89-31-74

Akce 89-31-74 začala v sobotu 26. 9. 2009 ráno. Jedeme zhruba po cyklostezce Brno - Vídeň. Ráno je ve svitavském údolí zima, ale po výjezdu do roviny (a hlavně s přibývajícím časem) začíná být příjemné teplo. Z Blučiny vyjíždíme na kopec Výhon, kde se tyčí nově postavená rozhledna Akátová věž.

V Židlochovicích se občerstvujeme, když začnou houkat místní dobrovolní hasiči. Nikde ale nehoří, pouze dělají doprovod svatbě. Svatebčané jedou na historickém hasičském vozidle. Zamáváme jim a poté pokračujeme do Pasohlávek, Brodu nad Dyjí a kolem Novosedel a Dobrého pole do Mikulova. Na vesnicích kolem Dobrého pole je zajímavé, že tu bylo v minulosti četné chorvatské obyvatelstvo. Dnes jsou hlavní vzpomínkou typická chorvatská jména - např. Klimovič.

Na okolních vinicích se pořád střílí. Ale my už víme, co to je. Ubytujeme se, uložíme spát naše dvoukolé miláčky a zakončíme sobotu výstupem na Svatý kopeček v Mikulově. Ujeli jsme 89 km. Do "ideálu" zbýval 1 km.

V neděli 27. 9. 2009 jdeme do jeskyně Na Turoldu. Zde se ukáže, jak první dojem často klame. Z průvodce, který na první pohled vypadá jako alkoholik, co se právě probudil a hledá něco k pití, se nakonec vyklube docela vtipný a zajímavý člověk.

Specialitou jeskyně je tzv. turoldská výzdoba. Nemá v našich jeskyních obdoby. Pán průvodce říkal, že další podobná je někde ve Švýcarsku a jižní Americe, ale tam není veřejně přístupná. V jeskyni jsou s námi dvě francouzsky mluvící turistky a ptají se nás co znamená "jeskyně" a taky říkají "finný". V jeskyni žijí netopýři a jeden z nich nás hned vítá a lítá kolem nás.

Projdeme kolem židovského hřbitova a omrkneme židovskou synagogu (Horní synagoga). Chceme jít také na zámek k obrovskému sudu do expozice o vinařství. Ale je tam hodně lidí a museli bychom čekat. Tak aspoň sud na netu.

Míříme do Hrušovan nad Jevišovkou. Vezmeme to přes Rakousko. Vyjíždíme na kopeček s úchvatnou výškou 201 metrů. A pak k Novému Přerovu a kolem Jevišovky. Najeto pouze 31 km - docela vyhublá modelka, ale zase jsme něco ušli pěšky.

Pondělí 28. 9. 2009. Dostáváme se do oblasti, kde jsme ještě nikdy nebyli. Je to tady placka. Nikde ani kopeček. Docela často bažanti, koroptve, občas zajíci a srnky. Jedeme přes Hrabětice, Šanov, Velký Karlov, Dyjákovice, Hrádek, Jaroslavice do Slupi. Tam navštěvujeme vodní mlýn. Památka je to pěkná. Bohužel přístup instituce (Technické muzeum v Brně) je takový socialistický. Na WC se může až po prohlídce, možnost uschování kol neexistuje (jen pro zaměstnance) a to přesto, že mlýn leží u hojně využívané cyklotrasy Praha - Vídeň. Také je polední přestávka od 12 do 13 hodin. Prohlídky jsou však po hodině, takže když přijedete na prohlídku např. 11:05, tak si počkáte až do 13:00. Více o mlýně.

Místní kraj je také bohatý na sluneční elektrárny (fotovaltaické, jak je dnes moderní říkat). Vrátíme se do Hrušovan na vlak. Z místní nádražní osvěžovny u Karlose jde pán do nedalekého křoví na záchod. Při návratu nese s sebou červenou růži. Říká, že ho to úplně překvapilo, že v takovém pralese rostou ještě růže. A za chvíli už má Bobek růži jako dárek. Štamgasti v osvěžovně by ji prý neocenili.

Z Hrušovan nad Jevišovkou se přesuneme do Brna vlakem. Růži necháváme ve vlaku - no táhněte ji na kole domů... Pak už nás čeká jen závěrečný úsek kolem Svitavy domů. Najeto 74 km. To by šlo. Abychom příště dali ideálních 90-60-90 (240 km), musíme se ještě trochu zasnažit. Takhle jsme ujeli 194 km.

Fotky