Rumunsko 2009: Godeanu

"Godeanu - Měnlivé hory.
Na jejich severovýchodě svítí bílé útesy, bělostné srázy, pod nimi propastná údolí, vody se v nich nedočkáš, bratříčku. Lidského domu se nedočkáš, cesty se nedočkáš v těch horách. Skály a pláně. Na západě vyrůstá z trav kříž zemřelého. Černá krupobití a černé mlhy na hřebenech, v nich mizí ovčí stezky, tehdy nelze nezabloudit." (Miloslav Nevrlý: Karpatské hry)

Překonali jsme první pohoří - hory Cernei. Hory bez turistů. Jen ovce, psi a bačové. A zamířili do Godeanu. Bob se velmi těšil na kříž zemřelého, jenž vyrůstá na západě z trav. Nenašli jsme ho. Zato to, že nelze nezabloudit (malý hlavolam pro milovníky matematické logiky), musíme rozhodně potvrdit.

Při obědě nám dělají společnost psi. Spíš než jako hlídači ovcí vypadají jako hlídači našeho jídla. Jsou tak milí, že by je šlo skoro i pohladit. Ale raděj to neriskujem. Kdo ví, kde se tady kupují protézy. Počasí se zhoršuje. Blíží se bouřka. Sprintujeme na nedaleký vrchol a pak zase pod něj, kde najdeme místo na spaní. Je asi 16:30 a my už zase rozbalujeme spacáky :-) Vrchol Godeanu dnes zůstane nedobyt.

Nejdříve jen prší, ale to už jsme zalezlí ve stanu. Zábavu nám obstarávají Ondra s Bárou (oni jsou tu totiž pro srandu králíků). Ondra se rozhodl přestěhovat stan, protože mají pod sebou hrbol. Bára by raděj zůstala tam, kde je. Ale má smůlu, byla přehlasována. Takže dojde na stěhování. K tomu se ozývají nejrůznější výkřiky.
Já budu svatá Barbora pod horou! (svatá proto, že ho nezabije za nápad stěhování) Proč pod horou? Protože jsme pod horou, ty vole!
To je magor!
Já mám záchvat! Toto nemůžu přežít!
Ty mě tak sereš, ani nevíš jak!
Jsem normální homeless.

A přichází bouřkové pásmo. Je jich víc po sobě. Pořád se to tak nějak motá. Jedna bouřka odejde a přijde další. Jedna je velká jako prase. Megablesky, megahromy, vítr. Asi ve 23:00 přestává pršet.

Středa 5. 8. 2009. Ráno je mlha (mrak). Míříme na vrchol Godeanu (2 229 metrů nad mořem). Cesta se občas ztrácí v mlze. I ve výšce 2 000 metrů potkáváme ovce a psy. Fouká, mlha houstne. Je taky zima. Obědváme. Rozhodujeme se, že to dnes nemá cenu. Za těchto podmínek nic neujdeme - nevíme totiž kam. Sestupujeme do sedla a máme tu opět bouřku. Takže zase postavíme stany. Po bouřce se konečně můžeme podívat, kudy jsme to vlastně přišli.

Ale rozjasnění netrvá dlouho - už je zase mrak a hrajeme zase Bang (a to už pořád a pořád a skoro každý den). Tentokrát je šerif Bára a neví, kdo je odpadlík (Ondra?, nebo Magda?). Obdobná situace se opakuje ještě několikrát. Došly nám zprávy, že v Rumunsku napadl medvěd českého turistu. Ale nikdo nepíše, v kterém pohoří, tak jsme v klidu :-)

Ve čtvrtek 6. 8. 2009 je ráno jako včera přes kopírák. Mlha, která se střídavě zvedá. Nakonec se to ale zlepší. Cestu nacházíme relativně v pohodě. Nejkrásnější jezero je hned za kopcem, takže u něj jen svačíme. Chvílemi prší. Obcházíme velké stádo s celkem agresivními psy (ostnaté dráty nemůžou chybět). Bača na nás mává, ať jdeme za ním, což se nám nechce, a tak jde nakonec on za námi.

Potkáváme skupinu Čechů, se kterými jde rumunský policista (jako kamarád v civilu) - udílí nám rady a tvrdí, že počasí bude lepší. Scházíme do "posraného" sedla k salaši, kde leží v pochybné pozici ovce (jedna). Blíží se k ní bača. Myslíme se, že ji jde zabít, ale jen jí rozmotá nohy - je totiž přivázaná za nohy. Muži: "To byla zlobivá ovce". Ženy: "Je to beran, který už oplodnil moc ovcí..."

Potkáváme houby, co rostou z hovna (použití slova schváleno Komisí pro čistotu jazyka českého). Déšť zaháníme neúnavným nasazováním pláštěnek. Mlha se zvedá a máme krásné výhledy na oba Retezaty (Velký i Malý). Kochací pauzu ale Jeňovi zatrháváme, neboť hřmí a blíží se bouřka. Spíme přesně mezi Godeanu a Malým Retezatem - v sedle už jsou pěkné závrty. Postavíme stan, vybalíme se a prší.

Hory Godeanu byly taky bez lidí. Také bez chat, většinou bez dobré viditelnosti a sluníčka.

Fotky