Polární výprava: Z plání do Oslího města

V pondělí 13. 7. 2009 vyrážíme dále po silnici č. 51 a pak po trase Gol, Ål (čti ól), skoro do Hol, tam už ale nedojedeme, neboť se držíme silnice č. 7 do Geilo. A tam už pomalu začíná slavná Hardangervidda - největší náhorní plošina severní Evropy. Cestou autem jsem potkali na silnici: kráčející ovce, kráčející krávy a ležící ovce. Nejhorší jsou asi ty ležíce ovce. Člověk je objíždí a neví, zda se už ovečka nenaležela dost a nehodlá zrovna vstávat.

Poprchá, ale Hardangerviddu (ještě dodnes to slovo neumím pořádně vyslovit) si ujít nenecháme. Tak se pěkně teple a nepromokavě oblečeme a vyrazíme. Opět uplatníme rukavice i čepici. V plánu máme takový menší výletek na pár hodin. Přeskakujeme po kamenech potoky a jdeme travnato-kamenito-vodní krajinou. Stromy tu nejsou. Na to už jsme moc vysoko. Bobek má s kameny ze začátku problémy, ale když zjistí, že tu opravdu žádné mosty přes tyhle potůčky nejsou, tak to hrdinně přeskáče.

Vracíme se stejnou cestou do Geilo. Když jsme jeli v poledne, tak byl benzin na jedné benzince za 11,97 NOK, teď je za 12,33 NOK. Takže tady se mění ceny i v průběhu dne. Také platí, že kartu Maestro norské (ani švédské) automatické benzinky většinou neakceptují. Ale my máme i jinou, takže ok. Cestou směr Oslo vícekrát prší, několikrát i více než jen zahradní deštík, ale nevadí, když jsme v autě.

Před Oslem za Oslem nikdo nesmí spát,... Ale my to porušíme. Spíme na luxusním místě - trávníček skoro jako na golfovém hřišti - kousek před Oslem u nějaké instituce s placeným parkovištěm (8-17 hodin). To nám ale vůbec nevadí, v našem čase přes noc je parkování zdarma a navíc tu skoro nikdo není. Tipujeme o jakou instituci se jedná. Krematorium? Poliklinika? Kolem občas projdou nějací lidé, nejčastěji pejskaři, ale prošli i jedni Češi. Asi si mysleli, že jim tady nikdo nebude rozumět. Nakonec, druhého dne ráno, se ukazuje, že je to nějaké muzeum umění či co. Mají to napsáno jenom norsky, takže jsme přesně nevěděli. Ale už jsem si to zjistil na netu.

Úterý 14. 7. 2009: Oslo (norsky se to prý čte ušlu). Ráno dorazíme do Osla. Je to fakt skoro za rohem, takže jsme v podstatě rovnou v centru. Zaparkujeme někde v širším centru (poblíž Frognerova parku) normálně na ulici - je tam místo zdarma. Bobovi se chce ale hrozně na záchod a zrovna tam nejsou žádný záchody, ale naštěstí pomůže nějaká kavárna. A pak už můžeme vyrazit na poloostrov Bygdøy.

Pro dnešek jsme si vybrali Kon-Tiki muzeum. Bohužel otevírá až v 9:30, tak musíme ještě chvíli počkat. Jsme opět rádi, že jsme tam brzo. Protože už asi za hodinku začnou vstupovat do muzea autobusové zájezdy. Mají na prohlídku vždycky tak 30-60 minut (včetně času na záchod a na svačinu), takže muzeum obvykle proletí jako lavina. Zejména jedni, které jsme odhadli na Izraelce... Nám se v muzeu líbilo. Prohlídli jsme si nejrůznější plavidla, která se plavila po oceánech a dozvěděli se o životě Thora Heyerdahla. K vidění je také soška Oskara, kterou získal v roce 1951 za dokument o plavbě v Pacifiku na balzovém voru Kon-Tiki.

Ještě k dopravě po Oslu. Chtěli jsme si půjčit kolo, ale nešlo to. Musíte mít nějakou speciální kartu, kterou ale zase koupíte jen v úplném centru. Pak jsme si chtěli taky koupit lístek na autobus, ale není moc kde. Takže nezbýval než nákup předraženého lístku u řidiče. Byla to asi naše nejdražší jízda v životě :-D Tuším asi 120 Kč na osobu na 12 minut jízdy :-) A to jsme pak u toho muzea stejně ještě čekali, takže jsme to klidně mohli jít pěšky...

Odpoledne se vydáváme na prohlídku centra. Shlédneme výměnu stráží u královského paláce. Skutečně šaškárna. Na hlavní ulici potkáváme velké množství pouličních umělců. O prázdninách to tam fakt žije. Dostáváme se k oselské radnici. Velký okamžik zejména pro Boba. Se zkušenostmi z oselské radnice se jistě v Brně neztratí. Málem jsem však další cenné zkušenosti z oselského úřadování nenačerpal. Ochranka na radnici chtěla Boba v půlce prohlídky vyhodit (prý ještě jednou a budu muset jít ven), protože prošel otevřenými dveřmi. Ale pán z ochranky tvrdil, že ty dveře mají být zavřené a nesmí se jimi chodit. No, asi takové normální poměry na oselské radnici.

A pak do Frognerova parku, jehož součástí je Vigelandův sochařský park. Čtěte více: Zvláštní svět Gustava Vigelanda. Na české poměry je zajímavé, že se může po sochách volně lozit, dotýkat se jich a podobně. V parku jsme taky viděli hrát Kubb. Kdyby si někdo chtěl zahrát, tak vězte, že máme hru doma a můžeme si s váma zahrát. Stačí se domluvit.

V Oslu se platí za vjezd do širšího centra města. Jsou tam nějaké automatické kamery, co snímají registrační značku auta. Měli jsme dobrou vůli to zaplatit, ale žádné místo k placení jsme nenašli. Píšou, že je to na stanicích Esso, ale tam fakt žádná nebyla. Teda aspoň ne tam, kudy jsme jeli my. Výzva k zaplacení mýta zatím žádná nedošla. A kdo prý nezaplatí, tak mu pak dojde faktura domů. Prý zhruba do tří měsíců. Tak ještě mají čas. Tak uvidíme.

Pokračujeme směrem do Švédska. Cestou na norské dálnici byla místa, kde se mohlo legálně i stovkou :-) Opět začínáme tušit jak vypadá tma. Spíme kousek od Stora Höga. Z lesa nás kontrolovalo nějaký menší zvíře (jezevec?) ale pak zase odešlo.

Fotogalerie