Polární výprava: Trollové a olympiáda

Pátek 10. 7. 2009. Trollové se zlobí: je zima, zataženo a občas mrholí. Ale na záchodě na silničním odpočívadle je teplo a spousta místa - dalo by se tam aji spát. (Nepředstavujte si klasický hnusný český odpočívadlový záchod, tady je všechno v nerezu.) Tak se na ty trolly zajedem podívat! Domovem pižmoňů Dovrefjell jenom projedeme. Vzhledem k dnešnímu počasí by to fakt nemělo smysl.

Míříme do údolí Romsdal. Tam je prozměnu mlha a mraky. Nejvyšší skalní stěnu v Evropě (Trollvegen) nevidíme, ale zato tam mají vtipný obrázek na záchodě.

Na Trollím žebříku je viditelnost taky slabá, ale občas vidíme o serpentinu níže nebo výše. Cestou se míjíme s pár autobusy, jinak se nic zvláštního nestalo. Nahoře nás pobaví značka s maximální rychlostí 50 km/h. Víc se v těch serpentinách fakt jet nedá. Je mlha, vyhlídka nestojí za nic, tak si Bobek aspoň kupuje čepici.

Na druhé straně hřebenu začíná údolí Valldal, které je poseto jahodovými plantážemi. Po nich se pohybují sběrači v různobarevných pláštěnkách - byla by to hezká fotka (bohužel jenom byla, nevyfotili jsme to). Jahody prodávají hned u plantáže. Většinou děti. Dospělí se věnují spíše sběru. Dojedeme do Sylte. Tam nakupujeme v místním supermarketu. Atrakcí obchodu je polská skupinka. Kupuje asi 60 chlebů a všechny si je krájí na kráječi (zhruba půl hodiny). To víme docela přesně - chtěli jsme si taky nakrájet chleba. Taky zlikvidují izolepu u kráječe, kterou se zalepují pytlíky s nakrájeným chlebem. A pak u pokladny ještě reklamují špatně napočítanou cenu chleba. Jeden chleba měl stát asi 5,50 a oni jim napočítali 5,90 (nebo tak něco).

Přetrajektíme se z Linge do Eidsdalu a pokračujeme opět serpentinami nahoru. Zastavujeme u benzínky, která se s námi baví česky. Na základě rozpoznání české platební karty háže všechny dotazy (Zadejte číslo stojanu, na kterém chcete tankovat, apod.) v češtině, včetně účtenky. Majitel to ale asi úplně nechápe, protože se nám pořád snaží ochotně pomáhat, co máme zmáčknout atd.

Dojíždíme do Geirangeru. Je to skutečně turistický trhák. Na vyhlídce nás upoutá jedna Norka. Parkuje v opačném směru než všichni ostatní a na poměrně úzké silnici ještě řádný kus od okraje, aby znepříjemnila všem ostatním výjezd. Ale vůbec jí to nevadí a na fjord se dívá velmi spokojeně.

Opět plno serpentin a ujíždíme po silnici do Lomu. Cestou vaříme u odpočívadla u jezera. Zde nejsou záchodky, a tak musíme cestou k vodě (chceme si umýt ešus) přeskočit nejedno lidské hovno. Taky si tu zřídíme autokino. Odpočíváme v autě (je docela zima) a pozorujeme Fina, který si koupil gril. Vyndává ho z krabice a už griluje nějakou flákotu masa. Finka ho pravidelně chodí z obytného auta kontrolovat, zda to dělá dobře. V Lomu si prohlédneme dřevěný kostelík. Pouze z venku, protože je už pozdě a vevnitř je zavřeno.

Noc na sobotu 11. 7. 2009 jsme přečkali ve stanu kousek za silničním tunelem. Nějak tady (konkrétně tady v okolí Lomu) není moc místa, kde by šlo stanovat. Buď je to v kopci, nebo je to oplocený, nebo je tam barák. Ale nakonec se za tunelem spí dobře. Taky vidíme z auta lišku. Protože není ráno pěkný počasí, abychom mohli vyrazit do hor, volíme náhradním variantu a jedeme do Lillehammeru. Lillehammer znamená kladívko.

V roce 1994 se v Lillehammeru konaly XVII. zimní olympijské hry. Králíky bohužel nikdo nepozval. Ale kdyby pozval, tak to pro Čechy dopadlo nejhůře stejně, možná i lépe. Česká výprava tehdy získala nula zlatých, nula stříbrných a nula bronzových medailí. Ano, víme, není důležité vyhrát, ale zúčastnit se. A proto ještě jednou škoda.

V Olympijském muzeu strávíme celé dopoledne. Líbí se nám tam. Není to muzeum pouze o lillehammerské olympiádě, ale o všech, ať letních či zimních. Můžete tam tedy potkat třeba Emila Zátopka nebo Kateřinu Neumannovou. Odpoledne se vydáme na obhlídku areálu skokanských můstků. Tam se konal také zahajovací ceremoniál celé olympiády. Mrkněte na video. V čase 5:55 se skokan na lyžích rozjíždí s pochodní z velkého můstku.

Tam jsme odchyceni jednou Němkou (cca 65 let), která se nudí a chce si povídat. Přítel totiž šel nahoru na můstky (tam my chceme taky). Myslí si, že je nám tak 20-25 let a že Bob je učitel (to bude asi tím inteligentním výrazem). Němka je ze Saska a do Česka jezdí tankovat a nakupovat mléko. A v Norsku, říká, je draho, kupují si tu jen chleba, jinak si všechno vezou. Nakonec dojde i na objímání a líbání a jsme propuštěni. Vyšplháme na můstky, trochu se projdeme v okolí běžeckých tratí, hodíme si dole jeden stylový doskok s telemarkem a míříme zpět do Lomu. Předpověd počasí totiž slibuje, že by zítra mělo být hezky. Dnes odpoledne už taky bylo celkem slušně. Z Lomu jedeme dál do pohoří Jotunheimen, konkrétně úzkou silničkou na horskou chatu Spiterstulen. Ve skutečnosti se nejedná o horskou chatu, ale o celý komplex budov včetně tábořiště. Za vjezd se platí mýtné (50 NOK).

Fotky