Polární výprava: Na severní střeše

Spiterstulen, neděle 12. 7. 2009 brzo ráno. Je krásně, jasno, svítí sluníčko, a tak může začít výstup králíků na nejvyšší horu široko daleko. Galdhøpiggen je nejvyšší horou národního parku Jotunheimen, ale zároveň i nejvyšší horou Norska a dokonce nejvyšší horou celé severní Evropy. Jako správní horolezci začínáme ráno. Což se později ukáže jako rozumný tah, neboť se tak vyhneme největším davům turistů.

2 469 metrů vysoká hora však nebyla za nejvyšší považována vždy. Hora dlouho o své prvenství bojovala s nedalekým vrcholem Glittertind, jehož špičku pokrývá ledovec. Ten se však zmenšil, a tak už dnes není žádných pochyb, kde leží ta pravá střecha severní Evropy. Jak na Galdhøpiggen?

Spiterstulen leží ve výšce asi 1 100 metrů nad mořem, takže nás čeká zhruba 1 400 výškových metrů. Potkáváme dva volně žijící soby. Také nás docházejí a posléze předcházejí dvě rezavé Norky (Švédky?), které neustále melou pantem. Ale jejich fyzická kondice je obdivuhodná. Pusa se jim sice nezastaví, ale nohy také ne. V tichu těch hor to působí úplně rušivým dojmem. Cestou se počasí zhorší. Už není tak krásně vidět a jdeme často v mraku. Pozorujeme okolní ledovce. Na ledovci je také vidět dav těch, kteří volí jinou výstupovou cestu (přes ledovec s průvodcem). Na vrcholku jsme asi za 4 hodiny 20 minut. Popisy cesty hovoří o 4 hodinách, takže to není zas tak špatný výkon. Je tam krásně vytopená chata (to jsme teda nečekali) s možností zakoupení nejrůznějších věcí. Mají tam i grog - údajně za 150 NOK - trochu drahé pro nás :-)

Na vrchol jsme dorazili právě včas. Posedíme asi 30 minut a už se začínají valit davy turistů. Zejména těch, kteří postupují po ledovci od chaty Juvasshytta. Je čas na cestu zpět. Počasí se vylepšilo, takže začíná být pěkně vidět. Sestup dolů je místy únavný. Skáčeme z kamene na kámen jako kamzíci. Lepší je to tam, kde je alternativní cesta přes sněhové pole. Tam to ubíhá podstatně rychleji. Sice občas ležíte rozpláclí ve sněhu, ale ta rychlost stojí za to. A sníh je měkoučkej, takže zranění nehrozí.

Vrátíme se na tábořiště. Spácháme hygienu, uvaříme, sbalíme se a vyrážíme dál. Zpátky do Lomu. Cestou potkáváme na silničce krávy, co se moc netváří, že by hodlali uhnout. A pak dál po vyhlídkové silnici číslo 51 k jezerům Gjende a Bygdin. Tady zase okupují silnici ovce. Máme vypozorováno, že když je značka "Pozor, kráva s teletem", tak to znamená, že budou ve skutečnosti ovce.

Fotky