Králíci na Havaji

Tentokrát bychom vám chtěli napsat, jak jsme se měli na Havaji. Zkrátka paráda. Lepší oddechovou dovolenou si nedovete asi představit. Sluníčko svítilo, trochu jsme potrénovali surfování a cáchání se ve vlnách. Drinky tekly proudem a palmy byly zkrátka úžasné. Také nás nadchla komunikace s domorodci, mě osobně tedy hlavně s domorodkyněmi. Cože Bobku? Co zas votravuješ? My jsme letos netrávili konec října sami? Aha, no nic, tak to si mimořádně nebudu vymýšlet... Takže, žádná Havaj nebyla.


Zamířili jsme se na Valašsko. Když se Valachům v Praze příliš nedaří, tak králíci musí zkrátka na Valašsko omrknout, zda se jim daří alespoň ve svém vlastním království.

Bára, Ondra, Bobek a Bob zamířili do Vizovic, tam odstavili čtyřkolového oře a zamířili autobusem na Vsetín. Cestou se řešilo, kde bude nejlepší zakoupit pěknou chaloupku na důchod. Druhým autobusem jsme se přesunuli až za Velké Karlovice. Paní, která vystupovala někde před koncem udělila řidiči cenné rady: "jezdi bez nehod a poslúchaj manželku", takže jsme dorazili v pořádku. Také počasí bylo pěkné. Ráno, když jsme vyjížděli z domu, tak bylo škaredě, cestou pršelo, ale Valašsko nás přivítalo sluncem. A to v podstatě vydrželo celou dobu. Samozřejmě kromě noci, ale to už tak v našich zeměpisných šířkách bývá.

Vyrazili jsme do oblasti Kasáren. Státní hranice zde neprobíhá pro hřebeni Javorníků, jak by si člověk mohl myslet. Proč?

Bylo sice 25. října, ale to nám nezabránilo v tom, abychom se neposilnili borůvkami trhanými přímo z keříčků. Za chvíli nás čekala nejvyšší hora celých Javorníků - Velký Javorník - 1071 metrů nad mořem.

Pokračovali jsme dál po hřebeni jihozápadním směrem. Noc jsme strávili pod vrcholem Malého Javorníku. A přežili jsme ji kupodivu bez úhon. Ale na druhou stranu to nebylo zas tak těžké. Ono totiž ani pořádně nemrzlo. A nějaký jeden, dva stupně nad nulou nemůžou králíky rozházet. Někdy ani donutit vylézt ze spacáku. Nedělní ráno jsme sesynchronizovali všechny hodinové stroje a vyrazili dál.


Polední občerstvovací zastávka proběhla na chatě Javorka. Odpoledne již bylo zřejmé, že dorazit v pondělí do Vizovic je příliš ambiciózní plán. Zvlášť, když nás ještě čekalo několik sedel a výstup na kopec Makyta. Při jeho úpatí bylo nutné použít pohon na všechny čtyři, případně jiné léčky. Bára: "Makyta, Makyta, zapotíš se dosyta." A už jsme na vrcholku.

Druhou noc trávíme na loukách u Šerklavy. Pečlivě zaměřujeme, kam bude ráno svítit sluníčko, aby nás pěkně ráno ohřálo. Všechno výborně klaplo. Až na jednu drobnost. Ráno nesvítilo sluníčko... Ale přes den se zase umoudřilo, a tak v Pulčínských skalách už je zase hezky.


Z Lidečka jedeme stopem do Vizovic a pak autem domů.
Více fotek

Ceny eidamu dramaticky vzrostly

To máte tak – u nás v Adamově na Ptačině jsou tři obchody s potravinami. Ještě před nedávnem to byly dvě ENAPO a jedna Brněnka. Teď se situace prohodila a největší samoobsluha přešla pod Brněnku. Nutno zdůraznit, že místní majitel Brněnek je celkem akční podnikatel hájící své obchody na webu Adamova se slovy, že u něj jsou rohlíky k dostání i večer. A je fakt, že se snaží – otvírací doba celkem příznivá, pečivo opravdu mají i odpoledne a tak. ENAPO je dost tragédie.
Co se cen týče, tak méně početným rodinám se už v žádném případě nevyplatí nakupovat v Tescu či podobných superhyper marketech. Jo, něco mají v akci, ale něco taky ne – konkurenci už relativně zničili, tak už to s cenami není nejrůžovější. Na běžné nákupy jsou naše maloobchody srovnatelné. A aspoň se nám nestane, že se rozbrečíme mezi regály, protože už 15 minut hledáme cukr moučka a on prostě NENÍ (to se stalo při večerním nákupu jedné mojí kolegyni – nejen že nebyl cukr moučka, ale nebyl ani personál, který by poradil a celý ten obchod byl najednou tak hrozně velký :-().
Ale co je v Adamově dlouhodobě levnější než v Brně, je tvrdý sýr eidam. Proto, zatímco ostatní analytici sledují vývoj cen ropy potažmo benzínu, my tady sledujeme vývoj cen eidamu. Dříve se držel na ceně 109 Kč za kilo – byl takzvaně trvale v akci. Minulý týden zahájilo ENAPO útok s cenou 99 Kč/kg. Bohužel zdá se, že ani tento tah nevyšel. Dokonce Brněnka dramaticky zvýšila cenu eidamu na celých 119 Kč/kg. Že by už zničila konkurenci? Uvidíme… My rozhodně do ENAPA chodíme jen v případech nejvyšší nouze.
O dalším vývoji cen eidamu na adamovském trhu vás budeme informovat.

