V roce 2009 jsme v Rumunsku navštívili pohoří Cernei, Godeanu a Retezat. Poté české vesnice v Banátu. Tam žijí potomci lidí, kteří nikdy neopustili svoji zemi (Rakousko-Uhersko), ale přesto se stali cizinci. Po první světové válce totiž území připadlo Rumunsku. Takový je prostě život.Nyní několik perel z česko-rumunské konverzace (SPN, 1987):
Mají dělníci placené svátky? Muncitorilor li se plătesc zilele de sărbătoare?
Pracuji v odborech už mnoho let. Activez de mulţi ani în sindicate.
Nosiči, doneste ta zavazadla na palubu druhé třídy. Hamal, du-mi bagajele acestea pe puntea de clasa a doua.
Jak daleko je to ještě k Paláci pionýrů? Cit mai e pînă la Palatul pionierilor?
Mohl bych si tyhle árie nahrát na magnetofon? Aş putea imprima ariile acestea la magnetofon?
A nyní něco pro příznivce klasického rodinného života. Musíme se pochválit. Celých 14 dní v Rumunsku jsme měli teplé večeře. To většinou doma nemíváme. Přesto Bob trošku zhubnul (jo, ještě to jde). Přece jenom se člověk tak nepřežírá a hlavně má celej den fyzickou aktivitu.
Jo, kdyby se někomu zdálo, že jsme si něco vymysleli, tak má asi pravdu. My jsme totiž staří lháři :-D
La revedere!
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat