Ve středu 8. 7. 2009 potkáváme u Svartisenu Jardu. Jarda je na cestě s Marií a milují hlasité vyřvávání a důkladné řešení neskutečně těžkých problémů.
"Jardó, pojď si to tady přečíst!" (Marie objevila informační tabuli)
"Tak už jsme 215 metrů nad mořééém!" (Jarda a GPS)
Bob si dokonce myslí, že už jsme Jardu potkali v německém Sassnitz, kde se snažil se svojí červenou škodovkou přijít na to, kterak vjede k odbavovacímu terminálu na trajekt.
Cesta k ledovci začíná překonáním jezera Svartisvatnet. Lze se buď plavit (za 100 NOK na osobu), nebo to obejít. My jsme zvolili druhou variantu. Člověk se prodírá něco málo přes hodinu takovým hustším lesíkem a poskakuje po kamenech. Ale když je sucho (my měli sucho), tak to jde. Jinak jsou tam asi dost bažiny. Na druhém konci jezera se pokračuje již vzhůru ke splazu ledovce. Název Svartisen znamená v překladu černý led. A opravdu - na povrchu ledovce je takový černý poprašek. A pohled na ledovec je uchvacující. Zvlášť pro králíky, kteří bydlí v králíkárně :-DOd ledovce se vracíme delší, zato však méně schůdnou cestou, abychom nepotkávali davy turistů. A potom již dobře známou cestou kolem jezera. Na parkovišti potkáváme skupinu v Čechů v dodávce. Spěchají už domů, protože jednomu z nich není moc dobře. Byli na Nordkapu a říkají, že nemusíme litovat, že jsme tam nebyli. My si to myslíme taky.
A vydáváme se na další pokračování po silnici E6 na jih. Teď nás čekají delší úseky. Zastavujeme u lososích peřejí Laksforsen. Lososy nevidíme (možná není jejich sezóna). Místo nich je tu Jarda s Marií. Pronásledují nás jako zelená příšera. Marie chtěla jít na záchod, ale má smůlu. My tady na těch lavičkách svačíme.
Cesta po magistrále E6 je zajímavá. Spousta dlouhých i krátkých tunelů - jeden byl dlouhý 8,6 km. Plno značek upozorňujících na různá zvířata. Viděli jsme upozornění na (ne všechno bylo na E6): divočáka, losa, soba, koně s jezdcem, koně, krávu s telaty, ovci, jelena, srnce, něco co vypadá jako pižmoň. Ale ve značení jsou ještě mezery. Upozorňovali na krávu s telaty a těsně kolem silnice polehávaly ovce s jehňaty. To bude chtít ještě dopracovat.
Maximální povolená rychlost 80 km/h je zajímavá věc. Dělá divy. Zatímco u nás nadávají řidiči osobáků na dálnici na kamiony, že se předjíždí a brzdí provoz, na norské "magistrále" E6 jsou k vidění situace, kdy kamión předjíždí osobní auto šinoucí se rychlostí kolem 65-70 km/h (ano, někteří si raději nechávají v rychlosti jistou rezervu, aby měli jistotu, že pokutu nedostanou). Takovýchto situací jsme viděli několik a působí to opravdu dojemně.
Ubytováváme se v kempu. Večer je duha a začíná pršet. Ve čtvrtek 9. 7. 2009 uháníme směrem na Trondheim. Semtam prší, ne nějak extrémně, ale prší. Cestou nás předjíždí červená blijicí dodávka Čechů, co byli na Nordkapu. Tak toho včera už asi moc neujeli. Delší pobyt na silnici opět umožňuje srovnání norských a švédských silnic. Z našeho pohledu jednoznačně lépe vychází Švédsko. Znají tam předjížděcí pruhy. Na srovnatelných úsecích je vyšší povolená rychlost. Značení - svislé i vodorovné - je také lepší.
Přestalo pršet. Stavujeme se ještě podívat na skalní malby v Leirfallu. Je tam velmi malá účast návštěvníků, a tak se nám věnuje místní průvodce - student archeologie. Mluví dobře anglicky (s norským přízvukem) a leccos zajímavého se dozvíme. Propaguje ekologicky šetrné zemědělství (i v Norsku mají něco na způsob našich JZD nadužívajících chemická hnojiva).V Trondheimu se nachází největší skandinávská katedrála. Bývají tam dodnes korunováni norští králové. V Trondheimu chodí lidé se spoustou módních výstřelků. K nám to dojde časem. U katedrály potkáváme Čechy, co mění prasklou duši na kole. Místní veřejné automatické WC je za 10 NOK, nebo 1 €. Volíme to výhodnější (1 euro), ale automat je chytrej a nechce to. Nad centrem města stojí pevnost Kristiansten. Je z ní hezký výhled na město. A taky si tam člověk může vyzkoušet jak funguje páka.
Večer jedeme dál na jih za Oppdal. Je šero a prší. I v noci. Spíme na odpočívadle, kde se to oficiálně nesmí.Více fotek
Příspěvky
Žádné komentáře:
Okomentovat