Máme dost elánu? ANO! Elánu? NE!

Králíci se včera plni elánu vypravili na Elán. S trochou nadsázky by šlo tuto skupinu zařadit do sekce „oldies“, kam se jdete vyblbnout. My na Elány blbneme rádi a hlavně si tím procvičujeme aktivní porozumění cizímu jazyku.

A jaký byl koncert – jedním slovem fakt výborný. Tak jednak nebyla předskupina, druhak byl dobře nazvučený a taky se na Elánech musí povinně zpívat. Je teda fakt, že na dokonalosti zážitku mi trochu ubralo to, že pán sedící vedle zpíval dost falešně, ale o to víc nadšeně (ne nebyl to Bob, Bob totiž moc nezná slova…). Dalším zajímavým úkazem bylo slovenské trio houslistek G:strinx (slečny ve stylu Vanessy Mae - vzpomínala jsem na Pecina a musím říct, že byla lepší…).

Co mi zaručeně zkazí dojem z návštěvy haly Rondo je ale poplatek za WC. Asi napíšu ombudsmanovi nebo Džamile, bo je tam realizována ukázková diskriminace žen. Záchodky pánské i dámské jsou stejně hnusné (jsme se shodli po vzájemné konzultaci), ale nestejně drahé – páni zdarma, dámy 5 Kč. Taky mě uráží papír na příděl. Kdyby v tom králík měl hledat logiku, řekne si, že dámy asi spotřebují více toaletního papíru a více „osedí“ prkýnka (i když vzhledem k jejich vzhledu o tom silně pochybuju) – proto platí víc. Této úvaze ale neodpovídá fakt, že páni to mají zdarma, ačkoliv taky občas sedí a užívají papíru (i když míň). Takže správná úvaha ohledně této diskriminace je následující – dámy platí, protože musí (zeleně je v Brně po čertech málo a navíc v noci je v zeleni buď feťák, bezďák nebo úchylák), páni neplatí proto, aby na WC šli a neznečišťovali Rondo a jeho okolí – prostě je lákají na WC na základě pozitivní diskriminace!

A jinak je podzim, tak si to užívejte! Dokud je to hezký babí léto. My jsme si to užívali minulou neděli procházkou kolem Adamova. Fotky najdete tady a uvidíte, že nám ten Adamov budete i závidět :-). Tak přijeďte na návštěvu, aspoň uklidíme…

Rychlovýlet

Bobek by se s vámi rád podělil o to, jak pěkný byl nedělní rychlovýlet. V půlce týdne přišel e-mail, že by v neděli mohl být výlet. Jako taková dámská jízda neboli babinec. Bobek ale nemohl celý den, tak musel klást podmínky, že by jako výlet mohl začínat v Adamově :-)...
A vzhledem k tomu, že se nepřihlásilo moc účastníků, tak se ti zbývající účastníci přizpůsobili (ještěže tak, nakonec Bobek zvýšil účast o hodně procent). Taky ještě bylo v plánu jít za Tomkou do Řícmanic, což je z Adamova na hod kamenem.

Sešly jsme se tedy v neděli v pozdním dopoledni v Adamově ve složení dvě ženy, jedno dítě, jeden králík a jeden kočárek (vyjma kočárku všichni rodu ženského, takže správná dámská jízda - díky kočárku vlastně i "jízda" se vším všudy). Vydali jsme se do Babic, tedy do kopce - ale od nás je do kopce všude, takže se to dalo čekat. Bylo krásně, prý poslední hezký podzimní víkend. Tak jsme si to užívaly.
V Babicích se Bobek odpojil a jel do Brna na oslavu narozenin. Jaká byla druhá polovina výletu vám tedy nepoví, a tak se musíte zeptat těch, které tam byly - třeba Marty :-).

