Svratka, Svitava, Ponávka, Vrbovec, Říčka, Leskava, Rakovec) malý rozmazlenec.

No, on vlastně nebyl až tak úplně malý, někdo by snad mohl říct, že byl docela velký, ale žil si, jakoby byl úplně malý. Bydlel v domě, kterému nikdo neřekl jinak než rozmazlovna. A v souladu s tím bylo o něj také patřičně postaráno.
Zástupy služebníků Jeho Veličenstvu zajišťovaly pravidelné a včasné ranní buzení, nákupčí újížděli ve zlatem zdobených vozech pro pokrmy a moky jen té nejvyšší kvality. Jen ti nejvybranější kuchaři se střídali v kuchyni, aby vyvařovali rozmazlenci pochoutky dle jeho nejtajnějších přání. Za odměnu směli i umýt nádobí.
Zbylé služebnictvo zajišťovalo některé další drobnosti, o kterých nemá smysl ani mluvit. Tak nepodstatné a pro Jeho Veličenstvo samozřejmé věci to byly.

Jeho Veličenstvo rozmazlenec samozřejmě nebyl žádný přiživník a za pobyt a stravu v rozmazlovně tvrdě platil - měsíčně celých 100 grošů. Při přepočtu na dnešní měnu by to bylo asi tak 1000 korun českých. Kromě toho rozmazlenec těžce pracoval, až se celý palác leskl, jak byl naleštěný. Jeho vášeň pro práci byla taková, že někdy ani čas na dovolenou neměl. A když měl náhodou chvíli volna, ani vteřinu neváhal, a v nejrůznějších sportovních soubojích své tělo zoceloval.

A když král jednoho dne rozhodnul, že na nějaký čas odjede na venkov a rozmazlence nechá doma samotného bez služebnictva, neopomněl zajistit štědrý přísun grošů. Přestože byl rozmazlenec bez služebnictva necelý týden, dostal jako bolestné téměř tolik, co jindy on platíval za celoměsíční opečovávání. Trochu divné počty. Ale tak to v rozmazlovně chodilo. Všichni byli spokojeni a nikdo se nedivil. Tedy občas někdo ano. Ale to byli jen závistiví členové královské rodiny, hloupí a proradní kamarádi, případně neposlušní a drzí služebníci.

A tak si tam spokojeně žili, rozmazlenec byl den ode dne čipernější a šikovnější, palác honosnější a honosnější, jen ti kritikové neustále stejně primitivní, hledajíce bez přestání nějaké chyby na všem tom krásném.

A co, milé děti, jak myslíte, že ta pohádka skončila? No, neskončila ještě, trvá stále :-)