Rumunsko 2009: Banát

Náš přesun do Banátu, přesněji do českých vesnic v rumunském Banátu, zahajujeme v pondělí 10. 8. 2009 ihned po půlnoci. Jedeme poměrně luxusním vlakem na trase Arad - Černé moře. Dalo by se skoro říct, že už není ve vlaku moc špinavějších a zarostlejších než jsme my. Z dřívějších pobytů v Rumunsku jsme byli zvyklejší spíše na opačnou situaci. Vlak zobrazuje také informace o zeměpisné poloze vlaku (souřadnice, nadmořská výška) a taky čas a datum. Takže je krásně vidět jak sjíždíme z hor. Dovnitř kupé si z výše popsaných důvodů nesedáme. I přes výzvu policisty, abychom uvolnili uličku. Toho však Bára bravurně odpálkuje, a tak ulička zůstává naše. Přesedáme ve Filiaşi. V čekárně je pes, co má jen tři nohy. Automat na kávu vydává zvuk jako stíhačka.

Pak pokračujeme osobákem v již tradiční rumunské kvalitě do Orşovy. Jedeme kolem města Drobeta-Turnu Severin. Před ním se vlak hodně zaplní, všichni jedou do práce asi na pátou až šestou ranní. V Orşove jsme ráno. Dokoupíme zásoby a pak stopujeme směr Eibentál. Nikdo nás nechce. Nikdo nás nebere. Všichni prý jedou jinam. Tak malujeme ceduli, ani to nepomůže. Nakonec jedeme taxíkem, ještě společně s Bárou a Ondrou za přiměřenou cenu 5 € na osobu. Je to asi 40 km podél Dunaje + závěrečných 6 km vzhůru k vesnici, takže se to nakonec vcelku vyplatí. Cestou projíždíme (spíše prolétáme) dunajskými soutěskami a také kolem portrétu Decebala vyteseného ve skále. Čekáme na Jeňu s Magdou - ti jeli normálním stopem a závěrečný úsek šli pěšky. Hrajeme karetní hru Wist - ta se vyznačuje tím, že vždycky vyhraje Ondra a Bob je poslední :-) Spíme nad vesnicí.

V úterý 11. 8. 2009 se vydáváme na výlet do okolí Eibentálu, konkrétně na vyhlídkový vršek Známana. Poobědváme u salaše, kterou si lze pronajmout. Během výletu se dostavuje běžně nedostavující se přejezení z ostružin. Při cestě nazpět potkáváme paní, která vede domů kozy z pastvy. Bobek ji fotí a pak posíláme fotky. Ještě se mrknem na hřbitov. Místní výrostci vykřikují, že vstupné je 100 €, ale neplatíme, tak blbí zase nejsme :-) Při vaření večeře nás navštíví jeden pán. Nese nám slivky. Taky říká, že dřív se to doma pálit nesmělo. Milice chodila na kontroly a druhý den ráno říkali, že nic neviděli :-D Jeňa s Magdou si včera koupili koření cimbru. Nikdo neví, co to vlastně je. Ani místní pán. Tak tedy, cimbru je: saturejka zahradní (přepněte si i do rumunské verze, tam si můžete ověřit, že je to fakt cimbru).
Večer v místní "hospodě". Pro změnu hrajeme Bang a pijeme pivo - Ursus, Timişoarena. Zjišťujeme, že nedaleké doly (místní říkají hory) v Nových Dolech již nefungují, a že vesnické děti jsou na táboře v Gerníku.

Středa 12. 8. 2009. Víte jak se pozná, že je Ondra autista? No přece, že má výpadky paměti a tudíž nemůže doma vysávat. Bára zas musí před vařením sníst tabulku čokolády. Vyrážíme do Bígru. Je to asi 18 km, takže to bude výlet na celý den. Prohlížíme si zbytky dolů v Ujbányji (Nových Dolech). Předcházíme velkou skupinu Čechů, potkáváme nějaké další skupinky. Koupeme se v potoku. Ondra s Jeňou objevili pěkný kaskády - na koupání úplně výborný. Poslední úsek cesty jedeme stopem. Zastavila nám dodávka Čechů, kteří se vrací z práce domů. Večer velká skupina Čechů v hospodě říká, že Jirka Macháček bude ve Svaté Heleně až v sobotu, tak to ho neuvidíme, ale nevadí.

Ve čtvrtek 13. 8. 2009 máme odpočinkový den v Bígru. Navštívíme dům naivního malíře Josefa Řeháka Vydáváme se na cestu do romantického údolí vodních mlýnků (tak aspoň praví průvodce). Vodní mlýnky nenalezeny. Jíme ostružiny. Nakupujeme domácí kravský sýr a slivovici. Hrajeme Bang. Vydáváme se na druhou cestu za vodními mlýnky. Zase jsme je nenašli, ale byli jsme na vyhlídce na vesnici. Poté, co nám paní, která pase krávu ve švestkovém sadu, poradí, kde se mlýnky nachází, je konečně objevíme. Už jsou v bídném stavu a romantické údolí je zarostlé. Čas a pokrok nezastavíš.

Před hospodou, kde se občerstvujeme, táhne paní obrovskej pytel švestek. Pomoc odmítá. Prý by jí celá dědina pomluvila. Ale za odměnu dostaneme švestky, který nestihneme sníst a vezeme si je až domů. Zde je vidět, že úroda je v Banátu mnohem dříve než v našich krajích. Večer nakoukneme do kostela.

V pátek 14. 8. 2009 končí naše rumunská mise. Ráno odjíždíme v 5:30 z Bígru. Jedem opět "naší" dodávkou, 18 kilometrů k Dunaji po takové lepší cestě pořád dolů, tak musíme mít zavřené boční dveře. Takže sedíme po tmě jako uprchlíci. Ale není to úplná tma, svítíme si čelovkama. Po asi půlhodině vysedáme dole u Dunaje. Je ještě tma, ale pomalu už začíná svítat. Někdo snídá, někdo ne, je ještě moc brzo. Rozdělíme se na stopovací dvojice (kupodivu i po 14 dnech se stále shodují s partnerskými dvojicemi) a vyrážíme proti proudu Dunaje. Naším cílem je Svatá Helena, tedy přesněji u Dunaje ležící Coronini.

Vyrážíme pěšky. Až do Berzásky máme smůlu a nikdo nás nechce naložit. V Berzásce si taky člověk musí dávat pozor na jazyk, je tam významná česká komunita. Takže například Bobek vykládá o paní, co sotva táhne vozík a paní nám samozřejmě rozumí. Pak už jedeme stopem. Mladý Rumun v Dacii 1310 - valíme asi 120 km/h. V Coronini jsme první, ale za chvíli je tu i Jeňa s Magdou - ti dorazí kamionem. Posnídáme u místního kulturního domu - vaříme si ovesnou kaši - obhlíží nás pořád místní poldové, asi mají za rohem stanici. Taky poradíme bloudícímu autobusu z Česka. Nechají si od nás (možná si myslí, že domorodých rumunských Čechů) poradit, kudy že do Sv. Heleny. Hlavně, že mají průvodce (osobu) :-D

Ondra s Bárou nedorazí, tak se vydáme směr Svatá Helena pěšky. Sraz je totiž až v Heleně, viděli jsme je projíždět taky jakýmsi náklaďákem, tak je vzal asi až na další možnou odbočku. Zastavuje nám ředitelka školy v Coronini, pod kterou spadá i česká škola ve Sv. Heleně. My ale nevíme, že je Rumunka, a tak na ni spustíme hned česky. Obvykle totiž na někoho mluvíme rumunsky, anglicky a pak zjistíme, že umí česky. Tak to nyní zkusíme naopak a zase to nevyjde. Ona česky fakt neumí...

Králíci vyráží na výlet. Nejdříve procházíme kolem stanového městečka. Ve Sv. Heleně bude totiž hudební festival českých krajanů, kterého se účastní i spousta zástupců z Česka. Třeba také návštěva z české Šumice v Česku, jmenovkyně české Šumice v Rumunsku. V městečku se bavíme opravdu náramně. Pokračujeme přes zaniklou vesnici Sv. Alžběta. Po cestě potkáváme skupinu z Bojkovic, zpívají, nabízí nám víno a loučí se slovy "Děvčata za vrata a chlapi spat!" Znovu se bavíme u stanů. Týpci se pokoušejí rozdělat oheň - pomocí vlastnoručně nasbíraného dřeva a sirek. Náročný to úkol :-D Dnes uzavřeme také seriál návštěv na českých hřbitovech v Banátu. Zajímavé je, že některá ženská jména jsou s koncovkou -ová, jiná zůstávají ve stejném tvaru pro muže i ženy. Už bez naší účasti - jejich škoda :-) - vystoupil MIG 21.

V sobotu 15. 8. 2009 brzo ráno jsme doma. Zarostlý jako sněžný muž (tedy aspoň Bob). U Tesca mrtvej potkan a pak už rychle domů.

Zajímavé video: Za krajánky v Banátu (část 1), Za krajánky v Banátu (část 2)

Fotky