Francie 2008: Od A do Z

Jak jsme vás již informovali, nejdelší část letošního léta strávili králíci ve Francii. Těch článečků bylo docela dost. Abyste v tom neměli úplnej zmatek, tak tady je shrnutí.

Upoutávka: Nezmokli jsem už jsme tu

1.-3. den: Cesta tam a vodopády

4.-7. den: V kraji sopek


8. den: Zpátky na stromy

9. den: Nahoře i dole

10.-11. den: Z hradeb rovnou k moři

12.-13. den: Živý šneky nejíme!

14. den: Koně, býci a sůl

15. den: Vstávat a cvičit!

16.-17. den: Vysoko nad městem a pak domů

Celkem králičí duo urazilo v autě 4574 km.
Během celé cesty jsme úplně nepochopili, zda se má ve Francii svítit ve dne, nebo nemá. Některá auta (a byla jich výrazná menšina) svítila. No, na netu psali něco, že svícení je doporučené, ale asi to doporučení nebere nikdo moc vážně.

Francie 2008: Vysoko nad městem a pak domů

16. den - sobota 2. 8. 2008
Poslední plnotučný den ve Francii. Z velké části jsme se již však věnovali přesouvání severovýchodním směrem, aby nám toho na neděli nezůstalo tolik. Dopoledne jsme projížděli Francouzským středohořím až do Le-Puy-en-Velay (přes Aubenas).


Tam jsme vystoupali na kopeček nad městem, kde stojí románská katedrála Notre-Dame. A nedaleko také červená kovová socha Madony s dítětem. Jejím vnitřkem je možné vystoupat vzhůru a rozhlédnout se po městě a jeho okolí. Socha byla zhotovena roku 1860 z více než 200 děl ukořistěných během krymské války. Zajímavé je také jistě to, že v tomto městě začíná slavná pouť do Santiago de Compostela.

Přespali jsme v kempu v Chilly le Vignoble - kousek před Lons le Saunier - městem s továrnou na sýr "Veselá kráva".

17. den - neděle 3. 8. 2008
Ráno jsme se zabalili a v 8:50 vyrazili směr domů. Něco po dvanácté jsme opustili Francii a napojili se na německou dálnici. Tam však nás postup značně zpomalil, protože severo-jižní směr byl dost ucpán. Příčinou byla, kromě davů navrátilců z dovolené, také srážka dvou maníků v mercedesech, která značně omezila průjezdnost dálnice A5. Naštěstí jsme ve 14:50 odbočili na dálnici A6 a tam už to zase valilo. Teprve tady (u Heilbronnu) jsme potkali první auto s českou značkou.


A protože cesta ubíhala pěkně, tak jsme se rozhodli zrušit zamýšlenou pondělní návštěvu Karlštejna - to si necháme na jindy - a rozhodli se ještě dnes dojet domů. Do Prahy jsme dorazili navečer. V hlavním to městě jsme zastavili u benzinky. Bylo tam rušno. Potkani se tam proháněli z keře do keře a nebáli se i na delší přeběhy mezi jednotlivými porosty. Pak už jen jízda po dálnici dálnic do Brna. Domů jsme dorazili ve 22:30.

Fotky

Francie 2008: Vstávat a cvičit!

15. den - pátek 1. 8. 2008
Vstávat a cvičit!
A próč? Protože aréna čeká. A v ní spousta gladiátorů.
Komu by se chtělo zrána vstávat a cvičit? Nám ano, zvlášt když víme, že nemusíme potom do práce :-)


Takže jsme ráno vstali, pak si zacvičili, abychom si ukrátili čekání na bazén. Čekala nás chlouba antického stavitelství - Pont du Gard - aquadukt, který přiváděl vodu do města Nîmes.

Následoval přesun do Nîmes. V aréně nás nepřivítali lvi, ale dělníci stavějící pódium na vystoupení. Zkrátka i takováto aréna si potřebuje na sebe nějak vydělat a pořádání kulturních akcí je jednou z možností. Aréna ale i tak stála za návštěvu. V přízemí bylo také malé muzeíčko o gladiátorech a býčích zápasech, které se tam dodnes konají. Na městě je dále zajímavé, že má ve znaku krokodýla. Také jsme si ujasnili původ látky denim. Znamená to "z Nîmes". Takže každému je pak jasné, že se nejedná o žádný Manchester. Více o Nîmes.


K večeru jsme se dosunuli do kempu za Alès. Tam na nás již opět čekalo krásné travnaté místo na postavení stanu a kočka, co somrovala jídlo. A také francouzské duo "Eva a Vašek" a jejich hudební produkce.

Všechny fotky