Ne sice přímo v Novém Yorku, ale kousíček od něj. Také kousek od Londýna, Benátek a Bosny. A Paříž jsme dokonce navštívili osobně. A to všechno během jednoho týdne v jižních Čechách a severním Rakousku. Zmíněné osady se nacházejí nedaleko říčky Dračice.
Jak už Bobek psal, bydleli jsme v maringotce (stylově vybavené struhadlem ve tvaru mrkve) umístěné u zatopeného lomu na kámen. Tato vodní plocha byla přistávací drahou pro párek kačen, které pravidelně přilétaly na večerní hygienu. Vočáchly se a zase mizely do lukrativnějších vod.
V sobotu (28. 6.) jsme se jenom rozkoukávali. V neděli jsme vyrazili rybniční soustavou okolo Třeboně, mrkli jsme na rybník Rožmberk, Třeboň. Nedaleko Třeboně je také v parku Schwarzenberská hrobka s uhrabanými pískovými chodníčky. Cestou zpět Bobek zase musel vyzkoušet, zda rýsováček (pro Pražáky napínáček) propíchne duši. No propíchne Bobku, já ti to říkal...
V pondělí jsme se chtěli podívat na tábořiště u Lásenice, ale zapomněli jsme si mapu s jeho umístěním, tak jsme to odložili na později. A navíc nás cestou potkala menší bouřka, tak jsme se schovali v přístřešku. Kromě nás tam už byly ubytovány jenom vosy. A vyrazili jsme na nejsevernější bod Rakouska na soutoku Koštěnického a Červeného potoka. Poté Rakouskem k poledníkovému kameni - 15° východní délky a 49° severní šířky. Pravý břeh Staňkovského rybníka už leží zase v Česku a jsou tam borůvkové plantáže - tedy ty jsou i v Rakousku - borůvky hranice vůbec nedodržují, i když, naštěstí, i pro lidi už tyto česko-rakouské hranice v podstatě neexistují.
Úterý nás zavedlo na rašeliniště Červené blato. Bylo fakt vedro a ve vyprahlém rašeliništi se to ještě násobilo. Odbočkou na Tři Facky jsme se nenechali zviklat a z bezpečnostních důvodů tam nejeli. Zato jsme cestou zpět projížděli přes Hrdlořezy, ale přežili jsme, čehož důkazem je tento článek. V Hrdlořezích mají také "krásné" rezavé autobusové zastávky označené příhodně "Chráněná památka". Následovalo koupání v pískovně u Suchdola - doporučujeme :-)
Středeční jízda na kánoi mezi Suchdolem a Majdalenou byla zábavná. Přestože je úsek určen pro úplné začátečníky... tak se potvrdilo, že jsme začátečníci... tedy aspoň zadák :-) Pozitivní ale bylo, že jsme zvládli včas přistát před jezem smrti - Pilařem. Cesta proti proudu proběhla v dodávce Mercedes z roku 1981. Pan majitel lodí si novější zatím kupovat nebude - lezou mu do toho lidi v mokrejch plavkách plni písku a takhle ta voda a písek samovolně zmizí dírama v podlaze a nemusí to uklízet. Opět jsme se jeli vykoupat do pískovny, kde Bobek zkoušel sušit plavky a větrat ponožky. Ne úplně se to povedlo, protože si pověsil plavky nad ponožky... Večer nás poctil svou krátkou návštěvou pan domácí a snažil se zjistit co ryby. Ale Bob ho ujistil, že "velké ryby nechytáme", takže mohl zase spokojeně odjet.
Ve čtvrtek jsem ujeli nejvíc - 71,9 km. Do Halámek, pak Heidenreichstein s vodním hradem - Litschau - Schlag (znamená paseka a název odpovídal skutečnosti, vesnice a kolem samé hluboké lesy) a do Chlumu. Cestou se nás pokusila dohnat bouřka, ale neměla šanci. Na cyklisty našeho formátu zkrátka neměla. Zvláště, když jsme byli posíleni gigantickým nákupem čokolády a oplatek z rakouského Sparu v hodnotě 1,08 €. Bouřka si to však vynahradila večer. Tušila, že se nám nebude chtít v noci na kole ujíždět. Sílu bychom na to sice samozřejmě měli, ale v noci se zkrátka spí a dost. Takže v noci byla nadprůměrně silná, docela i nadprůměrně dlouhá bouřka.
V pátek byl odpočinkový den a v sobotu jsme vyrazili domů. Ještě jsme se stavili u Lásenice na tábořišti a ve Slavonicích. Je tam nově otevřená Dačická brána.
Celkově jsme neujeli sice moc, ale pořád lepší než nic:
* 294,6 km na kole,
* 12 km lodí na Lužnici,
* 14 km pěšky (započítány pouze procházky nad 1 km).
94 fotky z celého týdne
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat