... Strmo a kamenito. Na koncích údolí jsou vesnice, utěšené domky na pokosených svazích, ale dojít k nim lze pouze pěšky nebo na oslu. Všude květy, velké, bujné, barevné, teplomilné. ... Strmě spadají černejské hory jen k jihu do údolí Černé, jedné z nejkrásnějších řek Rumunska. Na severu jsou patrné již vysoké kamenité pastviny hor Ţarcu (čti carku), které se připojují k bezcestným horám Godeanu. Tady končí Jižní Karpaty." (Miloslav Nevrlý: Karpatské hry)
Je to již dávno předávno (asi 2 měsíce), co se králíci vypravili do Rumunska. Tentokrát nejeli sami, ale ve skupince. Spolu s námi Ondra s Bárou. A Jeňa s Magdou. Ano, je to skutečně ten Ondra, který doma říká "Subaruubaru". Nene, nemají doma auto japonské značky, už vůbec s ním neparkují u pohostinného zařízení, to pouze Ondra hlásí své ženě, kde se zrovna nalézá. No, kde jinde by ho taky hledala, že... A také nás doprovázely naše batůžky o úhrnné váze něco málo přes 42 kg - což ovšem v pomyslném souboji párů stačilo jen na bronzové medaile.
Z Brna vyjíždíme v pátek 31. 7. 2009 kolem 23:00 autobusem pro asi 30 lidí. Zastavujeme u Bratislavy, kdesi v Maďarsku, lehce přibrzdíme na hraničním přechodu Maďarsko - Rumunsko. Náš dopravce pan Hrůza vyhodí šest plzní a jede se dál. Projedeme kolem Srbska, cestou vyměníme peníze (kurz asi 4 RON za 1 euro) a zhruba v poledne jsme ve Svaté Heleně. Do Svaté Heleny je postavena nová silnice. Když jsme tu byli posledně, tak tu byla jen prašná cesta. Jinak silnice před Novou Moldavou (Moldova Nouă) má očekávanou rumunskou kvalitu (prach a díry), ale nutno říct, že se tam hodně opravuje. Ještě pár let a člověk ani nepozná, zda jede po silnici v Česku nebo v Rumunsku. Ve Svaté Heleně čekáme na další odvoz. Pokračujeme přes Rovensko, Dalboşet, kolem Bozovici až pod hory Cernei (poblíž Cornereva). Pak jdeme dokopce a dokopce. Spíme v lese u potoka a děláme si ohýnek.V neděli 2. 8. 2009 vstáváme o hodinu později. Zapomněli jsme si totiž na mobilu upravit čas na rumunský (v Rumunsku je o hodinu více). Hledáme cestu na hřeben. Mohlo by se zdát, že najít cestu na hřeben je jednoduchá záležitost, ale ne vždy tomu tak je. Zvlášť když chybí značky, je les a cesta se ztrácí. Potkáváme první koně a taky krkavce kroužící nad námi. Asi se těší na pochoutku. Prudké svahy a nádherné výhledy. Večer se dozvídáme podrobnosti o Ondrových návštěvách v keramice. Rozepisovat se tady o tom nebudeme :-)
V pondělí 3. 8. 2009 ráno si nás oblíbil jeden pejsánek - trochu větší štěnátko a nechtěl odejít. Ale pak ho smečka zavolala a musel. A potom borůvky, borůvky a zase borůvky. Teda aspoň Boba docela zaujaly. Trochu jsme si zašli u "plešaté" hory. Není vždy lehké poznat, který hřeben je hlavní. Takže jdeme po bočním hřebeni trochu dolů a pak se zase vracíme na ten hlavní. Společnost nám dělají také ovčí stáda spolu se psími hlídači. Ti jsou docela často vybaveni obojkem z ostnatého drátu. Proč obojek z ostnatého drátu? Čtěte v diskuzi (příspěvek od uživatle Hrabosh 15. 2. 2008 20:55)Stany rozbalíme nedaleko pramene poblíž vrcholu Dobrii. Bára čte Proč bychom se nepotili aneb Jak se chodí po horách. Hrajeme Bang! Ondra je pořád šerif. Dvakrát mrtev, ale potřetí přežije. V dálce jsou blesky, ale neprší. Svítí měsíc a jsou vidět krásně hvězdy.
V úterý 4. 8. 2009 ráno se přes nás přežene stádo ovcí se psy. My pokračujeme na kopec Olanul, v jehož sedle začínají hory Godeanu. Cestou potkáváme další a další stáda ovcí a psy. Bačové si podávají ruce jen s muži. Na vrcholu Olanul potkáváme první turisty - jsou to dva Češi z Brna :-) No abychom nezapomněli. Taky proběhla debata o dědění. Když jeden z bezdětných manželů zemře (třeba naprosto naprosto nešťastnou náhodou, však tén fén mi do té vany upadl pane soudče), dostane to pak druhý manžel, nebo něco připadne i rodičům zemřelého manžela? Ale pozor, pozůstavší manžel taky nemusí zděnit nic, že :-) Je-li sepsána závět, manžel není neopomenutelným dědicem, na rozdíl od dětí.Fotky
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat